Bydlel tu Anděl z Dachau, sídlila slavná sklárna: Zapomenuté osady na břehu Lipna

Postavte se na převoz v Horní Plané a vyčkejte, až vás kapitán přepraví na druhou stranu. Všude tady bývaly vesnice a v nich život. Dnes zůstávají jen stopy a torza, ale i do nich se v posledních letech vrátil život.

Ožila třeba Bližší Lhota – vesnice přímo naproti Horní Plané. Kdysi tudy vedla železniční trať, nádraží sloužilo pro celou Horní Planou. Dnes je tu jeden z nejkrásnějších resortů celého Lipenska: Knížecí cesta, využívající objekt staré schwarzenberské letní správy a hájovny.

Záchrana opuštěného areálu začala v roce 2014, o dva roky později tu přivítali první hosty. Koncentruje se tu to nejlepší z celého Lipenska – blízká infrastruktura Horní Plané, přitom ale pořád ještě odlehlost pravého vltavského břehu. Místa, kde nic moc není – a právě proto je tu tak dobře.

Tahle část Lipna je pro lidi, kteří umějí hledat. Lesy ukrývají zaniklé osady – třeba Huťský nebo Josefův Důl. Přímo z Bližší Lhoty se tam lze dostat po cyklotrase nazvané Knížecí cesta, napojuje se na modrou turistickou značku. Pokud se nechcete toulat jen tak nazdařbůh a máte rádi okruhy, vydejte se posléze po Medvědí cestě zpět do Bližší Lhoty a získáte krásný desetikilometrový okruh. Ale byla by škoda přijít o toulání.

V tom šumění listů návštěvník dokáže zaslechnout ozvěnu dávného života – vždyť ještě v roce 1910 v Josefově Dole, postaru také Josefodole, tři sta lidí obývalo dvacítku domů. Bývala tu slavná sklárna, která produkovala barevné sklo. Později tu vznikalo duté, tabulové, křišťálové, ale také lékárnické sklo. Vyváželo se do celého světa. Prameny uvádějí, že zdejší produkce ve 20. letech 20. století dávala práci až 180 zaměstnancům.

Ještě před druhou světovou válkou tu vzniklo středisko zimních sportů: Rakušané, Němci i Češi začínali objevovat kouzlo lyžování na nedalekém Hochfichtu, a tak okolní vsi začaly nabízet zázemí a ubytování. To byl i jeden z důvodů, proč tuhle oblast ve 30. letech 20. století začal pravidelně navštěvovat pražský spisovatel Johannes Urzidil (1896–1970). Jeho muzeum naleznete kousek odtud, v Zadní Zvonkové. Do ní dojdete, když se nevydáte Medvědí cestou zpět do Bližší Lhoty, ale půjdete po modré dál.

Zadní Zvonková je symbolem lipenské vysídlené krajiny: kdysi prosperující obec připomíná už jen kostel, hřbitov a pár chalup. Fotografie z 90. let 20. století ukazují zkázu, která se tu v období nesvobody odehrála, připomíná také, jak rychle si příroda bere zpět místa, která opouští člověk, jeho péče, údržba.

Kostel sv. Jana Nepomuckého je dnes místem setkávání, potkávají se tu Češi s Rakušany, koncerty a další kulturní akce jsou vždy hojně navštěvované. Magie místa ale funguje napříč rokem – jen teď v létě je jeden z důvodů navíc, proč navštívit Zvonkovou: a to právě malé muzeum, které vypráví nejen příběh spisovatele Urzidila, ale také jednoho statečného kněze.

Jmenoval se Engelmar Hubert Unzeitig. Rodák z Hradce nad Svitavou býval knězem za druhé světové války tady, v Zadní Zvonkové. Na kazatelnu vstupoval v přesvědčení, že neexistuje na světě vyšší autorita než boží přikázání, vyhraňoval se proti Němcům, kteří na piedestal stavěli vůdce, kritizoval pronásledování věřících. Tehdejší vládnoucí moc ho na kazatelně nestrpěla dlouho: už v roce 1941 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora. Spoluvězni mu říkali Anděl z Dachau.

Naučil se tam rusky, aby mohl pomáhat sovětským zajatcům, některé dokonce přivedl ke křesťanství. Nebránil se ošetřování nakažených tyfem, přičemž se jím sám nakazil. Zemřel jen krátce před osvobozením tábora, v březnu roku 1945. Bylo mu pouhých 34 let. Jeho příběh zapadl – do povědomí ho začala vracet církev na počátku 90. let, když byl zahájen jeho kanonizační proces. Unzeitig byl roku 2016 blahořečen.

Mluví se o něm v církevních kruzích, ale i lesích periferní Šumavy – jeho odkaz tepe v Zadní Zvonkové. Navštivte zdejší muzeum – překvapí vás svou nenápadností, nepatrností, je téměř překvapením ve světě zaniklých vesnic. Pokud sem nechcete dojít pěšky v rámci túry, pohodlně tu zaparkujete automobil, ke kostelu, hřbitovu a muzeu je to pak už jen pár kroků. A všímejte si reliéfu okolních lesů – zarůstají tam rozvaliny domů, statků, ještě pořád je tak trochu vidět stará Zvonková.

