Článek
Čtete ukázku z newsletteru Takže, ve kterém komentátoři Seznam Zpráv glosují ta nejdůležitější aktuální témata a přibližují českou i zahraniční politickou debatu. Přihlaste se k odběru a celý newsletter budete každý čtvrtek dostávat do své e-mailové schránky.
Vše nasvědčuje tomu, že Rusko stupňuje hybridní válku proti Západu. Německá vláda tento týden veřejně ukázala na Kreml coby zadavatele pokusu o dronový útok proti ukrajinskému letadlu v Lipsku. A krátce na to Německo registrovalo dvě pravděpodobné sabotáže na svojí energetické soustavě v různých částech země.
Jen dva dny poté dánské bezpečnostní složky oznámily, že zmařily plán na útoky proti dánským firmám, které vyrábějí zbraně nebo jejich komponenty pro Ukrajinu. Sabotáže měli podniknout lidé najatí v online prostoru ruskými aktéry. Připomeňme, že Dánsko vede žebříček vojenské pomoci Ukrajině mezi západoevropskými státy.
Do stejného ranku samozřejmě zapadá také provokace na česko-polském pomezí minulý týden, o které jsme už psali a jíž nejméně polské úřady rovněž připisují Putinovu Rusku.
Zdá se, že zpravidla dobře informovaný týdeník The Economist i tentokrát uhodil hřebík na hlavičku aktuálním textem, že se vládce Kremlu cítí zahnaný do kouta a aby si udržel pozici v gangsterské ruské politice, rozhodl se Vladimir Putin přitopit pod kotlem. Častější útoky proti vodárnám, elektrárnám, skladům či rozvodným sítím na území členských států NATO nebo v kyberprostoru se proto dají v následujících týdnech očekávat.
Neschopní proti zbabělým
V takto zjitřené situaci je dobré vědět, že složky jakéhokoli státu vědí, co dělat, a členové vlády jsou v obraze, tak, aby společně zajistily bezpečnost země. Což je ve finále ten nejdůležitější úkol, kvůli kterému si občané v demokratických režimech vlády platí.
Jenže právě to v případě Babišova týmu mírně řečeno hapruje. Pokud se podíváme na posledních několik příkladů, kdy se testovala duchapřítomnost Česka, premiér buď o věci vůbec nevěděl, nebo se jí dozvěděl pozdě, případně mu o ní někdo lhal.
K antibalistické koalici na podnět Ukrajiny se tak Andrej Babiš nestihl včas přihlásit, protože o její existenci dostal informace údajně až na červencovém summitu v Paříži ve chvíli, kdy se oznamovala světu.
Česko přitom mělo od Ukrajinců pozvánku včas. Na úvodní květnové debatě, kde všichni dostali brífink, že Ukrajinci dokončují vývoj protiraketového systému a kdo se k nim chce přidat, seděl také Hynek Kmoníček, tehdejší bezpečnostní poradce premiéra.
Jak to, že se Babiš dozvěděl o věci až o dva měsíce později? Znamená to, že ho Kmoníček neinformoval o tom, co se chystá? Nebo informoval a Andrej Babiš to mezitím zapomněl? Případně projekt záměrně vytěsnil – neb jeho vláda „nemá válku na Ukrajině v programu“ –, a poté, když si účast v antibalistické koalici rozmyslel, raději zalhal, aby stín neschopnosti dopadl na jiné?
Podobný scénář nastal minulý týden, když „praskla“ dezinformační akce o neexistujícím polském plánu na násilné obsazení kusu českého území na Těšínsku. Babiš k věci nejprve dlouho mlčel a pak obvinil tajné služby, že mu o ničem neřekly – o věci se podle svých slov dozvěděl až z médií.
Takže opět: Skutečně mu příslušní lidé nepředali příslušné informace? Nebo je předali jeho spolupracovníkům, jak je to běžné – nabízí se minimálně šéfka Úřadu vlády a premiérova pravá ruka Tünde Bartha, u které se vše schází – a ti je šéfovi nedoručili, ať už omylem či záměrně?
Anebo Babiš informaci dostal, ale myslel si, že problém, kterým se nechtěl zabývat, klasicky „vysedí“ mlčením? A když se to ukázalo jako neudržitelná strategie, přešel do protiútoku a obvinil bezpečnostní aparát z pochybení, jinak řečeno – zalhal?
Může to znít troufale, nařknout premiéra ze lži. Ale nesmíme zapomínat, s kým máme tu čest. Andreje Babiše soudy opakovaně pravomocně odsoudily za lež a šéf ANO byl donucen vzít svá slova zpět. Babiš používá nepravdivá či lživá tvrzení jako běžný pracovní nástroj, navzdory tomu – nebo právě proto –, že neustále všechny ostatní obviňuje ze lhaní.
Protože jde o obranu země a ruská hybridní válka proti Evropě skutečně zrychluje, v sázce nejsou jen výše zmíněné uši rudé studem. Blížíme se spíše scénáři, kdy lež může mít na svědomí lidské životy.
V instituce státu musí mít občané základní důvěru, pokud je má stát ochránit. Může totiž nastat moment, kdy bude potřebovat jejich součinnost. A to zase obnáší, že lidé musí předpokládat, že jim zástupci jejich země nelžou.
V českém případě se ale tenhle řetězec narušil. Premiér pracuje se lží tak běžně a s takovou lehkostí, že v zásadě není možné říct, co je pravda a co není. V řadě případů, až v příliš mnoha, prostě nevíme.
V plné verzi newsletteru Takže najdete i souhrn komentářů SZ z uplynulého týdne a autorské tipy na čtení v jiných českých i zahraničních médiích. Přihlaste se k odběru, aby vám nic zajímavého neuniklo.
