Hlavní obsah

Pokračovatelé stoleté betlémářské tradice soutěží s betlémy z ořechů a pecek

Foto: Michaela Rambousková, Seznam Zprávy

Bývalý novinář Jakub Sochor pokračuje ve více než stoleté betlémářské tradici svých předků.

Reklama

25. 12. 2020 16:02

V rodině Sochorových z Hradce Králové se různé betlémy sbírají a vyrábějí už více než 100 let. Otec Martin a syn Jakub se posunuli i k vyřezávání a nyní spolu soupeří o nejmenší vyřezaný betlém. Vede zatím ten v třešňové pecce.

Článek

Dřevěné, skleněné, papírové, keramické. Historické vyřezávané, ale i době poplatné papírové ze 70. let minulého století, doma vyrobené pohyblivé či zasazené do nejrůznějších skořápek. Sbírka Martina a Jakuba Sochorových, otce a syna z Hradce Králové, čítá stovky rozličných betlémů.

Sbírání betlémů a jejich výroba má v rodině více než staletou tradici. Tu začal Jakubův prapradědeček, který v podkrkonošském Dvoře Králové nad Labem začal vytvářet první vlastní betlém z figurek kupovaných u novopackých řezbářů.

Velký betlémský soubor, který z figurek vznikl, začal později doplňovat Jakubův dědeček Bohuslav, jenž betlém zdědil a kouzlu dřevěných figurek naprosto propadl, začal si vyrábět vlastní figurky a sbírat další betlémy, papírové, keramické, ale i staré vyřezávané z pozůstalostí.

Bohuslav Sochor svoji betlémovou sbírku v čele s tím velkým rodinným vystavoval v obýváku nejen pro rodinu, ale i pro lidi z okolí.

„Chodilo se k Sochorům na betlémy. Já si pamatuji, jak byl dědeček hrozně pyšný a vyprávěl o nich. Líbila se mi ta sounáležitost mezi lidmi a klid. A to se do mě nejspíš tehdy vtisklo,“ popisuje čtyřiačtyřicetiletý pokračovatel rodinné tradice.

Že by ale hned v dětství popadl nožík a začal po vzoru dědy vlastní betlémy tvořit, tak to nebylo. „Jako dítěti se mi to líbilo, ale pak skok, nic, puberta,“ rozesměje se Jakub Sochor, který po studiích propadl žurnalistice – pracoval jako novinář v rádiu, regionálních novinách a poté dlouhé roky strávil jako krajský zpravodaj ČTK, posledních několik let pracuje jako mluvčí královéhradecké fakultní nemocnice.

„Asi před 20 lety jsem si uvědomil, že svůj mediální život valím jako blázen a všechno je pomíjivé. Ty zprávy rychle utečou, není nic staršího než den staré noviny. Řekl jsem si, že chci, aby po mně něco zůstalo,“ popisuje novinář-řezbář, který si proto od dědy půjčil řezbářský nožík a kousek lipového dřeva a začal večer u sledování televizního zpravodajství vyřezávat.

+3

První figurkou, kterou vytvořil, byl mnich. Důvod byl zcela prozaický. Mnich má dlouhou rovnou kutnu a ruce sepjaté v modlitbě, nevyžaduje proto přílišné modelování končetin či záhybů látky. Postupně se přidávaly další a další figury. „A najednou jsem zjistil, že jsem u televize udělal betlém,“ rozesměje se. Půjčené nářadí od dědečka mu už nestačilo, nakoupil si proto nová dlátka a začal už naplno vyřezávat. Samozřejmě s častými konzultacemi s prarodičem.

Postupně do svého betlémářského nadšení zapojil i svého otce Martina, který rodinné tradici dlouho odolával. Jak Jakubovi doma v krabicích přibývaly další a další vlastnoručně vyrobené betlémy, napadlo ho figurky rozhýbat. Do toho se však jako novinář neměl odvahu pustit, a poprosil proto svého tatínka, který byl vzděláním strojař a textilní inženýr.

„On říkal: to ses zbláznil, já jsem to nikdy nedělal, proč bych to měl umět? Tak mu říkám, že brzy půjde do důchodu a měl by si najít nějakou zálibu. Zhostil se toho opravdu skvěle a společně jsme vybudovali první velký betlém, kde se na sedmi patrech hýbe stovka figurek. Tátu to začalo bavit a začal i sám vyřezávat,“ popisuje Jakub příběh, jak se z betlémářství stala opravdu rodinná tradice, když se do ní zapojila i předposlední generace.

Společně už nashromáždili stovky betlémů, od obyčejných papírových vydávaných sériově až po historické kousky, které lidé zdědili společně se starou chalupou a nevěděli si s nimi rady, proto je dali k prodeji. Občas se ke koupi objeví i lehce bizarní výtvory.

„Rád sbírám lidové umělce, kteří betlém udělali s chutí a z čisté radosti. Dají se najít neuvěřitelné kousky. Loni se nám s tátou podařilo ve Špindlerově Mlýně koupit betlém, kde jsou kralické figury zasazeny do žluté skříňky televizoru ze 70. let. Pozadí je udělané z nějakého katalogu Čedoku z Chorvatska. Je to úplně krásný příklad toho, jak si lidé udělali betlémskou scénu z toho, co měli,“ popisuje Jakub Sochor.

Sbírání betlémů a tvorba skříňkových a pohyblivých betlémů však otci a synovi postupně nestačila a začali mezi sebou soutěžit v tom, kdo vytvoří zajímavější betlém. Začali je proto zasazovat do skořápek plodů.

Jakub zasadil betlém do kokosového ořechu, jeho tatínek Martin ihned přispěchal s betlémem ve skořápce vlašského ořechu. Jakub proto kontroval betlémskou scénou vyřezanou do oříšku lískového. Zatím posledním výtvorem je Martinův betlém vytvořený z třešňové pecky. „Mně už zbývá asi jen hořčičné semínko, ale musím vymyslet, jak na to,“ rozesměje se Sochor mladší, který už se ale těší na příští sezonu, kdy se o radost ze sesbíraných i vytvořených betlémů snad opět podělí s veřejností.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované