Hlavní obsah

My a Rusko jsme jediní, kdo bývalým estébákům nesáhli na důchody, píší čtenáři

Foto: Polina Tomtosova, Shutterstock.com, Seznam Zprávy

Názory čtenářů na situaci s penzemi disidentů a bývalých komunistických prominentů.

Reklama

22. 7. 11:00

Byli vězněni, vyhazováni z práce či donuceni emigrovat. I proto dnes mají často podprůměrné penze, na rozdíl od režimních prominentů, jimž by je mohl snížit nově navržený zákon. Co si o situaci 32 let po revoluci myslí čtenáři?

Článek

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u nového dílu publicistického pořadu Terén reportérky Kristiny Cirokové o nepoměru mezi penzemi někdejších komunistických prominentů a naopak disidentů.

Petr Švec: Článek skoro přesně popisuje i můj případ: Komouši mě někdy kolem r. 1987 vyhodili z Akademie věd, kde jsem působil jako vědecký pracovník se slušným platem (ten se odvíjel od toho, že jsem VŠ absolvoval s „červeným diplomem“) – zasílal jsem ven zprávy o poměrech. Následně jsem nesehnal jinou práci než pomocného topiče u ČEZ a následně hubiče krys u jednoho JZD. Po revoluci už bylo pozdě se k vědě vracet, „utekl mi pokrok v oboru“, takže jsem se v tom až do penze „plácal“. Výsledkem je důchod, který se ani zdaleka neblíží průměru. Je tohle spravedlnost?

Karel Stržanovský: Osobně znám jednoho estébáka, co celé léto sedí na své chalupě jako král a od rána do večera jen nadává, jak se měl dříve výborně a teď je všechno špatně. Ještě že má policejní výsluhu.

Jana Květová: Toto je hnus. Není potřeba snižovat důchody, ale naopak přidělit či zvýšit lidem, jako je tento pán. A pro ty, co se ohání v diskuzi tím, že když makal v zahraničí, že tam má důchod, tak nemá. Všude platí nějaká podmínka počtu odpracovaných let. Pokud dělal 20 let tady a 20 let jinde, tak ani v jedné zemi nemá nárok na důchod. Sčítání odpracovaných let v různých zemí platí až od doby, co jsme v EU a platí jen pro zaměstnání v zemích EU.

Pavel Sláma: Jsme spolu s Ruskem poslední komunistické země, které nesebraly estébákům a spol. důchody. Už i Slováci jim je sbírají a použité peníze použijí na přidání důchodů slušným lidem, co nekolaborovali. Tak aby si lidé uvědomili, co svým aktivním nebo pasivním chováním udělali pro tento stát a kam ho pomáhali dostat. Ale nevěřím, že by to prošlo, jelikož tu stále jsou miliony lidí, co mají máslo na hlavě.

Radek Šeda: Tohle je něco, co se musí napravit. Jenže jak, když premiér je estébák vládnoucí za podpory komunistů?

Václav Svoboda: Jak by to asi dopadlo, kdyby se hned po revoluci zatočilo s komunistickými prominenty? Byli to oni, kdo tady zprivatizovali, co šlo – z chládku by to těžko dělali.

Fórum čtenářů

Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.

Petr Morávek: Po revoluci si bohužel začal říkat disident kdekdo, včetně různých existencí, kterým se jen nechtělo makat. Najednou tu bylo tolik disidentů, že jsem se divil, jak to ten režim dokázal vůbec ustát. Těm skutečným ovšem zásluhy neupírám, spousta jich to šeredně odneslo a nějakých kompenzací by se jim mělo dostat.

Ivo Meluzín: Po roce 1989 měla být KSČ nebo případně jiná strana s podobným názvem zakázaná a důchod jejích straníků snížen na polovinu státního průměru důchodu. Ovšem bylo zde cca skoro 2 miliony těchto zločinců, takže se není čemu divit, jak to vypadá.

Jaroslav Mimochodek: Pokud si vzpomínám, byl prosazen zákon, který měl za úkol odškodnit všechny bojovníky proti režimu. Stalo se tak, nebo se na někoho zapomnělo? Navíc, jak již zde bylo zmíněno, nebyl disident jako disident. Komunisti nikomu práci upřít nemohli ani neupírali. Co mohli, to bylo jedině nebrat v potaz kvalifikaci, vzdělání apod. Tak se stávali z inženýrů kotelníci nebo pouliční uklízeči, ale vždy byli zaměstnáni.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované