Zákupy ukázaly dlouho skrytou Hitlerovu sbírku obrazů. Na zámek se dostala náhodou

Kvůli spojení s vůdcem nacistické říše spočívaly v depozitáři desítky let zapovězeny lidským očím. Až v neděli 10. května spatřilo obrazy z Hitlerovy sbírky prvních 100 návštěvníků při čtyřech mimořádných komentovaných prohlídkách s kastelánem Vladimírem Treglem. Další mají následovat, ale ne hned.

Obrazy byly v Československu od druhé světové války tabu a mezi památkáři panovaly dlouhé desítky let obavy, že by jejich vytažení na světlo světa vyvolalo odpor a vášně. Podle kastelána Tregla se už však doba změnila. „Teď už se toho nebojím, od konce války uteklo přece už tolik let,“ svěřuje se s tím, že sbírka Adolfa Hitlera přináší zajímavé svědectví o době, kdy vznikala.

Jak poukazuje Tregl, na obrazech není nic, co by propagovalo nacistickou ideologii. „Pokud si někdo představuje, že tady jsou hajlující nacisti a hákové kříže, tak se plete. A druhou světovou válku připomínají jen dva obrazy. Na jednom pluje po moři ponorka a na druhém je německý námořní důstojník s dalekohledem,“ říká kastelán.

V sále rekonstruovaného hospodářského dvora visí čtrnáct obrazů. Třináct z nich patřilo Hitlerovi, ten poslední je portrét jeho oblíbené herečky a režisérky Leni Riefenstahlové, autorky filmů s nacistickou propagandou. Ke sbírce je připojen, protože se k ní tematicky hodí.

„Visel na zámku ve Stráži pod Ralskem, kde byly za druhé světové války nejspíš nějaké letní byty pro výše postavené důstojníky německé armády nebo politiky,“ vysvětluje Tregl. „A někdo z nich si tam pověsil portrét Leni Riefenstahlové. V roce 1945 došlo k jeho konfiskaci a převezení do depozitáře.“

Na zámek v Zákupech malířská díla přivedla náhoda. Některé obrazy Hitler koupil na velkých výstavách v Domě umění v Mnichově v roce 1942 a 1943. „Existuje dokonce fotka, jak se tam prochází,“ upozorňuje Tregl. „Jiné zabavil osobnostem židovského původu, takže je vlastně ukradl,“ tvrdí kastelán.

Nacistický diktátor měl v úmyslu vybudovat do roku 1950 velké muzeum umění v rakouském Linci. Sám se domníval, že v sobě nosí umělecké sklony. V mládí se pokoušel dostat na výtvarnou školu a stát se malířem. Pro nedostatek talentu ho nepřijali, zájem o umění však Hitlera neopustil.

Linec mu byl velmi blízký, dokonce se mu přezdívalo Führerstadt, Vůdcovo město. Z monumentálního muzea vzhledem k vývoji druhé světové války nakonec sešlo, ale Hitlerova sbírka zůstala.

Za bezpečnou úschovnu pro jeho obrazy vybrali Němci jihočeský klášter ve Vyšším Brodě, ležící nedaleko od Lince. „Když skončila druhá světová válka, obrazy se nacházely na území obnoveného Československa, a dokonce jsem četl, že se považovaly za válečnou kořist. Připadly státu,“ vypráví Vladimír Tregl.

Ty, které visí na Zákupech, nejdříve skončily na zámku Konopiště, pak v Liběchově a v roce 1952 se stěhovaly dále na sever Čech. Čtyři skončily v sychrovském depozitáři a devět v tom zákupském. „Důvod byl prostý, naše velké depozitáře pro ně poskytovaly dostatek místa,“ vysvětluje kastelán.

Ve Vyšším Brodě se nacházely ještě další Hitlerovy obrazy, ty nyní spravují památkáři z Ústeckého kraje. „Zvažovali jsme, jestli si je nepůjčit, ale už by se nám sem nevešly,“ poznamenává Tregl.

Tamější alegorie od Wilhelma Friedricha Kalba s názvem Werden, tedy Vznik, je vysoká více než tři a půl metru. „Naši ústečtí kolegové mají na rozdíl od našich obrazů i dílo s ideologickým zabarvením, je na něm trhání Versaillské smlouvy, kterou Německo uznalo svou porážku v první světové válce. Na jiném obrazu zachytil malíř bitvu u Stalingradu,“ dává příklady kastelán.

Hitlerova sbírka v Zákupech obsahuje rozměrná díla německého realismu třicátých a čtyřicátých let minulého století. Jedná se o horníky v dole, dřevorubce při práci v horách či selskou dívku nesoucí vědro. Podle Tregla neměl Hitler rád moderní avantgardní umění, a proto vytvářel svou sbírku z realistických obrazů.

„Selská dívka není jako jediná namalovaná na plátně, ale na dubové desce. Je tak těžká, že jsme ji nesli do expozice ve čtyřech,“ prozrazuje kastelán. „Na stěnu nešel obraz jen tak pověsit na skobu jako ostatní, protože by se utrhl. Tak jsme ho museli zespoda podložit.“

Za obrazy rozmístěné v Zákupech vydal Hitler několik set tisíc říšských marek. „V přepočtu si je pořídil za osmdesát milionů současných korun,“ uvádí Tregl. Ze štítků na zadní straně děl vyplývá, že se ceny většinou pohybovaly kolem 15 tisíc marek. Ale za soubor čtyř krajinek Willyho Kriegla zaplatil Hitler dohromady 100 tisíc marek. Malíř na nich zobrazil denní doby od rána až do noci.

Willy Kriegel (1901-1966) se zařadil mezi uznávané německé malíře ještě před rokem 1933, kdy se nacisté chopili v Německu moci. Patřil mezi žáky slavného rakouského modernisty Oskara Kokoschky, jehož dílo označili nacisté za zvrhlé. I když Kriegel vstoupil do nacistické strany NSDAP, v roce 1934 odešel z Vídně do Prahy a poté do Anglie.

Roku 1938, kdy získal zlatou medaili na Světové výstavě, nacisté při kampani ‚Zvrhlé umění‘ zabavili a zničili jeho olejomalbu Zátiší s lidmi. S představiteli hitlerovského Německa však Kriegel přesto vycházel dobře.

Německý ministr propagandy Joseph Goebbels ho dokonce označil za „Dürera naší doby“. V letech 1937 až 1944 se Kriegel představil sedmkrát na Velkých německých uměleckých výstavách v Mnichově, kde si právě Hitler koupil jeho obrazy.

Dle Wikipedie se nyní většina jeho děl nalézá v Německém historickém muzeu v Berlíně. V roce 1944 ocenila třetí říše Kriegla zapsáním na seznam božsky nadaných 1041 umělců. Žádný z jeho obrazů však nelze označit za propagandu nacismu.

Jeden z obrazů od jiného autora ve sbírce představuje portrét generála Augusta von Mackensena (1849-1945), jednoho z hlavních velitelů německé armády během první světové války. Vojenskou kariéru odstartoval už jako mladík v prusko-francouzské válce v letech 1870 až 1871.

„Hitler si ho považoval jako vojevůdce a osobně se s ním setkal,“ říká zákupský kastelán. Von Mackensen ovšem nestál na pozicích nacismu a byl přívržencem monarchie. Někteří představitelé NSDAP ho údajně podezřívali, že není loajální k nacistickému režimu.

Mackensenův portrét je nejmenším obrazem sbírky. Většina ostatních má úctyhodné rozměry a ohraničují je masivní rámy. Několik jich sahá až do výšky přibližně dvou metrů. V jednom rohu místnosti visí dva časově vzdálené obrazy. Na prvním bojuje s rozbouřeným mořem koráb s plachtami, na druhém zachytil jistý německý malíř rozestavěnou přehradu.

Své dílo pojmenoval Dněprostroj. Jedná se o přehradu s vodní elektrárnou na řece Dněpr, kterou Rudá armáda v létě 1941 při ústupu před wehrmachtem vyhodila do vzduchu za cenu obrovských ztrát na vlastních vojácích i na civilním obyvatelstvu. Průrva v hrázi měřila 165 metrů.

Nacistům se v roce 1942 podařilo poškozenou přehradu rychle opravit a v Dněprostroji znovu vyráběli elektřinu. Obraz v Hitlerově sbírce pochází s velkou pravděpodobností z období rekonstrukce přehrady německými vojenskými stavebními jednotkami.

Když se wehrmacht na podzim 1943 stahoval před útočící Rudou armádou, pokusil se vyhodit do povětří celou přehradu. Sovětským výsadkářům a ženistům se ale povedlo přerušit část vedení k odpalovacímu zařízení.

Důvod, proč kastelán nechal vystavit dlouho schovávané obrazy, je prozaický. Potřeboval přilákat nějaké turisty navíc a získat tak chybějící peníze. „Zámek v Zákupech se nachází ve stavu, kdy potřebuje každou korunu. Kromě jiného na restaurování vzácných historických předmětů. Vítám každou cestu k získání peněz, pokud ovšem nepovede k destrukci památky nebo k duchovním škodám, což se v tomto případě stát nemůže,“ myslí si Tregl.

Vybralo se 34 tisíc korun a u žádného návštěvníka si kastelán nevšiml jakékoliv sympatie k nacismu. Přišli podle něj většinou lidé, kteří v akci viděli senzaci. Zaznamenal jen jediný kritický ohlas, komentář u příspěvku na Facebooku. „Paní nám napsala, že neví, proč by se měla dívat na obrazy, které patřily masovému vrahovi,“ říká Tregl. „Ale my přece nikoho nenutíme, aby k nám na Hitlerovu sbírku chodil,“ říká kastelán.

Sbírku obohacenou o portrét Riefenstahlové kastelán nicméně nezařadil do klasického návštěvnického okruhu. Přístupná bude jen výjimečně, další komentované prohlídky se uskuteční až za rok při výročí osvobození naší země od nacismu. „Místnost, kam jsme Hitlerovu sbírku umístili, ale využíváme i pro různé přednášky a akce, a tak obrazy uvidí jejich účastníci,“ dodává kastelán.