Hlavní obsah

Expert na vakcíny by teď ještě s očkováním váhal. Vysvětluje proč

Foto: Seznam Zprávy

U genetických vakcín nemáme k porovnání žádnou analogii, musíme se spolehnout na data od producentů, upozorňuje Marek Petráš.

Reklama

22. 11. 14:00

Váhavé postoje lidí k vakcíně chápu, říká vakcinolog Marek Petráš v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Běžíme teď v nějakém čase. Celý svět už kupuje vakcíny, které de facto ještě nezná.

Článek

Kolem vakcín se pohybuje celý dospělý život a ví o nich více než většina ostatních. Už před lety k problematice založil i odborný web. Letos, kdy se po celém světě rozšířila infekce covidu-19, hrál zase vůdčí roli ve vědeckém týmu, který vyvíjel prototyp české vakcíny.

Nyní byl Marek Petráš - vakcinolog působící na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy - vybrán do expertní pracovní skupiny pro hodnocení covidových vakcín, která byla ustanovena Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC).

I navzdory svým dosavadním znalostem a zkušenostem není zatím schopen dát odpověď na otázku, kdy a jakou vakcínou by bylo dobré se nechat proti covidu-19 očkovat. Také není definitivně rozhodnut.

„Mám to v plánu, že se nechám očkovat, ale i já o tom chci vědět ještě více. Nedám vám už teď jednoznačnou odpověď, zda to bude už v této vlně a s těmito typy vakcíny, které jsou nyní k dispozici,“ říká Marek Petráš v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Lze laikům nějak zjednodušeně přiblížit, co by mělo být výsledkem práce expertní pracovní skupiny, do níž jste byl vybrán?

Jde hlavně o řešení otázek spojených s bezpečností covidových vakcín. Pokud by dostupná data z vědeckých článků, ze zpráv producentů nebo z laboratoří signalizovala nějaký problém, dali bychom podnět k přehodnocení nebo k zavedení nějakých omezení. Abychom se vyvarovali nežádoucích a nebezpečných účinků. Toto já osobně vidím jako primární úkol. Sekundárně jde také o sledování účinnosti vakcín. To znamená, jak dlouho můžeme počítat, že bude příslušné očkování protektivní, jak dlouho bude očkovaného chránit, jestli to bude jen půl roku, dva roky nebo více.

Včera jsem se dozvěděl, že naše pracovní skupina by měla fungovat po dobu až čtyř let. Jsme tedy úplně na začátku. Zatím jsme se zabývali tím, podle jakých pravidel budeme postupovat. Rozebírali jsme protokol, který připravil kolega z německého Institutu Roberta Kocha. Jde o to, jak se budou příslušná data ohledně účinnosti a bezpečnosti vakcín vyhodnocovat. V té naší skupině je kolem 20 lidí a je třeba zachovat jednotný postup.

Má tato skupina možnost vystavit nějaké vakcíně stopku, aby se nedostala na trh Evropské unie?

Takhle bych to neformuloval. Plníme spíše roli jakési pojistky. Jsme pouze pracovní skupina čili dáváme podněty přímo Evropskému středisku pro prevenci a kontrolu nemocí.A to samozřejmě už tuto informaci může přenést do evropských struktur. Ty by na to mohly reagovat. Zda vystaví stopku, říct neumím. Jde ale o to, že celá ta problematika je dozorována a kontrolována i z jiných stran než jen ze strany Evropské lékové agentury. Ta má data od výrobců a hodnotí pouze tato data. My máme rozšířenou škálu informací.

Neprobádaná cesta

Není týden, aby některá z farmaceutických firem neohlásila výrazný pokrok ve výzkumu, vývoji i v testování vakcín. Kde je teď nejužší hrdlo, aby se proces zdárně dokončil?

Berte to tak, že i já mám zatím k dispozici jen informace z médií, protože i producenti doposud veškeré informace zprostředkovávají pouze formou tiskových zpráv. Nemám žádná bližší a podrobnější data. Ale určité úskalí bych osobně viděl v tom, že se v některých případech jedná o relativně technicky vyspělé vakcíny, s nimiž ještě není velká zkušenost.

