Poláci v českých firmách: Umíte být pečliví, chybí vám ale rychlost

Zdaleka největší polskou firmou v Česku je petrolejářská společnost Orlen Unipetrol, kterou už téměř dva roky řídí dvaapadesátiletý Mariusz Wnuk. Manažer s více než dvaceti lety zkušeností z investičních a bankovních firem se do Česka poprvé dostal dávno před nástupem do čela rafinérské společnosti.

„Do Česka mě přivedl parašutismus, můj celoživotní koníček. Před dvaceti lety jsem totiž dvakrát do měsíce trávil víkend buď v Prostějově, nebo v Kunovicích, a to po dobu tří let. Velmi jsem oceňoval zázemí a profesionalitu českých aeroklubů i kvalitu letadla L-410 Turbolet, které jsme využívali. Z té doby mi zůstalo také několik českých kamarádů,“ říká Wnuk.

Když se před dvěma lety dozvěděl, že se bude stěhovat do Česka, cítil podle svých slov směs nadšení a respektu. „Věděl jsem, že to nebude jen o řízení firmy, ale i o pochopení místní kultury, regulací a obchodních zvyklostí,“ vzpomíná Wnuk.

„Přemýšlel jsem, jak přenést dynamiku a odvahu, kterou máme v Polsku, do prostředí, které je více orientované na stabilitu a procesy. Vnímal jsem to jako příležitost propojit dva světy – polskou energii a českou preciznost,“ dodává.

Při řízení firmy se zhruba šesti tisíci zaměstnanci zaznamenal Wnuk několik důležitých rozdílů mezi byznysovým prostředím a způsobem práce v obou zemích. „Historické geopolitické napětí, ve kterém Poláci žijí, je naučilo být velmi flexibilními, rychle reagovat, nebát se riskovat. V byznysu se to projevuje výraznější orientací na růst a expanzi, rychlým rozhodováním a ochotou jít do inovací,“ říká.

Česko je podle něj naopak velmi stabilní, orientované na kvalitu a detail. „Češi mají rádi konsenzus, dlouhé diskuse, pečlivé plánování. To je skvělé pro dlouhodobou udržitelnost, ale někdy to zpomaluje reakci na změny. Poláci jsou zvyklí na rychlé rozhodování shora a méně formalizovanou byrokracii,“ popisuje ředitel největší české petrochemické skupiny.

Podobnou zkušenost má také Arkadiusz Klimczak, který do Česka přišel v roce 2018 na pozici personálního ředitele mBank pro Česko a Slovensko. Lidé v Česku mají navíc podle Klimczaka určitou lehkost, která Polákům často chybí, ale nemají rádi změny.

„Poláci bývají hodně orientovaní na cíl a často mění postupy za pochodu. Češi mají větší potřebu stability a předvídatelnosti. V některých momentech tak může docházet ke střetu stylů. Zatímco pro Poláka je změna přirozenou součástí cesty, pro Čecha může být zdrojem nejistoty,“ poznamenává Klimczak.

Češi si také podle něj lépe než Poláci udržují rovnováhu mezi prací a osobním životem. „Dlouho předtím, než se začalo mluvit o well-beingu, Češi si přirozeně chránili svůj čas, pravidelně sportovali a dokázali vypnout,“ popisuje.

Nejvíc jej ale překvapila míra formality mezi kolegy. „Mám pocit, že české pracovní prostředí je výrazně hierarchičtější než to polské. Manažerská pozice v Česku přináší určitý respekt automaticky. V Polsku je tento respekt spíše výsledkem konkrétních činů a vztahů než samotné funkce,“ zamýšlí se Klimczak.

Za důležitý rozdíl považuje Klimczak přístup k zákazníkům. Zatímco v Polsku jsou klienti podle něj skutečně v centru pozornosti, v Česku jej překvapil chladný odstup. „Jako by zůstávaly stopy mentality z dob minulých. Neříkám to jako kritiku, spíše jako pozorování. Mám Českou republiku opravdu rád a v mnoha ohledech ji obdivuji. Ale v přístupu k zákazníkům vidím ještě prostor pro růst a posun,“ argumentuje.

Tehdejší Československo navštívil poprvé jako dítě současný generální ředitel Plzeňského Prazdroje Michal Mrowiec. „Zaujalo mě, že obchody na vaší straně byly lépe zásobené. Poté jsem Česko navštívil ještě mnohokrát, z turistických i obchodních důvodů. A vždy na mě udělali dojem milí lidé, kuchyně a skvělé pivo,“ říká Mrowiec.

Také šéf největší tuzemské pivovarnické skupiny si všiml, že Češi jsou ve srovnání s Poláky méně dynamičtí. „Česko by od svých polských kolegů mohlo převzít větší ochotu riskovat. Čeští manažeři obecně jsou často spokojeni se současnou situací, která přináší stabilitu, ale může vést k promarnění některých příležitostí. Poláci bývají obecně spíše iniciativní,“ říká.

Na rozdíl od svého polského kolegy z mBank se však Mrowiec nedomnívá, že by Češi byli v pracovním prostředí formálnější. „Poláci se mohou od Čechů naučit, jak si udržet větší nadhled a být méně formální. Stále je však pravděpodobně snazší najít podobnosti než rozdíly a styly jsou více ovlivněny jednotlivci než kulturou. To je zvláště patrné u mladší generace, kde jsou rozdíly mezi evropskými zeměmi těžko rozpoznatelné,“ dodává.

Socialistické Československo pamatuje také šéf české pobočky stavební firmy Budimex Krzysztof Sokolowski, který v Praze působí od roku 2022. „Poprvé jsem navštívil tehdejší Československo jako dítě na základní škole, kdy jsem mohl vidět krásná historická města a velmi milé lidi. Byla to moje první zahraniční cesta v životě a první dojem byl, že se mezi sebou jako lidé povahově příliš nelišíme,“ tvrdí Sokolowski.

Šéf českého Budimexu si všímá především rozdílů mezi polským a českým trhem stavebních zakázek. Ten polský je podle něj dynamičtější a otevřenější. „V Polsku jsme v posledních dvou dekádách prošli velmi intenzivní fází investic do infrastruktury, což vedlo k tomu, že se celý sektor naučil pracovat velmi efektivně a ve velkém měřítku,“ říká Sokolowski.

„V Česku je naopak velmi silná tradice kvalitní projektové přípravy ze strany investora. Projekty jsou často velmi dobře připravené, což je velká výhoda. Celkově bych řekl, že český trh je velmi stabilní a dobře strukturovaný, zatímco polský je možná o něco dynamičtější,“ dodává.