Článek
Ukrajinka Chrystyna žije v polském Gdaňsku, kam byla loni v březnu s dcerkou Sofií evakuována z ostřelovaného Charkova.
„Když jsme odjížděly, nemyslely jsme na budoucnost. Mohly jsme buď zemřít v Charkově, nebo hledat jiné místo, kde by se má dcera s autoimunitní hemolytickou anémii mohla léčit,“ svěřila se reportérům Rádia Svobodná Evropa.
Sofie nyní nemá příznaky nemoci a nevyžaduje zvláštní léčbu, ale musí být neustále pod lékařskou kontrolou. „Chodí v Gdaňsku do polské školy. Máme tu lékaře, který její stav sleduje. Byli jsme už i v nemocnici,“ popsala Chrystyna.
Začátky v cizí zemi pro ně nebyly jednoduché: „Lékařské služby nebyly snadno dostupné. Na schůzku se specialistou se čekalo dlouho. Zpočátku jsme se nemohly objednat, protože to nebylo akutní. K lékaři jsme se dostaly až poté, co jsme obdržely polské identifikační číslo.“
Ukrajinským dětem pomáhá najít lékařskou pomoc v zahraničí ukrajinská charitativní organizace Tabletočki. Z jejích dat vyplývá, že se teď v Polsku léčí 350 malých Ukrajinců.
„Počet přijíždějících dětí se už postupně snižuje. Teď nemáme evakuace každý týden. Stále jim říkáme konvoje, i když to může být třeba jen jeden mikrobus,“ říká Julia Nohovitsyna z Tabletočki. „Dívala jsem se na údaje, kolika dětem jsme za posledních několik měsíců pomohli na Ukrajině a v zahraničí. A mimo Ukrajinu ta křivka klesá. Myslím, že tento trend bude pokračovat.“
Rozhovor
Vybombardované porodnice, vymrzlí senioři i tisíce zoufalých rodičů, kterým Rusové unesli děti. Rusko už ani nepředstírá, že útočí jen na vojenské cíle, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy historik Tomáš Řepa.
Mykola se narodil v Chersonské oblasti a teď chodí na chemoterapii v Kyjevě. „Má komplikovaný nádor. Došlo k deformaci jeho lebky. Po jeho narození nás poslali do Ochmatdytské dětské nemocnice. A zde teď bojujeme o jeho život,“ svěřila se RFE/RL chlapcova matka Hanna Kolesnikova.
Svého syna mohla vidět až čtyři měsíce po porodu. Její manžel ho musel odvést ihned do Kyjeva a ona zůstala v Chersonské nemocnici. „Cítila jsem se hrozně. Okolo nás je válka a já vedu ještě svou vlastní válku. Bojuji o život svého syna. Dělám, co mi řeknou lékaři. Jiná cesta není. Uděláme všechno, co nám řeknou, aby se vyléčil.“
Chrystyna a její dcera by se chtěly brzy vrátit z Gdaňska na Ukrajinu. „Myslím, že se domů vrátíme nejdříve v březnu, protože zima bude ještě těžká. Pracuji v energetice a vím, co se děje s kritickou infrastrukturou v Charkově. Není tam elektřina a nikdo neví, jak to bude v zimě vypadat. Nevezmu tam své dítě, aby tam zmrzlo,“ obává se.
Světová zdravotnická organizace uvádí, že ukrajinský zdravotnický systém zatím válce odolává, ale současné problémy s infrastrukturou pro něj představují velkou zátěž.
