Článek
Klenby slovenského trezoru jsou pokryty 2 900 verši romantické milostné básně a ve schránkách jsou památky jako snubní prsteny, dopisy z druhé světové války či vstupenky z prvního filmu, který zamilovaný pár viděl společně.
Instituce sídlí ve sklepení místního muzea inspirovaného básní Marína. Ta byla sepsána v zimě 1844 (a vydána roku 1846) na počest dívky, kterou rodiče raději provdali za jiného, bohatého muže, než aby ji dali nemajetnému studentovi a básníkovi Andreji Sládkovičovi.
„Myslím, že ten příběh je skvělý, když jejich láska bez ohledu na překážky trvala věčně,“ řekla Reuters Eliška Galisová, která se dosud s přítelem Matúšem Rezným nerozhodla, co by v místním depozitu navždy zanechala.
Banská Štiavnica figuruje na prestižním seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. A báseň Marína, zprvu kritizovaná a zavrhovaná, je dnes vnímána jako součást národního dědictví. „Trezory lásky“ – 100 000 šuplíčků pro milostné vzkazy a upomínky – jsou ve sklepení Marínina domu, kde Sládkovičova láska Mária Pischlová strávila většinu svého života.
Sládkovič se do Márie zamiloval, když jí bylo teprve čtrnáct a on ji jako chudý student doučoval v blahobytném domě jejích rodičů. Stala se básníkovou múzou. Andrej byl později vysvěcen na evangelického kněze a oženil se dva roky po její svatbě.
Slovenští žáci se nyní Marínu učí a po autorovi básně se na Slovensku pojmenovávají ulice či školy. Jeho jméno nese i celé město – západoslovenské Sládkovičovo.