Ze Zadní Zvonkové je to už jen pár minut autem do rakouské vsi Schöneben. Dost možná by právě takhle dnes vypadal třeba Josefův Důl – kdyby se na české straně neodehrála tragédie vyhánění, kdybychom si v lesích nad Lipnem nevyprávěli příběh zániku.

Schöneben je vesnice moderního střihu, s hotely, kavárnami, slouží také ale jako odrazový můstek k cestě na rozhlednu Moldaublick. Vyhlídková plošina nabízí nejkrásnější pohled na Lipno. Ale taky do duše zdejší krajiny. Mapa na vrcholu naznačuje, že Horní Planá má také staré jméno Oberplan, Český Krumlov býval i Krumau a Kyselov Sarau.

Pár dobrých rad. Pokud máte rádi procházky se psem, svého čtyřnohého miláčka nechte doma. Kvůli klidu lesní zvěře Rakušané omezili vstup se psy: můžete s nimi kráčet po asfaltové silnici, nikoliv po lesních stezkách – a to ani na vodítku.

Rozhledna je placená a berou tu jen hotovost. Vstup stojí dvě eura, tak si připravte drobné. A svačinu na cestu nepotřebujete. Pod rozhlednou se nachází skvělé bistro, pečou tu poctivé tousty, nechybí domácí štrúdl. Za toaletu účtují 50 centů. Zahrádka potěší rodiny s dětmi – je tu fajn dětský koutek, klid, pohoda.

Při nízkém stavu hladiny obnažuje Lipno stopy lidí i krajiny těsně před zátopou. Fotogenické je to teď třeba v Rakouské (nebo také Rakovské zátoce). Prodloužené břehy ukazují, že se v těchto místech před zaplavením koncem 50. let nacházel les. Z vody vystupují pařezy a letokruhy naznačují, kdy se tu zastavil čas – kdy se tohle místo začalo připravovat na stavbu lipenské nádrže.

O tom, jestli zátoku správně nazývat Rakovskou nebo Rakouskou, se přou odborníci i místní – protože zátoku vytvořilo až vodní dílo Lipno a hladina se tu dotýká přímo státní hranice, bude pravděpodobnější název Rakouská. Voda dokonce někdy hranici překračuje, což řeší i mezinárodní smlouvy. Československý stát se v roce 1958 zavázal, že bude udržovat na vodní ploše hraniční značení. Hranice tu byla roku 1959 vyznačena specifickým způsobem – dubovými sloupky.

Rakouská zátoka se nachází nedaleko Kyselova, naproti zaniklé vsi Dolní Vltavice. Z Kyselova nezůstalo nic, dnes je tu jen hustý lesní porost a přírodní rezervace Kyselovský les. Směrem k Přední Výtoni a přehradě se pak nachází několik zaniklých osad, do těch míst lze vstoupit nejlépe po barevných turistických trasách.

Oblíbená cyklotrasa vede třeba přes bývalý Rychnůvek. Podle sčítání obyvatel z roku 1910 tu žilo přes 300 obyvatel. Jak přibližuje web Zaniklé obce, fungovala tu pošta, tři hospody, dva výčepy lihovin, dva obchody s potravinami a dva se smíšeným zbožím, taky pekař, kolář, hodinář, hamerník. Zdejší školu navštěvovalo až 200 dětí z okolí.

Trasa na kole od Rakouské zátoky přes zaniklé obce na Vítkův Hrádek a zpět.

Na starých pohlednicích je obec uváděna jako „Deutsch Reichenau bei Friedberg“. Rychnov u Frymburku. Ukazují kostel, statky, terén, který se vlní a padá dolů k řece. Kostel sv. Václava byl původně gotická stavba ze 14. století, přestavěná roku 1673. 

Dnes na jeho místě stojí dřevěný kříž a improvizovaný kamenný oltář. Aby poutník pochopil. Aby si uvědomil proměnlivost a pomíjivost – i kostel byl a není. Každé místo prostě potřebuje své duše - když zmizí, přichází konec, zkáza, zmar. Obyvatelé Rychnůvku hovořili německy, zmizeli při poválečném odsunu, s demolicí domů se tu začalo roku 1956.

Ty pohlednice Rychnůvku mají ještě jeden motiv – nedaleký Vítkův Kámen. Zříceninu gotického hradu, která se může chlubit tím, že je nejvýše položenou hradní zříceninou v České republice, nachází se ve výšce 1035 metrů nad mořem. Jestliže na výhled na Šumavu doporučujeme Moldaublick, funguje Vítkův Kámen také jako Alpenblick – při dobré viditelnosti jsou odtud skutečně vidět Alpy.

Návštěvu hradu si užijí dospělí i děti – pořádají tu řadu akcí, dokážou tu nadchnout pro historii. Je o čem vyprávět, k čemu se vracet – vždyť právě tady byl v červenci roku 1394 vězněn český král Václav IV.

Odvrácená strana Lipna vábí návštěvníky z Čech i Rakouska. Je to ta správná divočina pro náturu, která chce mít civilizaci na dohled. Pro cestu na druhý břeh lze využít přívozů nebo služeb v Rakousku – centrem regionu je tu Rohrbach, s kavárnami, pekárnami, s veškerým zázemím. Ve městečku Schlägl můžete ochutnat pivo ze zdejšího pivovaru: a vaří tu jednu šumavskou specialitu, Stifterbier, s odkazem na spisovatele a básníka Adalberta Stiftera, rodáka z Horní Plané, který dodnes spojuje národy.