Hlavní obsah

Pod čarou: Houby nám ukazují cestu k lepšímu životu. V jídle, designu i politice

Foto: Barbora Tögelová, Seznam Zprávy

Pro člověka z houbařstvím posedlé východní Evropy to nemusí být tak zjevné, ale houby jsou pro spoustu lidí docela neznámým a exotickým fenoménem.

Reklama

11. 9. 2021 14:30

V newsletteru Pod čarou každou sobotu Matouš Hrdina popisuje společenské trendy, které sice vídáme všude kolem sebe, ale v přílivu každodenního zpravodajství trochu zanikají mezi řádky. Přečtěte si ukázku.

Článek

Když jiné zdroje inspirace selhávají, pořád je tu příroda, a tak se v pravidelných intervalech opakují vlny kulturních návratů do lesů a polí. V posledních letech začíná stále více lidí fascinovat svět hub, a tak je dnešní Pod čarou právě o těchto organismech, které kromě houbařů začaly zajímat také designéry, lékaře či aktivisty.

Pro člověka z houbařstvím posedlé východní Evropy to nemusí být tak zjevné, ale houby jsou pro spoustu lidí docela neznámým a exotickým fenoménem. Na první pohled nepatří mezi ty nejvíc atraktivní věci, které lze v přírodě nalézt, a tak dlouho zůstávaly stranou pozornosti vědců i veřejnosti. Také v této oblasti ale leccos změnila pandemie a nastupující klimatická krize a nejpozději loni na jaře byly houby najednou všude.

Život vyrobený z hub

Zpětně to docela dává smysl. Lockdownem vynucený pobyt v přírodě se spojil se zájmem o trvale udržitelnou módu a design a zklamání z omezených kapacit vědy a techniky přimělo spoustu lidí hledat lék na civilizační potíže v tradičních metodách. Na Instagramu a dalších sítích začaly frčet estetické směry typu cottagecore nebo goblincore, které si libují v rustikální idyle, květovaných šatech, paběrkování v lese a sušení bylinek, a bylo jen otázkou času, kdy mezí tím vším vyrostou první muchomůrky.

V roce 2019 vyvolal zaslouženou pozornost netflixovský dokument Fantastic Fungi a houbový boom se rozběhl naplno. Na titulních stránkách módních časopisů se objevily houbami inspirované bytové doplňky, nábytek a oblečení. Šedivý minimalismus vystřídaly útulnější barvy s doteky houbové psychedelie 60. a 70. let, na nočních stolcích vyrašily populární lampy hřibovitých tvarů a pytel se roztrhl i s tematickými výstavami, časopisy a knihami.

Nejrůznější estetické vlny bývají pomíjivými záležitostmi, které přicházejí a odcházejí, ale houby toho v sobě skrývají mnohem víc a stále se tak drží na výsluní. Nové technologie umožnily prostřednictvím hub vytvářet praktickou náhradu kůže, jejíž popularita stále roste díky zelenému obratu v módním průmyslu, ze stejného důvodu se rozmáhají na houbách založené náhražky plastů nebo masa, a houby se začínají skloňovat i ve stavebnictví.

Na rozdíl od Číny a dalších východoasijských zemí, kde jsou houby od nepaměti součástí tradiční kuchyně a medicíny, panovala na Západě dlouho nedůvěra k lékařskému a kuchyňskému využití hub. Tamní konzumenti tak teprve teď s nadšením objevují nejrůznější houbové potravinové doplňky a kosmetiku a zjišťují, co vše se dá z hub uvařit. Není mileniála, který by netoužil po vlastní zahrádce, a když se vám do malého bytu nevleze záhon s mrkví, pořád můžete zkusit domácí sadu na pěstování hub, z kterých se také stává populární artikl.

V neposlední řadě jsou tu i psychedelické účinky mnoha hub. Dekriminalizace psilocybinu v některých státech a městech USA vyvedla kouzelné houbičky z undergroundu, do výzkumu psychoaktivních hub začal investovat farmaceutický průmysl (spousta nadějí se mimo jiné vkládá do jejich využití v paliativní péči), a ve výsledku se tak okolo všech forem využití hub začíná roztáčet výnosný a rychle rostoucí stamilionový byznys.

Houby pro záchranu světa

Tím nejzajímavějším na houbovém boomu ovšem není to, že teď můžeme bydlet v houbovém domě vyzdobeném houbovým designem, nosit houbové oblečení, nasadit si houbovou pleťovou masku a houbový hamburger zapíjet houbovým čajem. Houby hlavně posilují naši imaginaci, mění naše představy o světě a tím i způsob myšlení.

Mykologie nepatřila mezi ty nejpopulárnější vědecké obory, ale spolu s postupem poznání o zásadní roli hub ve všech ekosystémech se na ni začala upírat stále větší pozornost. Díky vědcům, jako je například britský mykolog Merlin Sheldrake (jeho kniha Entangled Life stojí za přečtení), se veřejnosti otevřel fascinující svět organismů, které jsou z genetického hlediska bližší lidem než rostlinám a bez kterých by příroda přestala fungovat. Podhoubí pomáhá rozkládat organickou hmotu, přesouvá živiny mezi stromy a vytváří rozsáhlé sítě, které mohou existovat tisíce let – pokud je ovšem někdo nepoleje fungicidem.

Teprve nedávno vědci zjistili, že stromy spolu komunikují právě prostřednictvím hub, ale dnes už se tzv. Wood Wide Web bere jako něco všeobecně známého. Překvapivým bestsellerem se i v Česku stala kniha německého lesníka Petera Wohlebbena o konverzacích mezi duby a smrčky. Na pozadí postupující klimatické krize se najednou zdá, že by houby mohly být jedním z klíčů k záchraně planety (pár tipů najdete třeba v tomhle TED talku mykologa Paula Stametse), a to nejen díky svým čistě materiálním vlastnostem.

Mysli jako houba

Dříve jsme vyšší inteligenci přisuzovali jen lidem a primátům, pak si všimli, že úplně hloupí nejsou ani delfíni, a přes ptáky, chobotnice a hmyz teď pomalu docházíme k poznání, že komplexní inteligence a sebeuvědomění možná není takovou vzácností. I houby mají skvělou prostorovou orientaci a paměť, dokážou se učit, a jakkoliv nám to u neviditelných vláken v hlíně nemusí být příjemné, stále více se ukazuje, že prostě také disponují jistou formou vědomí.

To je nám ovšem ještě více odcizené než v případě hlavonožců, protože nekonečné sítě podhoubí bez zjevného centra a rozdílu mezi jedincem a kolektivem jsou pro nás jen obtížně představitelnou formou života. Není náhodou, že jejich struktura silně připomíná nervové dráhy v lidském mozku nebo vzorce internetové komunikace, a tak nejeden odborník dospěl k myšlence, jestli pro nás houby nemohou být inspirací i v rámci organizace politiky a společnosti.

Antropoložka Anna Lowenhaupt Tsing před několika lety skvěle poukázala na paralely mezi lidmi a houbami ve své knize The Mushroom at the End of the World. Prostřednictvím výzkumu obchodních řetězců kolem ceněné východoasijské houby matsutake došla k poznání, že živelné bujení hub a jejich vysávání živin z půdy v mnohém připomíná praktiky současného kapitalismu, a i jejich obtížně pochopitelná svébytná inteligence připomíná skrytou vnitřní logiku současných globálních trhů, o kterých si jen naivně myslíme, že je dokážeme racionálně kontrolovat.

Houby bující i na toxických skládkách jsou pro ni ovšem také inspirací pro způsoby, kterými můžeme přežít ve zničeném světě a přispět k jeho obnově. Jejich výtrusy šíří ostrůvky života na nová místa, decentralizovaná struktura dodává podhoubí odolnost a adaptabilitu. Čím podrobněji je studujeme, tím víc usměrňují naši arogantní sebestřednost a ukazují, že jsou tu i jiné, zatím jen málo poznané formy inteligence, které mají také právo na život a v mnohém ho žijí lépe a udržitelněji než my.

Pokud si ze současné houbové módy odneseme jen to, že nám podhoubí může dát novou bundu, zdravý karbanátek a pilulky přispívající k duševní pohodě, je to určitě dobře. Pak už totiž stačí malý krůček k poznání, že i přes zdánlivé rozdíly jednotlivců jsme všichni součástí jednoho organismu, naše zdroje živin nejsou bezedné, a bez vzájemné komunikace a pomoci jiným druhům okolo nás jen těžko přežijeme – přesně jako muchomůrky či křemenáče, které nám tak poskytují docela dobrý návod na život.

Pokud se vám ukázka z newsletteru Pod čarou líbila, přihlaste se k odběru. Každou sobotu ho dostanete přímo do vašeho e-mailu, včetně tří otázek na naše kolegy a tipů na další čtení na Seznam Zprávách i jinde.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované