Článek
Klára Dostálová (ANO), Alexandr Vondra (ODS), Danuše Nerudová (STAN), anebo jako štiky v rybníce Petr Mach (SPD) či Kateřina Konečná (KSČM)? Na souboji dvou bývalých ministrů a prezidentské kandidátky lze asi nejlépe postavit marketing evropských voleb. Případně můžeme ještě zdůraznit, že v závětří číhají protisystémové strany. Pak by mohlo dojít i k tomu, že nejméně populární tuzemské volby přitáhnou rekordní počet voličů. Laťka rekordu opravdu není vysoko. K jejímu překonání by stačilo, kdyby si cestu k urně našel jeden ze tří voličů.
Přinejmenším první eurovolební průzkumy od společností Ipsos a Data Collect ukazují, že by se to mohlo stát. Právě odtud také přicházejí zprávy, že v souboji gigantů Dostálová–Vondra se váhy naklánějí na stranu bývalé ministryně pro místní rozvoj. A že ke zbylému místu na stupních vítězů má blízko také někdejší rektorka brněnské Mendelovy univerzity.
Nutno tedy přiznat, že o nějaké velké drama nejde. Jestli vyhraje jeden, druhý nebo třetí, jestli rozdíl bude vysoký nebo malý, bude to nakonec zejména pro fajnšmekry či stranické experty signál, kam se posouvají silokřivky v domácí politice.
Těžko také přehlédnout, že hlasování Čechů nebude mít v Evropě příliš silný ohlas. Bude odpovídat tomu, že Češi volí 21 ze 720 europoslanců. Ke všemu se všeobecně ví, že europarlament nemá v politice Bruselu úplně rozhodující vliv.
Analytici předních evropských médií také už předem vědí, že volby budou soubojem mezi zavedenými uskupeními eurolidovců a eurosocialistů na jedné straně a na straně druhé radikální pravicí. K ní se v této zjednodušené matematice počítá i uskupení ECR, jehož součástí je tradičně i tuzemská ODS. Předem se však ví, že vlastně půjde jen o to, o kolik hlasů se radikálové oproti dnešku přiblíží předem jistým vítězům z konglomerátu křesťanských stran.
Česko se může do titulků mezinárodních médií dostat snad jen jako jediná země, kde volby vyhraje člen rodiny pravicově liberálních stran Renew. K té pořád ještě patří, byť už dávno není úplně zřejmé proč, tuzemské hnutí ANO.
Z pohledu českého voliče se tedy stává nejzajímavější otázkou, proč vlastně k evropským volbám chodit. Ale možná právě proto, že mnoho hmatatelných důvodů neexistuje. Demokracie na úrovni EU funguje komplikovaně, prapodivně, co se děje na ztracené výspě, v Česku nikoho příliš nezajímá. Nicméně volbami v neklidné době se mohou občané pořád ujistit, že nadále mají právo vybírat svou reprezentaci, jakkoli na evropské úrovni rozmělněnou. A že jsou dosud schopni ji vybrat víceméně rozumně.
