Článek
Je sympatické, že v některých oblastech s námi nastupující vládní garnitura jedná bez okolků a narovinu. Například Alena Schillerová.
„To je otázka na Andreje Babiše,“ odpověděla v pondělí, když se jí zeptali, jak předseda hnutí vyřeší svůj střet zájmů kvůli souběžnému angažmá v podnikání a politice. Nikdo prý neví, snad leda prezident a právníci. „S námi tyto otázky neřeší, předpokládám, že nám je předloží v momentě, kdy se pro jednu z těch variant rozhodne,“ dodala Schillerová v rozhovoru pro Český rozhlas.
A co podpora vlády a případná koaliční jednání, kam chodí vítěz voleb sám, stejně jako na Hrad? „Předsednictvo Hnutí ANO hned v sobotu večer pověřilo Andreje Babiše vyjednáváním,“ vysvětluje Schillerová. Stranické kolegy prý bude předseda informovat, „až bude na stole něco, co vyžaduje konzultaci“.
Anebo spíš až bude mít šéf jasno a zavelí. Už to známe, třeba když loni postavil nově zvolené europoslance před hotovou věc, že se stěhují z mainstreamu k Patriotům. Anebo když Schillerová loni na Hradě – z dobrých důvodů – kývla na potřebnost penzijní reformy a pak se musela vymlouvat na špatnou akustiku.
Všichni přece víme, jak to ve straně letošních volebních vítězů chodí. Mít svou hlavu pod dominantním lídrem s mikromanažerskými sklony nemá smysl. ANO disponuje v nové Sněmovně největším klubem, složeným z 80 poslanců a poslankyň, velikost ale neznamená různorodost, nýbrž mocnou hlasovací mašinu fungující podle pokynů shora.
Ke vzpouře v ANO asi nedojde. Takže kdo má od soboty nutkání hledat nějaké naděje na cestu ven z povolebního marasmu, musí se upnout naopak na disciplinovanost vítězné strany. Je-li vše na jednom muži, tak žádný obrat není předem vyloučený. Teoreticky ani obrat k lepšímu, bude-li pro vítěze voleb výhodný.
Aby nedošlo k omylu – toto není naivní prognóza vývoje. Jen inventura teoretických možností, kde brát víru, že Česko teď nemusí nutně skončit na skluzavce. Když to jde vysvětlit a nikoho to moc nezabolí, uhnout z programu se dá vždycky. Třeba jen proto, že to jednoduše dává větší smysl – což někdy není málo.
Opravdu chce Babiš realizovat celý svůj velkorysý výdajový program, protože ANO má rádo lidi a chce jim dopřát klid? I za cenu, že výsledkem může být druhý největší skok státního dluhu od covidu s recidivou všech neblahých následků, které dobře známe, jako je oživení inflace a zdražení hypoték?
„Prosadíme ústavní zakotvení celostátního referenda?“ Jistě, zkoušet se to dá, dobrá vůle naoko bude. Ale dokud ANO s SPD neovládne aspoň troje senátní volby za sebou, žádná taková úprava nemá šanci projít celým Parlamentem. Takže co je to vlastně za slib?
Jiné závazky jsou vážnější. Ale vážně chce ANO demontovat úplně celou, čerstvě uzákoněnou penzijní reformu a hodit do koše všechnu černou práci, kterou za něj udělala končící vláda? I když jde o změny, které se vůbec netýkají Babišovy starší voličské základny? Co třeba nechat v zákoně aspoň něco, když hlavní populační náraz přijde už brzy po příštích volbách?
Otočka s Ukrajinou
Nadějným kandidátem na otočku je také Ukrajina. Volodymyr Zelenskyj, stejně jako ukrajinské běženkyně, míjené mnohými z nás každý den tiše v práci, mohli mít po sobotním Babišově povolebním projevu právem dojem, že je Česko hází po třech a půl letech přes palubu. Ale kdo chce vidět věci slibně, má se i tady čeho chytit.
Rejstřík výroků je široký. Vedle řečí o tom, že tady jsme v Česku a hájíme své zájmy, Babiš mluví i o tom, že chce být v NATO spolehlivým spojencem. Nikdy se k Rusku nelísal a nehecoval k tomu ani voliče, v tomto konkrétním ohledu paralela s Viktorem Orbánem nebo Robertem Ficem nefunguje.
Souhrnná česká vojenská pomoc Ukrajině činí od začátku války podle zjištění Respektu z minulého týdne 25 miliard korun. Rozpočteno do jednotlivých let nejde o nic, co by z hlediska řízení státní pokladny hrálo podstatnou roli. Zvlášť když podobným tempem peníze do rozpočtu zase proudí díky rozdílu mezi tím, kolik stát vybere na daních od pracujících Ukrajinců a kolik běžencům vyplatí na dávkách.
Navíc – v rovině racionální politiky, která už pravda není moc v módě: každý rozumně uvažující člověk musí chápat, že pomoc Ukrajině coby nárazníkové země je pro bezpečnost Česka nejlepší investicí. Také se teď nezdá taktické bořit vztahy s prezidentem, který se na pomoci Ukrajině profiluje a Babiš ho bude potřebovat.
Konkrétnosti jsou navíc složité a dá se z nich vylhat. Po zavržení muniční iniciativy v kampani (a ještě bezprostředně po volbách) ji Babiš v úterý pro změnu označil za „principiálně dobrý nápad“. Zkrátka kdo hledá po víkendu útěchu, sem tam něco najde.
