Hlavní obsah

Měli jsme šanci se covidu-19 zbavit, ale nevyužili jsme ji, říká expert z Oxfordu

Foto: Nikol Mudrová, Seznam Zprávy

Jan Kulveit se podílel na popisu jednotlivých stupňů rizika v systému PES (protiepidemický systém).

Reklama

22. 11. 19:50

„S covidem se dá v evropských poměrech jen více nebo méně prohrát,“ říká Jan Kulveit, muž zabývající se modelováním pandemií a globálních rizik na Univerzitě v Oxfordu a také spoluautor protiepidemického systému PES.

Článek

Covid-19 se stal v České republice nejčastější příčinou úmrtí. Celkem zde s touto nákazou už zemřelo přes sedm tisíc lidí a v poměru na počet obyvatel jsme na špičce smutného světového žebříčku. Jan Kulveit, zabývající se šířením epidemie už od jejího začátku, v druhé části rozhovoru pro Seznam Zprávy říká: „Za opravdu neúspěch bych považoval nad deset tisíc mrtvých a zhruba nad minus 10 procent HDP. Myslím, že teď míříme někam blízko té hranici deseti tisíc mrtvých za druhou vlnu.“

V první části rozhovoru mluvil Jan Kulveit o tom, jaké budou letošní vánoční svátky ve znamení epidemie.

Nedávno jste na Facebooku napsal: „Nečekejte, že tenhle boj nějak výrazně vyhrajeme. S covidem-19 se dá v evropských poměrech jen více nebo méně prohrát.“ Co to znamená?

Mně přijde, že výhrou byla strategie, která se prosadila a uspěla v řadě asijských zemí, kde se teď už žije normálně, bez covidu. Viz koncerty pro mnoho tisíc lidí na Tchaj-wanu. V horizontu roku je nejlevnější se covidu-19 zbavit, ekonomika těch států roste, život je celkem normální, ale přísně si hlídají, aby jim nákazu nezavlekli třeba lidé z Evropy. Některým kulturně západním státům se to povedlo, Evropa k tomu měla příležitost v létě, ale nevyužila ji.

Myslíte tím, že nedržela přísná opatření a mohla mít šíření víc pod kontrolou?

Ano, s tím, že by se Evropa dohodla a opatření jednotně udržela déle, byla šance se dostat víceméně na nulu. Taková strategie je bolestivá na začátku, a také je těžké vytrvat v nějakém omezení v situaci, kdy je těch případů zdánlivě malinko. Ale vyplatí se to, asi podobně jako jít s bolavým zubem k zubaři na nepříjemný zákrok. Místo toho se Evropa bude spíš trochu plácat ve vlnách a vlnkách a problém se vyřeší až vakcínou. Asi jako u zubu, když se zvolí nějaké dočasné řešení až ve chvíli, kdy je bolest nesnesitelná.

Já jsem ale v kontextu toho příspěvku chtěl spíš zdůraznit, že i když nevyhrajeme, tak je velký rozdíl v tom, jak moc prohrajeme. Německo se covidu-19 nezbavilo, ale nikdy se v Německu epidemie nerozjela tak jako v Česku na podzim. A zdá se dost pravděpodobné, že z toho Německo vyjde líp než my i ekonomicky.

A to, jestli prohrajeme víc nebo méně, poměřujete počtem úmrtí nebo i ekonomickými ztrátami?

Zhruba platí, že čím větší epidemie, tím větší vyvolá celkové škody, včetně ekonomických. Česko teď nemá jen kolem 150 mrtvých za den, ale nejspíš i řadu krachujících firem za den. Bohužel řada lidí zásadně nepochopila, že oboje souvisí, a velká epidemická vlna zároveň zabije dost lidí, ale i poškodí víc ekonomiky. Není to v protikladu. Že obětováním lidí se zachrání firmy, si zpravidla nemyslí špičkoví ekonomové, ale spíš lidé, jejichž představa ekonomiky je dost naivní. Jinak osobně v různých dilematech používám jako měřítko takzvané QALY, roky kvalitního života, což zahrnuje kromě zdravotních věcí i jiné nepříjemné následky typu ztráty zaměstnání, ztráty vzdělání či psychický stres.

Dodnes v Česku zemřelo s covidem přes sedm tisíc lidí. To už považujete za spíš větší prohru?

Já jsem před nějakou dobou v rozhlase řekl, že pokud bychom skončili pod pěti tisíci úmrtími za druhou vlnu, tak tím bych to považoval s tím, jaká byla situace na začátku října, za relativní úspěch, nebo spíš relativně malou prohru. Tedy optimistický scénář byl pod pět tisíc mrtvých a pod minus pět procent HDP. Za opravdu neúspěch bych považoval nad deset tisíc mrtvých a zhruba nad minus 10 procent HDP. Myslím, že teď míříme někam blízko té hranici deseti tisíc mrtvých za druhou vlnu.

Čím tu druhou vlnu ohraničujete? Koncem letošního roku, nebo až tím jarem?

Neexistuje nějaká striktní definice té vlny, ale řekněme do konce roku. Ta situace je natolik vratká, že pořád hrozí, že z druhé vlny plynule přejdeme rovnou do třetí. Ale doufám, že to se nestane.

Virus se chce pořád šířit, síly mu nedocházejí

Jste jedním ze spoluautorů protiepidemického systému PES, kterým se už dva týdny řídí Ministerstvo zdravotnictví. Čím přesně jste se na tomto systému podílel?

U „psa“ jsem podepsaný pod indexem rizika, s dalšími spoluautory. To je metrika, která ukazuje, jak je situace nebezpečná. Za tím stojím a jsem ochoten ji hájit. Pod konkrétní tabulkou opatření, kterou znáte, je podepsané Ministerstvo zdravotnictví. Z našeho pohledu, řekněme „modelářů“, je v každém stupni potřeba dosáhnout nějaké redukce kontaktů, redukce superspreadingových událostí (kde je riziko velkého rozšíření nákazy), a tím snížení reprodukčního čísla. Samozřejmě jakým způsobem té redukce dosáhnout, je velmi politická věc.

Už se začaly ozývat hlasy, a to i od členů vlády, že jednotlivá opatření u některých stupňů rizika jsou zbytečně přísná a bylo by vhodné je zmírnit. Mluví se například o nastavených 15 metrech čtverečních v obchodech na jednoho zákazníka nebo o zavřených prodejnách. Co o tom soudíte? Je tam prostor na zmírňování?

Za mě takový prostor nevidím. Mám pocit, že většinou se v té tabulce Ministerstvo zdravotnictví snažilo vyjít vstříc řadě různých zájmů, než aby se snažilo vždy jít nějakou epidemiologicky nejbezpečnější cestou. Nemyslím si osobně, že je tam prostor na to ještě nějak dál opatření v jednotlivých stupních rozvolnit. A pokud ano, tak by se v tom samém stupni zase mělo něco zpřísnit. Pokud chce třeba někdo pustit víc obchodů, měl by zároveň říci, že se má podobná redukce získat omezením průmyslu nebo něčeho jiného.

Druhý aspekt je, že politické diskuze a vyvažování různých zájmů se odehrály už při tvorbě té tabulky, a přijde mi nešťastné, kdyby měly pokračovat zase znova. Pokud si někdo myslí, že bude k obecnému prospěchu, když tady bude každý den probíhat permanentní politický boj o to, která skupina si prosadí, že zrovna opatření, které se týká jich, se změní, tak se obávám, že to k ničemu dobrému nepovede. A ve výsledku to uškodí všem.

V tom, že se šíření infekce nebude zpomalovat tak rychle, jak je žádoucí, a dopadne to ještě tvrději na zdravotnický systém?

PES, tak jak vznikl, počítá s tím, že při nějakém stupni rizika je nějaký balík opatření s nějakým celkovým účinkem. Pokud se opatření rozvolní víc, tak tím jednak vzroste pravděpodobnost, že bude ten daný stupeň trvat déle, a také roste riziko, že se trend otočí a vrátíme se do vyššího stupně. Prostě pokud se to rozvolní překotně, tak se tím zásadně zvyšuje riziko, že se pozitivní trend poklesu nakažených obrátí. Nemyslím si, že většina lidí, která volá po tom nějaké opatření zrušit, dobře chápe, jak to zvyšuje riziko.

Ta opatření jsou v systému PES popsána v pěti stupních, od pondělí se posuneme na stupeň číslo 4. Ministr zdravotnictví Blatný oznámil, že odhaduje, že na stupeň 3 se můžeme dostat na přelomu listopadu a prosince. Na jakém stupni se podle vás - při vědomí toho, jak se teď šíření nákazy zbržďuje a jak jsou lidé ochotni akceptovat omezení - ocitneme před Vánocemi?

Souhlasím s panem ministrem Blatným, že nejspíš budeme na stupni 3.

A zůstaneme na něm do konce roku? Nebo se můžeme dostat ještě níž?

To ohromně závisí na tom, jak se bude dařit testování a trasování. Třeba na vrcholu zimy mohou být opatření stupně 2. Ale nízké stupně opatření jsou bez masivního a kvalitního trasování zjevně neudržitelné. Takže to, na kterém stupni skončíme, záleží na několika faktorech. Tím hlavním je testování a trasování, případně rozšíření antigenních testů. Druhým zásadním faktorem je, aby lidé chodili na testy, chodili do karantén, pokud mají covid-19, aby se skutečně striktně izolovali a hlásili kontakty hygieně.

Myslím, že spousta lidí nechápe, že PES sám o sobě nijak nezajistí, že riziko klesne na stupeň 1. Na jakém stupni skončíme, zásadně záleží na tom, jak se všichni budou chovat, jak se bude testovat a trasovat, případně jestli se podaří epidemii významně redukovat nasazením antigenních testů, což se třeba daří na Slovensku. Kombinací těchto faktorů je možné dosáhnout nižších stupňů. Ten virus se pořád chce šířit, nijak mu nedochází síly. Pokud by daná opatření na zbrždění toho šíření nestačila, tak epidemie zase bude poměrně rychle růst.

Takže jestli půjdeme do konce roku ze stupně 3 na ty nižší, zatím nikdo nemůže předpovědět?

Tenhle vývoj je v našich rukou a tím myslím víceméně všechny. Obzvlášť důležité je trasování a testování.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené