Bratři Bauerové: Učí se o nich v Austrálii, mají sochu v Londýně. Doma je nikdo nezná

Kdyby v 18. století existoval ve výtvarném umění termín hyperrealismus, bratři Bauerové, rodáci z jihomoravských Valtic, by mohli být jeho čelními představiteli. Příběh jejich talentu je z dnešního pohledu až neuvěřitelný.

Ferdinand, Franz i Josef vystudovali ve Vídni Akademii výtvarných umění, všichni tři se naučili dokonale kreslit rostliny, živočichy anebo portréty a všichni se podíleli na ilustrování velkého čtrnáctidílného herbáře Hortus Botanicus s téměř třemi tisícovkami rostlinných druhů.

Mezi lety 1777 a 1804 ho uspořádal ve Valticích usazený člen řádu milosrdných bratří Adam Boccius. Akvarely to byly nesmírně propracované: malíři na nich zachytili detaily květů, chlupy anebo rub a líc listů. Adam Boccius hrál důležitou roli nejen v příběhu bratrů Bauerových, ale i v příběhu širších lokálních dějin.

„Během svého působení ve Valticích se zasloužil o zvelebení valtického kláštera milosrdných bratří. Nechal renovovat budovy nemocnice, kláštera i kostela, nakupoval pro ně pole a louky. Za klášterem směrem na Lednici nechal zřídit velkou ovocnou zahradu se studnou a altány pro pacienty,“ vypočítává kurátorka valtické výstavy Kamila Svobodová. Boccius pěstoval léčivé a okrasné rostliny, byl vášnivým ovocnářem a věnoval se botanice. V Rakousku-Uhersku se zasloužil o zavedení dvouslovného, takzvaného Linnéova botanického názvosloví.

Byl to právě Boccius, kdo odjakživa podporoval i výtvarný talent bratří Bauerových. Ti se narodili v druhé polovině 18. století v rodině lichtenštejnského dvorního malíře Lucase Bauera. Když otec zemřel, chlapci se pod matčiným a Bocciovým vedením učili podle předlohy kreslit rostliny a živočichy. Později začali tvořit náčrtky do Bocciových botanických prací.

Ještě jim nebylo deset, když kresbami květináčů přispěli do jeho herbáře sušených lisovaných rostlin Herbarium Vivum. Květináče tvoří v herbáři „zázemí“ pro více než tisícovku rostlin zejména z oblasti Pálavy, přičemž každý květináč je jiný: některé jsou jemné, akvarelové, další chlapci vyzdobili rytinami.

Herbář je uložený v knihovně kláštera milosrdných bratří v Brně, a jak dodává Kamila Svobodová, možné je i to, že bratrům Bauerovým při práci pomáhala matka a také sestra Dorothea.

Proč se bratři Bauerové věnovali právě botanické kresbě? Důvodem může být i fakt, že na konci 18. století byl tento obor velmi žádaný, protože botanický výzkum procházel bouřlivým vývojem. Všechny rostliny se začaly klasifikovat podle systému Carla Linného, a protože ještě neexistovala fotografie, rostliny bylo třeba kreslit. Na vídeňské akademii měli pak bratři Bauerovi v botanické kresbě tu nejlepší školu: vedl je Nicolaus Joseph von Jacquin, velmi zcestovalý průkopník oboru a Linného přítel. Mimochodem, Carl Linné je považován za otce moderní taxonomie.

Díky svému talentu dostávali bratři Bauerové zakázky z míst, o kterých se většině tehdejší populace ani nesnilo. Například nejmladší Ferdinand (1760-1826) se roku 1786 přidal na doporučení učitele Jacquina k botanikovi Johnu Sibthorpovi na výzkumnou cestu do Řecka a Malé Asie. Domů se vrátil s více než tisícovkou obrázků rostlin. Když tyto ilustrace vyšly v tematickém vícesvazkovém díle Flora Graeca, byl to pro Ferdinanda první krok ke slávě.

V roce 1801 pak spolu s expedicí cestovatele Matthewa Flinderse odjel na lodi do Austrálie; na tento kontinent vstoupil jako pravděpodobně úplně první Středoevropan v historii. I z Austrálie přivezl tisícovku kreseb rostlin a několik stovek skic zvířat. Kresbu koaly s jejím potomkem - stejně živou, jako byla předloha - ukazuje i valtická výstava a k vidění je tu třeba i dokonalá studie růžového oleandru.

„Ferdinandovy australské kresby se později staly podkladem pro mnoho obrazových kolekcí a publikací, které patří mezi to nejlepší, co kdy bylo v oblasti botanické umělecké ilustrace vytvořeno,“ konstatuje kurátorka Kamila Svobodová.

Připomíná také Ferdinandův propracovaný pracovní systém: barvy si během skicování označil číselnými kódy a kresby vybarvoval až dodatečně. Vzorník barev čítal přes dva tisíce odstínů. Jak takové číslování vypadalo v reálu? Na výstavě to přibližuje černobílá kresba želvy s množstvím drobných poznámek kolem krunýře a neobvyklému způsobu kreslení se věnuje i objemná kniha Painting by Numbers (Malování podle čísel) od britského botanika Davida Mabberleyho.

Prostřední bratr, Franz Bauer (1758-1840), odešel po škole do Anglie a ilustroval především botanické práce Josepha Bankse, který působil jako předseda Linnéovy společnosti. Věnoval se ale i detailní kresbě orchidejí a byl dvorním malířem Šarloty, manželky krále Jiřího III.

Jestliže Ferdinand proslul kresbami exotické australské fauny a flóry, Franz byl zase odborník na práci s mikroskopem. „Jeho dokonalá kombinace umělecké botanické kresby a přesných detailů rostlinných částí získaných pod mikroskopem je ohromující a ve své době nebyla překonána,“ vysvětluje Kamila Svobodová, proč se Franzovi přezdívalo „pan mikroskopista“. A opravdu: ručně kreslený detail vanilkovníku plocholistého vypadá, jako by projel skenerem.

I třetí, nejstarší bratr Josef (1756-1831), byl obdařen obrovským talentem, který se po vzoru svého otce rozhodl zvelebovat u dvora. Stejně jako on vstoupil do lichtenštejnských služeb jako dvorní malíř, přičemž své dovednosti na přání dvora odjel rozvíjet do Říma, kde kreslil antické a egyptské památky nebo portréty kardinálů. Je také autorem mnohých obrazů církevních osobností z řádu milosrdných bratří, které dříve zdobily chodbu valtického kláštera. Později se stal ředitelem galerie knížete z Lichtenštejna ve Vídni.

Ačkoliv se bratři Bauerové v dospělém věku usadili ve Vídni a v Anglii, Franz má velký pomník v královských zahradách Kew Gardens na jihozápadě Londýna a o Ferdinandovi se učí děti v Austrálii, dochovaly se i jejich kresby z okolí Valtic. Příběh talentu světové velikosti pak kromě aktuální výstavy v Národním zemědělském muzeu ožil i v knize vydané v loňském roce Bratři Bauerové: Příběh tří chlapců z Valtic.