Režiséři střední Evropy mají nevídanou šanci na Oscara

Na Slovensku začalo ostře sledované hlavní soudní líčení v případu vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Třídenní soud probíhá od pondělí do středy na Specializovaném trestním soudu v Pezinku.

Již během pondělního dopoledne se k vraždě Jána Kuciaka přiznal bývalý voják Miroslav Marček. „Jsem vinen v bodě 1 – vražda Kuciaka,” prohlásil Marček během vyjádření obžalovaných. Marček byl pravděpodobně najat zprostředkovatelem, kterým má být podle obžaloby Zoltán Andruskó, kterému měla vraždu zadat Alena Zsuzsová: „Jsem nevinná,” řekla soudu.

Podnikatel Marian Kočner je podle obžaloby objednavatel vraždy mladého páru. Kuciak psal o detailech z Kočnerova podnikatelského počínání. „V bodě 3 – nedovolené ozbrojování jsem vinen, v bodě číslo jedna – vražda Kuciaka jsem nevinen,“ prohlásil v pondělí u soudu.

„Okolo třetí hodiny ranní mi volá Piotr. Pochopil jsem, že je to zlé. Sevřelo se mi hrdlo. Rozbrečel jsem se jako dítě.”

Tak vzpomíná polský politik a bývalý šéf Evropské rady Donald Tusk v polském deníku Gazeta Wyborcza na okamžik, kdy se dozvěděl o smrti Pavla Adamowicze. Uplynul rok od atentátu, který otřásl celým Polskem.

Třiapadesátiletý otec dvou dcer byl starostou polského přístavního města Gdaňsk. Ve stejném městě před třiceti lety spoluorganizoval stávky, které vedly k demokracii v zemi. 13. ledna 2019 hovořil na pódiu během velké charitativní akce Velký orchestr sváteční pomoci, když se k němu přiblížil sedmadvacetiletý Stefan W., bodl ho nožem do srdce a břicha. Adamowicz zemřel druhý den v nemocnici.

Později se ukázalo, že byl útočník psychicky nemocný a měl již kriminální minulost. Atentát na gdaňského starostu spáchal z nenávisti ke straně Občanská platforma, jíž byl Adamowicz v minulosti členem. Sám se dříve považoval za konzervativního politika, v posledních pár letech však otevřeně podporoval průvody LGBT, zastával se i židovské komunity.

Charitativní akce, při níž Adamowicz zemřel, se konala i letos, a to již po osmadvacáté. Organizace Velký orchestr sváteční pomoci vybral přibližně 117 milionů zlotých (asi 700 milionů korun) na pediatrická oddělení polských nemocnic. Část z vybraných peněz poputuje do požáry postižené Austrálie.

Do užších nominací na ceny filmové akademie se letos probojovalo nevídaně mnoho středoevropských filmů. Vedle českého Nabarveného ptáčete Václava Marhoula budou v pondělí odpoledne o „ostré” nominace soutěžit také maďarský a polský film.

Maďarský režisér Barnabás Tóth natočil drama o vztahu šestnáctileté dívky a doktora ve středním věku během druhé světové války v Budapešti. Film Ti, kdo zůstali (Akik maradtak) podle filmového magazínu Variety konečně vypráví příběhy nejen těch, kteří trpěli v koncentračních táborech, ale i o těch, kteří se z nich vrátili.

Na Benátském filmovém festivalu měl premiéru polský film Boží tělo (Boże Ciało) režiséra Jana Komasy. Snímek o mladém muži obviněném z vraždy, který je omylem považován za kněze, si klade otázky ohledně víry i předstírání.

Nejen česká ministryně financí Alena Schillerová dokáže „zázračně” ve státním rozpočtu najít miliardy. Těsně po podepsání koaliční dohody mezi lidovci a Zelenými v Rakousku se ukázalo, že je přebytek státního rozpočtu za rok 2019 o plnou miliardu eur vyšší, než se předpokládalo. Ne všichni ale mají z tohoto „nálezu” radost, poznamenává deník Kurier.

Liberální strana Neos se domnívá, že jde beztak o daňové prostředky, které vláda „vytáhla” Rakušanům z kapsy. Opoziční sociální demokraté (SPÖ) pak podezřívají vládní lidovce, že znali skutečná čísla o rozpočtovém přebytku už nějakou dobu a vědomě je tajili před Zelenými, tedy svými novými koaličními partnery. SPÖ také Zeleným radí, aby se nalezené prostředky použily na sociální výdaje.

Angela Merkelová odsoudila zatčení britského velvyslance v Teheránu. Tiskový mluvčí britského premiéra Borise Johnsona to oznámil v neděli, po telefonátu s německou kancléřkou: „Mluvili spolu o tragické havárii ukrajinského letadla u Teheránu a společně odsoudili zatčení britského velvyslance v Íránu za údajné porušení mezinárodního práva”.

Německo po zabití generála Solejmáního v Bagdádu stáhlo svoje vojáky z Iráku. Z bezpečnostních důvodů se jednotky přesunuly do Kuvajtu a Jordánska. Jednalo se o 120 vojáků.