Hlavní obsah

Definitivní odchod Nezmara ze Slavie, sportovní ředitel sešívaných končí

Foto: Profimedia.cz

Jan Nezmar (vlevo) kryl ve Slavii záda svému dlouholetému „parťákovi,“ trenérovi Jindřichovi Trpišovskému. Teď se jejich cesty rozcházejí.

Reklama

19. 8. 2020 10:00
aktualizováno • 24. 8. 2020 18:20

Zdroje Seznam Zprávám potvrdily, že se sportovní ředitel Slavie už v Edenu definitivně rozloučil. Jeho nástupcem se má stát Jiří Bílek. Před několika dny poskytl Jan Nezmar redakci delší rozhovor o přestupní politice klubu.

Článek

Že se cesty SKS a Nezmara rozejdou, naznačil na předsezónní tiskové konferenci zřetelně předseda představenstva Slavie Jaroslav Tvrdík. Ten v klubovém prohlášení poděkoval Janu Nezmarovi za jeho dosavadní práci pro Slavii s tím, že manažer a bývalý špičkový hráč „byl u velkých úspěchů a rozhodně se zapsal do klubové historie. Přejeme mu do jeho další životní etapy hodně štěstí,“ dodal Tvrdík.

Není velkým tajemstvím, že se slávistický šéf a jeho sportovní ředitel neshodovali na způsobu finančního zajištění mistrovského klubu. Jan Nezmar měl podle informací Seznam Zpráv pocit, že se Slavia příliš spoléhá na postup do základní skupiny Ligy mistrů a nemá „plán B,“ jemuž by byly přizpůsobeny na českou fotbalovou realitu velmi vysoké výdaje klubu, který v covidové dohrávce dokázal suverénně obhájit mistrovský titul.

„Panovala tu výborná atmosféra, a to jak uvnitř týmu, tak i celého klubu a všem kolegům bych chtěl za spolupráci poděkovat,“ uvedl odcházející Nezmar na slávistických webových stránkách. Někdejší vynikající útočník fungoval u sešívaných coby „most“ mezi top managementem a realizačním týmem. Podle mnohých kryl doslova záda trenéru Trpišovskému a snažil se „neutralizovat“ některé nápady, včetně personálních, které se sportovnímu úseku nezamlouvaly.

Speciální vydání podcastu Angličan se sportovním šéfem Slavie Janem Nezmarem vyvolalo minulý týden tak velký ohlas, že jsme se rozhodli přinést i celkový textový přepis rozhovoru. Pokud vás zajímá audioverze, můžete si ji poslechnout zde:

Když coby srdcař, bývalý fotbalista a zároveň sportovní ředitel prodáváte klíčového hráče, tluče se to ve vás trochu? Na jednu stranu vidíte na stole obrovskou hromádku peněz a na druhou stranu si říkáte: Ztrácíme klíčového hráče, velmi oblíbeného, na kterého jsme si všichni tak zvykli?

Já bych řekl, že ty pocity to vystihuje docela přesně, ano, tluče se to. Moje pozice sportovního ředitele v podstatě spočívá v tom, abych propojoval tyto dva světy, kterými jsou jednak sport, tedy to, co se děje na hřišti, a jednak zájmy akcionáře nebo jeho zástupce a managementu. Je logické, že často dochází k velkým střetům, protože oba ty světy přemýšlejí a mluví o jedné věci, což je fotbal, ale přitom vlastně úplně jinak. A je logické, že zejména v úrovni transferů, odchodů a příchodů se tyhle dva pohledy mohou velmi často potkat v názorovém střetu.

A pak je tu samozřejmě i osobní rovina, kdy si člověk s těmi hráči vytvoří určitý vztah a snad mohu říct, že s Tomášem Součkem jsem opravdu kamarád. My jsme se potkali už v našem předchozím angažmá v Liberci a vlastně to spolu táhneme už nějaký čas podobně jako s trenéry. A člověk si za tu dobu vytvoří k těm klukům určitý vztah, který se pak tímto odchodem velmi často zásadně nabourá, minimálně logisticky, kdy se nemůžeme vidět. Na druhou stranu u Tomáše se to potkalo v trochu jiné situaci, protože ten jeho odchod z týmu byl na spadnutí už vlastně nějaká dvě přestupní období. Nabídky na něj chodily a probíhala různá jednání. A zrovna u něj jsem přesvědčený, že ten jeho odchod nastal i v pravý moment.

Pro Slavii toho odvedl hrozně moc, sám sobě pomohl tím, že se vyhrál, že se dostal do určité úrovně sebevědomí, což je pro každého hráče velmi důležité. Získal určité zkušenosti, stal se stálým členem reprezentace, což pro něj také bylo hrozně důležité, nejen pro jeho sebevědomí jako takové, ale vůbec pro vnímání a jeho hodnotu z hlediska jeho budoucího klubu.

Jak to vlastně funguje ve Slavii? Kolik lidí do přestupů mluví a kde v celém tomhle řetězci figuruje Jan Nezmar? A jak velký je jeho rozhodovací a tvůrčí podíl na přestupech?

To já neumím říct. Už jako hráč jsem vycházel z toho, že fotbal je týmový sport a musí to ladit dohromady, podobně to samozřejmě musí ladit v klubu. V něm funguje představenstvo a předseda představenstva jakožto zástupce akcionáře. A pak je tam vlastně ta druhá část klubu, pochopitelně kromě jiného, ale pokud se bavíme o sportu, tak tou druhou částí klubu je kabina. Což jsou ti trenéři, hráči. A já bych měl být takový ten most mezi tím a někdy se to daří líp a někdy hůř a v těch velkých přestupech musí dojít k určitému konsenzu na všech úrovních. A těžko se říká, kdo na tom jakou roli má.

Také záleží na tom, jaký je ten konkrétní transfer. Tady u Tomáše Součka to nebyla žádná rána z čistého nebe, jako třeba předtím trochu u Alexe Krále, který šel do Spartaku Moskva, tady už to byl prostě příběh, který trval víc než rok, a vlastně se na to vše připravovalo.

Teď jsme uprostřed letního přestupního období, když se podíváte na jakýkoliv sportovní web, sportovní deník, tak tam jsou miliony a miliony spekulací, takových těch různých odstupňovaných. Někdo někoho sleduje, někdo o někoho má zájem, někdo má o někoho evidentní zájem… Ono se potom ukáže, že 90 nebo 95 procent z toho jsou nesmysly.

Podívejme se na úplný začátek námluv, které se ze strany West Hamu týkaly Tomáše Součka. Jak vlastně ten první projev zájmu z Anglie vypadal? To vám přijde e-mail nebo někdo zavolá nebo se nějaký chlapík z West Hamu objeví u vás na stadionu?

Předně musím říct, že si myslím, že těch spekulací je tak 98, 99 procent.

Dokonce.

To byla jedna z prvních věcí, které jsem se musel naučit na začátku své funkcionářské kariéry. Nevnímat okolí, nevnímat média, nevnímat fanoušky, protože to člověka svádí totálně na špatnou cestu a rozhoduje se pak na základě hrozně blbých impulzů a vůbec to nedělá dobře.

Jediné, co platí, je to hřiště a opravdu to, co je reálně černé na bílém, jak se říká. Takže příběh Tomáše Součka trval více než rok a nabídky na něj chodily opravdu černé na bílém, což je dnes bohudík ve fotbale čím dál častější jev.

A co agenti?

Agenti a různí zprostředkovatelé… Zrovna v Tomášově případě sehrál jeho agent, přes kterého vlastně i ten primární kontakt West Hamu přišel, velmi dobrou a důležitou roli. Protože je to shodou okolností jeden z nejzkušenějších agentů (Pavel Paska). Pokud si to vybavím správně, tak podobně vlastně přišly i předchozí nabídky na Tomáše, jen jeden klub přijel na osobní jednání. S jeho zástupcem jsem jednal, bylo to tady v Praze. Jinak už obvykle chodívá všechno přes agenty či zprostředkovatele. Nebo přes telefon, e-maily.

Foto: Profimedia.cz

Tomáš Souček (vlevo) se svým agentem Pavlem Paskou.

West Ham do té hry o Tomáše vstoupil jako jeden z posledních. A že to tak dopadlo, je vlastně paradox. Protože předtím tam bylo Monaco, bylo tam Bergamo. A z Anglie, kam Tomáš mentálně nejvíc chtěl, tam byl dokonce dříve i Brighton.

A tam ten zájem byl velmi konkrétní.

Byl velmi konkrétní a musím říct, že i velmi seriózní. Vlastně se dá asi říct, že u Angličanů jsou ta jednání nejserióznější, nejkonkrétnější. Přece jen, když je to Turecko nebo Itálie, tak je to většinou takové to turecké tržiště, ve stylu „zkusíme, uvidíme“. Angličané si uvědomují, že mají extrémní sílu, jak ekonomickou, tak sportovní, že jsou velké lákadlo. Oni si navíc mohou vybírat. A jejich jednání jsou velmi často přímočará a intenzivní.

A koketoval tedy Tomáš s možností, že půjde do Brightonu? Nebo ho odrazoval pohled na tabulku a hrozba sestupu?

Zrovna tenhle atribut, myslím, zásadní roli nehrál, protože z hlediska sportovního na tom byli Brighton a West Ham plus minus podobně. Neumím přesně říct, co u Tomáše nakonec rozhodlo, možná historicky lepší zvuk a jméno West Hamu. Mně přišla nabídka Brightonu z pohledu klubu a vlastně můžu říct, že i z pohledu hráče, protože jsme to s Tomášem hodně diskutovali, rozhodně zajímavá. Klubu v konečné fázi nabízela možnost jít rovnou do transferu.

Tedy nikoli hostování jako u West Hamu?

V případě Brightonu bylo hostování také ve hře. Ale Brighton byl ochoten jít i do přestupu. Na rozdíl od West Hamu, který chtěl Tomáše výhradně na hostování s opcí. Ať je totiž Tomáš hráč, jaký chce, přišel by jako hráč z české ligy. Z ní se v poslední době objevilo v Anglii nemnoho fotbalistů, podobně jako v těch lepších klubech po celé Evropě, Čechů je prostě všude ve větších ligách málo na to, aby tomu kluby v Anglii mohly věřit. A z tohoto důvodu šel Brighton se svojí nabídkou do mnohem většího rizika.

A musím říct, že v tom období, kdy jsme přemítali, jestli West Ham spadne, nebo ne, jsme uvažovali, jestli by pro Tomáše i pro klub nebylo lepší, kdyby si vybral nabídku Brightonu, kam už by šel najisto, my bychom měli najisto transfer. A on svou jistou budoucnost v dalším klubu. Když dnes víme, jak to dopadlo (udržely se jak Brighton, tak West Ham), tak už to samozřejmě vypadá úplně jinak, než jak to také dopadnout mohlo.

No to jsem měl zrovna na jazyku.

Určitě byla ve hře velká rizika. Tomášovi se ten vstup nemusel povést, mohl se také svézt s tím, že by to West Hamu nešlo. A samozřejmě je vždycky ve hře i velké riziko zranění.

Ale také mohla nastat kombinace, že to Tomášovi sice extrémně půjde, což se stalo, ale přesto West Ham spadne a on se vám vrátí…

Já si myslím, že varianta, že by se Tomáš vrátil do Slavie a hrál zase za Slavii, v podstatě neexistovala.

Tahle úvaha asi vycházela z předpokladu, že si za ten necelý půlrok tak jako tak vydobude takové renomé, že by po něm sáhl jiný anglický klub.

Kdyby West Ham sestoupil, zájemci by se objevili. Samozřejmě je otázka jací v daný moment. Já osobně jsem přesvědčený o tom, že Tomáš má na to, aby udělal další krok z West Hamu do ještě většího klubu. Může se to stát a nemusí. Já tomu věřím a je otázka, jestli by to třeba nastalo hned po tom půlroce, jestli by nějaký Arsenal anebo někdo do toho hrábl a jestli by třeba dorazila ještě i lepší nabídka z pohledu Slavie.

Časem se může stát, že Tomáš v rámci Anglie přestoupí za ještě mnohem větší sumu než teď, ale kdyby byl opět hráčem Slavie, tak si myslím, že by se ta částka moc neodchylovala od toho, co jsme nakonec dostali. Protože rating České republiky a českých hráčů je v téhleté chvíli pořád ještě relativně nízko v rámci Evropy. Z Chorvatska hráči přestupují za velké peníze. Slavie se tomu dnes přibližuje, ale všeobecně to o českých hráčích moc neplatí a myslím si, že se to ani nijak zásadně úplně měnit nebude. Samozřejmě Tomáš může být jako ten jeden, který tam prošlápne cestu, může to pro další kluky znamenat jako otevřenější vrátka do té Evropy…

Zase je to případ od případu.

Fotbal je dneska tak propojený, že si kluby dobře můžou osahat kvalitu těch hráčů, kvalitu těch soutěží. My sami jsme vlastně v obráceném gardu také velmi opatrní, když se v nějaké zahraniční soutěži, třeba v Lotyšsku, objeví zajímavý hráč. Také hodně posuzujeme, jestli ten hráč není náhodou zajímavý jen v rámci té ligy. A jestli se nemůže stát, že by to u nás nestačilo.

Zmínil jste výraz: Dostali jsme peníze. Už jste je opravdu dostali? Nebo jinak: Sestavuje se u tak velkého přestupu splátkový kalendář?

Myslím si, že významná část toho vyjednávání spočívá právě ve splátkovém kalendáři, zvlášť u těchto větších transferů za miliony eur, což je i případ Tomáše. Všechny peníze samozřejmě dostaneme letos anebo příští rok. Je to, myslím, rozvrstvené do tří let.

Takže při těch jednáních se splátky snažíte stlačit do co možná nejkratšího období?

Logicky, samozřejmě během té doby existují určitá rizika. A v situaci, kdy už to člověk má komplet, platí: Co je doma, to se počítá. Od klubu, který prodává, je vždycky tlak na to, aby ty peníze přišly co nejdříve, kupující zase chce, aby to bylo rozložené co nejdéle.

Nikdo nechce kupovat zajíce v pytli. A o hráčích si dnes zájemci zjišťují neuvěřitelné detaily, a ne jenom o té herní stránce. Zajímá je jejich finanční situace, finanční gramotnost, rodinná anamnéza a v podstatě se ví, jaké má číslo boty jeho babička z tatínkovy strany. Jak to bylo v případě Tomáše Součka? Imponovalo vám, co všechno o něm Angličané zjistili? Má vlastně prodávající možnost takového vhledu?

Já si myslím, že úplně ne, že když už se to děje na straně těch klubů, kam ten hráč má přijít, tak oni spíš tají, jakým způsobem a jaké informace si o tom hráči zjišťují. Je pravda, že dnes je to mnohem snazší, klade se i větší důraz na to zjištění nebo znalosti o tom hráči v co nejširším úhlu pohledu. Nejenom to, co se děje na hřišti.

Já osobně zastávám názor, že to mimo hřiště je minimálně stejně, možná že častokrát ještě důležitější než to, co ten hráč umí na hřišti, protože je sice fajn, když je extrémně talentovaný a disponovaný, ale je smůla, když pak zjistíte, že to v nějakém jiném prostředí není schopný předvádět. Někdo je prostě jako hráč fakt schopný jenom doma, když to tak nazvu, kde má celou rodinu atd. Nebo tam můžou být úplně jiné důvody. Ale vám je pak vlastně k ničemu. A to nemluvím o tom, že tam můžou být úplně jiné, ještě mnohem horší záležitosti.

Takže i my se v otázce příchodů snažíme řešit i tyhle věci. Na druhou stranu si myslím, že to neplatí úplně všeobecně. Vím určitě i o velkých klubech, kde tohle moc neřeší. Možná paradoxně tam vzniká tak trošku morální hazard, že čím větší a kvalitnější klub a určitá úroveň transferů, tak se to trochu víc přehlíží, protože si můžou těch hráčů koupit x, a spíš spoléhají na to, že něco z toho vyjde. Takže si myslím, že to neplatí úplně pro všechny kluby, ale mně tedy osobně imponují ty, které tohle dělají a třeba jsou i na menší úrovni, ale mají tenhle zevrubný skauting mnohem propracovanější.

Když jsem dělal rozhovor s Tomášem Součkem na podzim 2019, tak z něj jeho orientace na Anglii úplně sálala. Říkal, jak se šprtá slovíčka, jak každé pondělí chodí na konverzaci atd. To asi člověku pomůže k tomu přestupu, když k tomu v podstatě cíleně směřuje a připravuje si to podhoubí.

Může to sehrát nějakou roli v momentě, kdy, řekněme, dojde k osobnímu kontaktu. Je to ve finální fázi a ten klub dostane od nás svolení k tomu, aby Tomáš mohl vycestovat. Zajede prostě do Londýna a řekněme, že West Ham nebo jakýkoliv jiný klub má prostě v danou chvíli k dispozici nějaké portfolio informací, jsou rozhodnuti tak na 80 procent. A těch 20 procent svého rozhodnutí si nechávají na to, že čekají, jak ten hráč bude reagovat, jak na ně zapůsobí. Pak taková věc, jako je znalost jazyka nebo schopnost komunikovat, vystupovat, sebevědomý dojem může sehrát velkou roli.

To znamená, Tomáš si zaletěl do Londýna, viděl tréninkový areál, promluvil si s Davidem Moyesem.

Myslím, že tak nějak to bylo. U toho jsem samozřejmě nebyl, ale v momentu, kdy jsme obdrželi určitou nabídku, dostal od nás povolení tam vycestovat. A bylo to vlastně v době, kdy to ještě bylo otevřené, kdy my jsme vlastně vyjednávali paralelně jak s West Hamem, tak s Brightonem. Dostal povolení komunikovat s oběma kluby a dostal i povolení vycestovat do Londýna.

A ty dva kluby o sobě věděly?

Já myslím, že jo. Tam někdy sehrává pozitivní, někdy negativní roli ten agent. Takže skrze jeho agenta k tomu propojení určitě došlo. Častokrát se to používá jako vyšponování ceny. Netvrdím, že agent vyšponuje cenu směrem k odchozímu klubu, ale směrem k transferu a smlouvě hráče, případně k agentské provizi, jak se říká. Tohle klidně může sehrát roli a my jsme také otevřeně komunikovali jak s West Hamem, tak s Brightonem, že máme konkurenční nabídku, a tímto způsobem jsme to v té finální fázi řešili. Předtím tam byly i nabídky jiné, z jiných zemí v této fázi už jen tyto dva kluby.

Vy jste zmínil Atalantu Bergamo, což je klub, který zažívá fantastické období a v podstatě z velmi skromných poměrů se vykopl na špičku italské ligy. Tam to vlastně vyšumělo, proč?

Hlavně proto, že Tomáš měl v hlavě tu Anglii. Mně Atalanta i jejich práce imponuje, mají výborného sportovního ředitele, mají výborného trenéra, mají jasně danou sportovní filozofii. Myslím si, že se to v rámci italské ligy, ale i Evropy, projevuje. Kvalita hry, prostě úspěchy. Je vidět, že někdo funguje systematicky i s menším budgetem - a může konkurovat mnohem silnějším týmům.

Je možné, že v nějaké fázi do toho i ten nižší budget promluvil. My jsme od nich v nějaké době dostali velkou nabídku, nezapomenu na jednání tady v Praze, kdy jsem dostal nabídku na, myslím, že 6 milionů euro. A s díky jsem ji odmítl. Nezapomenu na ten výraz člověka, který si myslí, že přijede do Čech a a absolutně ohromí někoho tím, že mu nabídne 6 milionů - a ono se to nestane. Velmi striktně jsem tu nabídku odmítl, protože jsme věděli, že se chystají nabídky větší. Tak tu situaci budu mít dlouho před očima…

Foto: Profimedia.cz

Jan Nezmar v rozhovoru s Tomášem Součkem.

Možná si řekl: Co si ten Nezmar myslí…?

Vůbec podle mě nečekal tenhle typ reakce. Ono se těch transferů z Čech na úrovni pěti šesti milionů eur historicky zase moc neudělalo. A až teď v poslední době jsme to jako z pohledu Slavie nabourali. Primárně Alexem Králem, teď Tomášem. Což samozřejmě trošku posunulo hranice. Na druhou stranu ta realita, ten rating České republiky, českých klubů, českých hráčů je na nějaké úrovni. A myslím si, že se to nebude dít automaticky pořád dál.

Zmínil jste klíčovou fázi vyjednávání. Brighton, West Ham. Jak to v praxi vypadá? Kolik lidí sedí u stolu a vede to klíčové jednání?

Z pohledu těch aktivních jednání mezi hráčem, klubem, potažmo mezi dvěma kluby, sehrávají roli ti agenti nebo zprostředkovatelé. Na úrovni klubové se to děje vlastně dneska významně přes právníky, protože v nějakém momentu to musí mít štábní kulturu té komunikace a hlavně nějakou právní zodpovědnost.

Takže každý klub má svého právníka nebo tzv. technického ředitele a to samotné vyjednávání, řekněme, posílání e-mailů, možná i komunikace po telefonu, pokud to tedy není osobní, se děje zejména na úrovni těchto lidí, u kterých v uvozovkách přísedí lidé, kteří rozhodují o tom sportu, případně v managementu řeší ty transfery jako ekonomické otázky.

Takže my jsme v tomto případě komunikovali s Brightonem zejména e-maily, stejně tak i s West Hamem. U West Hamu byl v té finální fázi ten rozdíl, že se „Suk“ rozhodl pro West Ham. Brighton už vyblokovali, nepustili je do té osobní komunikace, přestože už byli v Anglii. Takže ta komunikace probíhala potom i telefonicky buď přes agenta, nebo přímo od některých lidí z West Hamu, což ale popisuji už úplně ten finální večer.

Takže ze strany West Hamu nedošlo k takovému tomu tureckému úkroku, že by se najednou na tom finálním papíře objevila částka o deset procent nižší, než o jaké jste se bavili předtím?

Tak dneska už to mohu asi říct. Nakonec to dopadlo tak, že k takovému tureckému úkroku jsme se uchýlili my. Protože v tom finálním součtu hostování a transferu samotného sehrál roli jeden možná trochu podružný a ne úplně důležitý, ale přitom velmi zajímavý aspekt. A to byl rekord z pohledu transferů z české ligy. Takže my jsme dojednali nějakou sumu, která spočívala v sumě za hostování plus toho transferu.

Už bylo skoro všechno dohodnuté, vlastně se jen podepisovaly nějaké papíry. Pak mi Tomáš vyprávěl, že tam seděli a že už si myslel, že jede domů, protože se to hrozně natahovalo, už jsme hráli o každé procento, o každé euro.

Nakonec jsme tam poslali už námi podepsanou smlouvu, po nějakém finálním odsouhlasení, ale připsali jsme tam pár set tisíc eur, aby to udělalo ten rekord, což jim prý, to už vím jenom zprostředkovaně od Tomáše a od pana Pasky, dost vyrazilo dech. A jestli se tedy nepletu, tak nakonec snad museli i oni nebo pan Paska couvnout z nějaké provize, aby to vůbec nějak dopadlo.

Nejdražší přestupy z české ligy v milionech Kč

540 Tomáš Souček, Slavia – West Ham United, 2020

503 Tomáš Rosický, Sparta–Dortmund, 2001

310 Alex Král, Slavia – Spartak Moskva, 2019

230 Bořek Dočkal, Sparta–Henan, 2017

200 Nicolae Stanciu, Sparta – Al-Ahli, 2019

Ono to teď vytvořilo takový pozitivní precedens. Tomášovi se ten úvod nesmírně povedl herně, dal tři branky. West Ham se zachránil a možná nejen West Ham si začal říkat: „Sakra, ta Slavie, asi v ní něco je a není tam těch Součků třeba víc a jeho šikovných kamarádů?“ A teď se vracíme k těm 98 % spekulací, které nejsou pravdivé, jak říkáte. Cítíte teď z britských ostrovů reálný zájem o další hráče Slavie?

Jak už jsem říkal, já prostě ty spekulace, zejména v médiích, považuji opravdu z 98 procent za nepodložené. A většinou je to i do značné míry i hra. Agentů i těch různých jiných zájmových skupin o to, zvýšit cenu nebo pomoci tomu hráči při vyjednávání o prodloužení smlouvy atd. A reálně se z toho ve finále děje hrozně málo. Ono často nedojde ani k těm jednáním. Což vlastně platí do značné míry i o tom současném stavu. Píše se hodně o zájmu hráčů, o zájmu zahraničních klubů o hráče, ale reálně ty nabídky zatím nechodí. V podstatě jediný hráč, u kterého si tu nabídku, která v tuhle chvíli je, umím představit, může být Lukáš Masopust. A tam to spíš přikládám právě tomu osobnímu kontaktu, mají stejného agenta (jako Souček).

A už se Masopust učí anglicky?

To se přiznám, že nevím. Trh je obrovský, je obrovsky otevřený, hráčů na tom trhu je hodně a není úplně jednoduché se do soutěže, jako je anglická liga, dostat, hlavně díky té historii samozřejmě. Podle mě Tomáš tomu hodně pomůže, doufejme, že mu to takhle půjde i nadále. A je strašně důležité, aby tam ta první vlaštovka, říkám první, oni tam jsou samozřejmě i jiní hráči, ale prostě nějaká výraznější vlaštovka byla, to vždycky pomůže a bude hrozně záležet na tom, jestli se tam ještě nějaký další hráč dostane a jak mu to půjde. Nebo jestli Tomáš udělá ještě další krok v rámci Anglie. A někdo další třeba zaujme místo v nějakém menším nebo ne tolik ambiciózním klubu, jako je třeba West Ham, protože bez toho tamní kluby do Čech pro posily sahat nebudou.

Pomohlo třeba to, že Česká republika porazila Anglii v kvalifikaci o EURO v zápase, ve kterém hráli jak Souček, tak mimochodem i Masopust?

Já si myslím, že Tomášovi to pomohlo hodně. Stejně tak to může pomoci případnému transferu jakéhokoliv dalšího českého hráče, protože to jsou přesně ty zápasy, v Lize mistrů nebo na té mezinárodní reprezentační úrovni, které jsou nějakým způsobem ratingově z těchto klubů vnímány dobře. Ve vší úctě k naší lize, k českému fotbalu, já to opravdu vím, protože těch komunikací, rozhovorů se zahraničními kluby, agenty, skauty absolvuji relativně dost na to, abych věděl, že česká liga není zase až tak dobře vnímána.

A ono se to bohužel ukazuje i reálně, čeští hráči v top klubech prostě nehrají, dokonce přestupují, řekněme, i do klubů druhé kategorie a tam se taky úplně neprosazují, pak často chodí v rámci Itálie na hostování, do klubů, ve kterých už třeba hrají, ale jsou to kluby, které sestupují atd. Není to úplně ono a věřím, že se to zlepší. Každý hráč, který tu stopu udělá, otevře dveře dalším. Takže já doufám, že se to bude dít i v případě Tomáše, protože to je hrozně důležité, ale potřebujeme i další, aby to nebylo vnímáno jenom jako jedna vlaštovka.

Máte pocit, že česká liga je teď takhle zaškatulkována nespravedlivě, nebo našim hráčům, kteří z té české ligy přicházejí, v zahraničí oprávněně vyčítají nějaké nedostatky?

Řeknu to obráceně. Není úplně jednoduché hrát českou ligu, je velmi náročná fyzicky, takticky, ale neklade se tu tak velký důraz na individuální schopnosti. A na tom velkém, otevřeném trhu si kluby z velkých lig mohou vybírat mezi nějakou kvalitou hráče, spolehlivostí, taktickou vyspělostí, fyzickou vyspělostí a zároveň ještě nějakým individuálním potenciálem, a tak logicky sáhnou po někom jiném.

Mně vždycky říkal pan Karl v Liberci, že jediným kritériem pravdy je praxe. Ta praxe bohužel ukazuje, nebo minimálně v těch minulých obdobích ukazovala, že čeští hráči to venku úplně nezvládají. Může to být proto, jací jsou fotbalisté, ale roli hraje i to, jak to mají mentálně nastavené. Což je mimochodem jeden ze zásadních problémů i hodnot české ligy.

Česká liga, vůbec české týmy i my Slavia, má ten svůj výkon postavený na týmovosti, soudržnosti, prostě taktické vyspělosti. V rámci Evropy jsme se neprosadili nějakými extrémně dobrými individuálními výkony, ale spíš tou týmovostí. Zanechali jsme, myslím, velký dojem, ale díky těmto atributům, z čehož samozřejmě vyskočil Tomáš Souček, možná v poslední době Ondra Kolář, ale pak je paradoxně těžší zase pro některé zahraniční hráče se prosadit tady v Čechách, protože to hrají sami na sebe, mají ty schopnosti, ale neumí se podřídit týmu a vlastně…

Nemají třeba ukázněnost a tak?

…a prostě tady třeba neuspějí. Takže já neumím říct nebo nechci vůbec říkat, že česká liga je špatná, že nemá kvalitu, ona má velkou kvalitu, je pro mnoho hráčů, třeba i individuálně schopnějších, těžké se tady prosadit. To bezesporu, ale na druhou stranu ta Evropa je otevřená a kluby, hlavně ty, které ty peníze mají, si mohou vybírat z celého světa, a proto je samozřejmě potřeba, aby ti hráči byli komplexní, byli na to připravení. Často se stává, že hráči jsou zvyklí na to, že jsou prostě doma, že to má domáckou atmosféru, mají kolem sebe ty kamarády… A přijdou ven a zjistí, že to je prostě profese, že to je práce, že tam přijdou, musí odvést výkon, že se s nimi nikdo moc nemazlí, nebaví, že tam tolik kamarádů nemají, že to není jako ta rodina. A najednou jsou z toho špatní a i ten jejich výkon jde dolů.

Zmínil jste, že jste v permanentním kontaktu s vašimi protějšky různě po Evropě, s agenty, zprostředkovateli. Jak moc v Evropě ochladila přestupní trh koronavirová krize, která samozřejmě finančně dopadla na celou řadu klubů, v některých státech více, v některých méně? Cítíte, že se z těch přestupních částek nějakých 10 nebo 15 procent škrtá? Anebo je to jinak? Teď zrovna se v Anglii realizoval celkem velký přestup stopera Nathana Akého z Bournemouthu do Manchesteru City a ta částka byla u sestupujícího klubu vlastně dost omračujících 41 milionů liber, tak tam to na nějaké velké ochlazení nevypadalo.

Tak primárně si musíme říct, že zatím to ještě není tak úplně poznat. Protože spousta soutěží teprve skončila, i proto se ten přestupový trh vlastně ještě úplně nerozběhl. Navíc se to transferové okno extrémně posunulo, bude fungovat do konce září, do začátku října. Do těch velkých lig se ještě nepřestupuje. Oni to mají celé posunuté, budou začínat později než my, všude to bude začínat plus minus v září, stejně tak Evropa jako taková, takže teď se to ještě úplně poznat nedá.

Druhá věc je, že si myslím, že zejména v těch ligách, jako je Anglie, Španělsko, možná Německo, se to neprojeví na těch úplně velkých transferech, že na tyhle opravdu zajímavé hráče nebo na ty připravené transfery, které jsou dlouhodobě rozpracované, se i přes to přerušení peníze v těch klubech najdou. Nejen proto, že třeba v Anglii běžela televizní práva dál. A tam je to na penězích za ně hodně postavené.

My všichni doufáme, že se evropské poháry hrát budou, pro nás tady v Čechách jde o značné příjmy. Ale kdyby se náhodou nehrály, tak si myslím, že taková liga jako anglická na tom může i vydělat. Protože oni si sami se sebou, se svým vlastním trhem vystačí. Jim by ta jejich televizní práva ještě nabyla na ceně, kdyby se náhodou nevysílala Liga mistrů atd.

Ale koronavirová krize se každopádně může projevit na těch nižších transferech, u těch ne superkvalitních hráčů. Na evropské úrovni u transferů na úrovni 3 až 6 milionů eur. Tak na téhle úrovni si to kluby budou zvažovat. Myslím, že spíš koupí někoho za 15 nebo 20 milionů eur, protože to je jejich vysněný hráč. A pak budou uvažovat o hráčích za jednotky milionů eur. A tam si budou říkat, jestli je opravdu nutné ho kupovat.

Řeknou si: máme odchovance.

Třeba tak. Anebo je prostě x hráčů, kteří jsou úplně zadarmo nebo třeba za milion. Tady může dojít k určitému rozhodovacímu procesu. A hráči v té kategorii, o které jsem mluvil, zase tak velkou šanci na přestup asi mít nebudou.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované