Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
České zákony všech úrovní, od běžných norem přes články Ústavy po mezinárodní úmluvy, zaručují českým pacientům už dlouhá léta řadu práv. Mezi těmi nejdůležitějšími je i právo na volbu poskytovatele zdravotních služeb. Skoro stejně dlouho se ovšem české zdravotnictví srdnatě bránilo tomu, aby k uplatnění práva volby poskytlo pacientům také nějaké relevantní informace.
Stačí si uvědomit, jaké množství informací má dnes běžný občan k dispozici, když si vybírá jakoukoli jinou službu nebo zboží, pokud o tyto informace stojí. Jak sofistikované jsou nejrůznější srovnávače finančních produktů, pojistek, ubytování, nabídek dodavatelů energií, jakou péči věnují e-shopy možnostem porovnání vlastností různých produktů, recenzím jiných uživatelů a tak dále. Nemluvě o roli, kterou v těchto rozhodováních začínají sehrávat nástroje umělé inteligence.
Je samozřejmě právem každého spotřebitele tyto nástroje nevyužít a pálit od boku nebo se soustředit jen na osobní reference příbuzných či známých. Ale kdo chce, může se v informacích třeba utopit.
Zdravotnictví, v němž má pacient rovněž formální právo volby, v tomto srovnání dlouho působilo a dodnes trochu působí jako tajemná černá skříňka. Právo volby se příliš často uplatňuje podle kritérií, o nichž i samotní pacienti vědí nebo tuší, že nejsou optimální či objektivní.
Velmi často fungují doporučení ošetřujícího lékaře ve stylu: „Na tuhle operaci jděte do nemocnice XY, tam to dělají dobře.“ Mnohdy rozhoduje blízkost zařízení, někdy neurčité reference o čekacích dobách, někdy opět doporučení blízkých.
Řekneme-li to drsně, v českém zdravotnictví je stále zcela běžné, že se neinformovaný pacient rozhoduje na základě doporučení od neinformovaných osob – dobrá (nebo špatná) zkušenost blízkého člověka může být zcela náhodnou epizodou, která s kvalitou zařízení nemusí mít nic společného. Doporučení lékařů mají zdánlivě vyšší váhu, ale ani praktický lékař (čest osvíceným výjimkám) nemá nebo ještě nedávno neměl v ruce skutečná tvrdá data, která by při doporučení mohl využít.
Když se někteří pacienti reálných objektivních dat domáhali, naráželi na zeď mlčení, kterou nakonec musel prorazit až soudní systém. Typický je verdikt Ústavního soudu, který v roce 2023 rozhodl, že žadatelka má právo na informace o péči v konkrétních českých porodnicích v letech 2014 a 2015 (!). Nevíme, jestli se jich domáhala kvůli informovanému rozhodnutí před vlastním porodem, ale jestli ano, tak ve chvíli, kdy se jich domohla, chodilo její dítě zřejmě do druhé třídy.
Celý tento potemnělý úvod do problematiky informovaných pacientů ale slouží jen k tomu, abychom mohli říct, že se reálně blýská na lepší časy. Je to vidět už pár let – mimo jiné i díky zmíněnému verdiktu Ústavního soudu, který dost věcí rozhýbal.
Právě porodnictví a reprodukční zdraví vůbec bylo první oblastí, z níž byla zveřejněna konkrétní srovnatelná data, včetně prolomení otravné anonymizace, která poskytovala pacientovi zprávu, že některé nemocnice poskytují mnohem horší péči než jiné, ale pacient nesmí vědět, které to jsou.
Pak už to šlo docela rychle. Začaly se objevovat otevřené datové sady z různých segmentů péče. Po nástupu nového vedení ministerstva zdravotnictví přišla konkrétní zpracovaná data o péči o pacienty s mrtvicemi, data o výskytu pooperačních otrav krve, údaje o onkologické péči…
Mělo to jednu chybu – data byla roztříštěna na různých místech a neměla jednotnou podobu. Statistiku péče o pacienty s mrtvicí a také údaje o pooperačních sepsích, což je užitečný a dost obecný ukazatel kvality nemocniční péče, zveřejnila Kancelář zdravotního pojištění. Cesty onkologických pacientů popisoval projekt ČVUT Indiko. Řada datových sad (v některých případech i dashboardů) visí trochu bez ladu a skladu na stránkách ÚZIS. V ošklivosti a uživatelské nevstřícnosti by spolu tyto weby mohly velmi vyrovnaně soutěžit.
Jinými slovy, o co lepší zprávou je, že se data zveřejňují a mohou se v nich vrtat analytici, experti a akademici, o to citelněji chybělo jejich sjednocení a zpracování, které by data srozumitelně zpřístupnilo přímo pacientům.
A právě tady nastupuje Národní asociace pacientských organizací, z níž se v posledních letech stává ve zdravotnictví důležitá a vlivná lobby. Její nový portál Kde se léčit může skutečně prolomit datové ledy. Stojí zato si jej projít, i když vám zrovna nic není.
Pacienti na něm mohou buď ze zvědavosti vyhledávat jednotlivé nemocnice a podívat se na jejich parametry kvality, anebo mohou přímo vybrat konkrétní diagnózu. Po jejím zadání se dozvědí, jaká kritéria určují v tomto konkrétním případě kvalitu péče.
Například – pacient se dozví nepříjemnou zprávu, že má rakovinu slinivky. Portál mu v první řadě sdělí, co je pro péči v tomto případě hlavní. Proto zjistí, že tady hraje velkou roli čas. A že je velmi žádoucí, aby léčbu nastavil multidisciplinární tým v komplexním onkologickém centru (také uvidí smutnou statistiku, podle níž se do rukou takového týmu dostane jen 67 procent pacientů). Nejbližší centrum najde na dvě kliknutí.
Následuje i přehledná tabulka jednotlivých nemocnic a jejich ukazatelů. Pokud je pacient dejme tomu z Olomouce, uvidí, že v tamní fakultní nemocnici na jedné straně ošetří nadprůměrné množství pacientů s jeho diagnózou, ale podprůměrnému počtu pacientů se dostane péče multidisciplinárního týmu a ve srovnání s jinými pracovišti může být delší doba, po kterou bude na posouzení specialistů čekat. Příznivě naopak zase vypadají ukazatele jako průměrná délka hospitalizace nebo zkušenost operačního týmu.
Kromě ukazatelů kvality péče najde pacient na „své“ stránce i kontakty na pacientské organizace, v nichž se mu může dostat praktické i psychologické pomoci nebo třeba i rady, jak vyhodnotit ukazatele nejbližší nemocnice, případně zda dává smysl absolvovat léčbu ve vzdálenějším zařízení.
V této chvíli je projekt na svém začátku, takže s řadou diagnóz zatím pacientům neporadí. Zatím se čeká na podrobná data z oborů, jako jsou kardiovaskulární choroby, ORL nebo nemoci pohybového aparátu. Některé kapitoly, jako například ženské zdraví a gynekologie, jsou dosud také nekompletní.
Nejde tedy zatím o univerzálního rádce pro všechny situace. Sběr a vyhodnocení dat, určení indikátorů kvality, jejich standardizace a přidružené konzultace jsou dlouhodobé procesy, které v některých oborech sotva začaly.
Přesto portál Kde se léčit představuje velmi výrazný krok velmi žádoucím směrem. Pacientsky orientovaný agregátor dostupných otevřených dat ze zdravotnictví zásadně posiluje pozici pacientů v systému a dává jim po dlouhých letech, kdy měli jen víceméně formální právo na volbu poskytovatele, konečně do ruky také informace.
Bude kolem toho jistě tření a část pacientů bude kvůli těmto informacím klást otázky, z nichž některé budou nepříjemné, některé laické a některé třeba i hloupé. Část lékařů může celý projekt vnímat jako neoprávněný útok na vlastní informační nadřazenost, nebo dokonce na autoritu své profese.
V tomto ohledu je nicméně třeba si uvědomit, že informační poušť, která donedávna svírala české zdravotnictví, zasahovala lékaře ve velmi podobné míře jako pacienty. Ani špičkoví lékaři v různých oborech, včetně představitelů odborných společností, donedávna nevěděli, jak vypadá srovnání kvality péče napříč republikou. Měli mnoho zkušeností, osobních zážitků, dojmů, kontaktů, sebevědomí a informací, ale pramálo hodnověrných dat.
Informační a datový boom posledních let do tradiční informační nerovnováhy mezi lékařem a pacientem citelně zasáhne. Samozřejmě ji nemůže vyrovnat – výsadní postavení lékařů s jejich vzděláním a expertizou není v ohrožení. Ale změní se postavení aktérů směrem k posílení dosud příliš pasivní pozice pacientů. A to lze jen uvítat.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
