Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Diskuze o rozšíření kompetencí farmaceutů nejsou ničím novým. Nebyly ani téměř před třemi lety, kdy jsem se jim ve Vizitě věnoval poprvé. Tehdy se ve Sněmovně objevila „covidová“ novela zákona o ochraně veřejného zdraví, která měla mimo jiné rozšířit řady zdravotníků, již mohou očkovat proti covidu, případně proti chřipce. Vyvolala divoké vášně, nakonec ji vládní většina vzala zpět.
Čas trhl oponou a debata o lékárnících je zpátky v plné síle. Dnes už ne v kontextu reakce na pandemii, ale jako součást širší diskuze o budoucím rozdělení kompetencí v systému. Za ty necelé tři roky se toho dost změnilo.
Především ochladl odpor odborných lékařských autorit vůči myšlence očkování v lékárnách, zejména nejběžněji používanými vakcínami proti chřipce. Stále převládá myšlenka, že prachmizernou proočkovanost Čechů, která jen kvůli pracovním neschopnostem způsobeným chřipkou stojí ekonomiku desítky miliard korun ročně, to nezachrání. Ale zároveň se k tomu přidal názor, že situace je tak špatná, že zhoršit ji to rozhodně nemůže, tak ať si to lékárníci klidně zkusí.
Očkování je nicméně v širším kontextu jen drobnost. Může pomoci zvýšit proočkovanost, ale samo o sobě neintegruje lékárníky do systému zdravotní péče, především té primární. Neuvolní ruce praktickým lékařům ani neudělá díru do světa prevence.
Oproti pozdně covidovému období máme dnes v rukou také mnoho nových dat. Kompetencí lékárníků se ujal think tank Ministr zdraví a vypracoval k tématu pěknou analýzu. Z té vyplývá, že čeští farmaceuti jsou ve srovnání s Evropou využiti poměrně málo. Například ve Francii může pacient v lékárně dostat 18 různých vakcín, v Británii jen o něco méně. Alespoň proti chřipce nebo covidu mohou lékárníci očkovat ve 20 evropských zemích, byť někde mohou vakcínu jen aplikovat, nikoliv ji rovnou i předepsat.
A nejde jen o očkování – jakmile bude chřipkovými vakcínami proražen pomyslný skleněný strop, přijde řeč na další možnosti. Jednoduchá preventivní a diagnostická vyšetření (CRP testy, měření tlaku či cholesterolu, testy na virové infekce a podobně), účast na některých screeningových programech, poradenství. Některé z těchto úkonů v některých lékárnách probíhají už dnes, ale spíše živelně, na marketingové bázi či v rámci zdravotní osvěty a bez jasnějších pravidel. A hlavně bez provázání se zbytkem systému péče o pacienta.
Kolem každé další lékárnické kompetence se jistě povede další vášnivá debata, ale směr je víceméně jasný a zahraniční zkušenosti jej jasně naznačují. Ministr zdraví navíc udělal ve spolupráci s firmou Behavio vlastní průzkum, jehož dílčí výsledky už mám k dispozici. Plyne z něj, že lékárna je pro mnoho lidí dostupnější než ordinace praktického lékaře, což by u některých vyšetření snížilo „dopravní“ bariéru.
Zatímco ordinaci praktika má do 15 minut dostupnou 43 procent dotázaných, lékárnu 62 procent. A to není řeč o otevírací době. Nebo: Zatímco 46 procent respondentů si s ordinací praktického lékaře spojuje „dlouhé čekání“, stejnou asociaci má s lékárnou spojenou jen necelá desetina dotázaných.
Lékárna je tedy ve srovnání s ordinací praktika místem přístupným, blízkým a srovnatelně důvěryhodným. Debata o tom, které kompetence do lékáren převést, je zcela namístě.
Nabízí se otázka, proč se této debatě dosud v českém prostoru příliš nedaří. Odpověď není úplně jednoduchá, faktorů je určitě více. Lékaři si své kompetence často žárlivě střeží a nechtějí se dělit s lékárníky o další kus koláče peněz z veřejného zdravotního pojištění.
Velkou roli ale hraje i vystupování lékárníků navenek. Těžko bychom hledali profesi ostřeji vnitřně rozdělenou na dva nesmiřitelné tábory. Ano, známe spory mezi lékaři-zaměstnanci v nemocnicích a lékaři-podnikateli v ambulancích. Víme také, že například mnozí malí zemědělci se často neshodnou s kolegy z velkých podniků. Ale to, co se děje mezi lékárenskými řetězci a takzvanými „nezávislými“ lékárnami, je opravdu málo vídané.
Lékárenským řetězcům se v Česku velmi daří. Dva největší řetězce, Dr.Max a Benu, dnes ovládají přes 800 lékáren, z hlediska podílu na trhu to představuje zhruba 30 procent z celkových 2800 lékáren. Jedná se o firmy s mnohamiliardovými obraty, silnými vlastníky (Dr.Max patří Pentě, Benu nadnárodnímu velkodistributorovi léčiv Phoenix) a odpovídajícími obchodními možnostmi a taktikami.
