Jak vybrat běžky? Do stopy můžou díky moderním technologiím i začátečníci

Běh na lyžích je jednou z nejpřístupnějších zimních aktivit – a ideální volbou i pro úplné začátečníky. Jde o jeden z mála zimních sportů, který je skutečně pro každého, bez ohledu na věk, kondici nebo předchozí zkušenosti. Tempo i náročnost si totiž určujete sami: můžete si dát výlet zimní krajinou v pomalém tempu, nebo si dopřát svižnější trénink.

Díky plynulému pohybu bez tvrdých dopadů je běžkování šetrné ke kloubům, takže ho zvládnou i lidé, kteří by si netroufli například na klasický běh. Navíc nabízí efektivní vytrvalostní trénink, při kterém se zapojuje celé tělo, jak uvádí například výzkum z roku 2015 zveřejněný v Scandinavian Journal of Medicine & Science in Sports

Ve srovnání se sjezdovým lyžováním nebo skialpinismem má běžkování několik praktických výhod. Především je finančně dostupnější, protože vybavení na běžky je zpravidla levnější a zároveň nepotřebujete skipas na lanovku. Za set včetně bot, vázání a a hůlek dáte například ve slevách kolem 6000 korun. Oproti skialpům je technicky méně náročné a často i bezpečnější, protože se většinou pohybujete po upravených tratích bez lavinového rizika a extrémních sjezdů.

Jako nevýhodu mohou naopak někteří lidé pociťovat menší dávku adrenalinu a omezenější možnosti v prudkém terénu. Navíc zatímco sjezdovky obvykle nabízejí zázemí v podobně horských chat a služeb, běžkaři se v tomto ohledu musí často spolehnout sami na sebe. Termoska, oblečení navíc a suché rukavice v batůžku jsou proto velmi užitečné.

Pokud jste na běžkách nikdy nestáli, začněte pozvolna a bez velkých ambicí. Ideální je půjčit si základní výbavu a vyrazit na upravenou trať s mírným profilem, kde si v klidu osvojíte rovnováhu a skluz. Na první pokusy je nejvhodnější klasická technika, která je přirozenější a méně náročná na koordinaci než bruslení. Nesnažte se hned o rychlost ani mnohakilometrový výlet. První hodiny by měly být spíš o zkoušení než o sportovním výkonu.

K běžkování není potřeba umět pohybovat se na sjezdovkách. Podle instruktorů běžkování předchozí sjezdování vůbec není podmínkou. Naopak mnoho lidí volí běžky jako první druh lyží ve svém životě.

„Výhody sjezdaře jsou jen dílčí. Patří k nim lepší rovnováha ve sjezdu, zkušenosti se skluzem a přirozený přenos váhy. Jinak jsou techniky sjezdového lyžování a běžek úplně odlišné. V běžkování je klíčový odraz a práce s těžištěm, což se dá naučit v jakémkoli věku a i bez předchozí zkušenosti,“ zdůrazňuje Zbyněk Kovář, vedoucí instruktor školy běžeckého lyžování Nordic Academy.

„Člověk, který umí sjezdovat, má výhodu, že už zná pocit, kdy lyže kloužou, ale výhra to není. Nicméně všichni, kdo pravidelně sportují, se každý nový sport učí daleko rychleji než ti, kteří toho moc nenasportují. Obecně je běh na lyžích o jízdě po jedné lyži. Lyžař by měl umět perfektně přenášet váhu a k tomu pomůže jízda na pokrčené noze nebo vzpřímený postoj, kdy se díváme vpřed. Je to dost složitý pohyb, každý chybný pohyb má nějaký svůj následek,“ dodává Petr Hradecký ze školy Bezva běžky.

Kdo si běžkování vyzkoušel naposledy na lyžařskou kurzu a zažil sníh nalepený sníh na skluznici, těžko uvěří, že běžkování je skvělý sport. Jenže technika v oblasti výroby lyží za poslední roky hodně pokročila, a tak kdo se necítí na mazání běžek, anebo s běžkováním začíná, má úplně jiné možnosti.

Při výběru běžek narazíte na několik základních řešení skluznice. Každé z nich má jiné výhody podle terénu a stylu jízdy. První z nich jsou mazací běžky, které umožňují upravit skluznici přesně podle teploty a vlhkosti sněhu. Můžete tak mít maximum kontroly nad výkonem a optimální skluz v různých podmínkách. Nicméně nevýhodou je, že mazání běžek vyžaduje určitou dovednost při nanášení vosků a znalost podmínek na trati.

Běžky se šupinami mají v kluzné části strukturu připomínající rybí šupiny, díky které nekloužou zpět, ale zároveň se nemusí mazat. Jejich skluz může být mírně pomalejší než u namazaných lyží, ale představují dobrou volbu pro začátečníky nebo rekreační běžkaře.

Třetí momentálně asi nejpopulárnější variantu představují běžky s mohérovými pásy, které mají ve středu skluznice pás z přírodního nebo syntetického materiálu, který zabraňuje prokluzu dozadu, ale zároveň nabízí hladký skluz dopředu. Mohérové pásy kombinují výhody mazacích i nemazacích modelů: nepotřebujete vosk a zároveň dobře drží ve stoupáních i na měkčím sněhu.

Běžky s mohérovými pásy se vybírají primárně podle hmotnosti lyžaře, která určuje tvrdost lyže (tvrdší pro těžšího jezdce), a až poté podle výšky postavy (obvykle +15–25 cm nad výšku postavy).

A které z těchto možností doporučují začátečníkům odborníci? „Aktuálním trendem jsou mohérové pásy, které mají lepší vlastnosti než šupiny. Doporučujeme koupit kvalitní vybavení v lepší střední třídě. Levnější modely například neumožňují posun vázání, což je u těchto lyží dost podstatná věc,“ radí Petr Hradecký. Pomáhá lépe nastavit těžiště, běžky vám tak třeba nebudou prokluzovat.

Další odborník by ale variantu se šupinami tolik nezatracoval. „Jsou nejjednodušší variantou, která je nenáročná na údržbu a ideální pro rekreační použití,“ říká Zbyněk Kovář. I on ale souhlasí s tím, že ideální volbou jsou běžky s mohérovými pásy, které podle něj představují kompromis mezi šupinami a mazací klasikou.

„V začátcích bych se vyhnul mazacím běžkám. Ty vyžadují zkušenost s přípravou lyží, která může některé hned odradit, pokud se nepodaří namazat. Tvrdím, že správně zvolená a kvalitní výbava ovlivňuje naučení techniky zhruba z padesáti procent,“ dodává.

Navíc běžky s mohérovými pásy odbourávají i potřebu vyznat se v „alchymii“ mazacích vosků, která děsila všechny začátečníky. I tak je dobré je ošetřit, ale zdaleka to není tak složité jako dříve.

„Stoupací vosk řeší nová technologie mohérových pásků v mazací zóně. Skluzné vosky nahradily tekuté takzvané liquidy, které se na lyže s mohérovými pásy nanáší podobně jako krém na boty. Potom se už jen vykartáčují. Celý proces jde dělat doma bez velké odbornosti a potřeby mít celou škálu vosků a dalšího vybavení,“ vysvětluje Petr Hradecký.

Vybrat si můžete nejen mezi různými typy běžek, ale i mezi stylem běžkování. Na výběr máte zvolíte klasickou techniku, nebo skate, kterému se říká bruslení. Nicméně k bruslení potřebujete mazací běžky, na šupinách a mohérových pásech se bruslit nedá.

„Jsem stará škola, takže doporučuji postup, kdy se lidé nejprve naučí klasiku. Při ní natrénují odraz, rovnováhu, přenos váhy a pocit skluzu. Pro učení je to jednodušší. A když vám na výletě dojdou síly, tak vždy nějak dojdete. Teprve potom bych volil skate, který je koordinačně náročnější a když nezvládne dobře techniku, člověk jen ťapká, nesklouzne se a trápí se. Samozřejmě se ale dá naučit bruslení i bez znalosti klasiky,“ říká Zbyněk Kovář.

Skate je podle Zbyňka Kováře dynamický a zábavný styl, který vyžaduje lepší technickou připravenost a u někoho možná i fyzičku a jistotu na lyžích. Dělat ho sice může téměř každý, kdo nemá výrazné zdravotní omezení, ale zdravějším pohybem je klasika. Pokud není skate prováděný správně, může víc zatěžovat kyčle, kolena nebo bedra.

Jestliže s běžkováním teprve začínáte, odborníci se shodují, že se určitě vyplatí si je kupovat v obchodě, kde vám poradí. Doporučujeme také investovat do kurzu běžeckého lyžování. „Nejlepší start s běžkováním je vždy s instruktorem. Ani z videa nedokáže amatér správně pochytit techniku. Je to složitý pohyb, který se amatér nemá šanci sám naučit a je to tedy i velká ztráta času,“ říká Petr Hradecký.

S tím souhlasí i Zbyněk Kovář: „Nejhorší je učit se špatně a pak to přeučovat. Je jednodušší psát na nepopsaný papír. Jedna lekce s instruktorem ušetří spoustu trápení a naučí základy správně.“

Na výběr máte z široké škály kurzů od jednodenních, víkendových i několikadenních. Stejně tak můžete volit mezi individuálními i skupinovými kurzy, nebo například zaplatit svým potomkům kurz zaměřený přímo na děti. Typický jednodenní kurz trvá od dvou do pěti hodin a zaplatíte za něj od tisíce do patnácti set korun.

A kolik lekcí je potřeba absolvovat? „Jeden kurz pomůže, ale lepší jsou dvě až tři lekce s odstupem, aby si člověk vše zafixoval. Někomu pomáhá víkendový kurz, kde si druhý den vše opakuje, propojí a pochopí,“ říká Zbyněk Kovář. Petr Hradecký k tomu dodává: „Ideální je absolvovat kurz, potom si nové věci zkoušet a osvojit a přijít znovu se nechat napravit. Může to být třeba jen v intervalu jeden rok, ale progres je úplně jiný, než když někdo absolvuje kurz jednou a už ho nikdy nevidíme.“

Kvalitní běžkařský kurz poznáte podle toho, že výuka probíhá jen malých skupinkách (námi oslovení instruktoři uvádí maximálně 6 osob), přičemž instruktor musí umět učit a nikoli jen jezdit. Z toho vyplývá i to, že umí techniku vysvětlit srozumitelně, prakticky ji ukázat a odhalit hlavní chyby. Kvalitní kurz pracuje s videem a zpětnou vazbou. Samozřejmostí je, že instruktor přizpůsobí tempo a terén úrovní skupiny, má cit pro motivaci a lidský přístup.