Hlavní obsah

Zvláštní vyšetřování: Poprvé celý rozhovor se svědkem případu pašování zbraní: „Přišla jasná výhrůžka, ať od toho dáme ruce pryč“

Poslechněte si výpověď bývalého policisty, jak se podle něj přes rekonstrukce ambasád vyváděly peníze ze státního rozpočtu.

Případ nelegálního obchodování se zbraněmi, které se odehrávalo na pozadí rekonstrukcí českých ambasád v zahraničí, přinesl investigativní seriál Seznamu Zvláštní vyšetřování. Dnes zveřejňujeme plnou verzi klíčového svědectví bývalého policejního detektiva, který se v letech 2002 až 2005 na tomto případu podílel.

Článek

„Probíhal tu černý obchod s vojenským materiálem a byl zde perfektní manévr, aby se věci, které běžely ven z republiky, kryly právě těmito stavebními zakázkami,“ vyslovil v rozhovoru svou hypotézu bývalý policista, jehož identitu redakce zná, nicméně před kamerami kvůli své bezpečnosti vystoupil maskovaný kuklou.

Na podzim 2002, kdy se k mužům zákona vyšetřujícím podvody s veřejnými zakázkami na opravu ambasád dostala informace o zadrženém kontejneru se stavebním materiálem, uvnitř něhož ale byly zbraně, byl totiž jeden z policistů na ulici za bílého dne napaden: „Napadli ho dva muži dvěma ranami a s upozorněním, že pokud se bude dál zajímat o Srbu a hrabat se v těch vojenských věcech, tak bude odstraněn.“

„Měli jsme dost důkazů, že jde o černé peníze"

Karel Srba byl bývalým generálním sekretářem ministra Jana Kavana a zároveň byl agentem vojenské rozvědky, která se na ministerstvu nejspíš dopouštěla různých nelegálních operací. Případ Srba sice vedl k velké reorganizaci této tajné služby, nicméně nikdo konkrétní nebyl za žádný hospodářský zločin odsouzen. Mimo jiné proto, že státní zástupkyně – dozorující případ rekonstrukce ambasád během tří let vyšetřování – nakonec sama u soudu navrhla všechny zprostit obžaloby.

„Myslím si, že už tenkrát ta lobby byla tak silná, že mohla přes své kontakty zajistit ukončení vyšetřování a ukončení případu v rámci soudního procesu. A též ovlivnění svědků a případně dalších osob,“ říká v rozhovoru maskovaný policista.

Policie původně stíhala čtyři stavební zakázky, ale těch nadhodnocených tam bylo mnohem víc. Proč nakonec jenom čtyři?

Bylo to proto, že ze zajištěných odposlechů, operativní techniky, svědeckých výpovědí a znaleckých posudků jsme si byli jisti, že právě tyto čtyři zakázky důkazně policie ustojí a že můžeme obviněné osoby postavit před soud. Ve spolupráci s Ministerstvem zahraničí (už pod novým vedením Cyrila Svobody, pozn. red.) jsme učinili preventivní opatření, takže poté, co jsme podali obžalobu, jsme zachránili zhruba 250 milionů korun, protože ministerstvo na popud policie některá řízení zrušilo, zastavilo podepsání smluv s firmami, které měly dál tunelovat státní rozpočet.

Co vyplývalo z konkrétních důkazů v případě těch čtyř zakázek, které jste stíhali?

Byly to převážně informace o tom, jaký tam byl tok peněz - od koho, kam, přes koho. Což nám v případě zakázky na zastupitelský úřad v Záhřebu potvrdila i zajištěná finanční částka, která byla nalezena u pana Karla Srby a jednatele té vítězné společnosti, to bylo těch zhruba pět a půl milionu korun. Pak to byly další operativní informace o tom, jak se ti lidé scházeli a domlouvali, jak bude ta manipulace vypadat.

Zde svědectví o přepadení jednoho z policistů za bílého dne na ulici:

Když byste zpětně hodnotil tento případ, jak moc byl důkazně okovaný?

My jsme si tenkrát byli jisti, že tu obžalobu podáme. Také následně státní zástupkyně, která případ dozorovala, obžalobu podala a případ šel k soudu. Takže právě ty čtyři zakázky se dělaly proto, abychom si byli jisti, že důkazní situaci udržíme. Byly to zakázky, kde jsme byli přesvědčeni, že ten případ může mít šanci na úspěch a ty osoby mohou být odsouzeny.

Jak to dopadlo u soudu?

Po nějaké době soud tyto osoby zprostil obžaloby, finanční prostředky, které byly u pana Srby nalezeny v rozsahu kolem 23 milionů korun, byly vráceny, byly odblokovány obě jeho nemovitosti. My jsme i v rámci toho vyšetřování prováděli důkladné finanční šetření, abychom prokázali, že ten majetek nemohl získat z řádných příjmů. Šli jsme až do dávné historie i jeho otce, který pracoval v zahraničním obchodu, ve firmě Feromet, našli jsme v archivech i výplatní pásky, zprávy z cest, různá hlášení, protože to bylo za totalitního režimu… Bylo tam dost materiálů, že se jednalo o takzvané černé peníze, jejichž původ byl částečně v těch manipulovaných zakázkách jako úplatky, částečně z jiné části, kterou pan Srba pod nějakým krytím prováděl.

„Žalobkyně Máchová by měla říct, proč změnila názor"

U soudu nastal poměrně překvapivý krok, že státní zástupkyně celý případ přehodnotila a sama navrhla zroštění obžaloby. Je to tak?

Může to vyvolávat různé spekulace a měla by to být ona, kdo by měl říci, z jakého důvodu k tomuto právnímu závěru došla. Poté, co obžalobu podala a vedla dokazování u soudu. Jednalo se o doktorku Máchovou.

To je ta doktorka Máchová, která je teď obviněná z toho, že spolupracovala s podsvětím a vynášela informace z vyšetřování z městského státního zastupitelství?

Obviněná ze zneužití pravomoci. Myslím, že ano.

Avizovala vám během toho vyšetřování, že je nespokojena s vaší prací nebo s obsahem důkazů?

Nikdy. My jsme měli opravdu volné ruce, veškeré jak operativní, tak i procesní prostředky, které jsme používali, nám byly vždy schváleny.

Jak dlouhá doba utekla od toho začátku sbírání důkazů po to zastavení ze strany státní zástupkyně?

Vyšetřování začalo v červenci 2002, obžaloba byla podána po necelých třech letech.

Poslechněte si odpověď na otázku, jak se do případu promítly zájmy vojenské rozvědky:

Kde podle vašich informací skončily peníze z těch předražených zakázek?

My jsme zajistili a prokázali částku zhruba jedenácti milionů korun, které pocházely z těch zakázek. U dalších prostředků, které byly v té krabici po otci, jak tvrdí Srba, se nepodařilo prokázat, s kterými zakázkami měly souvislost. Proto jsme nemohli ani dál rozšířit obvinění, protože jsme neměli důkazy, abychom spárovali zbylý finanční obnos s konkrétními zakázkami.

Hrála v případu roli i příslušnost Karla Srby k vojenské rozvědce?

V rámci vyšetřování nám vyplavala na povrch. Už z toho důvodu, že začal být zvýšený zájem o celou kauzu u bezpečnostních zpravodajských složek našeho státu. V rámci prověřování jsme dostali z Ministerstva zahraničí informaci, že při kontrole kontejnerů v přístavu, tuším v Amsterodamu, tam, kde měl být stavební materiál na určité zakázky, tak tam byl zbrojní materiál.

Samopaly, lehčí kulomety... Nečekaný nález v kontejneru

Kdy to bylo? Co to bylo?

Myslím na přelomu roku 2002, kdy už probíhalo vyšetřování ekonomických věcí. Tím, že jsme dali ministerstvu pokyny, aby nám zdokladovali zakázky, písemnosti, smlouvy, referátníky a veškerý důkazní materiál, tak došlo i na tuto kontrolu. Myslím, že to byla čirá náhoda, že došlo k objevení tohoto kontejneru, který měl evidentně krytí pod rouškou materiálu na stavební zakázku. Ale musela to být operace bezpečnostních složek.

To znamená, že někdo pašoval zbraně? Co to bylo za zbraně?

My jsme to fyzicky neviděli, ale mělo se jednat o lehčí ozbrojený arzenál, samopaly, nějaké lehčí kulomety. Velikost kontejneru zase není na to, aby tam byl tank.

A byly to zbraně, které byly deklarované jako stavební materiál na rekonstrukce ambasád? Což znamená, že se ta věc musela dít s vědomím někoho z Ministerstva zahraničí?

