Pramáti vánočních hvězd vznikla díky moravským bratřím v Sasku. Doma ji má každý

Během adventu září na Berlínské a Liverpoolské katedrále, na Spolkovém kancléřství nebo na kostele moravských bratří v dánském Christiansfeldu. „Herrnhutské hvězdy zdobí také hrady, zámky, kostely, vánoční trhy a centra měst,“ říká Anett Petzoldová z marketingu manufaktury Herrnhuter Sterne.

Nedávno „vyšlo“ 123 Herrnhutských hvězd na hlavním vlakovém nádraží v Lipsku. „Hvězdy o průměru dva a půl metru jsou v Bischofswerdě nebo v Drážďanech,“ uvádí Petzoldová. „Jsme přítomni na více než třiceti vánočních trzích po celém Německu a na dalších významných akcích.“

Po Herrnhutských hvězdách sahá rovněž český Liberec. Žlutá visí nyní na novorenesanční radnici, desítky dalších zkrášlují na přilehlém Benešově náměstí mohutný vánoční strom a vánoční trhy.

Tyto slavné hvězdy se rodí v saském městečku Herrnhut nedaleko od Žitavy. Manufaktura je označuje za pramáti všech vánočních hvězd. Není proto divu, že na ně v tomto městě narazíte na každém rohu.

Během adventu jsou vidět v ulicích, na budovách charitativních institucí jednoty bratrské neboli moravských bratří a před nimi i na rodinných domech. Příkladem je dům zubní lékařky, jejíž příjmení Verbeek odkazuje na slavného obchodníka, díky němuž se staly Herrnhutské hvězdy celosvětovým fenoménem.

V neděli, kdy zůstává manufaktura zavřená, se dají koupit v místním Vlastivědném muzeu. Jedna nádherná a skoro stoletá Herrnhutská hvězda tam visí na stropě starodávně zařízeného pokoje.

Název hornolužického městečka Herrnhut, z něhož hvězdy pocházejí, by se dalo přeložit jako „pod ochranou Páně“. A tak obdrželo český název Ochranov. Z Liberce tam trvá cesta něco málo přes půl hodiny. K Česku nemá Herrnhut blízko jen co do počtu kilometrů. Založili ho totiž moravští bratři, evangelíci z jednoty bratrské, kteří uprchli v roce 1722 z habsburské monarchie, aby se vyhnuli katolickému útlaku.

První exulanty přivedl k Žitavě Kristián David, tesař ze Ženklavy na Novojičínsku. Dorazili na panství Berthelsdorf v Horní Lužici, kde se jich laskavě ujal hrabě Mikuláš Ludvík ze Zinzendorfu. Sekyra širočina, kterou zaťal David do stromu, aby mohl postavit první dům v nové vlasti, se dnes nachází v herrnhutském Vlastivědném muzeu.

Asi po sto letech od příchodu moravských bratří vznikla v Herrnhutu první vánoční hvězda. Souvisela s misiemi zakládanými moravskými bratry v Africe, Asii a Severní a Jižní Americe. Misie se často rozkládaly na nehostinném území a misionáři tam žili se svými rodinami v těžkých podmínkách. Když jejich děti vyrostly a měly jít do školy, poslali je misionáři zpátky do Evropy pod křídla evangelíků v Herrnhutu a na dalších místech.

Žily ve školních internátech a navzdory všemožné péči moravských bratří se jim stýskalo po rodičích. Bolest z osamění je trápila především o Vánocích a v týdnech před nimi. Hvězdy z papíru a lepenky jim pomohly překonávat úzkost již v první polovině 19. století. Jeden z pedagogů je navíc začal ukazovat při výuce jako geometrickou pomůcku. Žáci pak skládali hvězdy z různých tvarů a zdobili jimi své pokoje.

„První hvězdy byly červenobílé. Bílá barva představovala čistotu a ta červená krev Ježíše Krista,“ podotýká Petzoldová. Děti vyráběly hvězdy pravidelně každou první adventní neděli a když dospěly, tuto tradici později přenesly do svých rodin.

O první pevnou skládací Herrnhutskou hvězdu se zasloužil na konci 19. století obchodník s hudebninami Pieter Hendrik Verbeek. Do plechové kostry s drážkami se zastrkávaly papírové špice s plechovými rámečky. Verbeek je prodával v Herrnhutu ve svém misijním obchodě s hudebninami a knihami.

Na konci 19. století se vyráběly v barvách bílá, žlutá, červená, zelená a modrá. Šlo z nich vytvořit jedenáct kombinací. Průměr hvězd byl 56 a 80 centimetrů.

„V roce 1925 podal Verbeek patent na první hvězdu bez nosné kostry,“ připomíná Petzoldová. „Tehdejší model odpovídal dnešní konstrukci ze sedmnácti čtyřbokých a osmi tříbokých špicí.“

Ve stejnou dobu vznikla společnost Stern-Gesellschaft mbH Herrnhut, kromě Verbeeka patřila misijnímu odboru jednoty bratrské a firmě Abraham Dürninger & Co. Poněvadž se Herrnhut ocitl po druhé světové válce v sovětské komunistické zóně, manufaktura se nevyhnula znárodnění. Státu připadla v roce 1950 a přejmenoval ji na Hornolužickou továrnu na hvězdy a stínidla na lampy.

Ruční práce ale přestala brzy ladit s průmyslovou velkoprodukcí východního Německa, a tak v roce 1968 obdržela jednota bratrská výrobu Herrnhutských hvězd nazpět. Musela ji však vměstnat do sešněrovaného státního plánování, což s sebou neslo obtíže.

V roce 1989 se ve východním Německu zhroutil komunistický režim a o dva roky později vznikla manufaktura Herrnhuter Sterne. Měla tehdy jen 23 zaměstnanců, ale kouzlo Herrnhutských hvězd přispělo k jejímu pevnému ukotvení na trhu.

Za necelých dvacet let dávala obživu 80 lidem, v roce 2017 již 120. Roční výroba vzrostla v letech 2010 až 2017 z 300 tisíc na 700 tisíc hvězd. Růst se nezastavil ani v dalších letech a počet zaměstnanců se zvýšil na současných 230.

„Letos vyrobíme zhruba tisíc Herrnhutských hvězd. Asi deset procent z nich vyvážíme do zahraničí, poptávka po nich stoupá také v České republice,“ prozrazuje Petzoldová. „Naše nejmenší plastová hvězda má průměr osm centimetrů a nejmenší papírová třináct centimetrů. Největší plastové hvězdy měří dva a půl metru. Většina hvězd se tradičně dělá z papíru a jsou určené pouze pro vnitřní prostory. Odolnější plastové mohou viset venku.“

Třinácticentimetrovou papírovou hvězdu lze označit bez přehánění za klasický „majstrštyk“. Jednotlivé hroty se nejprve vyrazí a složí se nožem. Špice se slepují za pomoci štětečku a pinzety. „Výroba jedné takové hvězdy trvá hodinu a půl a vyžaduje od začátku až do konce zručnost a jemný cit v prstech,“ upozorňuje Petzoldová.

Proto využívá manufaktura především ženy, jejichž ruce jsou menší a na takovou jemnou práci odpradávna šikovnější než chlapské. „Naši mužští kolegové dělají převážně ve strojírenské a dřevozpracující dílně nebo ve skladu,“ dodává Petzoldová.

Manufaktura se neuzavírá pouze do vlastního světa. Od pondělí do soboty nabízí prohlídky a loni do ní zavítalo 85 tisíc lidí. Pro ilustraci – zhruba stejné množství návštěvníků dorazilo loni na hrad Trosky, hlavní symbol Českého ráje.

V předváděcí dílně manufaktury vidí zájemci nejdůležitější kroky ruční výroby Herrnhutských hvězd. Mohou obdivovat klid a maximální soustředění dělnic na filigránsky přesnou práci, vnímat příjemnou čerstvou vůni papíru a jeho šustění.

Špice za špicí získávají své tvary. Ruce špičkařek tvarují hladký barevný papír do kuželů, které poté musí zaschnout. Denně vytočí každá špičkařka přibližně 2500 špic. Rámečkářky jim dávají správný tvar. Vyražené rámečky z lepenky pokrývají tenkou vrstvou lepidla a připevňují na ně papírové čtyřboké nebo trojboké kužely. Dvě rámečkářky zpracují denně kolem 3500 špic.

V showroomu firmy se návštěvníci dozvědí o historii a vývoji hvězd nebo se podívají na krátký film o manufaktuře. Mohou si také udělat malé plastové hvězdy. „Kromě toho pořádáme workshopy zaměřené na výrobu větších papírových hvězd nebo dekorativních aranžmá,“ konstatuje Petzoldová.

V roce 2018 otevřela manufaktura zážitkové centrum Objevitelský svět, v němž se děti vypraví na cestu vesmírem Herrnhutských hvězd. V návštěvnickém centru je k vidění také expozice s historickými hvězdami a archivními dokumenty.

„Letos jsme rozšířili náš areál o budovu, kde si může vytvořit vlastní Herrnhutské hvězdy ještě víc návštěvníků než předtím,“ říká Petzoldová. „Každá z nich se stává originálem. Lidé z celého světa si přinášejí s Herrnhutskou hvězdou domů symbol Betlémského světla a záři, která vybízí k rozjímání.“