Hlavní obsah

Matovič se pokusil vypnout Slovensko. Nevypnou Slováci Matoviče?

Foto: Profimedia/Marko Erd/SME, Profimedia.cz

V jednom se mohou Slováci na svého premiéra spolehnout. Ani Igora Matoviče, ani další ministry není možné podezřívat, že by chtěli do budoucna omezit svobodu občanů nebo si upravit demokratická pravidla pro snazší vládnutí.

Reklama

8. 4. 2020 11:15

Premiérovi příznivci tiše skřípou zuby. Jeho racionální oponenti zažívají smutné zadostiučinění. Opozice – Směr Roberta Fica a strana fašisty Mariana Kotleby – v klidu čeká na kořist.

Článek

Slovensko mělo v čase koronaviru štěstí v neštěstí. První nakažený se objevil 6. března, šestý den po parlamentních volbách. Jedna vláda na odchodu, druhá v nedohlednu, to vypadalo na malér.

„Bude to drahé,“ zašeptal dosluhující premiér Peter Pellegrini před brífinkem, na němž oznamoval první kroky staré vlády proti nákaze. Mikrofony zaznamenaly i odpověď ministryně vnitra: „No a co. Vždyť hledat peníze na to budou muset oni.“

A tak zatímco jinde vlády váhaly se „zatažením opony“ i z ekonomických důvodů, na Slovensku to šlo ráz na ráz. Pellegrini správně rozhodl, následky ponese nová vláda Igora Matoviče. Od prvního nakaženého k vládním zásahům to trvalo jen šest dní.

Poměrně rychlý český kabinet zvládl totéž za jedenáct dní, průměr malých zemí je 18. A zatímco dnes je počet nakažených v Česku kolem pěti tisíc a počet úmrtí v souvislosti s onemocněním covid-19 se počítá na desítky, na Slovensku je to při zhruba polovičním počtu obyvatel desetkrát méně.

S nástupem nového premiéra ale jakoby štěstí Slovensko opustilo.

Matovič ve světové špičce

Prezidentka Zuzana Čaputová jmenovala Igora Matoviče a jeho vládu 21. března, tři týdny po volbách. V rouškách a rukavicích. Čtyřčlenná koalice má pohodlnou ústavní většinu 95 hlasů.

Za další tři týdny se z otázky, zda je Igor Matovič schopný změnit se z opozičního klauna na důvěryhodného premiéra, stala obava.

Začátek byl celkem nadějný – vláda přijala balík opatření na rychlou záchranu ekonomiky, velmi podobný tomu českému, do zaměstnanců, firem i živnostníků investuje miliardu eur měsíčně.

Matovič byl nový a nová byla i situace, takže nikomu zprvu nepřišlo divné, že mluvil na každé tiskové konferenci o každém detailu, na otázky odpovídal jen on a jen on sám oznamoval denní počty nakažených. Slovensko podle něj zvládlo krizi nejlépe ve srovnání se sousedními zeměmi, a když prosazoval – nakonec úspěšně – striktní omezení pohybu přes Velikonoce, mluvil dokonce o dosavadním „boji, který nás vynesl mezi světovou špičku“.

Koneckonců – zkušený politik Andrej Babiš začínal podobně.

Den po dni ale začaly sebestředné Matovičovy brífinky vypadat zvláštně; vždyť si sestavil opravdu kvalitní tým expertů, s nimiž se dlouze radíval…

Jedním z nich je biochemik, úspěšný podnikatel a bývalý prezidentský kandidát Robert Mistrík, pod jehož vedením slovenští vědci vyvinuli přesný test na koronavirus, zorganizovali jeho výrobu, sehnali soukromé peníze a věnovali ho v počtu 100 tisíc kusů Slovensku.

A pak se to stalo.

Matovič z Wu-chanu

„Bude muset být absolutní vojenská disciplína, výjimečný stav, vypnout zemi.“ Kdyby tahle slova vypustil z úst jiný premiér jiné evropské země (snad s výjimkou Maďarska), nastalo by politické zemětřesení, koronavirus, nekoronavirus.

Takhle Igor Matovič oznámil svůj nápad, jak vyřešit dilema, před nímž stojí každá země – jak dlouho je možné mít přísná restriktivní opatření, a přitom si nezničit ekonomiku: „Řekneme si, že uděláme blackout Slovenska. Nebudeme se s tím trápit rok a půl, ale na tři týdny vypneme Slovensko úplně. Fungovat bude tak 100 až 150 tisíc lidí, kteří budou zabezpečovat klíčovou infrastrukturu, a vymýtíme virus. Uděláme s virem krátký proces, jako to udělali ve Wu-chanu. A potom se nadechneme.“

A ještě k tomu na brífinku, kde mu za zády stáli experti z jeho týmu a racionální lídři koaličních stran, na adresu všech Slováků dodal: „Oslovíme průzkumnou agenturu, objednáme si větší vzorek respondentů, ne tisíc, ale pět tisíc, a společně rozhodnete, kterou cestou půjdeme.“

Ve srovnání s tím je i promořovací otočka Romana Prymuly jen snadno přehlédnutelný detail.

A nevrátí se virus po otevření hranic z okolních zemí, když Slovensko není na Marsu? Na novinářskou otázku nejprve začal Matovič něco o zákazu letů a pak dostal v argumentační nouzi spásný nápad: „Pojďme vypnout celou Evropu!“

Slovensku by pomohlo, kdyby byl na tři týdny vypnutý pan Matovič, komentoval to jeden opoziční poslanec (ze Směru).

Ne, na Slovensku nepropadli občané panice a nevzali obchody a banky útokem. Brali to asi takhle: Vždyť to je jen Matovič, ten opoziční šašek, co pořád demonstruje, vyvolává referenda, útočí na vládu a druhý den o ničem neví.

Jenomže teď je to ten Matovič, co řídí zemi v boji proti koronaviru, každá chyba může znamenat stovky zbytečných obětí. Je to premiér, není potřeba se bát?

Prezidentka, koaliční partneři, epidemiologové, virologové i ekonomové z krizového týmu i univerzit vypnutí odmítli, a tak premiér vycouval. Trvalo to týden.

Kritici při vzpomínce na předvolební úspěšná videa opozičního rebela hledají motivaci Igora Matoviče v jeho sebestřednosti, touze být vidět, slyšet, hrát hlavní roli. Premiér chtěl zavřít Slovensko, aby mohl natočit unikátní video a dát ho na sociální sítě.

Někteří jeho příznivci (ve volbách získal 25 procent hlasů) tiše skřípou zuby.

Jeho racionální oponenti zažívají smutné zadostiučinění: Mysleli jsme, že je populista. A on je to blázen.

Opozice – Směr Roberta Fica a strana fašisty Mariana Kotleby – v klidu čeká na kořist.

Matovič nekrade

Jen v jednom se mohou Slováci na svého premiéra spolehnout. A není to – při pohledu na země střední Evropy – malá jistota. Ani Igora Matoviče, ani další ministry, ani jiné viditelné lidi z nové koalice není možné podezřívat, že by chtěli do budoucna omezit svobodu občanů nebo si upravit demokratická pravidla pro snazší vládnutí. Nebo že jejich návrhy a záchranné balíčky jsou vedeny snahou přilepšit v koronavirovém zmatku vlastním firmám, holdingům či obchodům.

V tom jsou étos poficovské mocenské garnitury a závazek změnit mafiánský stát po vraždě Jána Kuciaka a jeho přítelkyně stále věrohodné.

Jinak je ovšem Igor Matovič příkladem, jak dopadne populista (navíc s originální osobnostní výbavou, tedy populista zvláštního ražení), když se dostane k moci.

Chybí mu osobní nebo aspoň stranické zkušenosti s vládnutím, kontakty, páky na státní správu, schopnost nést politickou odpovědnost a rozhodovat. Jistě, i kabinety s dlouhou tradicí demokratického vládnutí plní unikátní „koronavirové“ úkoly s rozdílnými výsledky. Právě v této konkurenci (a česká vláda k ní patří) ale Matovič „nepatří mezi světovou špičku“, abychom citovali jeho chvástavá slova. I s přihlédnutím k tomu, že do nejobtížnější situace všech slovenských premiérů spadl pár dní po volbách naprosto bez přípravy. A že se ještě může zlepšit.

Slovenská vláda je nyní pod tlakem byznysu, který žádá další pomoc a jasný plán na příští měsíce. A tak se Igor epidemiolog musí rychle změnit na Igora ekonoma. Zoufale mu chybí čas, který promarnil v roli Igora vypínače.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované