Článek
Má za sebou čtyřicetiletou diplomatickou kariéru a je tak nejdéle sloužícím americkým diplomatem v historii. Daniel Fried sehrál klíčovou roli při formování politiky Spojených států vůči Evropě po pádu Sovětského svazu. Podílel se na rozšiřování NATO o státy střední Evropy a zároveň na vymezování vztahů Aliance s Ruskem.
Seznam Zprávy s ním mluvily v době, kdy průnik ruských dronů do Polska znovu připomněl, že Evropa čelí nejvážnějším bezpečnostním hrozbám od konce studené války.
Rusko zkouší Evropu nejen invazí na Ukrajinu, ale i sabotážemi a provokacemi v dalších státech kontinentu nebo narušováním vzdušného prostoru státu NATO. Kremelský vládce Vladimir Putin tak dává najevo ochotu posouvat hranice konfliktu dál na západ.
„Rychlá a koordinovaná reakce NATO ukázala, že Putinova sázka na únavu a rozdělení Západu nemusí vyjít,“ reaguje Fried na ruskou provokaci v Polsku, kde mimo jiné sám před lety pracoval jako americký velvyslanec. Podle něj Moskva záměrně volí kroky, které nejsou dost agresivní na to, aby vyvolaly automatickou odvetu, ale přesto prověřují jednotu Aliance. Právě proto se domnívá, že je třeba reagovat rychle.
V rozhovoru popisuje, jak se Putin snaží posouvat hranice tzv. šedé zóny agrese a proč by Západ neměl zůstat u slov. Podle něj by mělo NATO zvážit i zavedení bezletové zóny nad západní Ukrajinou, aby chránilo evropský vzdušný prostor před ruskými drony. Zároveň vysvětluje, proč nepovažuje ruskou invazi do Evropy za pravděpodobnou.
Jak hodnotíte reakci NATO na ruské provokace hluboko na území Polska?
Myslím, že NATO reagovalo správně na to, co byla z mého pohledu agresivní ruská provokace a testování pravidel zapojení při obraně Polska. Domnívám se, že šlo o úmyslný, ale omezený krok. Nebyl dost agresivní na to, aby automaticky vyvolal ostrou reakci, a Rusko si přitom ponechalo určitou, i když ne příliš přesvědčivou, možnost popření odpovědnosti. Přesto si myslím, že to byl záměr.
Rusové podle mého názoru zkoušeli, zda budou reagovat i jednotky NATO jiné než polské. Představte si, o čem bychom se bavili, kdyby nizozemští piloti neodstartovali, kdyby italští operátoři AWACS nezareagovali, nebo kdyby německé baterie Patriot nezvýšily pohotovost. Ve skutečnosti ale zareagovaly, a to rychle a v reálném čase. To je velmi dobrá zpráva.
Za klíčové také považuji, že NATO následně oznámilo operaci Východní stráž a posílilo obranu na východě. Celkově lze říct, že Aliance touto zkouškou prošla.
Čekají nás další zkoušky?
Putin se systematicky snaží hledat slabiny v jednotě NATO. Testuje, zda evropské státy neustoupí, zda se někdo zdržuje, váhá nebo se zdráhá reagovat. To je pro něj klíčové, pokud by dokázal zasít nedůvěru a rozkol mezi spojenci, oslabil by celou Alianci.
Současně sleduje i postoj Spojených států. A upřímně, ta reakce nebyla ideální. Donald Trump nevyjádřil tak jasnou a pevnou podporu, jakou by si spojenci přáli a jakou projevovali jeho předchůdci. V situaci, kdy Moskva zkouší jednotu Západu, je každé zaváhání rizikem. Proto je důležité, aby Evropa sama dávala najevo rozhodnost a byla připravená jednat i bez ohledu na vnitropolitické debaty ve Washingtonu.
Putin sází na to, že Západ unaví a rozdělí. Myšlenka je jednoduchá: pokud se spojenci začnou navzájem zpochybňovat, pokud se veřejnost v Evropě začne ptát, zda to celé stojí za to, pak se jeho strategie vyplácí. Jenže právě rychlá a koordinovaná reakce NATO na poslední incident ukázala, že tato sázka nemusí vyjít.
Jako někdejší americký velvyslanec v Polsku dobře znáte tamní politiku i bezpečnostní prostředí. Jak byste zhodnotil připravenost Polska čelit takovým provokacím? Byla to pro Varšavu očekávaná situace?
Polsko nebylo šokované, ale bylo znepokojené. Už dříve docházelo k menším narušením polského vzdušného prostoru, jenže tento útok byl mnohem větší. Myslím si ale, že Poláci byli povzbuzeni reakcí spojeneckých sil NATO, které na jejich území působí. Viděli, že na to nejsou sami a že reakce přišla rychle a koordinovaně. To je důležité.
Zároveň je jasné, že ve Varšavě sledují i americkou politiku. A tady je nutno podotknout, že Trumpova reakce byla váhavá a nejednoznačná, což Poláky jistě znepokojuje – i když to veřejně nekritizují, což je z jejich strany takticky moudré.
Stále ale platí, že velení NATO, například (americký) generál Grynkewich, působí velmi pevně a schopně. Takže celkově se Polsko cítí poměrně komfortně, i když by si jistě přálo, aby se americký prezident vyjádřil jasněji a rozhodněji.
Daniel Fried
Bývalý americký velvyslanec v Polsku a dlouholetý diplomat s více než čtyřicetiletou zkušeností v zahraniční službě USA. Během své kariéry sehrál klíčovou roli při utváření americké politiky v Evropě po pádu Sovětského svazu, podílel se na rozšiřování NATO o státy střední Evropy a zároveň na vymezování vztahů Aliance s Ruskem. Přispěl tak k cíli „Evropa celá, svobodná a v míru“.
V současnosti působí jako zvláštní spolupracovník (distinguished fellow) v think tanku Atlantic Council, kde se věnuje bezpečnostní politice a otázkám evropské stability. Fried je odborníkem na reakci Západu na ruskou agresi, hybridní hrozby a obranu členských států NATO, a pravidelně komentuje aktuální bezpečnostní situaci v Evropě.
Bývalý americký diplomat Daniel Fried.
Co z Putinova testování plyne pro obranu Evropy?
Ukazuje se, že pokud budou spojenci jednat rozhodně, Putinovy strategie šedé zóny selhávají. Pro budoucí obranu Evropy je zásadní, aby spojenci pečlivě vyhodnotili, jaké další síly je třeba nasadit k ochraně členských států.
Je třeba zvážit i takzvanou forward defense – posílenou vzdušnou obranu nad územím západní Ukrajiny.
Slyšeli jsme několik vyjádření o tom, jak se přibližuje válka mezi Ruskem a NATO. Polský premiér Donald Tusk řekl, že Polsko nebylo od druhé světová války nikdy blíž vojenského konfliktu. Finský prezident Alexander Stubb poukázal na „rozostřené hranice“ mezi mírem a válkou. Válka by možná nemusela začít klasickou invazí s vojáky a tanky, ale jako v Polsku – vstupem nepřátelských dronů do vzdušného prostoru NATO. Jak to vnímáte vy?
Nemyslím si, že jsme teď ve válce s Ruskem – alespoň ne ve smyslu klasického ozbrojeného konfliktu s tankovými divizemi a bombardéry. Ale vaše otázka je velmi správná. V dnešní době už hranice mezi mírem a válkou nejsou tak jasné.
Rusko překročilo několik červených linií agrese: vede informační válku, sabotuje infrastrukturu, provádí atentáty v Evropě, a nyní i narušuje vzdušný prostor NATO drony. To vše je součástí toho, čemu říkám šedá zóna agrese.
Putin záměrně postupuje tak, aby mohl vyvíjet tlak a zároveň se vyhnul okamžité tvrdé odvetě. To ale neznamená, že bychom to měli přijímat jako normální stav. Naopak – musíme reagovat dřív, než tato šedá zóna překročí hranici do otevřeného konfliktu. A to znamená být proaktivní, hledat chytré způsoby obrany a ukázat Rusku, že žádné jeho kroky nezůstanou bez odezvy. Proto tady celou dobu mluvím o potřebě silné reakce.
Jak by to mělo fungovat?
Někdy se tomu říká bezletová zóna, ale ve skutečnosti jde o letecké hlídkování, ne u fronty, ale na západě země (Ukrajiny), které umožní včas odhalit ruské drony a znesnadní další eskalující agresi. To by byl velký krok vpřed.
Západ musí reagovat nejen slovy. Rusko se dopouští sabotáží a atentátů v Evropě a proti Evropě, a proto není čas na iluzorní návrat k détente (politika uvolnění napětí, pozn. red.), jak tomu bylo před padesáti lety. Politika „míru prostřednictvím síly“ musí být realitou, jen rozhodná obrana a koordinované kroky spojenců mohou zamezit dalšímu šíření ruské agresivity na západ.
A zdá se vám, že už to Evropa konečně chápe?
Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski už navrhl, aby NATO zvážilo zavedení bezletové zóny nad Ukrajinou. Zdůraznil přitom, že rozhodnutí o jejím zavedení musí být přijato kolektivně členskými státy NATO a EU, nikoli jednostranně Polskem.
Cílem tohoto kroku je chránit evropský vzdušný prostor před ruskými dronovými útoky a zároveň poslat jasný signál Putinovi, že Západ nebude pasivně čekat na jeho další eskalace. Musíme být aktivní a ne jen čekat, až Putin vymyslí nové hybridní způsoby útoku.
Bezletová zóna
Bezletová zóna je část vzdušného prostoru, ve které je zakázáno létat určitým letadlům. Jsou buď vyhlašovány trvale, nebo dočasně nad určitou oblastí kvůli bezpečnostním důvodům. Svou povahou jsou obdobou vzdušného demilitarizovaného pásma.
Ale jak je pak reálné se na něčem takovém v rámci Aliance domluvit… vy to vidíte jako reálnou cestu?
Je to jedna z cest. Já prostě věřím, že bychom měli hledat chytré způsoby, jak bránit své území, aby to poškodilo Rusko a jeho kalkulace. Lety nad Ukrajinou jsou podle mě vhodným způsobem, jak toho dosáhnout. Samozřejmě lze očekávat námitky, ale Rusové jsou ti, kdo začal napadat členské země NATO, a tuto hrozbu musíme brát vážně.
A co ty další cesty?
Další je zřejmá, stačilo by, kdyby Trump přitvrdil.
To už jste naznačoval dřív, chápu to tedy správně, že si podle vás nejen Poláci, ale i vy myslíte, že je jeho pozice slabá?
Co se týče americké strany, hodně by pomohlo, kdyby Trump přestal být nejednoznačný a přestal chodit po špičkách kolem Putina. Kdyby projevil takovou sílu, jakou prokázal v jiných případech, všichni bychom se měli lépe. Dosud to neudělal a v tom je problém.
Trump někdy pronese výroky, které naznačují ochotu tlačit na Rusko novými ekonomickými sankcemi, nebo jako při skvělém vystoupení 18. srpna, kdy řekl, že americké letectvo může podpořit evropskou koalici nad Ukrajinou. To byly výborné signály a já je oceňuji – právě takto lze uspět a pomoci Ukrajině přežít jako nezávislému státu, což by pro nás všechny představovalo strategický úspěch. Jenže Trump nedokáže tuto linii udržet.
Řekne něco povzbudivého, lidé jako já to vítají, ale pak couvne nebo uhne stranou. A to je problém. Přál bych si, aby Trump zastával jasnější a konzistentně silnou pozici.
Proč si myslíte, že nikdy nedělá, co řekne? Proč se bojí na Putina zatlačit?
Nevím. Možná je ve svém vlastním myšlení rozpolcený. Myslím, že Trumpova administrativa je rozdělena mezi ty, kteří věří v mír a sílu, pomáhají Ukrajině bránit se a tlačí proti ruské agresi, a jiné, kteří si myslí, že válka v podstatě není naše věc. Neoizolacionisté, kteří si myslí, že skutečné bezpečnostní zájmy Ameriky jsou pouze na americkém kontinentu nebo v Asii, a ne v Evropě.
Myslím, že tito lidé jsou špatně informovaní a mýlí se. Ale nezáleží na mém názoru, oni mají své pozice v administrativě.
Britský novinář a historik Edward Lucas mi v rozhovoru před pár dny řekl, že si myslí, že nás Rusko připravuje na totální invazi. Co si o tom myslíte?
Nelze úplně vyloučit další ruskou agresi, například proti Moldavsku nebo pobaltským státům, ale nemyslím si, že by Rusko mělo kapacity k plnohodnotné invazi do Evropy.
Dlouho je o tom nicméně přesvědčena i ukrajinská rozvědka…
Já si myslím, že některé úniky informací mohou být záměrné, aby zastrašily zejména západní Evropu. Putin se snaží vyvolat strach, rozdělit Západ a hledá slabiny v jeho jednotě. Přímou invazi proti NATO neočekávám, protože by to okamžitě znamenalo střet s evropskými i americkými jednotkami rozmístěnými v Pobaltí, Polsku a Rumunsku. Přesto je třeba být připraven a tuto možnost nezanedbávat.
