Trávník v Jelením příkopě je starší než Hrad. Některé byliny už jedli mamuti

Už od vchodu do Jeleního příkopu od Prašného mostu se otevírá pohled do dlouhé přírodní rokle. A hned dole leží kmen poraženého stromu. Podle jeho stavu je poznat, že je to už delší dobu, co šel k zemi. Lidé, kteří se o tuto část hradních zahrad starají, ale na něj nezapomněli, leží tu úmyslně. Aby hmyz, který v něm žije, nepřišel o svůj domov a měl čas si najít nové útočiště.

Je to jeden z příkladů, jak se za současného vedení Pražského hradu mění pohled na zahrady v areálu. Nechce, aby bylo všechno dokonale upravené, zdánlivě na první pohled hezké, ale aby se bral více ohled na přírodní zákonitosti a pravidla. A informovat o tom i návštěvníky.

„Je důležité, aby se u veřejnosti změnilo vnímání estetiky zeleně. To, že je něco dokonale upravené, neznamená, že to dostává nejlepší péči. Chceme například nechávat části trávníků déle do léta neposečené a některé spadané větve neuklizené. Ne proto, že bychom byli nedůslední, ale proto, že tím podporujeme místní ekosystémy,“ říká Helena Pánková, ředitelka Odboru parků a zahrad Správy Pražského hradu.

O významu „nového pohledu“ na hradní zahrady ostatně svědčí už jen to, že byl letos její odbor coby samostatný útvar obnoven po dlouhých 20 letech. Zahrady Pražského hradu, které se rozkládají na rozloze 40 hektarů, přitom nejsou pouze okrajovou nebo doplňkovou částí nejvýznamnější české památky. Mají svou historickou hodnotu.

Aby Správa Pražského hradu mohla správně nastavit péči o své zelené plochy, potřebuje si nejprve podrobně zmapovat, jaké druhy rostlin a zvířat v zahradách žijí. A posléze jim přizpůsobit plánování dalšího rozvoje areálu. Renomovaní vědci z oblasti botaniky, ornitologie nebo entomologie, kteří tento monitoring právě dokončují, následně doporučí, jak nejlépe skloubit návštěvy milionů turistů se zachováním důležitých přírodních hodnot.

Ostatně s některými dílčími změnami už vedení Hradu začalo – například právě tím, že některé pokácené stromy nechává aspoň po nějakou dobu ležet na svém místě. „Odbornou péči o zahrady vnímáme jako jednu z priorit. Přírodní hodnoty, na rozdíl od těch kulturně-historických, na Hradě zatím nebyly nikdy systematicky prozkoumány,“ konstatuje Pavel Vyhnánek, ředitel Správy Pražského hradu.

Dodává, že odborníci pomohou s určením míst, která potřebují speciální zacházení – například právě omezení seče. „Hledáme přírodní a historické hodnoty,“ potvrzuje biolog Jiří Sádlo, který se na monitoringu zahrad také podílí. Přírodovědci navrhnou způsob péče o místní vzácné a citlivé druhy a o takzvané vlajkové druhy, které pomáhají chránit i další druhy z téhož prostředí.

Jak dodává ředitel Vyhnánek, cílem není vytvořit neopečovávanou džungli, ale pestrou a zajímavou přírodu. „K areálu Pražského hradu samozřejmě patří, a nadále v něm budou zachovány, i krásné ornamentální záhony, upravené trávníky s tulipány nebo ovocné stromy,“ konstatuje Vyhnánek.

Že je biolog Sádlo osobou na správném místě, dokládá už jeho příchod ke vstupu do Jeleního příkopu. „Mám nový nález!“ hlásí a ukazuje krátkou, zdánlivě obyčejnou větvičku. Vysvětluje, že to je drnavec zední, jehož semena na Pražský hrad nejspíš nevědomky – například na ponožce – dovezl turista ze Středomoří, kde tato vytrvalá bylina běžně roste. „Na českém území jsem jí viděl snad jenom dvakrát,“ dodává biolog.

Přímo v hradních zahradách sice tato rostlina neroste, narazit je zde ale možné na jiné zajímavé, třeba i nepůvodní druhy. Patří mezi ně například tulipán lesní, který pochází z jižní Evropy. Jak se na Hrad dostal, není jasné.

Helena Pánková z Odboru parků a zahrad odhaduje, že zde mohl být vysázen při zkrášlování areálu někdy na přelomu 19. a 20. století a postupně se rozšířil na rozlehlé plochy, takže dnes je možné na něj narazit od Chotkových sadů až po Nový svět. „Dnes je z něj vlastně jedna z typických místních květin.“

Hradní zahrady ale ukazují ještě mnohem vzdálenější minulost. Na severní straně Jeleního příkopu se nachází Masarykova vyhlídka. Vznikla zde podle návrhu hradního architekta Jože Plečnika – na místě, kde Tomáš Garrigue Masaryk velmi rád sedával pod staletou lípou. Je odsud působivý výhled na Katedrálu svatého Víta, jejíž věže se vypínají nad korunami stromů.

Půlkruhová vyhlídka vznikla v první polovině dvacátých let minulého století, ale v éře komunistických vládců se rozpadla. Zrekonstruována byla v roce 1996. Pod vyhlídkou se nachází krátký, ale poměrně strmý travnatý svah, který je bohužel narušený vyšlapaným chodníčkem od turistů, kteří si tudy zkracují cestu.

Právě pod tímto svahem se Jiří Sádlo na chvíli zastaví. „Udržel se tady stepní trávník, zřejmě starší než sám Hrad. Stačilo nechat trávu neposečenou a k mému překvapení se běžný a zdánlivě ne příliš kvalitní trávník, proměnil zpátky v to, co tady existuje v podstatě od pravěku,“ vykládá biolog.

Dokazují to podle něj například ostřice časná či šalvěj luční, které se nedokážou šířit na dálku. „Na doslech od hradních zvonů tady máme tu nejpřírodnější přírodu, starobylý ekosystém, který ale lze nesprávným zacházením snadno zničit,“ dodává Jiří Sádlo. Ukazuje to, že se skrz přírodu a její složení dá zkoumat historie Pražského hradu podobně jako prostřednictvím budov.

Jen pár kroků od svahu pod Masarykovou vyhlídkou zase roste divizna sápovitá, která v tomto regionu také není typická. „Pokud narazíte na diviznu, v 90 procentech bude jiná než tato,“ konstatuje biolog. V údolí Jeleního příkopu ukazuje na jinou, nenápadnou rostlinu. Je to marulka klinopád, která zde nejspíš také roste už od pravěku. „Na tom se možná pásli už mamuti,“ usmívá se Sádlo.

Vedle starodávných, nebo jinak zajímavých druhů se ale po hradních zahradách šíří i některé invazní druhy, proti nimž bude potřeba zasáhnout. Na jednom místě Jeleního příkopu například nad původním jasanem a javorem vykukují listy pajasanu žláznatého. Jinde se zase daří jihoevropskému ostružníku sladkoplodému, který se za jediný rok dokáže rozšířit o desítky metrů.

Zajímavé poznatky přinesl také biologický průzkum z jiných zelených ploch. „V Chotkových sadech například hnízdí slavík obecný. Žije v křoví, které může někomu připadat nevzhledné, ale pro ptactvo je důležité. Stejně jako dutiny starých stromů,“ popisuje ornitolog Tomáš Telenský. Královská zahrada je podle něj zase domovem zvonka zeleného, což je jeden z nejrychleji ubývajících druhů posledního desetiletí.

Velmi rozmanitý je rovněž hmyz, který se svými kolegy mapuje entomolog Ondřej Sedláček. Tým zaznamenal různé druhy denních motýlů či brouků včetně největšího evropského brouka roháče obecného.