Teď myslíte genetické mRNA vakcíny, jaké vyvíjí třeba americká firma Moderna nebo americko-německé duo Pfizer-BioNTech?

Ano. Pokud bychom vedle toho hodnotili adenovirové vakcíny (přichází s nimi třeba AstraZeneca ve spolupráci s Oxfordskou univerzitou nebo firma Johnson & Johnson - pozn. red.), tak tam už máme určitou analogii. Podobná vakcína nebo analogická vakcína se totiž používá v boji proti hemoragické horečce ebola v Africe, a to už po dobu více jak roku. A z výsledků této už používané vakcíny můžeme extrapolovat na tyto nové vakcíny, covidové. A to nám pomůže snáze pochopit, jestli tam je očekávatelné riziko nějakých nežádoucích účinků či není.

U genetických vakcín to tak snadné není?

Tam zatím tu analogii nemáme. Čili tam se budeme muset držet jenom těch záchytů nežádoucích účinků, co provedli sami producenti v rámci klinického hodnocení. A já se přiznám, že neumím předjímat, jak ve věci bude postupovat Evropská léková agentura. Nicméně budeme se k tomu nějakým způsobem vyjadřovat i my, v rámci naší expertní skupiny při ECDC, v níž jsou i imunologové.

Takže vidíte dilema, zda jít už onou „prošlapanou“ cestou, nebo úplně novou, byť se může v lecčems jevit jako nadějnější a progresivnější?

Ano. Já si dokonce myslím, že právě ta vysoce vyspělá technologie použitá pro genetické očkování může představovat určitou bariéru. Překážku toho, aby se očkování rychle rozšířilo. Může se to stát. Samozřejmě dáme k tomu i nějaké naše stanovisko, nějaké doporučení, ale pak stejně záleží na lidech, na široké veřejnosti, jestli to pro ně bude akceptovatelné nebo ne.

Budou zde asi i problémy logistické. Genová vakcína od Pfizeru si kupříkladu žádá skladování při teplotě minus 80 stupňů Celsia. Údajně může být i potíž dostat vakcínu za těchto podmínek v letadle přes moře?

Pokud vím, Pfizer má produkci i v Evropě, tak přeprava přes moře snad ani nebude nutná. Ale i to si za nějakých podmínek představit dovedu. Jako větší problém vidím místní distribuci, na našem lokálním trhu. Skladování při takto nízké teplotě znamená i potencionální riziko popálení, musí to být v suchém ledu, při manipulaci se musí používat rukavice.

Nicméně věřím, že výrobce všechny tyto těžkosti vyřeší, jen to bude chtít určitá pravidla. Ale jsou to další zvýšené nároky pro tento typ vakcíny. Jinými slovy, je to vyspělá technologie, která není ještě úplně dotažená do konce. Firma Moderna mluví o tom, že její vakcína může být přechodně - po dobu až 7 dnů - skladována při teplotě 2 až 8 stupňů. To je dobré, je to už lednicová teplota, ale pokud to bude déle, bude už také muset být uchovávaná při podstatně nižší teplotě.

Je málo informací, ale čekat nelze

A budeme my, široká veřejnost, do toho moci vůbec nějak mluvit? Budu si moci vybrat, od kterého výrobce vakcínu budu chtít a do kterého vakcinačního centra zamířím?

Tohle je složité v téhle fázi říct, jestli to bude striktně dané, že každé centrum bude mít jinou vakcínu nebo budou mít ta centra oba dva typy vakcín. Je ještě příliš brzy.

V nějaké předběžné podobě už existuje Národní očkovací strategie proti covidu-19. Viděl jste ji a co na ni říkáte?

Já ji osobně nestudoval, jen jsem něco pochytil z médií. Přiznám se, že osobně bych ji nyní ani neuměl sestavit. Tam stále schází argumentace ohledně účinnosti a bezpečnosti. A volby dané vakcíny. Zatím máme jen několik málo publikovaných údajů z klinického hodnocení, z fáze 1, kdy to stále nemůžeme brát jako bernou minci. Není dost informací, na základní a robustní data teprve čekáme. Ale je samozřejmě zapotřebí být na ty informace už připraven, protože potom zase ten proces bude velmi zrychlený.

