Chtěl být učitelem, raději se dal na včelařství. Teď i léčí lidi vzduchem z úlů

Včely tu byly už dávno před lidmi. Dnes se v českých a moravských krajích věnuje chovu tohoto prastarého superorganismu na 62 tisíc registrovaných včelařů.

Jedním z nich je už pětadvacet let ani ne čtyřicetiletý Petr Hraško. To znamená, že ke včelám se dostal už ve čtrnácti letech. A že jeho život vyplňují skoro na maximum, je zřejmé z toho, že sice vystudoval tělocvik a speciální pedagogiku, ale právě dokončuje odborné učiliště včelařské v Nasavrkách.

Také je majitelem včelařského střediska v Psárech u Prahy. Na pěti stanovištích chová 100 včelstev.

„Jestli mám včely rád? Ano, mám je rád,“ říká v rozhovoru. „Obdivuhodná je třeba jejich dělba práce. To, jak se v průběhu životního cyklu zapojují do různých na sebe navazujících činností: ať už jde o kojičku, krmičku, stavitelku voskových plástů, létavku anebo v závěru života strážkyni.“

Včelařů v Česku v posledních letech velmi přibylo. Je to jen móda, která zase přejde?

Včelaří se tu už stovky let. Jde o starodávnou tradici, avšak citelný rozvoj včelařství nastal až v éře Rakouska-Uherska. Máte ale pravdu: v poslední době se včelaření v Česku stalo i módní záležitostí. Ve Svazu včelařů je tak k dnešku registrováno kolem 62 tisíc chovatelů. Bez přehánění jsme tedy opravdu národem včelařů.

Zmínil jste motivy, proč lidé včelařili…

Původně nešlo ani tak o med či další včelí produkty, ale o vosk. Lidé ho ve starověku a středověku potřebovali k výrobě svíček či nejrůznějších svítidel - především pro chrámy a katedrály. Vosk však byl ve středověku důležitý i při výrobě forem k odlévání děl a zbraní.

Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského mi řekl, že do včel dělá desítky let, a pořád se má od nich co učit. Je jejich svět opravdu stále tak neprobádaný?

Včely nás opravdu neustále něčím překvapují a inspirují. Každé včelstvo je samo o sobě superorganismem, které prochází v průběhu roku různými fázemi vývoje. Jeho chování se tak neustále mění.

Jaké jsou ty fáze?

Trochu to zjednoduším: včelařský rok začíná podletím, obdobím mezi červencem a srpnem, kdy včelař připravuje včelstva na zimu a zakrmuje je. V tomto období by měla být v optimální síle, aby zdárně přezimovala, což je čas vegetačního klidu, kdy včelstvo v sevřeném chomáči zimuje a vytvářením tepla ve svém středu chrání královnu.

Následující včelařské předjaří je pak obdobím, kdy vykvétají první zdroje snůšky: například olše lepkavá. V druhém období jara pak přichází čas bouřlivého rozvoje, kdy včelař včelstva intenzivně rozšiřuje. Vrcholem je samozřejmě období vytáčení medu. No a pak se opět vracíme na začátek: příprava na zimování, zaléčování včelstev organickými kyselinami a krmení.

Jak to letos po dlouhé zimě vypadá se včelami? Ptám se i proto, že v uplynulém období jim daly dost zabrat výkyvy klimatu, melecitóza - tedy zatvrdnutí medu - a možná ještě víc roztoče s viry.

Souvisely s tím poměrně velké úhyny včelstev. Letošní rok ale vypadá poměrně dobře. Včely mi dělají jen radost.

Kolikrát ročně vytáčíte med?

Záleží vždy na snůškových podmínkách. Med vytáčím zpravidla dvakrát. Velmi ovšem záleží i na poloze - tedy klimatických podmínkách - stanoviště včel a síle včelstva. První med je květový z ovocných stromů, ten druhý pak smíšený či z medovice.

Vy včelaříte pětadvacet let, už od svých čtrnácti. I vás včely neustále překvapují?

Především mě neustále inspirují pílí, činorodostí a aktivitou. Práce se včelami je pro mě i po pětadvaceti letech fascinující. Jiný přívlastek si ten superorganismus ani nezaslouží.

Obdivuhodná je třeba dělba práce. To, jak se včely v průběhu životního cyklu zapojují do různých na sebe navazujících činností: ať jde o kojičku, krmičku, stavitelku voskových plástů, létavku anebo v závěru života strážkyni.

Četl jsem něco o přetrvávajících tajemstvích života včel. Například o vzniku včelího trubčího sněmu.

Říkáte tajemství? Spíše jde o - a já znovu použiji ten přívlastek - fascinující sílu feromonu mladé královny. Když se totiž vydává na snubní prolet, okolní trubci to podle jejího feromonu ucítí a následují ji asi tak do výšky třiceti metrů, kde ji oplodní osm až dvanáct trubců. Výbava spermatu v její spermatéce jí pak vydrží na celý život (tři až čtyři roky – pozn. red.). Feromon matky má ovšem i důležitý stmelovací význam.

Poslouchám.

Jakmile totiž včelstvo přijde o matku-královnu, včely na to asi tak do hodiny zareagují osiřelostí a začnou stavět nouzové matečníky („misky“ pro larvy nových královen - pozn. red.). Alarmovou situaci tak řeší okamžitě, protože když zestárne plod, včelstvo vymře. Včely tak neustále velmi pružně reagují na jakékoliv vnitřní či vnější podněty.

Když vás kolega Michal Turek fotil u prohlídky úlů, chvílemi jste se se včelami až mazlil a hladil je, aniž byste dostal žihadlo…

No… pokud se chcete zeptat, zda je mám rád, tak ano - mám je rád. Jak také jinak. Pořád se točíme kolem tajemství včelího života. Zmíním tedy alespoň jediné, kvůli němuž mám ke svým včelám silný vztah. Zdravé včelstvo totiž vyzařuje biopole, které má na lidské tělo zklidňující vliv. I proto si u včel vždy odpočinu, vyčistím si hlavu od starostí. Biopole snižuje například tepovou frekvenci, a tím i tlak. Tento léčivý účinek je koneckonců i součástí apiterapie.

Apiterapie? O co jde?

O podpůrnou léčebnou terapii včelami a jejich produkty. Tedy medem, pylem, propolisem, mateří kašičkou, voskem, včelím jedem anebo i trubčím mlékem. A třeba o antimikrobiálních a protizánětlivých účincích propolisu, z něhož se dnes vyrábí třeba léčivý krém či tinktura, věděli lidé už před stovkami let. Léčivé účinky tak mají všechny včelí produkty.

Pozval jste nás do vašeho apidomku. K čemu slouží?

Jde o upravený domek, v němž jsou včelí úly, na kterých lze odpočívat. Můžete si na ně lehnout či sednout, aniž přijdete do kontaktu se včelami. Zvláštní ventilací pak inhalujete úlový vzduch: například výpary antibakteriálního a antivirotického propolisu či mateří kašičky a samozřejmě medu. Jde o celé spektrum zdraví prospěšných aromatických látek. O zklidňujících účincích včelího biopole jsme už mluvili.

Včely jsou pochopitelně důležité i jako opylovačky. Co je pravdy na tom, že pokud by vyhynuly, začne lidstvo hladovět?

Kdysi to snad řekl Albert Einstein. Včely ale nejsou jediným opylovačem rostlin. Jeden ze zdejších potravinových řetězců zavedl nicméně zajímavou tradici - kampaň: na jeden den vždy odstraní z regálů všechny potraviny, na jejichž vzniku se podílejí včely. Zákazníci jsou pak pokaždé překvapeni, když přijdou do poloprázdného, ze dvou třetin vyprázdněného obchodu. I z toho plyne, jak velký význam mají pro přírodu i lidstvo včely.

A chováme se k nim podle toho?

Zlepšuje se to. Citelně ubylo otrav pesticidy či jinými chemikáliemi. V loňském roce jich bylo pouhých deset. Zemědělci si už dávají mnohem větší pozor na to, v jaké roční i denní době aplikují hnojiva či postřiky. Pomohla tomu i vzájemná informovanost mezi včelaři a zemědělci. Ti si totiž uvědomují, že včely výrazně zvyšují zemědělské výnosy.