Majitelé malých lékáren se rozvojem řetězců cítí ohroženi, což se dá pochopit. Jejich boj je však v mnoha případech veden dost nešikovně. Naposledy se pokoušeli do novely zákona o zdravotních službách prolobbovat regulaci vzniku nových lékáren v závislosti na počtu obyvatel dané obce a vzdálenosti od jiné lékárny. Zvolili ale formu poslaneckého pozměňovacího návrhu, což je na tak velký zásah do tržního (byť silně regulovaného) prostředí nešťastná forma.
Poslanec STAN Jan Kuchař, který se návrhu malých lékáren ujal, vykreslil lékárenské řetězce jako absolutní zlo. „Na českém trhu máme dvě velké predátorské firmy, které v současné době obsazují jednu lékárnu za druhou a ve výsledku likvidují střední podnikatelskou třídu, zároveň likvidují tento segment jako podnikatelský, takže všichni dnes studující farmaceuti vědí, že do budoucna budou pouze zaměstnanci,“ hřímal Kuchař ve Sněmovně během třetího čtení novely zákona o zdravotních službách začátkem června.
Expanze řetězců je podle něj „bezpečnostním rizikem pro stát“. A vrcholem jeho argumentace bylo srovnání dnešní situace malých lékárníků s 50. lety minulého století. Citoval obchodní nabídku k odkupu malé lékárny od jednoho z řetězců a dodal: „Tohle já znám od své babičky, když jim zabírali statek a jezdili černými volhami přesvědčovat mého dědu, že chce vstoupit do JZD. Takže já už ode dneška Dr.Maxovi a lékárnám Benu, které posílají tyto dopisy ve stovkách po České republice, budu říkat jenom farmaceutické JZD.“ Chyběla jen Milada Horáková a Adolf Hitler.
Kuchař nakonec zakončil svůj projev dalším projevem politického zoufalství, totiž přísahou „na život svých dětí“, že nikdy nespolupracoval s farmaceutickým průmyslem. Pro svůj návrh následně získal podporu nepravděpodobné koalice hnutí STAN a SPD, ale jinak už nikoho.
V novele ale prošel „legislativně-technický“ návrh ministra zdravotnictví Válka, který lékárníky vyděsil tím, že jim na první pohled naopak upírá dosud přiznané kompetence. Je to složitý spor o zmínku v jednom odstavci jednoho paragrafu o jiném odstavci jiného paragrafu, nechci to tu ve Vizitě dopodrobna rozebírat, trpělivě se tomu věnoval Zdravotnický deník. Je to ale další drobná ilustrace, že se lékárníkům navzdory posunu nálad politicky spíš nedaří.
Lobby malých lékáren se vůbec vyznačuje poměrně malou efektivitou, a to přesto, že k ní má blízko i vedení profesní České lékárnické komory, které na rozdíl od řetězců podporovalo i Kuchařův návrh proti námitkám antimonopolního úřadu. Na síti X jsou velmi aktivní zástupci nezávislých lékáren, jako je předseda Grémia majitelů lékáren Marek Hampel, Helena Slámová nebo Martin Kopecký. Jejich poznámky jsou mnohdy velmi zajímavé, věcné, mnohdy trefné a mnohdy velmi vášnivé, v jejich „echo chambers“ náležitě rezonují, ale efekt v reálném systému mají vesměs malý.
Role lékárníků ve zdravotnictví je důležitá. Nejsou to (jen) obchodníci. Jsou to kvalifikovaní poskytovatelé zdravotní péče a jako s takovými by s nimi měl systém zacházet. Zaslouží si větší kompetence. Data i příklady dobré praxe ze zahraničí máme.
S digitalizací se stali ještě šikovnějšími, v reálném čase vidí do lékového záznamu pacienta, mohou varovat před nežádoucími interakcemi. Umějí vydat předepsaný lék i „na občanku“, pokud má pacient potíže s eReceptem. A uměli by toho mnohem víc. Jsou blízko. Mají dlouho otevřeno. Jsou vesměs vlídní.
Stručně řečeno, lékárníci mají všechny zbraně pro velkou „ofenzivu šarmu“ napříč českým zdravotnictvím. K tomu mají data a dobré argumenty, proč ji podniknout zrovna teď. Přesto se jim nic takového nedaří. A dokud spolu dvě části tohoto segmentu povedou zákopovou válku, v níž je povoleno vše včetně nehorázných paralel s násilnou kolektivizací 50. let, nebude to lepší.
Mám plné pochopení pro zděšení nezávislých lékáren z tvrdých obchodních praktik multimiliardových řetězců. Žiju v menším městě, kde vznikla nezávislá lékárna a po pár letech vyrostl přes ulici naproti (výrazně horší) Dr.Max. Vzdálenost zhruba 60 metrů. I ta dříve nezávislá už je dnes franšízou Benu. Je to těžké, ne že ne.
Ale „občanská válka“ uvnitř segmentu zásadně oslabuje celý segment navenek. A pokud v ní nezavládne alespoň dočasné příměří opřené o profesní sounáležitost a společné zájmy, bude jakýkoli rozvoj lékárenství a jeho systémové role mimořádně komplikovaný. To by si měla uvědomit jak lékárnická komora, tak příslušné odborné společnosti, ale i představitelé nezávislých lékáren i řetězců.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
