Průběžné skládání účtů. Kolik vydělaly USA na clech a co je to stojí

Politické i ekonomické bariéry, zdvihající se od začátku celní války kolem Spojených států, během půlroku od nástupu Donalda Trumpa do prezidentského úřadu proměnily od základu světový obchod. Jsou ekonomické přínosy Trumpovy celní politiky větší, než jejich negativní finanční dopady?

Podle hlavního ekonoma XTB Pavla Peterky nikoliv. „Přestože celní příjmy USA od března, kdy začala platit část vyšších sazeb, dosáhly do července zhruba 100 miliard dolarů, nelze hovořit o tom, že by došlo k vyvážení negativních dopadů vyšších obchodních bariér. Pomalejší ekonomika bude generovat nižší daňové příjmy v jiných oblastech. Její zpomalení má pak negativní dopad na růst životní úrovně, mezd a dalších klíčových makroekonomických veličin. Celkové celní příjmy pro rok 2025 jsou odhadovány na 300 miliard dolarů,“ dokládá pro SZ Byznys na datech expert nárůst příjmů skrze tarifní opatření.

Pozitivní efekt cel se sice může v krátkodobých ekonomických ukazatelích projevit příznivě skrze vybrané peníze. Dlouhodobě ale přináší Spojeným státům škody na mnoha frontách.

„Trumpova obchodní politika je jedním z hlavních důvodů poklesu ekonomického výkonu USA v letošním roce. Zatímco na konci roku 2024 byl Spojeným státům předpovídán meziroční reálný růst pro rok 2025 na úrovni 2,8 procenta, tak nyní se bavíme o odhadech růstu okolo 1,6 procenta, což by bylo zásadní zpomalení. Zatím růst tamní ekonomiky za první pololetí letošního roku činil 1,2 procenta, což je zhruba poloviční tempo oproti růstu z první poloviny roku 2024,“ vysvětluje Peterka. Zároveň dodává, že vybraná cla a zpomalování ekonomiky nelze jednoduše položit na protilehlé misky pomyslných vah a porovnat.

V plné míře se dopady celní politiky Spojených států na tamní ekonomiku podle ekonoma Jana Bureše teprve projeví.

„Veškeré negativní efekty se s vysokou pravděpodobností projeví plně až se zpožděním. To zejména proto, že řada zahraničních firem na klíčovém americkém trhu s razantními kroky, jako je omezení produkce či zvyšování cen, vyčkává v naději, že opatření budou odvolána. Krátkodobě je dotují a čekají na kroky konkurence. To však nemůže trvat do nekonečna,“ doplňuje pro SZ Byznys hlavní ekonom Patria.cz.

O negativních efektech nových amerických cel hovoří i další zdroje. Podle výpočtů analytické společnosti Tax Foundation mohou Trumpem uložená cla snížit tržní příjmy, tedy tržby z prodeje zboží a služeb, v roce 2026 o 1,5 procenta a v následující dekádě také způsobit pokles HDP USA o 0,9 procenta. Analýza týchž výzkumníků také upozorňuje, že tyto poklesy jsou počítané bez toho, že by některá ze zasažených zemí sáhla po odvetných opatřeních. V takovém případě by dopad na americkou ekonomiku mohl být ještě tvrdší.

Americká vláda díky tarifům získává z dovezeného zboží navíc miliardy dolarů do státní kasy skrze navyšování dovozní daně (cla). To je nesporný fakt. Jenže je také důležité se ptát, kdo tyto daně ve finále platí. Peníze sice formálně míří do pokladny Spojených států, ale ve skutečnosti je skrze navyšování cen produktů zaplatí spotřebitelé v podobě dražších výrobků. Jinými slovy – Američan si kupuje auto, u nějž některé součástky či celý vůz byly dovezeny ze zahraničí, a podléhají tak tarifům. Výrobce o tuto částku navýšil cenu, kterou spotřebitel zaplatí. Peníze placené navíc jsou pak přímým dopadem současné celní politiky USA na amerického spotřebitele.

Podle výpočtů Tax Foundation se tímto nepřímým způsobem zvýší náklady pro domácnosti průměrně o 1304 dolarů v roce 2025 a o 1588 dolarů v roce 2026. Firma navíc uvádí, že její odhady snížení tržních příjmů podceňují celkové dopady, kterým budou Američané čelit, protože nezahrnují ztrátu možnosti volby a vyšší ceny náhradních výrobků, tedy takových, na které cla nedopadají.

Jednou z cest, jak se těmto poplatkům Američané mohou částečně vyhnout, je přesun výroby zboží do Spojených států. To je ostatně jedním z proklamovaných cílů Trumpovy politiky.

Mnoho firem napříč sektory také slíbilo rozšíření svého působení ve Spojených státech. Na pomoc si zde můžeme vzít seznam zveřejněný Bílým domem společně s částkami, které se tyto firmy rozhodly v USA investovat. Namátkou: Apple přislíbil investici ve výši 600 miliard dolarů, tedy 12,5 bilionu korun. Peníze chce vložit do výrobního průmyslu a školení pracovníků.

Další technologický gigant a klíčová součást dodavatelského řetězce v oblasti polovodičů Nvidia slíbil, že v příštích čtyřech letech investuje 500 miliard dolarů do infrastruktury umělé inteligence v USA. Učiní tak v rámci svého závazku poprvé vyrábět superpočítače pro umělou inteligenci výhradně ve Spojených státech.

A farmaceutická společnost AstraZeneca oznámila investici ve výši 50 miliard dolarů do výroby a výzkumu léčiv v USA. Souhrn všech investic dosahuje podle výpočtu listu Financial Times necelé 2 biliony dolarů.

Dlouhý list příslibů peněz, které mají v příštích letech téct do USA, zahrnuje obry snad ze všech myslitelných odvětví. Veřejnost může po jeho přečtení získat dojem, že se Spojené státy mění v důsledku celního nátlaku americké administrativy v jedno velké staveniště. Problém však představuje podle oslovených expertů realizace těchto plánů.

„Zatím slyším spíše signály velkého chaosu na straně rozhodování velkých firem. Pracovní síla bude pro řadu investic problém. Označovat tento kanál za silný a za úspěch Trumpovy politiky mi přijde předčasné,“ komentuje europoslanec a bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer.

„Vidíme v podstatě jen sliby různých firem, které to mají jako běžnou součást vyjednávání o investičních pobídkách po celém světě. V případě velkých investic je samozřejmě rozumné, že se každý podnik snaží maximalizovat to, co dostane od země, ve které tu investici nakonec realizuje,“ vysvětluje ředitel Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.

Pro firmy mohou být podle Prouzy atraktivní nižší ceny energií v USA ve srovnání s Evropou i Trumpovy sliby, že výrazně oseká tamní byrokracii. Velká část plánů firem je ale podle dostupných informací i oslovených expertů zatím na papíře a probíhají vyjednávání s různými zeměmi, kde by se daná investice nakonec mohla uskutečnit. Investiční prostředky tak nakonec nemusejí skončit ve Spojených státech.

„U Donalda Trumpa obecně platí oblíbené heslo ‚slibem nezarmoutíš‘,“ dodává Prouza. Zároveň poznamenává, že Trump tlačí na americké úřady, aby výrazně zjednodušovaly povolovací procesy. Tam, kde dříve rozhodnutí administrativy i kvůli ohledům na životní prostředí trvalo i roky, má nyní podle Trumpa přijít v řádu týdnů.

Některé firmy jsou podle ekonomů tlačené časem k tomu, aby reagovaly, a investici v USA tak uskuteční, případně ji už spustily.

Zároveň je nutné si připustit, že vydírací taktika, s níž šéf Bílého domu vyrukoval na společnosti rozmýšlející investice na mnoho let dopředu, by mohla u firem vyvolat vyčkávací taktiku.

Prezidentovi přislíbí to, co chce slyšet, aby si vyjednaly lepší podmínky. Vyčkají, než (v tu dobu) 83letému Trumpovi vyprší v roce 2030 mandát, a pak, pokud to pro ně nebude dávat smysl a celní politika USA se změní, už nemusí mít důvod rozšiřovat svou výrobu právě ve Spojených státech. S přihlédnutím k výše popsanému negativnímu výhledu ekonomiky USA by takové myšlení mělo i svou logiku.

„Bude trvat ještě dlouho, než půjde udělat konečný účet. Zatím vidíme jen začátek rozpočtových přínosů Trumpovy strategie, ale dlouhodobé dopady zhoršených vztahů, vyhnání významné části pracovní síly i vynucené sblížení zemí, které by jinak spíše obchodovaly s Amerikou, uvidíme až za několik let. Ovšem mnohem dříve dopady Trumpovy politiky uvidí američtí spotřebitelé při každodenních nákupech,“ dodává Prouza pro SZ Byznys.