Logicky řekněme ano. Protože to určité krytí mít muselo. Jestli to bylo po dohodě s někým z vedení, jestli to byla role generálního sekretáře nebo nějaké vysoce postavené osoby, která byla napojena na zpravodajské služby nebo i na bezpečnostní složky, to už dneska nevíme. My jsme samozřejmě zkoušeli kontaktovat zpravodajskou vojenskou službu, ta s námi odmítla komunikovat, že k tomu žádné informace vůbec nebudou. Takže jsme neměli ani žádnou možnost z právního hlediska ani z hlediska zákona o policii tyto informace získat. Vojenské zpravodajství stojí mimo naše možnosti, ty informace bychom nezískali.

Kam ten kontejner směřoval?

Přesný stát vám neřeknu, ale mělo to jít někam do Afriky.

A jak se na to přišlo? Že neseděly dokumenty?

Jak už jsem zmiňoval, my jsme prověřovali další zakázky. Tu informaci jsme dostali, snažili jsme se ji prověřit, ale byla nám vystavena stopka z Vojenského zpravodajství. Ty informace jsme měli dostat právě od této složky. Bohužel, spolupráce tam nenastala.

Co jste si pomyslel, když jste se při vyšetřování stavebních zakázek dozvěděli o kontejneru se zbrojním materiálem?

Po celou dobu vyšetřování se k nám sbíhaly různé operativní informace a tím, jak jsme pronikali hlouběji do systému, jak to bylo celé vymyšleno, tak se ukazovalo, že to byl výborný zdroj finančních prostředků vytahovaných ze státního rozpočtu ve prospěch stavebních firem i osob, které o tom rozhodovaly. Byla tu hypotéza, že tu probíhal černý obchod s vojenským materiálem a tohle byl perfektní manévr, aby se věci, které běžely ven z republiky, kryly právě těmito stavebními zakázkami.

Přepadení za bílého dne s jasnou výhrůžkou

Nechcete odkrýt svoji identitu kvůli obavě o svoje zdraví nebo o svůj život. Stalo se během vyšetřování něco, co by těmto obavám nasvědčovalo?

Bohužel ano. Ten případ odhalil několik zvláštních věcí. Ať už to bylo vykradení chaty advokáta paní Tomšovicové, vykradení kanceláře tehdejšího psychologa, dnes už zesnulého pana doktora Hubálka, tak někdy v listopadu 2002, krátce poté, co bylo obviněno x osob z hospodářské trestné činnosti a kdy jsme zjistili informace k těm vojenským věcem, tedy k tomu kontejneru, tak došlo k napadení.

Napadení koho?

Jedné osoby z týmu. Ta osoba byla napadena dvěma muži, bylo to za bílého dne, ta osoba byla napadena dvěma ranami s upozorněním, že pokud se bude o Srbu dál zajímat a bude se hrabat v těch vojenských věcech, tak bude odstraněna. Takže to byl takový atak a upozornění. Nevíme, kdo to byl, nepodařilo se zjistit identitu těch osob, protože ten útok byl velmi rychlý, sofistikovaný a krátký.

A souviselo to s těmi předchozími vykradeními?

Šlo to velmi krátce po sobě. Takže evidentně někdo měl zájem získat informace, nějaké důkazy. A v tomto případě to byla určitá výhrůžka, aby se tato věc dál neřešila a to vyšetřování se nevedlo tímto směrem.

Tímto směrem? Tedy směrem podezření z pašování zbraní?

Vzhledem k těm informacím a té výhrůžce, která tam padla, jsme to vyhodnotili tak, že se jednalo právě o tuto věc.

Co s vámi udělala informace, že celý případ zmanipulovaných veřejných zakázek půjde do ztracena?

Je to pocit marnosti. My jsme si byli jisti, že tyto zadokumentované věci u soudu obstojí a že bude vynesen rozsudek.

Myslíte, že to někdo vyšetřit nechtěl?

S odstupem času a se znalostí toho, jak celý systém fungoval a funguje, si myslím, že tam byl silný tlak, aby tato kauza byla zametena.

Odkud ten tlak vycházel?

Dodnes nevím, které osoby, případně špičky či nějaké lobbistické a obchodní skupiny za těmito obchody stály, takže by to byla čirá spekulace. Ale myslím si, že už tenkrát ta lobby mohla být tak silná, že mohla přes své kontakty zajistit ukončení vyšetřování a ukončení případu v rámci soudního procesu. A též ovlivnění svědků a případně dalších osob. Ale jsou to jenom moje domněnky a možnosti, které nám skýtá prostředí, v němž žijeme.

Celý záznam rozhovoru s maskovaným policistou zde:

Doporučujeme

Další zprávy