Článek
Kavka obecná patří mezi ptáky, které ve volné krajině už sotva zahlédnete. Podle České společnosti ornitologické je možné tento druh, který patří mezi zvláště chráněné, označit za „plně městského obyvatele“.
Dokazuje to také aktuální objev z Pražského hradu. Experti, kteří se zapojili do průzkumu celého areálu nejvýznamnější české památky, zjistili, že tento nápadný černošedý pták o velikosti hrdličky hnízdí ve Zlaté uličce, v jednom z nejpůsobivějších míst Pražského hradu, kudy každý rok projdou miliony turistů.
„Lidská sídla již dávno nejsou domovem jen pro člověka. Městské a vesnické prostředí přilákalo i mnoho ptáků, jde o druhy, které žijí v blízkosti lidských sídel a naučily se profitovat ze změn prostředí, které lidská přítomnost přináší,“ uvádí ornitologická společnost. Vedle snadnějšího získávání potravy to jsou i široké možnosti „bydlení“.
„Ve městech si kavka k hnízdění oblíbila věže, podkroví, staré nepoužívané komíny, budovy s výklenky, větrací otvory, ale i dutiny stromů. Často se s nimi můžeme setkat i v dírách na barácích, které vykutal nějaký ten šplhavec,“ uvádějí ornitologové. Osud kavky často závisí na tom, jestli majitelé nemovitostí tyto hnízdní dutiny například nezastaví. Ve Zlaté uličce, kde kavka také našla vhodné místo na hnízdění, by nic takového hrozit nemělo.
Hnízdění kavky obecné na Pražském hradě je skvělou zprávou. Ještě ke konci 20. století byl jejich počet opravdu nízký, co se ale přesunuly do měst, začíná se situace zlepšovat. Přesto je ale kavka zvláště chráněným druhem.
Kavka se zabydlela i na Pražském hradě.
Stovky druhů zvířat a rostlin
Zákonem chráněná kavka není jediným mimořádným druhem, který našel útočiště v areálu Pražského hradu. Vědci zde po několikaměsíčním monitoringu objevili více než 40 druhů ptáků, 220 druhů hmyzu a 700 druhů rostlin. V hradních zahradách je možné pozorovat například červenky, budníčky, zvonky zelené a poslouchat zpěv slavíků, pěnic, kosů nebo drozdů.
Podle entomologa Ondřeje Sedláčka jsou v areálu Pražského hradu klíčové ty druhy hmyzu, které jsou vázané na staré stromy a mrtvé dřevo. Zahrady a parky jsou domovem roháče obecného, roháčka kozlíka či zlatohlávka skvostného. Prostředí Hradu láká také motýly, například chráněného přástevníka kostivalového, otakárka fenyklového nebo běláska řeřichového.
Nejde jen o „viditelné“ živočichy, ale také o ty, kteří žijí pod povrchem. Například půda v Jelením příkopu je plná vzácných roztočů. Mikrobiolog Ladislav Miko, který je shodou okolností také ekologickým poradcem prezidenta Petra Pavla, hovoří o překvapivě nečekané, bohaté půdní fauně.
„I v suchém období se našlo více než třicet druhů pancířníků, tedy půdních roztočů. Mezi nimi byly i tři na území Česka dosud nenalezené druhy, a dokonce i jeden pro vědu zcela nový, neznámý druh,“ uvedl Miko. Dodal, že převládají druhy typické pro stepní a lesostepní oblasti, což je uprostřed Prahy, na místech využívaných od nejranějšího středověku, překvapivé.
„Jelení příkop tak funguje jako významné místo půdní biodiverzity a je klíčový i pro pochopení přírodní a kulturní historie Hradu. Zachovaly se tu zbytky stále udržované, ale přitom zásadně neporušené přírody, která sahá až do dob mamutích stepí v době ledové,“ konstatoval Miko.
Hradní ekosystém
K podobným závěrům došel také botanik Jiří Sádlo, který při svém průzkumu objevil 734 druhů rostlin, některé z nich vzácné a chráněné. Jako takzvaný vlajkový druh Sádlo navrhl planý tulipán. „Centrem jeho rozšíření je v Praze právě Hrad. Pochází ze Středomoří a od renesance se pěstoval různě po Evropě na hradech a zámcích,“ vysvětlil.
Na severní straně Jeleního příkopu se nachází slavná Masarykova vyhlídka. Navrhl ji hradní architekt Jože Plečnik v místě, kde Tomáš Garrigue Masaryk rád sedával pod stoletou lípou. Z tohoto místa je také krásný výhled na Katedrálu svatého Víta. Pod vyhlídkou se nachází krátký, ale poměrně strmý travnatý svah.
„Udržel se tady stepní trávník, zřejmě starší než sám Hrad. Stačilo nechat trávu neposečenou a k mému překvapení se běžný a zdánlivě ne příliš kvalitní trávník proměnil zpátky v to, co tady existuje v podstatě od pravěku,“ poznamenal biolog.
V údolí Jeleního příkopu objevil také marulku klinopád, nenápadnou rostlinu, které si běžný návštěvník nejspíš ani nevšimne. „Na tom se možná pásli už mamuti,“ tvrdí Sádlo.
Zahrady Pražského hradu se rozkládají na rozloze 40 hektarů. Aby Správa Pražského hradu mohla správně nastavit péči o tyto zelené plochy, potřebuje si nejprve podrobně zmapovat, jaké druhy rostlin a zvířat v zahradách žijí. A posléze jim přizpůsobit plánování dalšího rozvoje areálu, aby se co nejlépe skloubily návštěvy milionů turistů se zachováním důležitých přírodních hodnot.
„Pečujeme o Hrad jako o kulturní a historickou památku, ale zároveň i jako o pestrý ekosystém. Zbytečně nelikvidujeme staré stromy, ale snažíme se je lepší péčí ozdravovat a prodlužovat jim život. Umožňujeme vývoj spontánních porostů keřů a často zachováváme i padlé stromy, které jsou domovem pro mnoho živočichů. Vybíráme pro ně vhodná místa tak, aby upraveným zahradám neubíraly nic na kráse,“ sdělila ředitelka Odboru parků a zahrad Helena Pánková.
Trávníky a květnaté plochy sekají zahradníci mozaikovitě, aby motýli, čmeláci a další hmyz měli dostatek potravy a úkrytů. „Chemické zásahy také nahrazujeme biologickou ochranou, aby příroda fungovala bez nepřirozených vlivů,“ dodala Pánková.
Podle biologa Jiřího Sádla má Pražský hrad potenciál stát se vzorem pro udržitelné hospodaření s městskou zelení a modelovou laboratoří městské přírody. „Místem, kde se historie, kultura a biologie nejen snesou, ale vzájemně obohacují. Podobně jako v památkové péči tu nechceme jen chránit vzácnosti, ale pečovat o celý plynulý tok historických změn,“ uvedl Sádlo.
