Článek
Prezident Petr Pavel nakonec v pátek podepsal změny v důchodech, které připravil kabinet Petra Fialy. Udělal to ale o den později, než vláda chtěla. Zákon kvůli tomu nezačne platit v září, jak bylo v plánu, ale o měsíc později.
Prezident samozřejmě nemusí skákat, jak vláda píská – využít celou lhůtu na podpis je jeho právo. Otázka ale je, jestli má tímto způsobem vstupovat do schvalování běžných zákonů jen proto, že se mu věcně nelíbí. Přece jen důchodová politika je v gesci vlády, nikoli hlavy státu.
Ale přijměme fakt, že Petr Pavel se po vzoru svých předchůdců rozhodl aktivně zapojit do vládní agendy. Jenže způsob, který k tomu zvolil, je politicky neobratný a pro občany nesrozumitelný.
Prezident nejdřív mlčel, přestože s blížícím se termínem sílily spekulace a obavy u vládních politiků. Těsně před uplynutím lhůty před kamery předstoupila hradní mluvčí s nicneříkajícím sdělením, že prezident buď zákon podepíše, nebo vetuje – rozhodne se ale až 1. září.
V tu chvíli bylo jasné, že se prezident rozhodl vládě zkomplikovat život a platnost zákona minimálně odložit. Chybělo ale jakékoli vysvětlení proč. Hned následující den prezident sdělil, že má k zákonu výhrady, ale stejně ho podepíše. Občani, vy tomu rozumíte?
Pavel opakovaně zdůrazňuje, že penzijní reforma je citlivá věc, kterou je voličům třeba srozumitelně vysvětlovat. Teď ale sám vzbudil víc otázek, než dal odpovědí. Pokud je reforma dobrá, má ji podepsat. Pokud špatná, měl by ji vetovat, případně svůj podpis nepřipojit.
Prezident místo toho zvolil jakousi zvláštní střední cestu, kdy podepsal něco, s čím nesouhlasí, ale o den později. K čemu je dobrý měsíční odklad zákona? A jaký smysl celé to divadlo vlastně mělo?
Trochu to připomíná první spor, který prezident s vládou o důchodech vedl. Letos na jaře první várku změn sice podepsal, aby vzápětí řekl, že by ji měl posoudit Ústavní soud.
Rošáda kolem důchodů se nepovedla ani politicky. Prezident by měl o svých výhradách diskutovat s vládními stranami předem. A také je předem informovat, že zákon od září platit nebude. Podle zdrojů z vlády ale nebylo až do poslední chvíle jasné, co Hrad chystá.
Vládní politici, kteří nemají důvod mít v lásce předchozího prezidenta, dokonce říkají, že „to by se za Zemana nestalo“. Pokud prý chtěl Miloš Zeman vládě nějaký zákon hodit na hlavu, včas jí to řekl.
Pavel si tak naštval vládní strany, své přirozené spojence. Ale nepomohl si ani u opozice, která jeho postup označuje za zmatený a alibistický. Navíc není vůbec jasné, proč to celé vlastně podstoupil.
Pokud to měl být veřejný vzkaz kabinetu, že prezident má vlastní názor a musí se s ním počítat, moc dobře se podle mě nepovedl. Výsledkem je totiž jen zmatený měsíční odklad a pachuť z toho, že hlavě státu zatím politika moc dobře nejde.
