Článek
Francouzský prezident Emmanuel Macron na začátku března oznámil, že Francie zpřísní svou jadernou doktrínu, navýší počet jaderných hlavic a zároveň otevře širší evropskou diskusi o roli francouzského jaderného odstrašení. Jinými slovy, že Francie poskytne záruky své odstrašující síly i jiným evropským zemím.
„Námluvy“ s Macronovou iniciativou, označovanou jako „pokročilé odstrašení“, už odstartovalo Německo, Polsko, Nizozemsko, Belgie, Dánsko, Švédsko či Řecko.
„Nejsme jadernou mocností“
V Česku návrh zatím vyvolává spíše opatrné reakce vlády i části politické scény. Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě) uvedl, že Česká republika žádnými nukleárními zbraněmi neoplývá, „takže se nemáme kam připojovat“.
Na druhou stranu zdůraznil, že i v rámci Severoatlantické aliance probíhá „bezpečnostní shift“, kdy je tlak i na to, aby Evropa byla soběstačnější v obraně. „Čili to není nic nového. Ale jak říkám, Česká republika není jadernou vojenskou mocností,“ dodal.
Francouzské iniciativě prozatím příliš nefandí ani předseda sněmovního zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO), který se stejně jako celé hnutí ANO upíná hlavně k NATO. „Dávám přednost americkému deštníku. Je skutečným pilířem NATO a roztříštěnost Západu by opravdu nebyla dobrou cestou,“ uvedl pro redakci.
Seznam Zprávy zjišťovaly reakce na francouzský návrh i od dalších členů kabinetu a armády, dotazy ale zůstaly bez odpovědi. Stejně tak není jisté, zda se o návrhu bavil premiér Andrej Babiš (ANO) při své nedávné návštěvě prezidenta Macrona v Paříži. Podle francouzských zdrojů redakce ale česká vláda s francouzskými protějšky své případné zapojení do projektu zatím nijak neřešila.
Co nepatří na Twitter
Bývalý bezpečnostní poradce vlády Tomáš Pojar rovněž zdůraznil, že francouzský jaderný deštník nemůže nahradit ten americký. Zároveň ale posílení francouzských jaderných schopností a odstrašujícího potenciálu vnímá pozitivně. „S Francií bychom jednat určitě měli,“ sdělil redakci.
Pro podrobnou a trpělivou komunikaci se vyslovil i někdejší šéf diplomacie a obrany, europoslanec Alexandr Vondra (ODS), který stejně jako Pojar patří mezi „jestřáby“ transatlantických vazeb. „Francouzi v Evropě pořád myslí strategicky. To je jejich silná stránka,“ poznamenal Vondra pro Seznam Zprávy s tím, že je ale nutná opatrnost.
„Musíme se o tom bavit s Francouzi i v rámci NATO,“ dodal. „Není to věc na rychlá politická prohlášení, není to na twitterovou debatu. Americká přítomnost je pro bezpečnost Evropy stále zásadní.“
Francouzský návrh ale vzniká v době, kdy se bezpečnostní architektura Evropy výrazně mění. Zaprvé je to válka Ruska proti Ukrajině a opakované ruské jaderné hrozby. Ty podle mnoha evropských vlád znovu zvýraznily roli jaderného odstrašení.
Druhým faktorem je nejistota kolem dlouhodobé role Spojených států. Evropské státy sice stále spoléhají na americký jaderný deštník v rámci NATO, ale v posledních letech sílí debata o tom, zda by Evropa neměla mít silnější vlastní bezpečnostní pilíř. Macron to shrnul poměrně otevřeně: svět podle něj vstupuje do nové éry jaderných zbraní a Evropa si nemůže dovolit stát stranou.
Kolář nechce spoléhat jen na USA
V tomto směru Macronovu iniciativu vítá i Petr Kolář, zahraničněpolitický poradce prezidenta Petra Pavla, který je s NATO díky své profesní minulosti výrazně propojen.
„Vítám to jako chvályhodnou, přímou a přirozenou ambici a reakci Francie na aktuální mezinárodně bezpečnostní vývoj a jako její odpovědný spojenecký přístup k jejím evropským partnerům,“ uvedl Kolář pro redakci. Podle něj je v českém státním zájmu být u toho a aktivně se s vlastním přispěním a našimi nemalými kapacitami podílet na tomto obranném projektu. „Spoléhat se do budoucna jen na americký jaderný deštník by nemuselo být prozíravé,“ deklaroval jasně.
Francouzskou iniciativu vítá i bývalý velvyslanec ve Francii Petra Janyška. „Je to převratná věc, takto to Francouzi nikdy nenabízeli. Vždy si to Francie držela pro sebe,“ zdůraznil pro redakci.
Podle plukovníka českého Generálního štábu v záloze Zdeňka Petráše z Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií brněnské Univerzity obrany ale zatím Macronově iniciativě chybí konkrétní obsah. „Vše je zatím myšlenka. Nic není nastaveno tak, jak je to například v rámci NATO, kde funguje výbor pro jaderné plánování, který řeší strategie a využití jaderného arzenálu jednotlivých členských zemí,“ řekl redakci.
Právě v tomto výboru funguje i Česká republika, byť jaderný arzenál nemá. „Plánovací a rozhodovací proces na úrovni NATO je založen na všeobecném konsenzu, tedy se vším musí souhlasit všechny členské země, tak to platí i pro princip jaderného odstrašování.“
Politicky citlivý běh na dlouhou trať
Pravděpodobně úmyslem Macrona je podle Petráše vytvořit nějaký systém, strukturu, která by reflektovala to, co má NATO. „Ale je to běh na hodně dlouhou trať. Je to politicky velice citlivé téma a otázka zní, jakou roli budou hrát kromě Francie i další členské země.“
V každém případě by se Česko podle něho mělo o iniciativu zajímat. Neobává se nicméně, že by Česko nyní něco promeškalo. A vyvrátil rovněž obavy, které by mohla mít část veřejnosti, že by na českém území musely být přítomny jaderné zbraně.
„Aby nás něco krylo, nemusíme na našem území mít rozmístěné jaderné zbraně. U nás by byly samozřejmě nějaké radarové systémy na zachycení případného útoku, na základě toho by pak reagovaly ony společné unijní systémy. Něco jako má nyní NATO v rámci integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany,“ zdůraznil s tím, že na našem území v tuto chvíli naprosto jednoznačně není žádná jaderná hlavice.
Francie jako jediná jaderná mocnost EU
- Francie začala budovat vlastní jaderné odstrašení v 50. a 60. letech. Klíčovou roli v tom sehrál prezident Charles de Gaulle, který prosazoval myšlenku, že Francie musí být schopna bránit své „životní zájmy“ bez závislosti na Spojených státech.
- V roce 1960 provedla Francie první jaderný test v alžírské poušti. Postupně vznikla tzv. force de frappe – nezávislá francouzská jaderná síla. Ta byla koncipována jako národní nástroj odstrašení, o jehož použití rozhoduje výhradně francouzský prezident.
- Na rozdíl od britského jaderného programu nebyl francouzský systém nikdy pevně integrován do struktur NATO. Právě důraz na strategickou autonomii je tradicí, na kterou dnes navazuje i Emmanuel Macron, když otevírá debatu o evropském rozměru francouzského odstrašení.
- Po odchodu Velké Británie z EU zůstala Francie jedinou jadernou mocností Evropské unie.
- Francouzský arzenál, stále zhruba čtvrtý největší na světě, se odhaduje přibližně na 290 jaderných hlavic. Opírá se o dvě hlavní složky: námořní část (čtyři strategické ponorky třídy Triomphant vybavené balistickými raketami M51) a leteckou část (stíhací letouny Rafale schopné nést jaderné střely ASMP-A).
- Základní princip přitom zůstává stejný jako za de Gaulla: rozhodnutí o použití jaderných zbraní je výhradně v rukou francouzského prezidenta.
O příspěvcích za oponou
Zapojení se do francouzské iniciativy má ale samozřejmě i ekonomický rozměr. „Francouzské zadlužení je enormní a lze očekávat, že někde za oponou se bude jednat i o příspěvcích evropských zemí výměnou za francouzské jaderné garance,“ naznačil někdejší velvyslanec při NATO Jakub Landovský.
Na jedné straně podle něho stojí Spojené státy, které již více než padesát let drží nad Evropou jaderný deštník a požadují větší výkon evropských spojenců v konvenčním zadržování Ruska.
„Na druhé straně stojí francouzský koncept strategické autonomie Evropy pod vedením Francie a jejího prezidenta. Jaderná doktrína se měnila s každým prezidentem a prezident se měnil ve volbách. Jaderné zbraně vyžadují stabilitu a dlouhodobost, proto budou páteří bezpečnosti v 21. století, stejně jako byly základem velmocenské rovnováhy od poloviny století dvacátého,“ shrnul exvelvyslanec.
Le Pennová razí „něco za něco“
Právě prezidentské volby čekají zemi galského kohouta příští rok, Macron, který uspěl už dvakrát, v nich proto kandidovat nemůže. Pokud otěže převezme vůdkyně krajní pravice Marine Le Penová či současný šéf strany Národní sdružení (RN) Jordan Bardella, lze očekávat politiku „něco za něco“.
To ostatně Le Penová už naznačila. „Řeknu OK geografickému rozmístění u našich spojenců, ale pak musí být něco na oplátku,“ prohlásila Le Penová v rozhovoru s rozhlasovou stanicí RTL.
Možností podle ní je, že spojenci chránění francouzskými jadernými střelami budou nakupovat od francouzských zbrojovek. „Jít a umísťovat naše jaderné zbraně v zemích, které kupují americké (letouny) F-35… V tom je velký rozpor,“ dodala.
Francouzské průniky do české armády
Česko, které čeká na své objednané F-35 z USA, má sice s Francií nějaké projekty v oblasti obrany, Paříž, kterou stále trápí neúspěch při výběrovém řízení na dostavbu Dukovan, by ale podle diplomatických zdrojů redakce uvítala větší objem.
Nejvýraznější zakázkou s Francií jsou v současné době houfnice Caesar za deset miliard korun, podle analytika Petráše je ale zádrhel s dodávkami. „Francouzští výrobci mají produkci, kterou bychom mohli využít, tady problém není. Jen je to otázka obchodně-politická, ekonomická,“ doplnil.
Historicky má Francie mimořádně silné vazby na československé ozbrojené síly. Po vzniku Československa v roce 1918 patřila Paříž k hlavním spojencům nové republiky. Francouzská vojenská mise sehrála zásadní roli při budování moderní armády. Vůbec prvním náčelníkem československého generálního štábu se stal francouzský generál Maurice Pellé.
