Článek
Prostřednictvím morčat se do Evropy přeneslo plísňové onemocnění, které pochází ze Severní Ameriky. Odborníci dokonce hovoří o epidemii. Jak v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje vědkyně Mgr. Adéla Wennrichová, problematické je, že na domácích miláčcích není onemocnění na první pohled vidět. Za výzkum získala prestižní ocenění Prémii Otto Wichterleho.
Co vás přimělo k výzkumu plísní na morčatech? Někdo vám řekl, že jeho dítě má podrážděnou kůži, nebo jste v odborném tisku četla, že se od morčat šíří zánět pokožky?
Během studií mykologie na Přírodovědecké fakultě začal můj školitel Vít Hubka společně s lékaři monitorovat kožní onemocnění na pacientech a zjistil, že přibývají plísně druhu, který jsme v minulosti skoro neznali. Podobně to vypadalo také v Německu, Švýcarsku a v Nizozemí. Vypátrali jsme, že zdrojem nákazy jsou morčata a plíseň možná pochází ze Severní Ameriky. Patrně odtud někdo dovezl nakažené zvíře a nemoc se začala po roce 2000 masivně šířit v chovech morčat po Evropě. Stejný patogen se dostal ze Severní Ameriky také do Japonska, ale tam ho včas zachytili a žádná epidemie nenastala.
Podařilo se zjistit příčiny epidemie v Evropě?
Nevíme, co epidemii rozjelo. Na morčeti infekci na první pohled nepoznáme. Jen když je ve stresu, třeba kvůli změně prostředí, vzniknou na pokožce malá olysalá ložiska. V chovech je infekce skrytá a monitoring plísní neexistuje.
Jak tedy výzkum probíhal?
Spolupracovali jsme s dermatology po celé republice, díky nim máme hodně dat, jak se infekce šíří. Od lékařů i několika veterinářů dostáváme stěry z pokožky pacientů, které v laboratoři analyzujeme a statisticky vyhodnocujeme.
Jak se onemocnění projevuje?
Když patogen přeskočí na člověka, vyvolá masivní reakci organismu a vytvoří se na kůži rudé skvrny. Vypadá to dost podobně jako atopický ekzém nebo bakteriální infekce. Když máme v pořádku imunitní systém nebo se plíseň nedostane do citlivých míst, příznaky infekce postupně vymizí.
Adéla Wennrichová
Mgr. Adéla Wennrichová, Ph.D. je česká mykoložka, která se specializuje na houby přenášené ze zvířat na člověka – například z morčat, koček či ježků. Během své vědecké dráhy popsala přes dvacet dosud neznámých druhů hub a objevila patnáct nových přírodních látek s potenciálním využitím v medicíně.
Kromě studia těchto patogenů se věnuje i rozmanitosti hub a jejich schopnosti vytvářet bioaktivní látky. Zkušenosti získávala nejen v Česku, ale také v Německu, Estonsku, Keni či Jižní Africe, kde spolupracovala s mezinárodními týmy na poznávání druhové rozmanitosti i na hledání nových látek s léčebným či biotechnologickým významem. Věnovala se také výzkumu syndromu bílého nosu, který decimuje populace netopýrů v Severní Americe.
Působí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde vyučuje ekologii a rozmanitost hub a vede studenty bakalářských, diplomových i doktorských prací. Za svou práci získala řadu ocenění, například Cenu Josefa Hlávky či Cenu Wernera von Siemense. V současnosti se podílí i na vývoji nových metod, jak houby rozpoznávat – například pomocí „elektronického nosu“, který je dokáže odlišit podle jejich vůně.
Letos získala za svůj výzkum Prémii Otto Wichterleho.
Mykoložka Adéla Wennrichová vede tým, který zjistil, že rozdílné druhy plísní vydávají svůj nezaměnitelný pach. Nyní zkoumá, jak by tento poznatek mohli využít lékaři pro rychlejší a přesnější diagnózu.
Kdo jsou nejčastější pacienti?
Většinou děti a jejich matky, které jsou nejvíce v kontaktu s morčetem. Plíseň se objevuje nejvíce na krku a kolem obličeje. Lidé si totiž často pokládají morče na rameno. Rukama se pak zárodky plísně přenesou na hlavu. Tam je pokožka dost citlivá, zasažená místa mohou svědit, vypadávají vlasy a někdy vzniknou i zánětlivá ložiska. Ročně zaznamenávají lékaři přibližně 200 nových případů, ale číslo bude pravděpodobně vyšší. Pokud plíseň zasáhne jenom ruce, málokdo kvůli tomu navštíví ordinaci.
Dá se nějak přenosu plísní z morčat na člověka zabránit, existuje nějaká prevence?
Plísně se od morčat přenášejí dotykem. Důležité je sledovat u morčete příznaky – lysinky nebo šupinatá ložiska – a v takovém případě zajít k veterináři a dočasně omezit kontakt se zvířetem. Ten doporučí léčbu i dezinfekci klece. Prevencí není používání antimykotických šamponů, které jsou často dost agresivní, ale spíš dobrá péče o imunitu zvířete, tedy kvalitní krmení, čisté prostředí, málo stresu. Riziko lze snížit i pořízením morčete od drobných chovatelů, i když stoprocentní jistotu to nezaručí.
Váš tým určil tři nové druhy plísní se značnou genetickou odlišností. Jak tato rozmanitost může ovlivnit jejich šíření a odolnost proti lékům?
Plísně od morčat nejsou obvykle různorodé, většinou se šíří pouze jeden klon. Ovšem v populaci volně žijících hlodavců a dalších zvířat jsou kmeny rozmanitější a existuje větší pravděpodobnost, že se odštěpí různé variety (odchylky, pozn. red.). Ty se pak lépe přenášejí ze zvířat na člověka, nebo jsou odolnější vůči léčbě. Vyléčit infekční onemocnění způsobené mikroskopickými houbami a plísněmi je problém, protože máme omezené množství medikamentů. Snažíme se proto sledovat výskyt těchto plísní u volně žijících zvířat, abychom věděli, co se na nás může potenciálně přenést. Zároveň se snažíme hledat nové antifungální látky.
Čím to, že farmaceuti dosud nedokázali vyvinout nějaký hodně účinný přípravek?
Zní to absurdně, ale houby jsou geneticky hodně blízké člověku, mají velmi podobnou DNA. Proto je velice těžké najít odlišnosti mezi buňkou člověka a houby. Přípravky, které účinně potlačují mykózy, mohou ubližovat také člověku, proto nemáme dost přípravků na léčbu. Například na bakterie existuje několik skupin léků, ale na plísně pouze pět, na některé skupiny hub i méně, když selžou, není co použít.
Naštěstí nejsou plísňová onemocnění u zdravých lidí s dobrou imunitou fatální, třeba mykóza nehtů je vnímána spíše jako kosmetická záležitost. Ovšem když plíseň napadne plíce nebo jiné orgány u oslabených lidí, může to mít a často má fatální následky. Potenciálně rostoucí rezistence hub k antimykotikům se obáváme, protože nemáme dost zbraní.
Může zanedbaná plíseň způsobit i jiné problémy než s plícemi?
Infekci plic způsobují jiné plísně než ty, co napadají kůži. Kožní plísně často vnímáme jen jako kosmetické problémy, protože nás neohrožují na životě. Já bych je ale za „kosmetické problémy“ nepovažovala. Plísně do kůže produkují spoustu látek a některé jsou toxické. Zatím ale nevíme, co v těle probíhá třeba při dlouhodobé léčbě infikovaného nehtu. Jestli toxiny nepůsobí na játra, ledviny a další vnitřní orgány.
Kdy naše genetická příbuznost s houbami začala?
Všichni živočichové, savci, ptáci, hmyz, a také houby se vyvinuli z jedné říše a během více než miliardy let evoluce se rozdělili na jednotlivé kmeny, třídy, řády… Lidé jsou ze stejné říše jako houby.
Od kdy se to ví?
S nástupem molekulárních metod se potvrdilo něco, co by si dříve nikdo netroufl tvrdit – že jsme si příbuzní. Některé primitivní houby uvolňují spory, které mají na konci bičík a jeho kmitáním se podobně jako lidské spermie pohybují dopředu. Ale dokáží to jenom v kapalném prostředí.
Třeba v krvi?
Tyto primitivní houby nenapadají lidí, pouze obojživelníky, ke kterým tyto „spermie“ doputují ve vodě. Především však tyto houby najdeme v půdě a napadají například brambory i kořeny jiných rostlin. Ve vlhké zemi spory pomocí bičíku připutují k hlízám, ty začnou plesnivět, vytvářet nádory.
A bičík slouží také k páření mezi stejnými druhy plísně?
Přesně tak. Primitivní houby se často páří po kontaktování dvou spor. Navzájem se k sobě přibližují kmitáním bičíku. Spojením dvou DNA vznikne nová spora. Když se změní třeba vlhkost, kyselost půdy a další podmínky, přežijí jen některé spory a postupně vznikají potomci s vyšší odolností vůči změnám.
Ovšem houby, jaké běžně sbíráme v lese, se kontaktují pomocí mycelií, jemných vláken, která vyrůstají pod povrchem půdy v okolí každé houby. Vlákna k sobě prorostou, v plodnici se spojí a z klobouku vypadnou jejich potomci.
Rozpoznat původce různých vyrážek, skvrn a pupínků na kůži je pro lékaře často dost obtížné. Můžou poznatky z vašeho výzkum pomoci dermatologům?
Odborný časopis nedávno otiskl náš článek o tom, že rozdílné druhy plísní uvolňují rozdílné těkavé látky. Vydávají tedy svůj nezaměnitelný zápach. Nyní připravujeme data pro využití tohoto poznatku v takzvaném elektronickém nose. To je krabička, kterou lze nastavit tak, aby rozpoznávala konkrétní těkavé látky. „Nos“ se už běžně využívá na letišti pro hledání drog a výbušnin nebo při kontrole v potravinářských provozech a skladech.
Jak by elektronický nos fungoval v ordinaci?
Dermatolog zakrouží krabičkou nad skvrnou nebo vyrážkou a během několika minut pozná, jaká konkrétní plíseň vegetuje na kůži pacienta. Díky této informaci lze snadno určit i pravděpodobného zvířecího přenašeče. Lékař tedy může rovnou předepsat léky cílené na mykózu a také doporučit ošetření domácího mazlíčka protihoubovým přípravkem.
Zatím se diagnóza často určuje spíše pokusem – podle toho, zda zabere lék proti houbám, proti bakteriím, nebo přípravek tlumící imunitní reakci při alergiích. Jen v ojedinělých případech se přistupuje k laboratorní analýze stěrů z postižené kůže a to nějakou dobu trvá. Přístup předepsat něco na zkoušku není optimální. Pokud lékař předepíše mast s kortikoidy, houbám spíše prospěje. Když to nezabere, zkouší se jiné masti nebo kapky.
V elektronickém nose lze nastavit, jaké pachy má monitorovat. Kdy budete mít dostatek informací pro nastavení?
Zatím jsme zjistili, že každý druh patogenu má svůj vlastní pach. Nyní tento poznatek ověřujeme přímo na zvířatech. Není to snadné, protože z kůže se uvolňují rozličné těkavé látky třeba z bakterií, dalších druhů hub a podobně. Tento šum musíme odfiltrovat, abychom mohli sledovat pouze patogen, který nás zajímá.
Pak chceme zařízení vyzkoušet v dermatologických ordinacích. Vyšetření nijak nezasahuje do kůže, jenom zachycuje těkavé látky, které z pokožky vycházejí. Dermatologové mají o zařízení velký zájem.
Můžete odhadnout, kdy se bude elektronický nos v ordinacích dermatologů používat?
Zatím nevím, jak dlouho potrvá sbírání informací pro nastavení nosu. A pokud jde o jeho výrobu, to už záleží na tom, jestli nějaká firma projeví zájem.
