Hlavní obsah

Druhá vlna #MeToo ve Francii. Obvinění čelí Depardieu i ministr vnitra

Foto: Profimedia.cz

Protesty na Den žen v Paříži.

Reklama

8. 4. 19:20

Francie zažívá druhou vlnu #MeToo. Oproti té první, která tam v roce 2017 vyzněla do ztracena, je mnohem výraznější. Obvinění ze sexuálního obtěžování i násilí čelí mocní muži z nejrůznějších odvětví.

Článek

Seznam mužů z nejvyšších pater francouzské společnosti v posledních měsících bobtná. Mezi obviněnými je podle amerického listu The New York Times francouzský ministr vnitra Gérald Darmanin, de facto šéf tamní policie, filmová hvězda Gérard Depardieu, vlivný politolog Olivier Duhamel nebo třeba herec Richard Berry.

Ti a další osobnosti z francouzských nejvlivnějších kruhů – sportu, médií, politiky, akademického prostředí nebo umění – čelí velmi konkrétním a veřejným obviněním ze sexuálního násilí. Některá vedla k jejich vyšetřování, jiná zase k tomu, že obvinění muži o své místo na výsluní přišli.

Třeba jako fotbalový komentátor Pierre Ménès, kterého televizní stanice Canal+ stáhla z obrazu poté, co byl obviněn ze sexuálního obtěžování. Jeho pád z piedestalu francouzské společnosti ilustruje její proměny nálad. Nucené líbání žen na ústa v přímém přenosu nebo zdvihání sukně kolegyně novinářky by teď veřejně obhajovalo mnohem méně lidí.

Kvůli znásilnění mladé ženy je vyšetřovaný slavný francouzský moderátor Patrick Poivre d’Arvor. Ten o sobě v rozhovoru pro TF1 prohlásil, že patří ke generaci, pro niž „je svádění důležité“ a patří k němu i „polibky na krk“. Obvinění popřel.

V únoru dostal pětiletý trest za znásilnění zaměstnankyně bývalý vysoký představitel francouzské vlády Georges Tron. Vyšetřován kvůli znásilnění je ostatně i ministr vnitra Darmanin, herec Depardieu je z něj dokonce obžalován. Akademika Duhamela a herce Berryho pak členové rodiny obvinili z incestu – zatímco umělec obvinění popřel, politolog je nekomentoval. A seznam veřejně obviněných pokračuje.

První vlna s hořkou příchutí

Když před čtyřmi lety zahájila novinářka Sandra Mullerová francouzskou odnož globálního hnutí #MeToo, kampaň neměla takový efekt, jak by se očekávalo. Desítky tisíc Francouzek sice na sociálních sítích sdílely své zkušenosti pod jednotícím hashtagem #BalanceTonPorc (Odhal své prase). Z drtivé většiny to ale údajné pachatele nést za své činy odpovědnost nedonutilo.

První vlna #MeToo pak měla spíše hořkou dohru. Na začátku roku 2018 zveřejnila stovka známých Francouzek v čele se slavnou herečkou Catherine Deneuveovou otevřený dopis, v němž se vůči hnutí vymezila.

Podle deníku Le Monde se ženy postavily na stranu obviňovaných mužů – signatářky bránily jejich svobodu „obtěžovat“ ženy, neboť je podle nich „nepostradatelná pro sexuální svobodu“. A že jde ze strany #MeToo prakticky o útok na francouzské hodnoty.

Za dopisem, který tehdy vlastně definoval postoj francouzské veřejnosti vůči hnutí, stály podnikatelky, spisovatelky, umělkyně a ženy z akademického prostředí.

Zakladatelka francouzského #MeToo Mullerová pak v roce 2019 prohrála soud s Ericem Brionem, vysoce postavenou osobou francouzské televize. Mullerová ho vinila ze sexuálního obtěžování, kvůli čemuž ji Brion zažaloval. Pařížský soud pak uvedl, že šlo o pomluvu, a novinářce nařídil, aby Brionovi jako škodu vyplatila 15 tisíc eur (cca 388 tisíc korun) a ještě mu pokryla soudní náklady.

Brion sám nikdy obvinění z nevhodných, sexistických poznámek podle amerických The New York Times nepopřel. Odmítl ovšem, že by šlo o sexuální obtěžování a že by se o tom dalo mluvit v souvislosti s Harveym Weinsteinem, hollywoodským magnátem, jehož ze sexuálního násilí včetně znásilnění obvinily desítky žen.

K posunu nedošlo ze dne na den

O pár let později je situace jiná. Mullerová se proti rozsudku odvolala a zvítězila. Ne že by případ objasnilo množství nových informací – nezměnilo se nic víc než celková nálada francouzské společnosti.

Nová vlna případů podle přední feministické filozofky Camille Froidevaux-Metterieové podrývá klasický mýtus vykreslující Francouze jako velké svůdce a obecně představy „umění svádění“. „(Obvinění) jsou muži, kteří všichni svým způsobem ztělesňují starý patriarchální řád mužů majících moc a mužů, kteří svou moc zneužili pro sexuální vykořisťování druhých, žen či mužů,“ uvedla podle NYT intelektuálka.

K posunu ve vnímání #MeToo ale nedošlo ze dne na den. Loni se ve Francii konaly pochody hnutí, které nabíralo na síle. Paříž podle France24 zaplavily plakáty vymezující se vůči sexuálnímu zneužívání a femicidám, vraždám žen z důvodu, že to jsou ženy. „Mlčení neznamená souhlas“ bylo jedním z hlavních sloganů.

V loňském roce došlo i na několik zlomových momentů – červencová kampaň #MusicToo vyzvala osoby v hudebním průmyslu, aby o sexismu a sexuálním násilí v tomto odvětví promluvily.

Při předávání filmových cen César odešlo několik hereček ze sálu poté, co ocenění za nejlepší režii získal Roman Polanski, jenž čelí obvinění ze znásilnění. Nebo lednové vydání pamětí Vanessy Springory s názvem Svolení. Popisuje v něm svůj sexuální vztah se spisovatelem Gabrielem Matzneffem, který začal v době, kdy jí bylo čtrnáct let. Matzneff se svou oblibou vůči sexu s dětmi netajil a dlouho mu to u literární společnosti procházelo.

Francouzské Národní shromáždění v březnu schválilo zákon, který definuje sexuální styk mezi dospělým a nezletilým mladším patnácti let jako znásilnění.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované