Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Od ledna vstoupila v platnost takzvaná rozvodová reforma, která zavádí celkem zásadní změny do rozvodového práva. Mimo jiné skončily i tři formy péče o děti, které léta platily a Češi jsou na ně zvyklí. Střídavá, společná nebo výlučná péče jsou už minulostí. Týká se to ovšem jen nově rozvedených lidí, u starších rozhodnutí se zatím nic nemění.
Připomeňme, že při střídavé péči bylo dítě po rozvodu s každým rodičem určité dny a výživné se stanovilo oběma rodičům. Při společné péči dítě pobývalo s oběma rodiči podle toho, jak se mezi sebou domluvili. Stejně tak se domluvili na částce, kterou na dítě oba přispívali. U výlučné péče bylo dítě s jedním rodičem a ten druhý měl právo stýkat se s ním a platil výživné.
Páry, které míří k rozvodu, se budou nově muset na rozložení dnů péče o děti přesně domluvit sami, bez oficiální formy. Když se domluvit nedokážou, udělá to za ně soud. Co přesně od nového roku platí, vysvětluje advokát Martin Kornel, specialista na rodinné právo z kanceláře Frank Bold Advokáti.
Proč rozvodová reforma mění stav, na který byli lidé zvyklí a nějak to fungovalo? Tedy že střídavá, společná a výlučná péče skončily a bude na rodičích, aby si sami stanovili rozvržení dnů péče. Případně bude na soudu, aby u každého rozvodu rozhodl individuálně.
Předně, ke změně dochází pouze u rozhodnutí od 1. ledna 2026. Všechny předchozí režimy péče o dítě tak zůstávají „při starém“, dokud nedojde k následné úpravě. Změna sleduje základní myšlenku – že pečovat mají zásadně oba rodiče, a proto je klíčové především opuštění pojmu výlučná péče, tedy péče jednoho rodiče.
Ambicí nové úpravy je především deeskalovat konflikt rodičů. Ten se, jak víme z praxe, často točil právě kolem názvu formy péče. Na jejím konkrétním rozdělení se byli rodiče často schopni dohodnout a „boj“ se odehrával v tom, velmi zjednodušeně řečeno, že matka chtěla „vyhrát“ označení „společná péče“ a otec „střídavku“.
Jak to tedy bude konkrétně v praxi? Uvedu příklad – dohodnu se s manželem, že budu mít děti čtyři dny a on tři dny. Musíme mít v návrhu, se kterým půjdeme k soudu, přesně popsané termíny třeba včetně prázdnin a svátků?
Pokud se dohodnete, tak nemusí být v návrhu téměř nic, ani rozdělení péče v běžné dny. Zákon to nežádá. Postačí, že rodiče uvedou, že se dohodli na společné péči. Praktické ale bude, a doporučil bych to, aby byla péče přesněji specifikována, třeba právě čtyři a tři dny v běžném režimu a pak co se bude dít o prázdninách a svátcích.
Doporučil bych promyslet i praktické aspekty spojené s místem předávání dětí. Tedy kdy přesně, u kterého z rodičů, zda ve škole či jinde, co za věci si rodiče předávají a podobně. A také nastavení harmonogramů ve specifických obdobích – kromě prázdnin a svátků třeba v narozeninový den dětí.
Advokát Martin Kornel.
Bude soud řešit, jestli nastavení rodičů není „nesmyslné“ nebo náročné pro děti – třeba v tom, že se každé čtyři a tři dny budou stěhovat? Bude do nastavení mluvit i Orgán sociálně-právní ochrany dětí - OSPOD?
V případě, že se oba rodiče dohodnou, soud nebude rozhodovat o rozsahu péče. Konkrétní podmínky jsou v rukou rodičů. V takovém případě se v soudním řízení OSPOD vůbec neobjeví. Soud ale nemá absolutní povinnost dohodu rodičů schválit. Když dojde k závěru, že zájmům dítěte dohodnutý režim nevyhovuje, nemusí dohodu schválit a může rozhodnout podle vlastního uvážení. To by ale měla být naprostá rarita.
Musí rodiče v dohodě o rozložení péče nějak řešit i případné výživné? Kdo a kolik komu bude platit?
Zákon opět preferuje dohodu rodičů a umožňuje, aby soud o plnění vyživovací povinnosti nerozhodl, pokud se zároveň rodiče dohodnou na péči o dítě. Zejména při nerovnoměrném rozdělení péče anebo při různých příjmech rodičů ale bude jistě praktické pro oba rodiče si konkrétní výši výživného dohodnout předem a zakomponovat to do dohody, kterou bude soud schvalovat.
Když se rodiče nedohodnou a bude tedy na soudu, aby rozhodl, jak bude péči pravděpodobně rozdělovat? A bude třeba rozhodovat i o tom, u koho bude mít dítě stálé bydliště?
Pokud nedojde k dohodě rodičů, je na soudu, aby rozhodl a konkrétní podmínky péče upravil, včetně určení bydliště. V praxi nečekáme žádné zásadní změny, soud by měl stále zohledňovat například přání dítěte, jeho věk, zájem rodičů o péči a podmínky u každého z nich. Jen pak nebude výsledné rozdělení péče nálepkovat štítky péče „jednoho rodiče, společná, nebo střídavá“.
Co dělat, když se třeba jeden rodič odstěhuje a bude potřeba domluvený rozvrh změnit? Musí ho potvrdit soud, nebo si to mohou rodiče vyřídit sami? A je v takovém případě dobré to napsat na papír a stvrdit podpisy obou rodičů?
Pokud se rodiče shodnou na jiném faktickém rozvržení péče, nemají povinnost dohodu předkládat soudu. Forma dohody potom ani z praktického pohledu nehraje příliš roli. Ovšem v případě obavy, že by některý z rodičů dohodu porušoval, je vhodné dohodu o konkrétním rozložení péče předložit soudu ke schválení. Jen pak bude totiž takzvaně vykonatelná.
Více o rozvodové reformě
Nová úprava více zdůrazňuje, že odpovědnost za péči o dítě je zachována oběma rodičům v plné šíři. Znamená to v praxi nějakou změnu?
V tomto se nic zásadního nezměnilo. Dosud, i když dítě bylo v péči pouze jednoho z rodičů, rodičovskou odpovědnost měli pořád oba rodiče. Tu lze omezit nebo dokonce rodiče zcela zbavit jen ve zcela výjimečných případech a novela zákona na tomto nic zásadního nezměnila.
Pokud zákon tvrdí, že péče je zachována oběma rodičům v plné šíři, nepřehlíží tím trochu případné skryté domácí násilí?
Násilí v rodině je problém. Zejména v tom, že systém opatrovnické justice není často schopen násilného rodiče identifikovat a jeho chování vůči druhému rodiči nebo dětem reflektovat ve svém rozhodnutí. Neřekl bych, že novela postavení násilného rodiče zlepšuje nebo naopak.
Co když druhý rodič má jinou rodinu a o dítě z prvního manželství se moc nestará? Najednou bude moci mluvit pečujícímu rodiči do toho, kde bude dítě chodit do školy, zda má podstoupit nějaký lékařský zákrok, zda ho můžou hlídat prarodiče. Nebo třeba i do takové věci, jako zda založit dítěti bankovní účet a kde.
Toto všechno mohl „nepečující“ rodič už nyní, protože měl rodičovskou odpovědnost. Bylo silně zakořeněným mýtem, že o těchto věcech rozhoduje jen rodič, který má dítě ve své péči. Podle zákona tomu tak ale nebylo.
O běžných provozních věcech, jako co bude mít dítě k obědu nebo co si vezme za oblečení, rozhodne rodič, který má v dané době dítě v péči. V případě neshody rodičů na významné záležitosti, například jakou školu bude navštěvovat nebo zda se má nechat očkovat, se může kterýkoliv z rodičů obrátit na soud a ten rozhodne.
Nově mají také oba rodiče povinnost se navzájem podporovat. Jak? V mnoha případech nejsou rozvedení rodiče zrovna v přátelském vztahu, tak jak se mají před dítětem „chválit“ a kdo dokáže, že to nedělají, nebo naopak se dál pomlouvají?
Je důležité si uvědomit, že podporující přístup obou rodičů je zásadní pro to, aby děti prospívaly. Obvykle je rozvod, respektive rozpad vztahu rodičů jednou z nejnáročnějších životních událostí, kterým bývají děti vystaveny. Aby byl krátkodobě i dlouhodobě dopad na děti co nejmenší, je právě kooperující a podporující přístup obou rodičů obvykle to nejlepší, co mohou udělat.
Rodiče by v tomto směru měli být edukováni mimo jiné třeba i samotným soudem. Praktická vymahatelnost tohoto pravidla je ale samozřejmě velmi omezená.
