Hlavní obsah

Odkládáme i onkologické operace, říká koordinátor z kraje, kde padly nemocnice

Foto: Seznam Zprávy

Kapacitu jednotky intenzivní péče museli ztrojnásobit. Z osmi míst udělat 24, popisuje pardubický koordinátor intenzivní péče Jiří Pařízek realitu v nemocnici. (Ilustrační snímek)

Reklama

4. 3. 18:13

Pardubický kraj jako první označil stav ve svých nemocnicích za „hromadné postižení osob“. Je potřeba tlumit operativu, kterou za běžných podmínek omezovat nechceme, vysvětluje tento krok krajský koordinátor Jiří Pařízek.

Článek

Na našem pracovišti jsme museli na jednotce intenzivní péče navýšit počet míst z osmi na 24, popisuje jeden z detailů přetížených nemocnic v Pardubickém kraji tamní koordinátor intenzivní péče a primář oddělení ARO Jiří Pařízek, proč došli do bodu, kdy vyhlásili hromadné postižení osob.

Ve všech pěti zdravotnických zařízeních v kraji jste vyhlásil stav hromadného postižení osob. Co vás k tomuto kroku přimělo?

Byl to postupný proces. Vyhlášení tohoto stavu není legislativně ukotveno, nebo pro to není přesná definice. Je to spíš taková proklamace nebo popis skutečnosti, která v nemocnicích nastává. Máme tady stav, kdy se dva měsíce nemocnice postupně plní, a dosáhli jsme takové úrovně zaplnění kapacit, že to začíná omezovat i péči, kterou jsme schopni pacientům poskytovat. Je potřeba tlumit operativu a uvolňovat si kapacitu, kterou za běžných podmínek omezovat nechceme.

Můžete ještě laicky vysvětlit, co to znamená pro covidové a necovidové pacienty?

Pro necovidové pacienty to znamená, že musíme tlumit operativu, to trvá už nějakou dobu. Snažíme se například onkologickou operativu co nejvíce dělat. Jsou ale i případy, kdy toto musíme odkládat, protože kapacitu musíme přesouvat na jiný typ péče. Je to ale samozřejmě individuálně zvažováno, ne všechno jde odložit.

V případě, že by covidoví pacienti dále přibývali tempem jako teď, může se stát, že se bude snižovat počet personálu na pacienta?

Určitě se to stát může. Do jisté míry se to poměrně dlouhou dobu děje. Když si vezmu jenom naše pracoviště, tak jsme museli navýšit místa pro covid pacienty na jednotce intenzivní péče z původních asi osmi na současných 24. A zkušeného personálu máme jen omezené množství. Ten počet míst, která nemocnice nebo zdravotnictví má, je do určité míry konečný. Nemůžeme to navyšovat neomezeně. Na určité úrovni kvality rozhodně ne neomezeně. Může se stát, že dojde k naplnění a dostaneme se do situace, která nebude mít řešení.

Kvalifikovaný personál na JIP a ARO asi mimo nemocnice nejde tak jednoduše sehnat. Pomůže reálně možnost přidělovat zdravotní pracovníky mimo nemocnice?

Personál, který by byl přesměrován do nemocnic, může pomoci na úrovni standardních oddělení, kde to není tak dramatické, i když to také není úplně stejné, pracovat v ambulantním sektoru a v nemocnici. Nicméně co se týče intenzivní péče, tak tam je to úplně jiná záležitost. Není to takový problém u lékařů, jeden dokáže obsloužit poměrně velké množství pacientů, ale u sestřiček, které reálně u pacientů celé dny jsou, tam to je obrovský problém. Jsou to specialistky na obrovské úrovni.

Budete žádat o podporu ostatních zdravotníků?

Určitě nějaká žádost bude. Nedokážu vám ale říct kolik, to se bude teprve počítat.

Kolik máte aktuálně volných lůžek k dispozici?

Co se týče standardní péče, tak pardubická nemocnice má v tuhle chvíli až několik desítek lůžek, už teda musíme ukládat pacienty na takzvané přistýlky. To znamená, že na pokoje, které mají původně nějakou kapacitu, je potřeba přidávat postele. Už to řešíme bohužel tímto způsobem. Co se ale týče intenzivní péče, tak ta je na celý kraj v jednotkách lůžek. Počátkem týdne jsme museli žádat centrální dispečink a z kapacitních důvodů převážet jednoho pacienta.

Kolik tedy máte covidových pacientů na ARO a JIP?

Za kraj to bude asi kolem 60 pacientů. Je to těžké říct, protože máme nějaké pacienty na nižší úrovni poskytované péče a pak i ventilované pacienty.

Nakolik do té situace promlouvají takzvaní postcovidoví pacienti? Kteří jsou formálně negativní, ale pořád mají příznaky?

Ve standardní péči to až tolik nepociťujeme. V intenzivní péči je to problém. Těch pacientů je obrovské množství a ta kapacita následné péče o pacienty, kteří nejdou delší dobu odpojit od dýchacích přístrojů, je omezená. U těžkých pacientů se ta délka hospitalizace počítá na týdny. V lepších případech jsme schopni do týdne do dvou pacienta odpojit, ale je plno pacientů, kteří nejdou odpojit delší dobu, už jsou formálně negativní, nezadáváme je do systémů, ale pořád na tom lůžku jsou a potřebují tu stejnou péči. Je to problém.

Jak probíhá to zadávání čísel do systému? To děláte vy, nebo jak to v praxi funguje?

Každý den je na každé jednotce k tomu někdo určen, kdo to zadává do národního systému, ze kterého si ministerstvo bere data. Je samozřejmě potřeba umět ta data interpretovat.

Může skutečně nastat situace, že už nebudete schopni přijímat nové pacienty?

Určitě může. Kapacita zdravotnického systému je v nějakém okamžiku konečná. Dostaneme se do chvíle, kdy už nebudeme mít dost kyslíkových vstupů, abychom všechny mohli adekvátně napojit, a bude to i technicky i personálně extrémně obtížně řešitelné a dostaneme se skutečně do situace hromadné katastrofy. Zatím jsou regiony v České republice, které jsou schopny vypomoct. A pokud si nebudeme schopni pomáhat, tak je kolaps do dvou tří týdnů reálný, ale nikdo netuší, co se bude dít, jak budou lidé ta opatření respektovat, jestli opravdu zůstanou doma a nebude se ta choroba dál šířit.

Co se teď musí stát, aby se situace zlepšila?

Musí se změnit vstupní podmínky. Musí se snížit počet přijímaných pacientů a počet pacientů, kteří vyžadují intenzivní péči. Pak se můžeme vrátit do normálu. Tam ale nejsme. Pardubická nemocnice přijímá každý den dvacet až třicet nových pacientů, což je zaplnění v podstatě jednoho celého oddělení. Někdy je to vyvážené propouštěnými, případně úmrtími, někdy ne. Jak kdy.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované