Názory na barefoot si odporují. Chodí se v nich jinak a nezvládne to každý

Není to zase tak dávno, co to vypadalo jako výstřelek pár nadšenců. Podivné placaté vepředu široké boty navržené tak, aby chůze v nich co nejvíce připomínala tu bosou, čili chození bez bot. Některé modely ani neměly klasickou podrážku, ale pět oddělených prstů podobně jako rukavice.

A dnes? V barefoot a už celkem elegantních botách běžně potkáte lidi v přírodě, stejně jako na obchodním jednání, v divadle, běhá se v nich, chodí po horách, nosí je někteří lékaři, obouvají je i děti.

Odborníků, kteří tuhle obuv kritizují jako nevhodnou, je mnohem méně než dříve, jejich hlas ale občas zazní docela hlasitě. Odpůrci barefoot jako například slovenská fyzioterapeutka Denisa Mertl jim vyčítají například to, že boty ničí klouby a bolí z nich paty, protože netlumí nárazy. Nebo že se kvůli nim lidem bortí klenba.

Jejich obhájci tvrdí, že často jde zejména o neznalost problematiky. Neznamená to ale, že se barefoot boty hodí úplně pro každého. Nejsou vhodné ani na některé sportovní aktivity a je chybou na ně kompletně přejít ze dne na den a vzdát se dosavadních bot.

Neznamená to ale, že barefoot by měl nosit každý. Pokud vám vyhovují, klidně zůstaňte u těch klasických. Nohám vyhovuje, když mají spíše měkčí podrážku a dostatečný prostor pro prsty, aby se nohy nedeformovaly, podpatek je také minus.

Objevuje se také názor, že nošení barefoot bot je českou, potažmo slovenskou specialitou, která se jinde zdaleka nedočkala takové popularity. Protože se o nich například na anglických webech nedá najít moc informací včetně odborných.

Je ale dobré vědět, že v angličtině se pojem barefoot pro její označení moc nepoužívá – zřejmě proto, že doslovný překlad „bosá noha“ je zavádějící a navíc trochu zavání fetišem na bosé nohy. Čili kdo chce hledat informace v angličtině, musí pátrat spíše po spojení po „minimalist shoes“ nebo „minimalist footwear“. Jejich přesnou definicí včetně sklonu podrážky a šířky bot se zabývala například tato odborná práce z roku 2018 publikovaná v časopise Journal of Sport Sciences.

Pokud jste kouzlu barefoot bot podlehli, nosíte je bez problémů mnoho let a obouváte do nich i své děti, tak je vše v pořádku a není nic třeba měnit. Jiné by to bylo, pokud jste se pro bosé obouvání rozhodli a trápí vás pohybové potíže a bolí nohy či klouby. Pak je dobré to zkonzultovat s odborníky, v tomto případě s fyzioterapeuty a nebo přímo podologem - odborníkem na chodidla a zjistit, kde je příčina.

Co dělat v případě, že se pro tento styl obouvání rozhodnete a nemáte s ním žádné zkušenosti? Jestliže jste zdraví, nic vás nebolí, není třeba otálet. Podle ostravského fyzioterapeuta Michala Tichova, který se touto obuví zabývá už dlouhou dobu, může barefoot boty bez obav nosit většina lidí. Člověk bez potíží s klouby a chodidly na ně může přejít kdykoli během života, klidně třeba v padesáti, ale měl by tak činit postupně.

Pro deset procent se ale například kvůli zdravotním problémům nehodí. Zdravotními problémy se myslí třeba stav po úrazech, zdeformované prsty nebo těžší diabetes. „Hodí se pro člověka se zdravou nohou. Lze použít příměr s posilovnou. Je v pořádku tam chodit, pokud nemáte nějaké zdravotní problémy. Pokud je máte, je dobré je nejdříve vyřešit,“ říká Tichov.

Rozmyslet by si jejich první koupi měli starší lidé s poruchou rovnováhy a s nestabilními kotníky. Také při bolestech Achillovy šlachy nebo při patní ostruze může podle Tichova mírně zvýšený podpatek přinést úlevu. V takové případě ploché bosé boty nebudou dobrou volbou.

Pokud se někdo bez předchozích zkušeností rozhodne vyměnit klasické boty za barefoot, rozhodně by neměl rovnou vyházet celý botník, ale začít tím, že si pořídí jeden model a vyrazí v něm na kratší procházku.

„Je dobré chodit do posilovny dvakrát týdně, ale když to zvládnete, můžete tam klidně chodit sedmkrát,“ přidává příměr fyzioterapeut. Podle něj je dobré si zvykat, noha se postupně posiluje. Kdyby v nich někdo rovnou vyrazil na celé dny, nejspíš by ho hodně bolely nohy, i kdyby chodil správně.

„Když se noha dostane do lepší kondice, správné návyky se pak mohou přenést i do klasické dosavadní obuvi,“ říká Tichov. Člověk třeba začne méně chodit takzvaně po patách a méně tak zatěžovat svoje klouby otřesy.

Pokud v nich budou chodit správným způsobem, mohou barefoot obuv nosit i lidé s nadváhou nebo obézní, ale hodně záleží na tom, nakolik jim je to komfortní. Mnoha lidem vyhovuje, že jsou široké, protože standardní je mnohdy tísní. Je dobré vědět, že proces zvykání si na nový typ může trvat déle, protože se musí vyrovnávat s větší váhou a zároveň jejich tělo vzhledem k metabolickým problémům funguje trochu jinak.

Zatímco pro běžnou zátěž bosé boty nakonec až na výjimky mnoho odborníků doporučí, větší rozpory jsou v tom, zda je nosit třeba i do hor. Například docent Mazian říká, že na asfaltu nebo betonu ve městě je většinou vhodnější dobře odpružená klasická bota, protože v barefoot obuvi noha kvůli tvrdému povrchu bolí a tělo trpí kvůli otřesům. Tohle je častá námitka vůči bosým botám, která zaznívá třeba také z úst ortopedů.

Podle fyzioterapeuta Tichova je to ale přesně naopak a varování před městskou chůzí v barefoot botách opět plyne z nedostatečné znalosti problematiky. „Ve skutečnosti se noha mnohem víc namáhá v přírodě než ve městě. Neplatí ani argument s otřesy, protože barefoot boty člověka trochu srovnají a donutí ho, aby přestal chodit po patách, takže klouby nebudou trpět žádnými otřesy. Když si člověk vezme klasickou obuv a bude chodit po městě ve vyšším tempu, budou ty otřesy mnohem větší,“ míní fyzioterapeut, podle kterého bosé boty nemají žádné omezení terénem.

Také podle Adamové je podstatné, kam a na jak dlouho člověk v bosých botách vyrazí, není ale tak přísná jako Tichov. „Na cestu do práce po asfaltu může být barefoot vhodnější oproti klasické obuvi, ale na maraton po asfaltu se barefoot boty úplně nehodí,“ vysvětlila. Zcela zjednodušeně se podle ní dá říci, že pokud danou aktivitu zvládneme naboso, pak jsou barefoot možnou volbou.

Je třeba ale myslet na to, že jsou například sporty nebo profese, kde bude vždycky lepší vhodná speciální obuv - jsou to třeba práce v zemědělství a stavebnictví, kde robustní bota musí nohu chránit před úrazem.

Na tom, zda běhat v barefoot botách, se ani odborníci věnující se této problematice úplně neshodnou. Studie, hlavně u běžců, podle lékaře Kamala Meziana z Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN ukazují, že barefoot obuv mění styl běhu – víc zapojuje svaly nohy a zvyšuje riziko přetížení Achillovy šlachy a lýtek.

Zatím to také nevypadá, že by barefoot snižoval počet zranění nebo zlepšoval výkon. „Může to být ale užitečné jako tréninková metoda. Například u běžců s bolestmi kolen má smysl barefoot vyzkoušet – pokud se ale úleva nedostaví během několika tréninků, pak už se to s dlouhodobým nošením pravděpodobně nezlepší,“ míní lékař.

Barefoot boty vyžadují jiný způsob chůze a z přechodu na ně mohou člověka chvíli bolet nejen nohy, ale také třeba záda nebo krk. Je to podobně jako po posilovně známka toho, že svaly pracují. „Přechod na barefoot je proto dobré brát jako nový sport: je potřeba postupná adaptace,“ potvrzuje rehabilitační lékař Kamal Mezian.

Jak správně chodit? „Je potřeba zkrátit krok, našlapovat spíše na střední část chodidla, nechodit po patách. Kdo dupe po patách, dělá to špatně,“ vysvětluje Adamová. Kdo v těchto botách běhá, měl by došlapovat spíše na přední část chodidla. To ale platí pro běh obecně, i když to hodně lidí opomíjí.

Posilování nohou v barefoot obuvi je užitečné. I proto je dětská ortopedka Agnes Adamová z Brna považuje za dobrou volbu pro dospělé i děti. „U zdravých nohou může postupné nošení barefoot obuvi zlepšit sílu drobných svalů chodidla, zlepšit vnímání podložky, podpořit lepší držení těla a přispět k přirozenějšímu pohybu,“ uvedla lékařka.

Podle fyzioterapeuta Michala Tichova se to většina lidí naučí sama od sebe, děti v podstatě vždycky, ale menšina to nezvládne, protože jsou, jednoduše řečeno, trochu nešikovní a nevycítí, co tahle obuv vyžaduje. Naučit se to mohou, ale musí o tom přemýšlet.

Pokud vás tedy po dvou týdnech, kdy jste si je brali na hodinu či dvě denně, stále bolí nohy, možná je čas to vzdát, anebo se s někým poradit. Buď to znamená, že chodíte po patách a skutečně byste svoje klouby přetěžovali. A nebo máte nějakou potíž, o které jste zatím nevěděli - třeba stažené svaly po nějakém úrazu v minulosti. Tradiční obuv vám to spíše odpustí, ale problém ani v ní nezmizí.

Adamová zároveň doporučuje, aby si lidé tyto boty skutečně dobře vybrali a kupovali je v kamenné prodejně, ne přes internet. Při pochybnostech, zda je pro vás barefoot správná volba, doporučuje poradit se se zkušeným fyzioterapeutem či ortopedem. Je ale dobré vybrat si odborníka, který se nošení těchto bot profesně věnuje.

Kdo si půjde koupit první barefoot boty, může být zaskočený také tím, že jeho nohu vůbec nesvírají, někdo pak může mít i pocit, že jim chybí opora nejen kolem paty, ale i po stranách. Zároveň ale není třeba v nich mít jedno až dvoucentimetrový nadměrek (a kupovat si tak o dvě či dokonce tři čísla větší boty než dosud), jak se někdy také může člověk dočíst v debatách nadšenců.

Ve specializovaných kamenných prodejnách se obvykle dočkáte pečlivého změření nohy a doporučení vhodné velikosti, ta nicméně bývá o číslo větší než vaše dosavadní. To může souviset s tím, že jsme zvyklí nosit boty spíše malé a kupujeme si je s tím, že se teprve nošením roztáhnou a podvolí. Tak by to ale vůbec být nemělo.

Stejně jako není úplně v pořádku, že si člověk kupuje stejnou velikost ve 20 i v 50 letech, noha se většinou během života o něco zvětší, zvláště u žen v souvislosti s těhotenstvím a porodem, či kvůli kilům navíc.

Oblíbeným tématem vyznavačů barefoot obuvi je tloušťka podrážky, z debat mezi nimi například na sociálních sítích by se mohlo zdát, že jen ta nejtenčí je dost dobrá. Podle fyzioterapeuta tohle přitom nijak důležité není, zásadní podle něj je krom lehkosti její měkkost a ohebnost a to, aby byla všude stejně vysoká – bez zvýšení pod patou. Pak může mít klidně i centimetr, není nutné, aby člověk cítil každý kamínek na lesní cestě.

Nevadí ani to, když si někdo do bosých bot dá vložku, protože jsou pro něj moc tenké – to se skutečně u některých modelů může stát. Podle Michala Tichova není nic proti ničemu ani to, když si člověk do barefoot boty dá ortopedickou vložku například s podporou klenby, protože potřebuje nějakou podporu. I tak ale může noha díky té botě posilovat.

Podle ortopedky Agnes Adamové lze barefoot skvěle kombinovat s individuálně zhotovenými stélkami, které jsou schopny držet nohu ve správném postavení.

Je fakt, že ten, kdo nosí barefoot boty, se pak už často do klasických bot nevejde. „Širší přední část nohy není deformace, ale návrat k přirozenému tvaru. Z funkčního hlediska to většinou nevadí, spíše naopak – prstce mají víc prostoru a lépe pracují. Že se taková noha hůř vejde do úzkých módních bot, je problém praktický, a o to víc ukazuje, jak bylo chodilo utlačované,“ říká rehabilitační lékař Kamal Mezian.

Barefoot boty se nehodí pro ty, kdo za sebou mají úraz, trpí nějakou deformitou nohy nebo mají těžký diabetes, kdy je noha méně citlivá a člověk by si třeba nemusel všimnout nějakého poranění.

Může se také stát, že člověk má nějakou potíž, kterou si neuvědomuje, a zvýšená zátěž – a tou nošení barefoot obuvi je – to odhalí. Člověka začnou bolet nohy, s nimiž do té doby zdánlivě neměl problém. Problémem může být třeba v minulosti zlomená kůstka v nártu, nakopnutý palec, větší výron kotníku, to vše se může projevit až po dlouhé době. Než přejdete na barefoot, měli byste tuhle potíž vyřešit například pomocí rehabilitace.

Pokud se bolesti objeví po několika měsících či dokonce letech nošení, stojí to za pozornost a pátrání po příčině. „Ta ale nebývá v botách, stejně jako když se problém objeví po několika letech a bolí třeba jen jedna noha,“ vysvětluje fyzioterapeut Tichov.

V odpružené masivnější klasické botě mohou potíže ustoupit, důležité ale je najít příčinu a zaměřit se na její vyřešení. Může jít třeba o bolavé koleno, kvůli němuž člověk začne chodit trochu jinak. Když bolesti ustoupí, je zase možné se k bosé obuvi vrátit. Podle rehabilitačního lékaře Kamala Meziana má také třeba po zahojení nějakého úrazu smysl nohu zase začít zatěžovat a zapojovat a barefoot boty nemusí být chybou.

Stále, i když méně než v minulosti, se dá narazit na pediatry či fyzioterapeuty doporučující pro nejmenší děti pevnou obuv. A to přesto, že už v devadesátých letech se objevilo doporučení, aby dítě trávilo co nejvíce času bosé a nosilo měkké botičky. „Pevná pata a opora v oblasti kotníku jsou důležité, zejména u nejmenších dětí, které se teprve učí chodit,“ uvádí například slovenská fyzioterapeutka Denisa Mertl, která patří ke kritikům barefoot obuvi jako takové.

Ani ona ale nedoporučuje, aby nejmenší chodci nosili vysoké ortopedické boty, ty jsou jen pro děti s potížemi. Proti barefoot bot u dětí je také plzeňská fyzioterapeutka Šárka Lang. Podle ní to může skončit zborcenou klenbou nožní nebo plochými nohami. S tím ale mnozí další odborníci nesouhlasí. Děti mají nohu sice širší, ale to neznamená, že jde o důsledek zborcené klenby.

Podle něj se u dětí, které v dětství chodí hodně bosy, v dospělosti méně vyskytují deformity prstů. „Rodičům proto doporučuji vytvářet doma nerovnosti k procvičování – třeba schovat kabely pod koberec, aby dítě chodilo po ‚pahorcích‘,“ říká rehabilitační lékař Kamal Mezian.

Ale co když dítě už nosí boty a zjevně v nich šmajdá, což je někdy na měkkých barefoot botách vidět více než na klasické obuvi? Pokud dítě například vtáčí kotníky dovnitř nebo naopak šlape spíše po malíkové hraně chodidel, může mít problémy s kyčlemi, které stojí za to řešit a cvičit kvůli tomu. Tento typ problémů každopádně není podle Tichova až tak závažný, aby vyžadoval speciální ortopedické boty a dítě i ta může chodit v barefoot botách.

Autorka je šéfredaktorkou webu Vitalia.cz