Hlavní obsah

Prohraje-li stát soudy, škodu mají platit politici, říká Babišův exnáměstek

Podle zákona musí stát škodu vymáhat po svých zaměstnancích, vysvětluje Závodský.

Reklama

Úředník nebo politik, který způsobí státu nějakou škodu, ji také musí podle zákona zaplatit. A to by se podle bývalého náměstka ministra financí mělo stát, pokud podnikatelé uspějí s žalobami kvůli zavřeným obchodům.

Článek

Soud minulý týden zrušil několik nařízení Ministerstva zdravotnictví o uzavření obchodů kvůli koronaviru. S tím, že správně měla tenhle důležitý krok nařídit vláda a ne pouze jeden z jejích úřadů. Bývalý náměstek Ministerstva financí Ondřej Závodský je přesvědčený, že to nejen dává šanci podnikatelům na odškodnění, ale že stát by pak měl škodu vymáhat po politicích, kteří nezákonně rozhodli.

Váš odhad: Bude muset jednou stát platit podnikatelům za zavřené hospody, obchody a služby?

Bude muset. Pokud o to podnikatelé požádají a pak náhradu škody kvalitně zažalují.

Jaké mají možnosti?

Městský soud v Praze minulý týden rozhodl, že opatření vyhlášená Ministerstvem zdravotnictví byla nezákonná. Pokud to potvrdí i Nejvyšší správní soud, pak budou tato opatření zrušena. A pokud jsou nějaká opatření státu soudem označena za nezákonná, je možné se domáhat náhrady škody v důsledku nezákonného rozhodnutí.

To znamená, že za tu dobu, kdy podle soudu měla opatření správně vyhlásit vláda a ne Ministerstvo zdravotnictví, byste viděl šanci na odškodnění?

Ano, držel bych se toho základního, co rozsudek přinesl. Tedy zrušení nezákonných opatření Ministerstva zdravotnictví. A jestliže je rozhodnutí nezákonné a přineslo někomu škody, tak tady máme zákon, který umožňuje odškodnění za nezákonné rozhodnutí, případně za nesprávný úřední postup.

Ta škoda je tedy jasná? Například: Nemohl jsem otevřít restauraci, nemohl jsem prodávat v papírnictví? A teď je na mně, abych to vyčíslil.

Je to z logiky věci: Ministerstvo zdravotnictví se dopustí nějaké zvůle, aniž by k tomu bylo oprávněno, tak zakázalo vykonávat to, co někomu přinášelo zisk. Takže stát by měl odškodnit toho, komu takhle zaškodil.

Na druhou stranu jsme v naprosto mimořádné situaci, která tady nikdy nebyla. Což říká i vláda: Jdeme neznámou cestou, učíme se za pochodu.

To je v podstatě přitěžující okolnost. Jestliže stát má jasný postup, jak má konat, má na to přímo krizový zákon a stejně podle něj vláda naschvál nejedná a obchází ho nestandardními právními patlanicemi, jako že opatření vyhlašuje Ministerstvo zdravotnictví, je to o to nebezpečnější. Protože vláda v krizi prachsprostě obešla zákon. Navíc to nebylo poprvé, kdy vláda zneužívala toho, že pozornost občanů je upřena jinam. Třeba když ministr obrany Metnar navrhoval posílit v nouzovém stavu roli vlády na úkor parlamentu.

Od prvního dubna je účinná novela zákona o majetku státu, která jednoznačně říká, že ten, kdo způsobil státu škodu, by mu ji pak měl uhradit. Dá se to vztáhnout i na tuhle situaci? Kdyby tedy někdo s odškodněním u soudu uspěl, že by pak stát vymáhal ty peníze po konkrétním úředníkovi nebo politikovi?

Musíme si říct tři fáze pro takový postup. Zaprvé – musí tady být nezákonné rozhodnutí. To máme v podobě opatření ministra zdravotnictví. Zadruhé – musí být soudem řečeno, že jsou ta opatření nezákonná. To také existuje, řekl to Městský soud v Praze a čeká se na výsledek kasační stížnosti. A zatřetí tady musí být škoda pro stát. Což asi časem bude, protože pokud se stát bude chovat hulvátsky jako dosud, určitě dost lidí ho bude o náhradu škody žalovat. A jestliže stát utrpěl škodu, protože má buď hloupé, nebo zločinné představitele, tak v takovém případě tahle zmíněná novela zákona přímo nutí k vymáhání škody vůči tomu, kdo za ni může. Stát není jakási abstraktní entita nebo bytost z hloubi temného lesa, která se vymyká právu. Je to právnická osoba se specifickým postavením a má svoje představitele a zaměstnance. Ti jsou velmi dobře placeni tak, aby za občany řešili i ty nejnáročnější situace a nesli za svá rozhodnutí plnou odpovědnost.,

Ale i v zákoně o majetku státu je zjednodušeně pasáž, že vymáhat škodu po konkrétním úředníkovi se nemusí, když jde o věc, která se nikdy neřešila. Opět: o novou a neznámou.

Ano, existují výjimky. Ale jestliže se členové vlády na tiskovce skoro chlubí, že udělali něco jinak, odklonili se od zákona, tak to určitě není případ, kdy někdo něco porušil nevědomky. Tedy když jinými slovy sami přiznávali, že „očůrali“ zákon – vyhlásili opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví a ne podle krizového zákona tak, aby nemuseli odškodňovat. To je přímý důkaz, že věděli, co dělají.

Reklama

Související témata:

Doporučované