Už teď je zapotřebí aktivovat skupinu lidí, kteří budou imunizační plán připravovat. Vše se to bude postupně zpřesňovat na základě dat, která budou vycházet z Evropské lékové agentury a z našeho Státního ústavu pro kontrolu léčiv. To budou instituce, které se k tomu budou vyjadřovat.

Sám připouštíte, že kolem covidových vakcín je stále mnoho otazníků. Lze už teď plánovat nákupy, když víme tak málo?

Jenomže my běžíme v nějakém čase. Celý svět už kupuje vakcíny, které de facto ještě nezná. A vezměte si, že kdyby český stát postupoval rigorózně, kdyby čekal, až jak se to celé vyvine, byl by kritizován širokou veřejností, že nic nedělá. Ostatně jako členský stát Evropské unie se nějakým způsobem začleňujeme do stejné procedury jako ostatní země EU.

Hodně se mluví o účinnosti vakcín. Všichni výrobci vesměs deklarují, že je to hodně přes 90 procent. Lze tomu věřit?

Určitě ano, ale jde zatím jen o účinnost krátkodobou. Účinnost vakcíny začne postupně, tak jak poběží čas, klesat. I když ale klesne třeba na 60 procent, tak to pořád nebude znamenat, že je nefunkční, nepoužitelná.

Není divné, že třeba u běžného očkování proti chřipce se uvádí účinnost jen kolem 60 procent?

U chřipky je to ovlivněné tím, že cirkulující virus se každoročně mění. Výrobce, který připravuje vakcínu, ji připravuje na konci předešlé chřipkové sezony, na základě podkladů Světové zdravotnické organizace (WHO). Ta má k tomu metodiku, jak predikovat cirkulující kmen pro sezonu následující. Takto se to provádí už nějakých padesát let a ta technika typování je už velmi dobře vypracovaná. Ale ani WHO se nemusí trefit.

Takže je to „střílení naslepo“, byť sofistikovaným způsobem?

Je to sofistikovaný způsob tipování. Vlastně nemáme jinou možnost. Nemáme křišťálovou kouli, abychom se podívali se, jak to bude v příští chřipkové sezoně vypadat, a podle toho se připravili.

Mluvíte o možných mutacích chřipkového viru, co si myslíte o vlivu mutací koronaviru SARS-CoV-2 na covidovou vakcínu?

Celou dobu to vypadalo, že tento koronavirus je poměrně geneticky stabilní. Že dílčí změny, kterým podléhá a které pocházejí z lidských hostitelů, jsou minimální. A proto příliš nehrozí, že by mohlo dojít k selhávání ochrany po budoucím očkování. Ale jak se dodatečně ukázalo, koronavirus si našel svého mezidruhového hostitele. V Evropě se to prokázalo na norkových farmách.

Už někdy během dubna či května byly první zprávy o tom, že koronavirus začal norky infikovat. A po prázdninách byly první případy přenosu z norka na člověka. A tohle je to riziko. Virus dostává nového hostitele, přijímá jeho znaky, tím se geneticky mění jinak než v rámci cirkulace na lidském hostiteli. A tyhle nové znaky jej mohou změnit natolik, že pokud se dostane zpátky na člověka, může mít už úplně jiné vlastnosti. Nebo může být mnohem virulentnější čili je pak i nebezpečnější. To byl důvod, proč Dánové, Italové i Němci se rozhodli norkové farmy zlikvidovat.

Česko předběžně počítá s nákupem vakcín od firem AstraZeneca a Pfizer, ve hře jsou i další firmy, s nimiž za celou EU vyjednává Evropská komise. Celkem jsou nyní rozjednány dodávky už asi od šesti firem. Celá ta věc má jednak zdravotní aspekty, ale i byznysové. Někomu tím dáváme možnost vydělat, jinému ne. Kdo by měl být tou autoritou, která rozhodne, co je pro nás nejlepší?

Mechanismy na to existují. Jak už jsem dříve naznačil, tou hlavní evropskou autoritou je Evropská léková agentura, která má svou „pobočku“, když to řeknu zjednodušeně, v podobě českého Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Ten je součástí Evropské lékové agentury. Takže to je ta základní instituce, která vlastně dává povolení k registraci. Zatím ovšem budeme mluvit jen o nouzové registraci.

Není to ta definitivní registrace, jak ji známe u běžných přípravků či vakcín. Tento proces obvykle trvá mnohonásobně déle a tady budeme spoléhat na to, že léková agentura nechá posoudit všechny vakcíny vícero expertními skupinami a ten přístup bude velmi důsledný, ačkoliv to schvalování neprobíhá v úplně standardním režimu.

Žádný výzkum není zbytečný

Do vývoje vakcíny se pustilo téměř 200 vědeckých týmů z celého světa. Kolik z nich dojde až do toho finále a zužitkuje veškerou práci a vložené investice?

Podívejte se, když začínáte takovýto výzkum, dopředu nikdy nevíte, jak to dopadne. Jdete vždy do rizika, že nedojdete až do cíle. Ale i když nedojdete, tak ani potom takový vývoj není úplně marný. Vy máte možnost ho publikovat a rozdělit se o své poznatky s celým odborným světem. A dají se tak tyto výsledky dále využít třeba při hodnocení a posuzování stávajících nebo nových vakcín, které až do toho finále došly. Každý poznatek je příspěvkem k vědění. I slepá cesta je výsledek, protože ukáže, že tudy by se jít nemělo.

Vy jste stál v čele vědeckého týmu, který připravil prototyp české vakcíny proti covidu-19. Nemrzí vás, že právě tady ta práce nepokračuje a vše asi přijde vniveč?

Nijak úkorně to nenesu. Vy jste sám říkal, že tu bylo asi 200 týmů, které se po celém světě pustily do stejné práce, možná jich bylo ještě víc, protože celá řada týmů nebyla v žádné databázi. Ale právě proto bych nehodnotil žádnou snahu jako marnou. Už jenom to, že se najde skupina lidí, kteří jdou pomoci, je přínosné.

My jsme k tomu přistupovali tak, že se pokusíme vyvinout vakcínu, která by byla naše, aby zde nebyla stoprocentní závislost na dovozu. A druhým cílem bylo vyzkoušet si, jestli jsme ještě schopni takovéhle vědecké činnosti, protože toto není základní výzkum, tohle je těžce aplikovaný výzkum. A vy už dopředu vlastně musíte mít v hlavě, jak se ty věci z laboratoře překlopí do výroby. A já hodnotím jako vysoce pozitivní, že se podařilo sestavit tým ze tří státních institucí a ten projekt se minimálně v první fázi povedl.

Nicméně i mnozí vědci jej od samého počátku hodnotili jako dosti naivní.

My jsme se tím vůbec nezabývali. Upřímně řečeno - o lidech, kteří toto tvrdili nebo vzkazovali, nevím, že by nějakou vakcínu někdy vytvořili. Kdyby někdo z nich nějakou vytvořil, sám jej budu rád kontaktovat, protože věda je otevřená, je to vždy diskuze. Je to milion nápadů, myšlenek, které potřebujete nějakým způsobem usměrnit, dát tomu nějaký řád. Já nikdy neodsuzuji žádný jiný výzkum, spousty laboratoří do žádného konce nikdy nedojdou, ale každá takováhle věc má svůj smysl. A o naivitě může mluvit jenom člověk, který je nějakým způsobem asi zahořklý, a já bych jej asi za skutečného vědce ani nepovažoval. Tím se nechci nikoho dotknout.

Pokud vím, tak ještě pamatujete původní Ústav sér a očkovacích látek, z něhož v devadesátých letech vznikly firmy Sevac a Sevapharma. Jak jste nesl jejich neslavný konec?

Cítím to jako velkou ztrátu. Ten původní ústav byl, když to řeknu jednoduše, přetaven v komerční společnosti. Bral jsem to jako jakousi daň za demokracii. Byl to trend i v celé západní Evropě, v západním světě, všechny tyhle ústavy se vlastně změnily v komerční subjekty. To nebylo naše specifikum.

No, a v 90. letech se postupně komerční subjekty začaly spojovat dohromady. Větší koupily menší a vznikaly velké nadnárodní firmy. Tenhle proces se víceméně už zastavil, protože malých komerčních subjektů vyrábějících vakcíny je velmi málo, jestli vůbec ještě jsou. Velcí hráči si malé už dávno rozebrali. Určitě je škoda, že to u nás takto skončilo. Ona i dnes třeba firma Sevapharma existuje, ale není funkční, není už schopna produkovat, natož něco vyvíjet. Ta historie je zpřetrhaná.

Ceny nejsou přemrštěné

Nakolik je výzkum a vývoj vakcíny proti covidu-19 odrazem snahy celé světové vědecké komunity pomoci pandemii porazit a nakolik v tom jde o velký byznys?

Jak jsem řekl, každý tým jde do velkého rizika, že to nemusí dopadnout. Samozřejmě byste mohl namítnout, že vývojové laboratoře dostávají desítky a stovky milionů dolarů, aby vývoj mohly realizovat. To je pravda. V rámci grantů nebo nějaké podpory je mohou dostat. Čím více peněz ale dostanou, tím více se dá i předpokládat, že se budou muset zodpovídat z toho, že jejich bádání nešlo správným směrem. To se může všechno stát.

Byznys se do toho dostává v momentě, kdy vývojová laboratoř zjistí, že není schopna zajistit produkci. Produkce má svá pravidla hry, která jsou velmi přísná. A v tom momentě je tedy přizván partner v podobě stabilní farmaceutické firmy. A ta už to také rozvíjí v tom směru, že výsledný produkt bude mít svou hodnotu a tržní cenu. A pracuje se samozřejmě i s předpokladem, že se vložené peníze vrátí.

Bude tedy covidová vakcína pro farmaceutické firmy atraktivním byznysem?

Ceny, o kterých se v souvislosti s covidovou vakcínou zatím hovoří, jsou z mého pohledu na úrovní pokrytí nákladů výzkumu, vývoje, výroby a kontroly, včetně těch klinických hodnocení. Že by se tam ale rýsoval nějaký extra velký profit, si nemyslím. Ten profit bude vznikat v rámci velkoobjemové výroby, půjde přece o stamiliony či dokonce miliardy dávek, ale jednotkově ziskové marže nijak vysoké nebudou. Cena vakcíny v řádu 10 až 20 euro je cenou, za kterou se nyní běžné vakcíny nabízejí zpravidla pro třetí svět. Producenti podle mě respektují, že se jedná o mimořádnou situaci. Není to z jejich strany přehnané.

V Česku je jen méně než polovina lidí ochotna nechat se očkovat. Mnozí možná ještě váhají, nechtějí být „pokusnými králíky“ a definitivně se rozhodnou až později. Rozumíte těmto postojům nebo v tom vidíte velký problém z hlediska získání kýžené kolektivní imunity?

Ty váhavé postoje jsou pochopitelné. Když se zeptáte mě, zda se nechám očkovat, tak vám řeknu, že to zvažuji, mám to v plánu, ale i já o tom chci vědět ještě více. Nedám vám už teď jednoznačnou odpověď, zda to bude už v této vlně a s těmito typy vakcíny, které jsou nyní k dispozici. A tudíž se nemohu divit laické veřejnosti, která se musí spolehnout jen na odborníky, že jen zhruba z poloviny je ochotna se očkovat. Já bych i toto bral jako dobrý příslib.

Očkování má být dobrovolné, ale mluví se o tom, že by lidé, kteří si vakcínu píchnout nechají, mohli čerpat určité „benefity“, být v něčem zvýhodněni. Umíte si to představit?

Abych řekl pravdu, moc ne. Nikdo asi nebude mít na čele nálepku „jsem očkovaný“. A umíte si představit, jak se dá očkovací průkaz padělat? Já věřím spíše ve zdravý lidský rozum a také v osvětu. Když bude vysoká proočkovanost, tak i ti, co se bojí a nechtějí být očkováni, budou nepřímo chráněni. A potom budeme moci přísná protiepidemická opatření výrazně omezit a možná i úplně zrušit. A vrátit se do normálu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené