Hlavní obsah

Opomíjený covidový premiant. Soused Číny těží ze zkušeností

Foto: Profimedia.cz

Život v Hanoji se už skoro vrátil do normálu. Samozřejmostí je ochrana obličeje.

Reklama

18. 4. 14:30

Nepatří mezi nejbohatší či nejvyspělejší státy, přesto při zvládání pandemie konkuruje premiantovi Novému Zélandu a předčí Tchaj-wan. Návod na zvládání koronaviru je ve Vietnamu jasný.

Článek

Do oceňované trojice pandemických premiantů se nejčastěji řadí Nový Zéland, Austrálie a Tchaj-wan.

Nový Zéland zavedl cestovní omezení pro cestující z pevninské Číny ještě předtím, než zaznamenal jediný vlastní případ nákazy. Podle přísných pravidel Austrálie se mohli místní jistou dobu pohybovat jen v okolí svého bydliště. Prezidentka Tchaj-wanu opakovaně uváděla, že úspěch její země v pandemii „není náhoda“, ale zkušenosti z předešlých epidemií a maximální bdělost.

Mezinárodní chvály se možná neoprávněně nedostává zemi, která si podle indexu hodnocení 98 států a jejich úspěchu při zvládání pandemie stojí hned na druhém místě za Novým Zélandem.

Vietnam na rozdíl od ostrovních států s Čínou, prvotním epicentrem nákazy, spojuje pozemní hranice. V dobách šíření covidu-19 ve Wu-chanu navíc v Číně cestoval nezanedbatelný počet Vietnamců v rámci oslav nového lunárního roku. Kromě toho spolu do blízkého denního kontaktu přicházeli vietnamští rybáři s čínskými vojáky a pracovníky pobřežní stráže. Potenciál stát se dalším světovým epicentrem pandemie měl Vietnam více než slušný i vzhledem k počtu obyvatel.

Přesto však s 97milionovou populací hlásí po více než roce pandemie něco přes 2 500 případů nákazy a 35 úmrtí. Pro srovnání se zeměmi s obdobnou rozlohou a populací –⁠ Egypt se 102 miliony obyvatel zaznamenal více než 176 000 případů nákazy. Demokratická republika Kongo, uzavřená uprostřed afrického kontinentu, mezi svými 89 miliony obyvatel eviduje více než 24 000 případů.

Vietnamský recept na zvládání pandemie se přitom jeví jako poměrně snadný.

Jako první na řadu přišel nízkonákladový model a zavádění základních opatření – mytí rukou a nošení roušek. „Odborníci se vesměs shodují, že to byly zejména zkušenosti z boje proti SARS v roce 2003 a MERS v roce 2012, které přiměly vládu nejen jasně deklarovat, že covid-19 je nebezpečnou nemocí, ale i rychle zavést účinná opatření proti jeho šíření,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy úspěch Vietnamu Filip Kraus z Univerzity Palackého v Olomouci a projektu Sinofon.

Filip Kraus

Filip Kraus dokončil doktorské studium na Graduate Institute for Social Research and Cultural Studies na National Chiao Tung University na Tchaj-wanu. V rámci svého výzkumu se zaměřuje na sociální a kulturní antropologii vietnamské společnosti, vietnamskou literaturu, západní kritickou filozofii, postkoloniální studia v současné jihovýchodní Asie, vietnamskou migraci a mezinárodní vztahy v jihovýchodní Asii. Je součástí projektu Sinofon při Univerzitě Palackého v Olomouci.

Foto: Sinofon, Univerzita Palackého

Filip Kraus.

Hned v lednu 2020, bezprostředně poté, co se v čínském Wu-chanu prokazatelně objevily případy „těžké pneumonie“, Vietnam provedl první posouzení rizik. Zavřely se školy a omezily se lety. Když Čína oznámila své první úmrtí v souvislosti s koronavirem, Vietnam okamžitě zavedl zdravotní kontroly na letištích a měření teploty cestujících.

Namísto vyhlášení celonárodního lockdownu začalo rozsáhlé trasování, testování, jasná komunikace ze strany vlády a opatření sociálního distancování. Začátkem května se už lidem do značné míry podařilo vrátit se ke svému běžnému životu. V médiích byl postup vlády popisován jako „přístup nulové tolerance“.

„Za nejúčinnější je považováno třístupňové trasování kontaktů nakažených a přísné karantény nakažených v nemocničních centrech, jakož i jejich kontaktů doma a dohled nad dodržováním těchto karantén. Významné byly i lokální uzávěry, cílené testování velkých skupin obyvatel a různé mobilní aplikace podobné české e-roušce,“ popisuje Kraus.

Vláda Vietnamu spojila síly i s poskytovateli mobilních služeb. Díky datovým sítím mohla rychle sdílet informace, vyhlášky a nařízení. „Vietnam také velmi rychle vyvinul vlastní PCR testy, které poté masivně používal, a v současné době vyvíjí i svoji vlastní vakcínu. V celém procesu bylo také důležité přísné potírání dezinformací, které byly sankcionovány na základě trestního práva.“

Podle Krause Vietnam zvládl nejen samotnou pandemii, ale i její mediální pokrývání. „Bez nadsázky lze konstatovat, že Vietnam pandemii zvládá velmi dobře, přinejmenším mediálně – což je pravděpodobně stejně důležité jako zvládat situaci po stránce zdravotní. Dnešní čísla jsou v zemi o 97 milionech obyvatel úctyhodná – obzvlášť pokud přihlédneme ke skutečnosti, že miliony lidí žijí ve městech o velmi vysoké hustotě obyvatel s relativně nízkými hygienickými standardy.“

Vietnamu značně pomohlo i přítomné tropické podnebí, které naopak viru nesvědčí.

Kvůli jeho úspěchu však panuje i určitá předpojatost. Vietnam je socialistická země pod vedením vietnamské komunistické strany (KSV). Podle kritiků se vláda nepochlubila kompletními čísly.

„Řada odborníků tato příznivá data zpochybňuje a je pravdou, že statistické údaje, které poskytuje Centrální statistický úřad (General Statistics Office of Vietnam) nejsou z pohledu evropských standardů příliš spolehlivé. Nicméně, v rámci jihovýchodní Asie lze Vietnam zařadit k zemím s průměrně rozvinutým systémem sběru dat a nic nenasvědčuje tomu, že byla upravována. Navíc, jediným argumentem, jak bude možno tato data zpochybnit, bude až případný statistický nárůst kumulativních úmrtí za rok 2020,“ popisuje Kraus a dodává, že i po zveřejnění dat v červnu letošního roku bude možné data vykládat několika způsoby.

„Například nárůstem počtu starých lidí, kteří umírají ‚přirozeným‘ způsobem. Jen v případě, že dojde ke skokovému nárůstu úmrtí v roce 2020, bude možno se domnívat, že pandemie nebyla zvládnuta tak dobře, jak je prezentováno. Rád bych zopakoval, že v tomto okamžiku tomu nic nenasvědčuje.“

Druhá strana mince

Ani takový úspěch vlády se neobešel bez kritiky. Zavedená opatření nejvíce dopadla na ty nejchudší. Některým domácnostem sice pomohly vládní balíčky, spousta Vietnamců ale pracuje bez potřebných papírů. A bez dokumentace nedostáhnou na oficiální podporu. V takových případech nezbývá než spoléhat na charity a nevládní organizace.

S nedostatkem příjmů bojují venkovské komunity a farmářské rodiny ve středním Vietnamu. Těm sociální organizace rozvážejí potravinové balíčky a poskytují půjčky. Komunity farmářů v oblasti přišly o možnost cestovat do Ho Či Minova města za dalšími přivýdělky. Řada mladých dívek se nevrátila do škol a panují obavy, že skončily jako pracovnice na farmách nebo mladé manželky.

Institut iSEE, místní vietnamská nevládní organizace, pak pomáhá členům transsexuální komunity, před pandemií zaměstnaným v zábavním sektoru. Institut jim poskytuje jídlo, hygienické výrobky, kredit na telefon a přístup k internetu.

Úspěšné volby

Vzhledem k dobré pandemické situaci si Vietnam dovolil i volby nejvyššího politického vedení země, takzvaných čtyř pilířů vietnamské politiky. V praxi to znamená, že má Vietnam nového generálního tajemníka KSV, premiéra, prezidenta a předsedu sněmovny. „Největší zásluhy za zvládnutí covidu-19 byly připisovány premiérovi jménem Nguyễn Xuân Phúc, který byl navzdory očekáváním některých politických komentátorů zvolen do čela země jako její 14. prezident. Svůj post obhájil i generální tajemník KSV, Nguyễn Phú Trọng, který do letošního roku zastával i funkci prezidenta,“ popisuje Filip Kraus.

Vietnam má i nového premiéra. „Phạm Minh Chính představuje mladší generaci vietnamských politiků a jeho zvolení bylo také poněkud překvapivé. To pravděpodobně souvisí s dalším směřováním Vietnamu, který bude v krátkodobém či střednědobém horizontu čelit několika politickým a ekonomickým výzvám.“

Mezi Čínou a USA

Podle Krause je jedním z politických dilemat Vietnamu zvyšující se moc a vliv jeho severního souseda, Číny, která dnes představuje klíčovou roli pro další ekonomický rozvoj regionu. „Vietnam potřebuje provést ekonomickou transformaci a, i v době po covidu, udržet poměrně vysoký ekonomický růst. Vietnam si dal za cíl ekonomicky se transformovat na socialisticky orientovanou, moderní, industriální a vysoko-příjmovou zemi, která by do roku 2025 měla zdvojnásobit svůj hrubý domácí produkt,“ říká Kraus.

Vietnam se chce zaměřit i na snížení kriminality. „Zejména té hospodářské a administrativní – jinými slovy korupci. Zároveň je smutným faktem, že Vietnam stále ještě nemá vyřešeny územní spory v Jihočínském moři a vietnamská veřejnost se také obává přílišného vlivu Číny na svou ekonomiku. Za této situace bude pro vedení státu nutné zachovat alespoň zdánlivou rovnováhu ve svých mezinárodních vztazích s Čínou a USA, ale udržovat s Čínou nadstandardní vztahy. Za těchto okolností není ani moc překvapivé, že nový premiér Phạm Minh Chính je považován za pročínského, ekonomicky zaměřeného pragmatika s dobrými kontakty do bezpečnostního aparátu.“

Ačkoli se Vietnam navenek bude snažit udržovat dobré vztahy jak s Čínou, tak se Spojenými státy americkými, v dlouhodobém časovém horizontu je zřejmé, že mu nezbude než posilovat své vztahy především se svým asijským sousedem. „Pozitivní aspekt posledního politického vývoje tak tkví především v návratu ke starým politickým pořádkům, kdy se o vedení země dělily výše uvedené čtyři osoby a nikoli tři, jak tomu bylo v posledních dvou letech. To implikuje více kolektivní vedení země a menší kumulaci moci, nežli tomu je v současné Číně,“ dodává Kraus.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované