Článek
Pechar je autorem teoretických prací z oblasti literatury, filozofických děl i vlastní umělecké prózy a poezie. Proslul také četnými překlady, přeložil například díla Marcela Prousta, Sigmunda Freuda či Clauda Léviho-Strausse, zabýval se také teorií překladu.
Příbramský rodák vystudoval srovnávací historii literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze a do roku 1958 pracoval jako redaktor v nakladatelství Československé akademie věd. Poté byl z politických důvodů propuštěn a přes 30 let se věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání. V 70. a 80. letech přispíval do samizdatových sborníků a revuí.
Pechar je například autorem prózy Upilované mříže (1977), filozofické eseje Člověk a pravda (1978), analýzy samizdatové prózy Nad knihami a rukopisy (1980) i veršů Slovo v samotě (1980). V knize Otázky literárního překladu (1986) shrnul zásady, postupy a tendence moderní překladatelské práce. V roce 2009 vyšla jeho vzpomínková kniha Život na hraně.
V roce 1990 se stal Jiří Pechar vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu Československé akademie věd, o šest let později se habilitoval na FF UK pracemi Otázky literárního překladu, Od příběhu k románu a Prostor imaginace.
V roce 1991 byl jmenován francouzským ministrem kultury důstojníkem Řádu pro literaturu a umění. Dále získal například cenu Toma Stopparda za překlady z francouzštiny, čestnou oborovou medaili Františka Palackého nebo pamětní medaili Jana Patočky.
