Článek
Vlastně jsem se vás, co jste v listopadu 2024 po jasném vítězství Donalda Trumpa tak nadšeně pózovali na sociálních sítích s červenou čepicí na hlavě, chtěl už nějaký čas zeptat: Pořád spokojeni? Udělali byste dnes totéž?
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout. Nové Šťastné slovo můžete už v pátek dostat přímo do své e-mailové schránky v rámci newsletteru Šťastný oběžník, kde také najdete další zajímavé čtení a novinky od týmu Šťastného pondělí. Přihlaste se k odběru!
Myslím samozřejmě celou sestavu politiků ANO od Andreje Babiše přes Alenu Schillerovou po Patrika Nachera. U předsedy Sněmovny a SPD Tomia Okamury jsem si docela jist, že s Trumpovým výkonem spokojen je, obzvlášť nadšený musí být třeba z obrázků z ulic amerických měst, kde oddíly Úřadu pro imigraci a cla ICE šikanují americké občany, protože nesplňují jejich představu o tom, jak takový správný Američan vypadá. Případně u toho nějakého Američana rovnou zastřelí.
Ale abychom zamířili i na druhou stranu, stejné nadšení projevoval třeba člen senátorského klubu ODS a zakladatel okresní pobočky MAGA v Benešově Zdeněk Hraba nebo místopředseda Sněmovny za ODS Jan Skopeček.
Tak jak? Pořád nadšeni?
A můžete si rovnou odpustit odpověď: „Samozřejmě, že nesouhlasím s každým rozhodnutím Donalda Trumpa, ale…“ Spíš by mě zajímalo, s čím tedy přesně souhlasíte. Možná se něco takového najde – napadá mě třeba podíl americké administrativy na příměří v Gaze, asi chápu vaši a Trumpovu nechuť ke Green Dealu a pak taky určitě… a tady bych už potřeboval pomoci.
Slyšel jsem od vás často, že Trump dokáže „asertivně“ - spíš jste mysleli „arogantně“ nebo „agresivně“, ale nechme to být“ - hájit americké národní zájmy. Ano, to tak američtí prezidenti obvykle dělají a někteří u toho dokonce dokážou nepostavit proti sobě své loajální spojence, protože tuší, že by je někdy mohli i potřebovat.
Protože urazit dokonce už i Poláky, jak se to povedlo americkému velvyslanci ve Varšavě Tomu Roseovi kvůli nedostatečně projevovanému nadšení nad myšlenkou Nobelovy ceny míru pro Donalda Trumpa, už vyžaduje mimořádnou dávku tupé ignorance. (Původně jsem myslel, že se budu muset vrátit k Trumpovým clům, výhrůžkám Grónsku nebo - i na jeho poměry - výjimečně hloupému zneuctění památky spojeneckých vojáků, včetně těch českých, padlých po boku USA v Afghánistánu, ale současná americká administrativa v tomhle funguje jak Babišova koalice: na každý den nám připraví jeden nový příběh.)
Pochopte, snažím se do té vaší tehdejší euforie vcítit. Rozumím pragmatickému respektu vůči výsledku voleb v zemi, na niž jsme se desítky let spoléhali. Dokonce jsem si odpustil pohoršení nad výroky, že je pořád lepší Trump než „nezkušená“ šedesátiletá bývalá viceprezidentka. Poctivě jsem přemýšlel nad argumentem, že se Evropa díky 47. prezidentovi USA bude muset víc starat sama o sebe, i když si nejsem jist, jestli to Babišova vláda svými škrty v rozpočtu na obranu vzala úplně vážně. Snad aspoň na tenhle bod si premiér tu čepici sundal.
A samozřejmě jsem chápal, když jste projevovali nadšení nad řáděním úřadu jménem DOGE v čele s Elonem Muskem, který chtěl „zefektivnit“ výdaje americké vlády. A protože se tyhle většinou jen úplně tupé škrty týkaly třeba i agentury US AID, mohli jste chvíli blábolit o nenažraných „politických neziskovkách“ a jejich příjmech. Takže teď jistě oceníte informaci, že DOGE už neexistuje, svou ve výsledku katastrofálně neúspěšnou misi ukončil loni v listopadu, půl roku před plánovaným završením mise.
A tak bychom mohli volně pokračovat dlouhé hodiny. Mimochodem, jak se vám líbí poslední - zatím, k pátečnímu večeru - Trumpův vtípek, kdy svého předchůdce Baracka Obamu a jeho ženu Michelle vyobrazil jako opice v pralese? To by možná dokonce ani Filip Turek, dodnes pyšný účastník Trumpovy druhé inaugurace v lednu 2025, neoznačil za humor jak z České sody.
Seznam je čím dál delší, ale jedna otázka zůstává stejná už od listopadu 2024. Jak se vlastně stane, že člověk tak nadšeně slaví vítězství někoho, kdo demokracií a výsledky voleb tak otevřeně pohrdá? Donald Trump nikdy neuznal porážku z roku 2020, dodnes mluví o „ukradených volbách“. Přitom, jak víme už roky, jediný, kdo se tehdy pokusil volby ukrást, byl on sám. Což víme díky republikánskému státnímu tajemníkovi státu Georgia Bradu Raffenspergerovi, který se Trumpovu přání „tak mi tam ty hlasy nějak najděte“ na začátku roku 2021 vzepřel.
Brad Raffensperger je stále na svém místě, když v roce 2022 ve volbách porazil Trumpem podporovanou kandidátku Jody Hiceovou a letos na podzim bude kandidovat na guvernéra Georgie.
Budou to mimořádně vypjaté volby, a to nejen v Georgii, ale v celých Spojených státech. Trumpovi vážně hrozí, že v letošních „midterms“ ztratí většinu ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu a zbytek svého mandátu stráví s nepřátelským Kongresem v zádech a možná i ústavně obžalován nebo jak se hezky anglicky říká, „impeachován“.
A to tenhle prezident USA nemůže připustit. Minulý týden shodou různých náhod napochodovali do volebního centra v okrese Fulton v Georgii agenti FBI v čele s ředitelkou tajných služeb (!!) Tulsi Gabbardovou, aby tam našli důkazy o volebním podvodu z listopadu 2020. Gabbardová z místa zavolala přímo Trumpovi, aby ho informovala o průběhu celé bezprecedentní akce. Dodejme jen, že v tradičně „demokratickém“ okrese Fulton v roce 2020 porazil Joe Biden Donalda Trumpa v poměru 73:26 procentům, s rozdílem 243 tisíc hlasů.
Tohle není nic jiného než demonstrace hrubé síly a zastrašování před podzimními volbami, které Trump prostě prohrát nechce, nemůže a jak vidíme, je pro to ochoten udělat úplně cokoliv.
Doufám, že už máte tu kšiltovku nachystanou, protože tohle je přece styl politiky, který tolik obdivujete. Není třeba se za to stydět.
