Článek
Autentická svědectví o masové vraždě inscenátoři nahráli s herci na kameru tak, že připomínají prostředí, v němž mnozí kvůli pandemii žijí, tedy hovory na digitálních platformách.
Premiéra filmu režiséra Jiřího Havelky a dramaturgyně Marty Ljubkové bude 18. února v 18:00, prodej elektronických vstupenek k inscenaci začne v tu chvíli na inscenační webové stránce. Vstupenka platí 30 dní ode dne nákupu, během nichž je možné se na stránku opakovaně vracet. Ve filmu hrají Saša Rašilov, Jan Bidlas, Filip Rajmont, Igor Orozovič, František Němec, David Prachař, Jiří Štěpnička, Matyáš Řezníček, David Matásek, Vladimír Javorský, Patrik Děrgel, Filip Kaňkovský, Petr Vančura, Radúz Mácha a další herci Činohry ND i hosté.
Zakoupením vstupenky získá divák přístup k filmu i k bonusům. Film je vystavěný kolem tragického příběhu z léta 1945, kohokoli zaujme některá z postav, může se podívat na další její videa. Může se ponořit také do dobových materiálů: do fotografií, jazyka vyšetřování i spisů.
Příběh se odehrál v noci na 19. června 1945, měsíc po konci války, a na jednom moravském nádraží se setkávají dva transporty. V prvním jedou karpatští Němci, Maďaři a Slováci, kteří byli odsunuti během války do Sudet a teď se vracejí domů do Dobšiné, Kežmarku, Gelnice a dalších obcí. V druhém jsou příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky, bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru, pod vedením poručíka Karola Pazúra.
Setkání těchto dvou skupin, jejichž někteří členové se osobně znali, vyústí ve vraždu 265 navrátilců, z nichž většinu tvořily ženy a děti. Na počátku stojí Pazúrův rozkaz „vypořádat se s esesáky“. Dalším dramatem je pozdější vyšetřování zločinu a řada očitých svědectví a dalších dokumentů, jež z něj zůstala dochována. Známé tak jsou Pazúrovy výpovědi, zprávy, žádosti o milost, ale i události z pohledu tehdejšího starosty Lověšic i jejich obyvatel, kteří se zúčastnili nařízeného kopání hromadného hrobu. Doložené je, kdo vystřelil, co prohlásili spolucestující z transportu a co ti, kteří se pak s vojáky zase setkali doma na Slovensku.
Dramaturgyně uvedla, že inscenace měla být původně postavená na dokumentárních materiálech a formálně se inspirovat antickým divadlem. Nakonec se tvůrci kvůli zavřeným divadlům nechali inspirovat virtuálním prostředím. „Každodenní zírání do obrazovek a hodiny online debat nám připomněly policejní a soudní výslechy, které jsme měli připravené pro jevištní verzi. Tak jsme rozšířili původní koncept na několikagenerační výpověď o tom, co může přinést lidské zlo, ale i lhostejnost a strach, a nakonec jsme ji upletli jako obrovskou síť, v níž se může chytit skoro každý,“ říká Marta Ljubková.
