Hlavní obsah

„Chci rozumět tomu, co se v Česku děje, navíc je tu náš export - pan Babiš," říká Magda Vášáryová

V rozhovoru mluví Magda Vášáryová o vztazích Čechů a Slováků, prezidentech Kiskovi a Zemanovi i o „slovenském exportu" Andreji Babišovi (video: Tomáš Dusil, Lukáš Roganský).

 

Reklama

1. 1. 2017 7:25

Politička, diplomatka a herečka Magda Vášáryová je v Česku pravidelným hostem. Seznamu poskytla novoroční rozhovor.

Článek

„Do Česka jezdím pravidelně, protože tu mám sedmdesát studentů, takže se o ně musím postarat,“ vysvětluje Magda Vášáryová v atriu pražské vysoké školy CEVRO, kde přednáší každou druhou středu odpoledne.

Magdu Vášáryovou ale pojí s Českou republikou nejen minulost filmové hvězdy a současnost vysokoškolské profesorky, ale i její velký zájem o českou politiku a přislíbená pomoc prezidentskému kandidátovi Michalu Horáčkovi. Námětů pro rozhovor je tedy víc než dost.

Přesně za rok, 31. prosince 2017, to bude čtvrtstoletí, co se rozdělilo Československo na dvě samostatné republiky. Láká vás na návštěvách Česka i neustálé srovnávání toho, jak se která země právě vyvíjí?

Víte, já jsem předminulý rok souhlasila s tím, abych tady učila, i proto, že se mi zdálo, že mí přátelé, s nimiž jsem udržovala velmi blízký kontakt, pomalu odcházejí. Buď z profesionálního života, nebo ze života vůbec. A protože jsem tuto zemi považovala za svoji vlast, tak chci rozumět tomu, co se tady v Čechách děje.

Zde Magda Vášáryová vysvětluje, proč na české studenty nemluví slovensky:

Cítíte se tady víc jako doma, nebo víc jako cizinka?

Ne, myšlenku, že jsem tady cizinkou, si nepřipouštím. Nakonec česky mluvím, česky přednáším, neustále sleduji český tisk, českou politiku. Jezdím sem na diskuze na vysokých školách. Udržuji intenzivní kontakt.

„Magdičko, vy jste přeci naše!"

Česky mluvíte proto, aby vám studenti rozuměli, nebo máte pocit, že je to tak správně, že se v České republice má mluvit česky?

Ne, ne, ne. Mluvila bych slovensky, ale uvědomte si, že mně ti mladí už tolik nerozumějí.

A dávají vám to najevo?

Jistě. Snažím se to prokládat slovenštinou, ale najednou mezi těmi třiceti lidmi, kteří vás poslouchají, zjistíte, že jim unikl smysl věty, protože tam byla dvě slova, kterým už nerozuměli. Když mi bylo sedmnáct, osmnáct, tak mě naučil česky, lépe řečeno, dával pozor, abych mluvila hezky česky, jeden z vašich největších básníků, Josef Topol. Poprvé jsem se potkala s češtinou, ale ještě moc jsem česky nemluvila, když jsem točila Marketu Lazarovou. Pak jsem začala točit s Petrem Weiglem Radúze a Mahulenu, kde už mluvím svým hlasem, tak jsem se to musela naučit.

Máte za to, že vaše velké filmové role, ať už zmíněná Mahulena, nebo ještě víc hlavní role v Postřižinách, vytvořily v Češích dojem, že patříte spíš sem než na Slovensko?

To nevím, ale samozřejmě mě těší, že mě tu lidé oslovují a říkají: Magdičko, vy jste přeci naše! Těší mě, že jsem se dokázala stát součástí dvou kultur, protože my jsme nikdy neměli společnou československou kulturu.

Říkají vám i lidé na Slovensku „naša Magda“?

To ano, ale samozřejmě jsou Slováci vůči mně kritičtější – jsem tam doma.

Jsou kritičtější vůči vašim názorům, vaší politické orientaci (poslankyně za opoziční Slovenskou demokratickou a křesťanskou unii, pozn. red.)?

Ano, určitě. Ale včera jsem měla přednášku v Banské Bystrici a myslím, že jsem si tam na univerzitě vybudovala příznivé prostředí, což mě velmi těší.

Fašismus v Banské Bystrici. Snad jen dočasně

Mimochodem, Banská Bystrica je takový zvláštní region. Županem je tam pan Kotleba, považovaný za fašistu…

Nyní. Doufejme, že je to dočasné. Vychýlilo se to doprava, je potřeba otevřeně říci – do fašismu. Ale jak jsem seděla v autě a povídala si se svým spolupracovníkem z Institutu pro kulturní politiku, objevila jsem vyjádření Umberta Eca z roku 1995, co on jako Ital považuje za fašismus. Chtěla bych, aby to bylo přeložené do slovenštiny a hned večer to zveřejním. Protože jsem si uvědomila, že lidé, když zvolili fašistu, tak si říkají: Ono to nebude tak hrozné. Nevnímají to jako zlo.

Říkala jste, že si tam zvolili fašistu – a že snad je to dočasné. Vy už jste jednu temnou éru, dočasnou, na Slovensku zažili, éru Vladimíra Mečiara, která vás vzdalovala Západu…

Ano, máme své zkušenosti.

Magda Vášáryová vysvětluje, proč je lepší mít Kisku než Zemana: 

A dneska jste přitom v jistém ohledu dál než Česká republika. Už jen proto, že platíte eurem. Spousta Čechů vám navíc závidí prezidenta Andreje Kisku. Co se tedy na Slovensku stalo, že jste se od mečiarismu posunuli dál?

Byl to soustředěný boj o to, aby Slovensko šlo stejným směrem jako Česko, Polsko, Maďarsko. Nezapomeňte, že v roce 1997 jsme byli odsunutí od možnosti stát se členem NATO.

Ano, kvůli premiérovi Mečiarovi. A co se na Slovensku stalo potom?

Všichni si uvědomili, že takhle to nemůže jít dál, protože vznikl Primakovův plán (Primakov byl ruským premiérem, pozn. red.), aby Slovensko zůstalo klínem ve střední Evropě. A s klínem se pak velmi lehce manipuluje. Museli jsme přesvědčit členské státy NATO, aby se Aliance znovu otevřela. A to bylo velmi těžké. To byla moje úloha velvyslankyně v Polsku, abych udržela ten polský tlak na druhé otevření NATO. A to, že se to pak stalo, považuji dodnes za zázrak.

Andrej Kiska pokračuje v Havlově cestě

Když se vrátíme k vašemu prezidentovi Kiskovi, tušila jste, že má šanci ve volbách porazit premiéra Fica?

Držela jsem mu palce, ale nebyla jsem přesvědčená, že vyhraje. Ale je zajímavé, že on byl první, kdo přišel na vlnu nepolitické politiky, jak bychom řekli Havlovými slovy. To znamená: Já nejsem politik. Pokračuje v tom, za co jsme v roce 1989 zvonili klíči a co v roce 2004 dovedlo Slovensko k absolutnímu úspěchu, když jsme se stali členy NATO a společně s vámi a dalšími státy členy Evropské unie. Ale my jsme potom šli dále, vstoupili jsme do Schengenu a do eura.

V České republice je už čtvrtým rokem prezidentem Miloš Zeman. Vy jste se dala do služeb kandidáta na příští hlavu státu, Michala Horáčka. Jak těžké, či snadné bude porazit Zemana? Tedy pokud bude kandidovat?

Ano, pokud bude kandidovat. Víte, já už jsem sice starší dáma, ale zase taková „striga“ (čarodějnice) nejsem, nemám kouli na to, abych vám uměla říct, jak to bude. V každém případě si ale velmi vážím velké odezvy z České republiky, když jsem řekla, že se nemůžeme takto stavět k utečencům, a uvedla jsem ten příměr, který lidi oslovit, že kdyby na Lampeduse přistálo šest tisíc opuštěných psů, tak okamžitě uděláme dvacet třicet sbírek, protože psíky je třeba zachránit. Ale když se ztratí deset tisíc dětí, tak to námi ani nepohne. To je z morálního pohledu – když už nemluvím o křesťanství – nepřijatelné. Vím, že je to nepopulární říkat, ale jsem absolutně přesvědčená, že historie nám dá za pravdu. Politici spojili uprchlíky s ekonomickými migranty a zjistili, že nejlépe se dají volby vyhrát, když máte lidi absolutně vyděšené k smrti. Tetky na jižní Moravě mi říkaly, že „přijdou a budou nás znásilňovat“. Z toho strachu se zrodí nenávist. A ta se prostě bude někde kanalizovat. Čili my jsme nyní velmi ohrožení a my na Slovensku velmi šťastní, že máme prezidenta, který to tlumí.

Ještě se vrátím k původní otázce: Bude v této situaci těžké vyhrát případný souboj se současným českým prezidentem?

V roce 1999 jsem na Slovensku kandidovala jako první žena na prezidentku. Devadesát šest procent lidí mě znalo už před kampaní, věděli, kdo jsem. A přes to všechno jsem dostala 250 tisíc hlasů a byla třetí z jedenácti kandidátů. Vím, co znamená kampaň. Schytala jsem všechny ty sexistické urážky od jednoduchých lidí - když jsem například tankovala – a padla otázka: „A toto mi má vládnout?“

Magda Vášáryová odpovídá na otázku, jestli se muselo rozpadnout Československo:

Co jste takovému člověku řekla?

Říkala jsem: Vždyť máte možnost… Nejdůležitější je, abyste v demokratických volbách měli možnost si vybrat. Potom nesete zodpovědnost. To je důležité. Byla jsem i pod tlakem, abych osobně kandidovala, ale nakonec… Možná jsem nikdy nezveřejnila, že v únoru 1992, když jsem napsala Václavu Havlovi dopis, že Československo se rozpadne a on na mě začal být rozzlobený, tak mi nabídl funkci viceprezidentky Československa. Moje reakce na to byla: To už nemá smysl, protože Československo se rozpadne.

Dalo se tehdy udělat něco, aby se to nestalo?

Ne. Myslím, že se to stát muselo.

U vás nastala rakušanizace: už jen byznys

A je to v důsledku správně?

Nevím, jestli je to správně. Protože vy jste ztratili kontakt s problémy středovýchodní Evropy a máte pocit, že jste vlastně za vodou. Nastala tu taková rakušanizace. Už jen ten byznys. Když jsem viděla, že Ministerstvo zahraničních věcí změnilo svou prioritu a prioritou zahraniční politiky České republiky už nebude dodržování lidských práv, ale jen byznys, tak to mají Rakušané...

Je pravda, že tento argument se v české politice ozývá čím dál častěji. A Miloš Zeman je jeho hlavní nositel…

Neřekla bych, že pan prezident Zeman. Já pana Zemana znám šestadvacet let, velmi často a velmi ráda jsem s ním diskutovala, protože je to velmi sečtělý člověk. A vždycky jsme se pohádali, protože já určitě nejsem socialistka. Ale nebojím se diskutovat s někým, kdo nemá můj názor. Ale nesouhlasím, že on je tady v Čechách jediný, kdo tu prosazuje tuto „byznyspolitiku“. Je tu ministr zahraničních věcí, a to není Zemanův člověk, potom je tu náš export – pan Babiš. A u něj nejen že je byznys prioritou, ale ještě chce řídit stát jako firmu. Čili to je vše v jednom. To znamená, že normální demokratická parlamentní politika je najednou vyloučena ze hry. A to nemůžeme jako demokrati dopustit.

Rozhovor vznikl v aule pražské vysoké školy CEVRO, kde Magda Vášáryová pravidelně přednáší o střední Evropě.

Bojíte se všelidových hlasování?

Nemám je ráda. Jsem socioložka a vím, že takzvaná vláda lidu je nebezpečná. Nemám nic proti tomu, aby se na vesnici lidé v referendu rozhodli, zda chtějí mít skládku na té nebo té straně, nebo jak mají vypadat chodníky. Protože víceméně k tomu se může vyjádřit každý. Ale vyjádřit se k dlouhodobé bezpečnostní a strategické politice? Nezlobte se, ale nakonec rozhodnou emoce – a blázni.

Štěpí to společnost? Navíc poražená část voličů je pak de facto zahnaná do kouta…

Promiňte, ale v demokracii nesmí být poražená strana. Může někdo na čtyři roky prohrát volby, ale to neznamená, že se po čtyřech letech nemůže stát vítězem. V demokracii. Jen v totalitním a autoritativním státě prohrajete.

Máte přímou volbu. A vyřešili jste tím něco?

V České republice volání po všelidovém hlasování, přímé volbě hlavy státu, zesílilo poté, co Parlament nebyl schopen důstojně zvolit nového prezidenta. Tehdy veřejnosti došla trpělivost…

Ale vyřešili jste něco? Nic jste nevyřešili. Naopak. Vznikly úplně jiné problémy. Samozřejmě v Čechách i na Slovensku běžela velká debata – expertů, lidí – zda chceme změnit parlamentní systém, že bychom měli polo nebo vysloveně prezidentský systém. Ale v ústavě jsme nic nezměnili. To je šmé. Populistické šmé. Nic víc. A na to doplatíme.

Možná bez té zkušenosti s přímou volbou bychom si to neuvědomili…

Dobře. Ale vrátit to zpět bude v podstatě nemožné.

Druhou část rozhovoru s Magdou Vášáryovou zveřejníme dnes odpoledne.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované