Riziko Alzheimerovy nemoci lze snížit skoro o polovinu. Křížovky vám ale nepomohou

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Lék na Alzheimerovu nemoc vědci nemají a asi jen tak mít nebudou. Znamenalo by to totiž obnovit buňky v mozku, které jsou nenávratně zničeny. Není to ale tak pesimistické, jak se může zdát – objevují se stále nové informace v oblasti prevence, což je velká naděje.

Podle zprávy komise časopisu The Lancet pro Alzheimerovu nemoc lze snížit riziko propuknutí nemoci až o 45 procent. Kromě všeobecně známých faktorů, jako jsou kouření, alkohol, nezdravá strava, jsou mezi nimi i pro někoho možná překvapivé informace. Vliv může mít vzdělání, sport a kompenzace smyslů, jako je sluch a zrak. To znamená nerezignovat na to, že špatně slyšíte nebo vidíte, ale používat naslouchátko, správné brýle a řešit případné operabilní oční vady, jako je šedý zákal.

Tím výčet toho, co lze ovlivnit, končí. Pořád tu ale zůstane jeden rizikový faktor, na který jsme krátcí. A tím je věk. V rozhovoru pro Seznam Zprávy to vysvětluje neurovědkyně Kateřina Veverová.

Kdy by měl člověk začít s prevencí?

Viditelné obtíže jsou patrné typicky po pětašedesátém roku věku. První patofyziologické změny, neboli škodlivé proteiny, které mají na svědomí rozvoj Alzheimerovy nemoci, se ale v mozku začínají tvořit už zhruba dvacet, pětadvacet let před prvními příznaky. Tedy už ve čtyřiceti můžete pozorovat první známky toho, co v konečném důsledku vede ke ztrátě paměti, zmatenosti, a dalším obtížím.

Ideální je tedy začít ještě předtím, než se škodlivé proteiny začnou množit…

Zpráva v medicínském časopise The Lancet ale říká, že množení proteinu předchází zhoršené metabolické zdraví (to je výše cholesterolu, cukru v krvi, tlaku, obvod pasu - pozn. redakce). Zjednodušeně řečeno vše, co děláte od mládí, se vám sčítá a může to vést k patofyziologickým změnám. Je třeba si uvědomit, že škodlivé proteiny vznikají v mozku. Tam se kumulují a až po dlouhé době začnou ubývat neurony, čímž dochází k úbytku nervové tkáně a atrofii. A to teprve vede k pozorovatelným klinickým příznakům.

Tento proces tedy trvá oněch dvacet let?

Ano. Důležitou částí prevence je, že i lidé, kteří mají první patofyziologické změny v mozku, se nemusí klinických příznaků nikdy dožít, pokud se budou chovat správným způsobem. Tedy - i když se dostanou do preklinické fáze nemoci, tak svým životním stylem mohou ovlivnit, zda se obtíže projeví.

Jedním z preventivních opatření popsaných ve zprávě je vzdělání. Znamená to, že když začnu ve 40 studovat, můžu to ještě zvrátit?

Na to není úplně jednoduchá odpověď. Ukazuje se, že je důležitý dosažený stupeň vzdělání v nižším věku, tedy do zhruba pětadvaceti, třiceti. Ve vyšším věku můžete ovlivňovat zase jiné faktory - mezi 40 a 60 věkem je to zdraví srdce a cév. Jestliže ale máte ve středním věku vysoký tlak, je zjevné, že jste museli dělat něco špatně už mnohem dříve. Rizikovost tohoto faktoru ale i tak můžete snížit, a to tím, že ho začnete léčit.

Proč je tak důležité dosažené vzdělání v mladší dospělosti?

V tomto věku si budujeme něco, čemu se říká kognitivní rezerva, protože v tu dobu je mozek nejvíce plastický. Můžete si to představit jako spletitou síť, ve které si vytváříte hodně spojů. Ty se ale netvoří jen učením, ale i díky kalorické restrikci (snížení kalorického příjmu při zachování všech důležitých látek ve výživě - pozn. redakce) nebo sportu. Tím si vybudujete silný mozek. A ten pak - když vás postihne nějaká neurodegenerativní nemoc, nebo klidně i nehoda či poranění, dokáže lépe regenerovat.

Alzheimerova nemoc tu síť rozežírá?

Přesně tak. Ale ta zbylá tkáň to dokáže nahradit a mozek funguje dál. Záleží také na věku. Dám vám příklad: Přijede k nám devadesátiletý pán na kole, vysportovaný úměrně věku, vysokoškolák, stěžuje si, že trochu zapomíná a má strach, jestli to není Alzheimer. Uděláme mu testy, kde vidíme mírnou odchylku od normálu. Na magnetické rezonanci pak ale vidíme výraznou atrofii, kterou mívají lidé s výraznější kognitivní poruchou (to znamená poznávání, učení, paměť - pozn. redakce). Nástup k syndromu demence, během kterého se projevují příznaky, pacient začne být nesoběstačný, je pak velice rychlý. Ale on tím svým životním stylem, tím, že měl silnou rezervu, dokázal být takto dlouho zdravý.

Dožene ho tedy posléze demence rychleji?

Životním stylem si měníte dráhu nemoci. Tím, že máte pevnou síť, proteiny zdravé buňky sice ničí, ale jiné oblasti mozku to dokážou kompenzovat. Lidi s nízkou kognitivní rezervou nemoc zasáhne okamžitě, začne docházet k úbytku nervových buněk. Nemoc trvá, postupuje pomaličku, ale oni jsou delší dobu nesoběstační s nutností péče druhých. Takže buď máte normální stáří, a pak vás nemoc rychle dožene, nebo jste dlouhou dobu nemocný a upoutaný na pomoc druhých.

Nemají v tom herci, kteří se celý život učí texty, výhodu?

To je něco jiného. Určitě je to dobrý trénink paměti, ale řekla bych, že u herců, kteří se pohybují v kolektivu, hraje větší roli sociální kapitál. Protože dalším z preventivních opatření, které se ale často opomíjí, je psychosociální složka. Osamělost, zejména u lidí po pětašedesátém roce života, je jeden z rizikových faktorů. Proto se budují komunitní centra, programy pro seniory, aby měli prostor se potkávat, hrát spolu hry.

Hry na trénink mozku?

Nejlepší hra na trénink mozku je sport.

Jak funguje sport proti Alzheimerově nemoci?

Když sportujete, prokrvuje se vám mimo jiné mozek. Ovšem těch mechanismů je více. Zároveň se vám tvoří neurotrofický faktor (BDNF), který podporuje růst neuronů v mozku. A právě tento BDNF vzniká při fyzické aktivitě. Třeba já, když jsem se musela hodně učit, chodila jsem si v mezičase zaběhat. Tím si posílíte paměťovou stopu a podporujete růst buněk. Při zvýšené fyzické aktivitě také dochází k takzvané autofagii, při které buňky samy ničí ty poškozené. V neposlední řadě svaly pomáhají posilovat nervový systém.

Pomáhají v prevenci také křížovky a sudoku?

Ne, to jsou sémantické (významové - pozn. redakce) znalosti, které máme v dlouhodobé paměti a upevňujeme je pořád dokola, nevzniká tam nic nového. Číslo jedna je pohyb.

Luštění se přitom vždy doporučovalo.

To možná ano, ale výzkumy ukazují, že tento typ činnosti nemá zásadní vliv na prevenci. Stejně tak není efektivní ani kognitivní trénink (trénink paměti a pozornosti - pozn. redakce), který ale naopak funguje po poranění mozku, protože posiluje nové spoje.

Moje babička chodila na kurzy tréninku paměti. Předpokládám, že tam nešlo tolik o kvízy, ale o tu společenskou část.

Přesně tak. Ukazuje se, že ve středím a vyšším věku má největší význam psychosociální složka. Někam chodit, potkávat se s druhými. To hraje větší roli než křížovky.

Co ještě hraje roli?

Musíte také paměť a mozek pořád dostávat do stavu takové trochu nepohody. Plný blahobyt nám nesvědčí, je dobré být maličko ve stresu. Musí vám občas být trochu zima, musíte mít trochu hlad a podobně. Protože když sedíte doma, upevňujete si jen staré vzpomínky třeba prostřednictvím křížovek, nepomůže vám to. U Alzheimerovy nemoci zapomínáme lineárně, tedy tak, jak jsme informace v životě získali a učili se je, říká se tomu Ribotovo pravidlo.

Proto si nemocní nepamatují, co měli včera k obědu, ale vybaví se jim staré vzpomínky?

Dlouho si pamatují, co dělali v dětství, na kamarády, nejbližší rodinu. Proto staří lidé v pokročilé fázi demence chtějí maminku, vzpomínají si jen na ty základní věci. Typický pacient s Alzheimerovou nemocí recituje básničky a vypráví zážitky z mládí. Je to oblast, kde se cítí dobře. Z toho vychází reminiscenční terapie, při které se pouští písničky z dětství a ukazují se fotky. Tím ale neposílíte paměť a nezlepšíte kognitivní funkce, zajistíte tím ale, aby člověku bylo dobře a neměl neuropsychiatrické projevy, jako jsou úzkosti.

Většina prevence je tedy důležitá od mládí, proč se ta sociální zmiňuje až s vyšším věkem?

Tak mluví současné studie. Je třeba si uvědomit, že mladí lidé jsou přirozeně v kolektivu. Když jdete do důchodu, najednou se separujete, tím hůř, když nemáte blízké. Je ale samozřejmě důležité budovat vztahy celý život. Zjednodušeně řečeno: v mládí je třeba budovat kognitivní rezervu, ať už skrze vzdělání, sport či stravu pomocí kalorické restrikce. Ve středním věku je třeba myslet na zdraví srdce a cév a hlídat si vysoký tlak a cholesterol, případně je kompenzovat, ve vyšším věku pak mít psychosociální oporu.

Podle studie je důležité také si hlídat sluch a zrak. Proč?

Ve vyšším věku dochází k poruchám sluchu. A ukazuje se, že lidé, kteří špatně slyší, jsou na tom hůře. Sluchem toho vnímáme opravdu hodně a lidé, co slyší méně, nemají dostatečnou kognitivní stimulaci. Přemýšlela jsem, zda to nemůže být vedlejší proměnná Alzheimerovy nemoci, ale jsou klinické studie, ze kterých vychází, že lidé s naslouchátkem mají riziko rozvoje demence snížené. Setkáváme se i s tím, že přijdou lidé, že mají poruchu paměti a my zjistíme, že jen špatně slyší. Jenže pokud informaci kvůli zhoršenému sluchu vůbec nezachytili, tak si ji logicky nemohli později vybavit. U zraku to funguje podobně.

Zdraví mozku opravdu ovlivňuje hodně faktorů…

Pořád je důležité udržovat si v rovnováze metabolické zdraví. A ve chvíli, kdy se něco v organismu vychýlí, ať už je to vyšší tlak, cholesterol, cukr v krvi, tak je třeba to řešit a nenechat si tím moc dlouho poškozovat mozek (zmíněné faktory poškozují cévy v těle, včetně těch v mozku - pozn. redakce). Jedna vědkyně z Oxfordu to shrnula následovně: My jsme hrozně dlouho zkoumali mozek odděleně, ale on je přece součást celku.

Jaká je budoucnost v léčbě Alzheimerovy nemoci?

Nově jsou zařazeny krevní biomarkery (ukazatele nemoci - pozn. redakce) do diagnostických kritérií pro Alzheimerovu nemoc, což znamená, že nemoc lze diagnostikovat z krve. Zatím jsou tyto testy dostupné pouze na specializovaných klinikách pro lidi, kteří jsou starší a mají již kognitivní obtíže. My je tak otestujeme a zjistíme, zda jsou rizikoví. Pokud ano, udělají se další, potvrzovací testy. Ty tak pomohou odhalit míru rizika.

Je možnost, že by lidé chodili na screening Alzheimera podobně jako rakoviny?

Dokud není léčba, která by nemoc zvrátila, tak ne. Vezměte si, že by člověk dostal diagnózu preklinického stádia Alzheimerovy nemoci v padesáti letech. Je to velice těžká diagnóza na to, aby ji člověk vyslechl bez toho, že o něj bude hned dobře postaráno. Nemůžete mu jen říct, ať si jde třikrát týdně zaběhat.

Jaké jsou šance do budoucna?

Představa je taková, že pro rozpoznání prvních změn by se v budoucnu používalo jak vyšetření z krve, tak testování pomocí moderních technologií. Důležité je změny odhalit dřív, než je člověk nebo jeho okolí pocítí. Tedy v moment, kdy ještě nemá poškozený mozek. Zjednodušeně řečeno: když klepe na dveře pacient s prvními příznaky obtíží, je už vlastně pozdě, protože mozek už bývá značně poškozen a my ho už nedokážeme zcela opravit. Máme sice nové léky, které umí výrazně zpomalit nemoc, ale nemáme zatím žádné, které by ji zcela zastavily. Právě proto je důraz na prevenci a včasné zachycení tak důležitý.

Řekla jste, že když pacient zaklepe na dveře ordinace, je pozdě. Kdy by měl tedy přijít?

On vlastně jde ve správný čas. V současné době se uvádí, že pokud měl v rodině Alzheimera, měl by k neurologovi přijít deset let předtím, než se objevily u jeho příbuzného první příznaky. Pokud tedy matka měla Alzheimera v 70 letech, měl by její syn přijít už v 60 letech. Aby byl včas zachycen v systému a více se sledovaly třeba i rizika související se stavem srdce a cév.

Vy jste součástí týmu, který vyvíjí novou aplikaci Tolion Brain Coach. Jak má fungovat?

Princip je takový, že na začátku vyplníte vstupní dotazník, zadáte tam všechna možná data o vás a vašem zdraví a na základě toho vám to vypočítá riziko. Potom vám doporučí jednotlivé kroky, jak postupovat v rámci prevence, bude vás monitorovat, dávat doporučení třeba i na pohybové aktivity a na stravu. Aplikace bude velice personalizovaná, to znamená, že bude vycházet z podrobných informacích o vás, vašem zdraví, zvycích i osobních preferencích.

To vše pomocí umělé inteligence, která dokáže vše komplexně zhodnotit a monitorovat. Je to vlastně takové lékařské konzilium v kapse. A to to říkám vlastně dost zjednodušeně. Spolupracujeme na vývoji s odborníky z celého světa. V týmu máme neurology, biochemiky, neurobiology, ale také třeba fyzioterapeuta, který spolupracuje s NASA.

Kromě toho ještě vedete na 2. lékařské fakultě laboratoř na biomarkery neurodegenerativního onemocnění.

Ano, vedle standardních biomarkerů, které nemoc diagnostikují, se zaměřujeme na mitofagii, což je proces obnovování poškozených nebo stárnoucích mitochondrií (mitochondrie jsou podstatné pro správné fungování buněk - pozn. redakce). Spolupracujeme s profesorem z Norska, který ukázal na modelu myší, že když se mitofagie opraví, tak se vyčistí patologické proteiny a myši najednou měly paměť jako zdravé myši. Chystáme teď klinickou studii, na kterou jsme dostali velký grant od Americké alzheimerovské společnosti. Vlastně jsme první v Česku, kdo tento grant dostal, a to je velký úspěch. Tak uvidíme, jaké budou výsledky.