Šumava na konci světa: Neznámý prales, poutní místo a krajina plná dobrých lidí

Příběhy lidí, kteří nezištně zvelebují okolí, magického léčivého místa i pralesa - to všechno najdete při dnešním putování v okolí Hojné Vody, která leží nedaleko od rakouských hranic.

Stejně jako existuje pocitová mapa jižních Čech, kdy člověk rozpozná, jestli už je nebo není v tom malebném kraji, mívali naši předci pocitovou mapu Šumavy. Tam, kde dnes vidíme Novohradské hory, bývala poslední šumavská výspa: zdejší obyvatelé se hrdě označovali za Šumavany.

Vzpomínkou na to je třeba název městečka Pohoří na Šumavě na jihu od Benešova nad Černou, nebo také příběhy – když po druhé světové válce české úřady vyháněly zdejší německy hovořící starousedlíky, zpívali na vozech staré písně o Šumavě. Mizeli poslední lidé, kteří své domy v prostoru od Kaplice po Nové Hrady viděli na Šumavě.

Tahle periferní Šumava má několik dominant a symbolů: jedním z nich je kostel Panny Marie Těšitelky na Dobré Vodě. S výhledem do Čech, na další kostelní, ale dnes i chladicí věže jaderné elektrárny Temelín.

Přestože docela na hranici, padlo rozhodnutí zachránit poutní chrám ještě před listopadem 1989: na kostel, který svým tvarem evokuje zámeček, bylo příliš dobře vidět z Rakouska a totalitní stát nechtěl mít ostudu. Místo dnes připomíná dávná procesí, která sem směřovala – tisícihlavé davy věřících z Čech a Rakouska, ale dokonce i z Moravy a Uher.

Dobrovodský kostel patřil v 19. století k nejnavštěvovanějším poutním místům v celé českobudějovické diecézi. S návštěvníkem se tu ale počítá dodnes: fungují tu hospody, parkoviště mají i v sezoně dostatečnou kapacitu – jen se o té kráse už zase hodně mluví, a tak tu o volných dnech auto střídá auto. Nekončí totiž tady – řada z nich míří výš, na druhou Vodu – tu Hojnou.

Na jihovýchodním úpatí Kraví hory, tam, kde se krajina Novohradska zvedá k nebi a vzduch voní jehličím, leží místo s hlubokým příběhem. Ten zázrak se tu odehrál v roce 1564 a trvá dodnes: ze země tu tehdy vytryskl pramen. Zdroj tak čistý a silný, že se o něm začalo mluvit jako o živé vodě, a nakonec dal jméno i celému místu: léčivá, uzdravující, hojná voda. I když byla cesta k dnešnímu pojmenování spletitá – přišel s ním až František Palacký v polovině 19. století.

Ve své době byste tu našli tu nejvybranější smetánku, která sem jezdila do lázní. Petr Vok z Rožmberka, hrabě Jan Zrinský, spisovatel Zikmund Winter a další. Na přelomu 19. a 20. století tu mezi šuměním stromů a zurčením potoků našel klid k sepsání svého životního díla, románu Mistr Kampanus.

Míval tu i desku na domě, dnes tu ale nenajdete ani tu desku, ani dům. Stejně jako kostel, kam chodíval na bohoslužby – zůstala jen čtyřboká zvonice, zdejší maják v moři proměn. Spolu s ní krajinu tiše hlídá kamenná socha svatého Jana Nepomuckého.

Z pramenů tu tryská příběh od 16. století – tehdy sem Vilém z Rožmberka přivedl přes dvacet usedlíků, nové osadě říkali Vilémova Hora. V devatenáctém století se počet obyvatel počítal ve vyšších stovkách – při sčítání z roku 1880 jich tu komisaři zaevidovali 729. 

Domů na katastru obce stálo 142. Jen pro srovnání: roku 2021 tu trvale žilo jen 34 osob, převážná část objektů dnes slouží jako chalupy – je tu víc „lufťáků“ než zdejších, ale i to se právě proměňuje, když lidé z velkých center odcházejí, aby si v horách, těch novohradsko-šumavských kopcích vytvořili nový domov.

A Hojná Voda k tomu přímo vybízí – vznikla tu komunita, která inspiruje napříč vesnicemi. Že neexistuje dělení na „místní“ a „lufťáky“, ale na ty, kteří chtějí žít s ostatními, znát své sousedy jménem, bořit bariéry mezi soukromým a veřejným. A tak podobně jako v dobách největší slávy, i dnes Hojná Voda láká lidi s tvořivým duchem.

Centrem zdejšího komunitního života je dům s půvabnou adresou Hojná Voda 111. V roce 2023 ho pořídila Klára Matoušková, aby jej otevřela lidem: nabídla prostor pro setkávání, kulturu, pro všechny akce, u kterých je dobré zůstat pod střechou. A tak se tady konají přednášky, koncerty i jarmark, výstavy nebo dětská tvoření. Letos tu otevřeli také knihovnu – je skvěle zásobená regionálními tituly.

Hojná Voda 111 je jednou z dominant osady – společně se sochou sv. Jana Nepomuckého obklopeného čtyřmi vzrostlými lipami tvoří oblíbené fotogenické místo. Stejně jako Zvon setkávání, který sem doputoval z Pasova. Je od něj fascinující výhled – někdy jen do mléčného nekonečna, když mraky lehnou na krajinu a Hojná Voda zůstane zalitá sluncem a nadějí.

Vykročit odtud můžete na řadu stran – třeba na vrchol tisícovky s názvem Vysoká (1034 metrů), na Kraví (953 metrů) nebo Kuní horu (925 metrů). Případně si vše spojit do jednoho výletu a vznikne vám okruh dlouhý zhruba deset kilometrů, který navíc můžete variabilně zkracovat či natahovat, dle vašich možností. Na cestě ke Kraví hoře se dívejte bedlivě po skalních útvarech kolem - jeden z nich je pojmenovaný Napoleonova hlava, protože svým tvarem připomíná vojevůdce.

Pokud byste si chtěli trasy ještě více natáhnout, po červené lze pak pokračovat k Benešovu nad Černou, nebo na druhou stranu do Horní Stropnice.

Krásná je krajina kolem Pasek, ale i tady se to děje díky síle jednotlivců: zemědělec Robert Blíženec se zápalem zvelebuje celý kus zeměkoule – promýšlí, kudy by měly vést cesty tak, aby slušely krajině a vyhovovaly člověku, osazuje lavičky, pracuje s výhledy. Jako by tenhle kus světa nepotřeboval nic jiného než šikovné a nadšené obyvatele.

Vydáte-li se do Pasek, nevynechejte dvě místa – jsou opět velmi fotogenická: kamennou pyramidu a dřevěnou zvonici. Funguje tu také samoobslužné knihkupectví – nabízí mimo jiné texty dobrého ducha Novohradských hor Josefa Kroutvora.

K Hojné Vodě přiléhá ještě minimálně jeden fenomén – zdejší prales. Jedna z nejvýznamnějších přírodních lokalit nejen v Novohradských horách, ale v celé střední Evropě. Spolu s nedalekým Žofínem patří k nejstarším pralesům v České republice. V roce 1838 ho založil hrabě Jiří Buquoy.

Dojdete sem pěšky z Hojné Vody, celý výlet měří kolem 13 kilometrů a vede lesem, ideální po horkých dnů. Musíte ale počítat s tím, že na cestě si nedáte žádné občerstvení, zase až zpátky v Hojné vodě. To ale vůbec nevadí, protože klid lesů na samých hranicích s Rakouskem vám dá víc než párek v rohlíku.

Unikátní přírodní komplex se rozkládá na ploše přibližně devíti hektarů na mírném úpatí hory Vysoká, v nadmořské výšce téměř 900 metrů. Okolo pralesa vás provede okružní naučná stezka, s místem se seznámíte na 11 informačních panelech. Z důvodu přísné ochrany přírody je samotné území pralesa veřejnosti nepřístupné. Celou lokalitu si však můžete prohlédnout z ptačí perspektivy z vrcholu Vysoké.

Téhle části prodloužené Šumavy se také někdy říká Šumava bez lidí – i na těch nejfrekventovanějších trasách má člověk ještě pořád pocit, že si sem přišel pro kus přírody a klidu. A že tomu tak bylo vždycky – byla by to mýlka daná neznalostí prostředí. Novohradské hory se poslední staletí vyvíjely jako průmyslová oblast. Fungovaly tu sklárny, hutě, vysoké pece.

Teprve vysídlení po druhé světové válce a blízkost státní hranice přinesly zánik dosavadního života, a tak dnes tam, kde žili lidé, jen pokračuje les a potoky ukrývají střepy talířů a hrnků, ještě nedávno opečovávaných v blízkých chalupách.

Je to kraj proměn, ale také příležitostí – nefalšovaný kraj zázraků. Přijeďte se o něm přesvědčit na Hojnou Vodu. Je možné se ubytovat i přímo v domě Hojná Voda 111. A stačí pak sejít pár schodů – a vstoupit do příběhu, protože tady se pořád něco děje.