Tetřívci v Česku rychle vymírají. Ohrožují je lidé i třeba mývalové

Pomyslná vlajková loď českých hor. To je tetřívek obecný v očích Jiřího Huška, bývalého ředitele libereckého regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR). „Je nejen hodně vzácný, ale také velmi krásný,“ vysvětluje. Právě tato agentura připravila nový program, který má černého ptáka s červeným hřebínkem nad očima a bílým peřím na ocase zachránit.

Tetřívkovi se snaží pomoci také liberecká Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody. „Tetřívkovi se u nás říká černý rytíř Jizerských hor,“ prozrazuje ředitel nadace Ondřej Petrovský. Jizerky a Krkonoše jsou sice jménem dvoje hory, ale navazují na sebe v oblasti Harrachova, Kořenova a polských Jakušic. Pro zvířata tak tvoří jeden celek. „Za poslední čtvrtstoletí ubyla v Jizerkách a Krkonoších polovina tetřívků. Odhadujeme, že jejich populace tam nyní čítá okolo 180 samečků a samiček,“ upozorňuje Petrovský.

Podobné úbytky zaznamenávají experti i v jiných místech. Zooložka Adéla Němcová, jež v AOPK ČR koordinuje přípravu záchranného programu pro tetřívka obecného, má údaje ze sčítání tetřívků v roce 2024 a 2025. Vychází z pozorování kohoutků při jarním tokání. „V Krušných horách zůstává zhruba 120 kohoutků, v Krkonoších asi 60 a v Jizerských horách 30. Na Šumavě jich žije kolem 40,“ uvádí Němcová.

Na Moravě podle ní už nejsou žádní, poslední zmizeli asi před pěti lety z Oderských vrchů ve vojenském újezdu Libavá. „Na Šumavě se vyskytují ještě ve vojenském újezdu Boletice. Několik jedinců bylo pozorováno v Doupovských horách ve vojenském újezdu Hradiště, tvoří jednu populaci s tetřívky v blízkých Krušných horách,“ přibližuje zooložka.

Drastický úbytek tetřívků, kteří se ještě v první polovině 20. století vyskytovali na Třeboňsku, Rakovnicku, v Chebské pánvi a na řadě dalších míst v celém Česku, vyvolává souhra několika okolností. „Oni potřebují rozvolněné plochy nezarostlé souvislým lesním porostem. Třeba husté smrčiny jim vůbec nevyhovují,“ podotýká Němcová.

V Jizerských horách, Krkonoších a v Krušných horách dříve tetřívkům prospěla paradoxně ekologická pohroma v 70. a 80. letech minulého století. Jedovaté zplodiny z polských, německých i českých hnědouhelných elektráren tehdy zničily smrkové lesy v nadmořských výškách zhruba od 800 metrů výše.

Holiny s ostrůvky listnatých stromů představovaly pro tetřívky ideální prostředí. Na začátku 90. let jich bylo jen v Jizerských horách kolem tří set, tedy pětkrát víc než nyní. V dalších letech se však podařilo kalamitou zasažené planiny zalesnit a volné plochy pro tetřívky se staly až na výjimky minulostí.

Tetřívkům zůstala rašeliniště, kde smrky nevydrží, a hřebeny hor bez lesního porostu. Některá rašeliniště byla však za socialismu odvodněna a místa pokryly jehličnany. Při tokání, kdy kohoutci lákají slepičky k páření, přitom potřebují kolem sebe velkou volnou plochu, aby je slepičky lépe viděly a aby se k nim nemohli nepozorovaně přiblížit predátoři.

S rozmachem turistiky ztratili tetřívci v horách kýžený klid. „Pokud tetřívka někdo při toku opakovaně vyruší, nemusí daný rok k rozmnožování dojít,“ prohlašuje Němcová. „Dříve se na tokaništích objevovaly až desítky kohoutků, dnes je to často jenom jeden.“

Tetřívčí tok probíhá v dubnu a začátkem května. Přitahuje fotografy a někteří z nich neberou v potaz, že nesmí kohoutky vyrušit. Pokud pořídí dostatek atraktivních záběrů, zvednou se někdy předčasně ze svého úkrytu a při odchodu dělají hluk, i když to zákon zakazuje. To vše pak negativně ovlivňuje tetřívčí populaci.

V zimě vyrušují tetřívky lyžaři, snowboardisté, turisté se sněžnicemi, skialpinisté a běžkaři vyrážející do volného terénu. Například na krkonošské Lysé hoře a na Zadním Plechu tetřívkům uškodilo, když lanovka začala pod vrchol vyvážet snowboardisty. Vzácní ptáci se přesunuli do klidnějších oblastí.

Na hřebenech Krkonoš pro ně představuje velké nebezpečí rámus z projíždějících sněžných skútrů a čtyřkolek. Tetřívci totiž zimují ve sněhových záhrabech, a když je cokoliv vyplaší, přicházejí o energii důležitou k přežití do jara. Oslabení ptáci se navíc stávají snadnější kořistí predátorů.

V Jizerských horách prochází běžkařská magistrála i kolem čtyř území, na nichž se kohoutci soustřeďují při toku. Ochránci přírody se proto dohodli se společností Jizerská, která zde upravuje běžkařské stopy, aby s tím od 15. března v blízkosti těchto lokalit přestala. Na Jizerské magistrále také upozorňují lyžaře tabulky se siluetou tetřívka, aby se vyhnuli jeho zimovištím.

Největším přirozeným nepřítelem tetřívka jsou lišky. Poté, co se podařilo v tuzemsku vymýtit po roce 2000 vzteklinu, jich hodně přibylo. Tetřívky mohou usmrtit také kuny, divoká prasata a rozšiřující se nepůvodní druhy šelem, především psík mývalovitý a mýval. Hnízda s tetřívčími vejci někdy rozšlape i přemnožená vysoká zvěř.

„Predátoři však nejsou hlavní příčinou mizení tetřívků. Například jeřábek má podobný způsob života, hnízdí na zemi jako tetřívek, i když v jiném biotopu. A i když predátorů přibývá, populace jeřábků neklesá. Spíše pomalu roste,“ poznamenává Václav John, vedoucí oddělení druhové ochrany živočichů v AOPK ČR. „Jeřábci ale nepotřebují rašeliniště a bezlesí jako tetřívci,“ dodává.

Tetřívky ohrožují v krajině rovněž nečekané překážky vybudované člověkem. Jsou to třeba lesnické ploty s pletivem a ocelová lana lyžařských lanovek. „Tetřívky před nimi na některých místech varují zavěšené barevné fáborky,“ říká Petrovský.

Text záchranného programu pro tetřívky bude připraven letos na jaře. Ministerstvo životního prostředí pak zajistí odbornou oponenturu a rozhodne o navrhovaných opatřeních. Začne se s nimi pravděpodobně příští rok. „Půjde především o obnovu rašelinišť a dalších rozvolněných ploch, bez nichž by tetřívci ztratili schopnost rozmnožovat se,“ vysvětluje John.

Peníze od Evropské unie přispěly v minulosti k vytvoření 24 tetřívčích center v Krkonoších a Jizerských horách na ploše 86 hektarů. Postaraly se o ně Lesy České republiky ve spolupráci s AOPK ČR a Krkonošským národním parkem.

Vedle rašelinišť se jedná o místa bez lesního porostu, takzvaná bezlesí. Na volných plochách ale musí zůstat ostrůvky stromů, které poslouží tetřívkům jako úkryt před predátory. Do záchranných programů a projektů proto patří i výsadba listnáčů, především bříz a jeřábů, jejichž pupeny a plody se zároveň řadí do jídelníčku tetřívků.

Díky prokácení lesů vznikly pro tetřívky nové vhodné plochy a podařilo se oživit zaniklá tokaniště. Cílem bylo zvýšit šanci, aby tetřívci mohli přeletět z Krkonoš do Jizerek a opačným směrem a křížit se mezi sebou, což zvyšuje genetickou kvalitu jejich populace.

Krkonoše a Jizerské hory zasahují do Polska, Krušné hory do Saska a Šumava do Bavorského lesa. Ekologové ze sousedních zemí na zachování tetřívků spolupracují. Zatímco v Česku se tetřívci stáhli během 20. století do hor, což souviselo s tlakem člověka na průmyslové a zemědělské využívání krajiny, v severním Německu přežívají i na nízko položených vřesovištích.

V malých nadmořských výškách se vyskytují také v pobaltských republikách, ve Skandinávii nebo ve Velké Británii. Vyloženě se jim daří v liduprázdných ruských tajgách a tundrách.

Tam se tetřívci běžně loví, zatímco v Česku jako silně ohrožený druh podléhají přísné ochraně. „Myslíme si, že pytláctví se objevuje v našich podmínkách výjimečně. Víme o jediném případu, který se stal v Krušných horách,“ uvádí Václav John.

Záchrana tetřívka závisí rovněž na osvětě mezi návštěvníky hor. Nadace Ivana Dejmala věnuje na svém webu tetřívkovi velký prostor. Návštěvníci webu mohou na záchranu tetřívků přispět i nákupem triček, hrnků a placek s motivem tetřívka.