Unikátní nález: V knihovně Akademie věd našli Dürerova nosorožce z roku 1515

Na jeho proslulém akvarelu Mladý zajíc je vyobrazen - jak jinak - zajíc polní v tak realistickém provedení, že pozorovatel má chuť pohladit ho po heboučkém kožíšku. Přispívá k tomu i bílé pozadí, ze kterého zajíc o to více vystupuje. Albrecht Dürer, jeho „stvořitel“, patřil k renesančním mistrům, kteří zvíře dokázali zachytit, jako by bylo skutečné.

Grafika nosorožce z roku 1515 od stejného umělce nemůže být rozdílnější. Nosorožec má do realistického vyobrazení daleko, mnohem více připomíná bájného tvora.

Slavnému malíři a grafikovi to ale nemůžeme mít za zlé - nosorožec na rozdíl od zajíce ani v 16. století nepobíhal po pláních starého kontinentu. A Dürer neměl ani jinou možnost, jak zvíře spatřit na vlastní oči. Svou roli hrálo také to, že pro vyobrazení exotického tvora zvolil umělec techniku sestávající jen z vyrytých čar, bez barev.

A tak vytvořil dřevořez podle popisu a nám neznámé skici, kterou získal. Vzniklé tisky mají velikost 23,5 × 29,8 centimetrů. Záměrem Dürera bylo dostat exotické zvíře do povědomí co největšího počtu lidí.

To se také podařilo. Celá následující dvě století byl nosorožec vyobrazován v encyklopediích a učebnicích, ale i na různých předmětech typu keramického nádobí. Další nosorožec se dostal do Evropy už roku 1577, ale až ke konci 18. století se jeho mediální obraz začal proměňovat díky turné nosorožčí dámy zvané Miss Clara. Zvíře začalo být vyobrazováno tak, jak opravdu vypadá.

Byť z dnešního úhlu pohledu Dürerův nosorožec realitě neodpovídá zcela dokonale, patří mezi nejvýznamnější díla ve světové historii.

„Dürer divákům představil neznámého tvora v celé jeho síle až děsivosti. K jeho popularizaci využil způsob tisku jednolistů, což byly předchůdci novin, informující o aktuálních událostech, bitvách, katastrofách, a právě i objevech – třeba exotických zvířat. Jejich výtvarná kvalita však byla – na rozdíl od Dürerova vyobrazení – velice nízká,“ rozvádí význam díla Sylva Dobalová z Ústavu dějin umění AV ČR. Ta se Dürerově nosorožci věnovala spolu s kolegyní Markétou Kučerovou z Knihovny AV ČR.

A právě v této knihovně uvedené badatelky první vydání tohoto unikátního díla objevily. Kromě ní se další grafiky nacházejí třeba v Britském muzeu, pařížském Louvru nebo Metropolitním muzeu umění v New Yorku.

Knihovna Akademie věd vlastní Dürerova Nosorožce už od 50. let, ovšem teprve nedávno bylo potvrzeno, že jde o unikátní první vydání. Grafický list získal tehdejší ředitel knihovny docent František Horák pravděpodobně prostřednictvím antikvariátního nákupu, v té době zcela běžného, a to krátce po založení instituce.

Poté dlouhá léta ležel tisk tiše v depozitáři knihovny. O jeho existenci věděl jen úzký okruh pracovníků knihovědného oddělení, neboť list dosud nebyl zanesen v žádné databázi ani v hlavním katalogu, vysvětluje Kučerová.

Sylva Dobalová se chystala na přednášku o Dürerově Nosorožci a zobrazování exotických zvířat v renesanci v Knihovně AV ČR během akce Noc vědců. K této příležitosti knihovna vystavila některé historické zoologické encyklopedie a z hlubin archivu byl na světlo vyzdvižen i Nosorožec. Po následném prozkoumání grafiky Dobalová vyřkla domněnku, že by mohlo jít o renesanční tisk, a nikoliv třeba o faksimile – kopii.

To brzy opravdu potvrdilo. „Jedná se dokonce o mimořádně cenné první vydání. Otisk pochází z neopotřebené ostré desky. O původu tisku svědčí mimo jiné renesanční filigrán – kotva v kruhu, který lze při prosvícení pozorovat v místě hlavy tlustokožce,“ říká badatelka.

Její expertiza byla vizuální, hlavně kodikologicko-paleografická. Bylo patrné, že jde o velmi starý ruční papír s určitým charakterem vláken. Filigrán se posuzoval podle mezinárodně platných příruček. „Kdyby byl nosorožec vytištěn na části papíru, kde filigrán není, bylo by vše složitější,“ vysvětlují badatelky.

Do té doby obrázek nosorožce nezkoumal žádný historik umění. „Neviděl ho odborník na grafiku celá desetiletí. Knihovna nemá vlastní grafickou sbírku a dřevořez byl uložen mezi archiváliemi,“ vysvětluje historička, jak je možné, že Nosorožec zůstal takovou dobu bez povšimnutí.

„V dnešní době se poklady nacházejí takřka už jen v depozitářích, archivech, nebo muzeích - třeba i na zdech expozic, kdy si odborník všimne chybné popisky u některé malby a začne své tušení či intuici rozvíjet. Jindy se nečekané nálezy objeví třeba při systematické digitalizaci a katalogizaci fondů,“ říká Dobalová. Dodává, že kolegy, kteří jsou z oboru, ani nepřekvapilo, že se dílo vynořilo právě z knihovny.

Navzdory tomu, že Knihovna AV ČR disponuje tisíci knihami a archivními materiály, ji obhospodařuje několik málo pracovníků knihovědného oddělení. Každou knihu a archiválii je nutné otevřít, prohlédnout, dohledat chybějící údaje. Pracovníci při tom postupují podle daného plánu.

„Neznámá a skvělá díla existují, jen čekají na správného člověka a správnou chvíli. Knihovna AV ČR se o své fondy skvěle stará a proto byla grafika v perfektním stavu. Samozřejmě, už byla nepochybně v dobrém stavu zakoupena. Na Nosorožce by se jistě přišlo dříve či později,“ uvádí ještě Dobalová.

Živý nosorožec se dostal do Evropy v roce 1515 po více než tisíci letech, kdy jej dostal portugalský král Manuel I. jako dar z Indie. Na královském dvoře zvíře působilo jako zjevení a panovník chtěl uspořádat legendární souboj na život a na smrt mezi nosorožcem a slonem, který byl znám z antiky. K očekávanému boji však nedošlo – slon se lekl a utekl.

I tak ale zanechal nosorožec velkou stopu – německý malíř Albrecht Dürer dostal z Portugalska popis a hrubou skicu, podle které měl pak tvora nakreslit a informovat svět o senzační novince.

Do dřeva tak vyryl obraz nosorožce, dílem podle své představivosti a zkušenosti a dílem podle indicií, které dostal. Hrdě na něj umístil svou signaturu. Grafiku pak vytiskl v několika stovkách, možná i tisících, listů. Ale jen velmi málo z nich se dochovalo.

Od skutečnosti se však výsledek trochu lišil, což potvrzuje i samotný popisek na grafice: „V květnu r. 1513 po narození Krista přivezli mocnému králi portugalskému, Manuelovi, do Lisabonu z Indie takové živé zvíře. Nazýval jej Rhinoceros (nosorožec). Zde je jeho portrét. Má barvu skvrnité želvy. A je pod tlustými, velmi pevnými pláty. Veliký je jako slon, ale je nižší a velmi dobře vyzbrojený. Na nose má silný a ostrý roh, který si brousí o kameny. Toto divoké zvíře je smrtelným nepřítelem slona. Slon se ho velmi bojí, neboť když na něj zaútočí, vrazí mu hlavu mezi přední nohy a rozpáře slonovi břicho, proti čemuž se slon nedokáže bránit. Neboť toto zvíře je tak vyzbrojeno, že slon nemůže nic udělat. Také říkají, že nosorožec je rychlý, strašlivý a lstivý.“

Osud nosorožce zobrazeného na grafice byl tragický. Portugalský král jej daroval papeži Lvu X. Bohužel loď při cestě do Říma ztroskotala a on utonul. Papež tak dostal už jen vycpané zvíře.