Článek
Česká republika vyhostila dva pracovníky ruské ambasády v Praze v souvislosti s případem ohrožení pražských komunálních politiků Zdeňka Hřiba, Ondřej Koláře a Pavla Novotného.
Jde o exemplární a v mnoha směrech výjimečný případ.
Cizí diplomaté se zpravidla vypovídají ze země v tichosti a rozhodně k tomu nikdo nepořádá tiskové konference. Výjimkou jsou koordinované solidární akce několika zemí, jako byla ta v roce 2018, která souvisela s otravou Sergeje Skripala v Británii. Tehdy premiér Andrej Babiš oznámil, že se Česká republika přidává na stranu Britů a pošle z Prahy domů tři pracovníky ruské ambasády.
O většině případů se občané naopak nedozvědí vůbec nebo s velkým zpožděním. Věděli jste například, že české úřady mezi lety 2010 a 2014 vypověděly ze země hned 11 pracovníků ruské ambasády v Praze a brněnského konzulátu?
Akce ricin, nazývaná podle jedu, kterým měli být tři čeští politici údajně otráveni, se vymyká pravidlům i v dalších ohledech. Nebývá zvykem, aby politici veřejně komentovali akce tajné služby. A navíc se od nich lidé dozvídali protichůdná stanoviska. Tentokrát vznikl dokonalý informační guláš.
Nejprve bezpečnostní výbor Sněmovny oznámil, že reakce tajné služby BIS na případ byla adekvátní. Deník N s odvoláním na nejmenovaného člena výboru napsal, že ředitel BIS Michal Koudelka poslancům potvrdil, že do Prahy skutečně přicestoval diplomat, který je spolupracovníkem ruské špionáže a může představovat pro zmiňované politiky nebezpečí.
Jenže pár týdnů nato premiér Babiš na tiskové konferenci překvapivě oznámil, že celá operace ricin byla vymyšlená v rámci interního boje uvnitř ruské ambasády. A současně tak bezděky postavil do špatného světla civilní kontrarozvědku BIS, o níž najednou ve svém prohlášení jinými slovy tvrdil, že jednoduše naletěla.
„Z informací a předložených důkazů, které jsem obdržel od BIS, jednoznačně vyplývá, že celá kauza vznikla v důsledku vnitřního boje mezi pracovníky zastupitelského úřadu Ruské federace v Praze, kdy jeden z nich zaslal cíleně naší BIS smyšlenou informaci o plánovaném útoku proti českým politikům. Způsobil tak kromě zbytečného vytížení našich bezpečnostních složek další komplikaci v česko-ruských vztazích a poškození dobrého jména Ruské federace v České republice,“ řekl Babiš.
Potíž je, že ohroženým politikům navzdory tomuto prohlášení ochranka zůstala. Nemá to moc logiku. Jestliže tedy šlo o „smyšlenou informaci“, jak tvrdí premiér, nic jim nehrozí a jejich bodyguardy mohou poslat domů. Nebo o smyšlenou akci naopak nešlo a premiér se jen pokusil přehrát veškerou odpovědnost za celý příběh i následné vyhošťování diplomatů na Rusy.
Tomu odpovídá ještě jedna, dosud nepublikovaná verze celé téhle špionážní kauzy. Tajná služba se podle ní díky informacím od spojenců dozvěděla, že Hřibovi, Kolářovi a Novotnému skutečně může hrozit útok. Díky svým veřejným postojům z poslední doby se stali symbolickým terčem pro špionážní síly z Kremlu, ale i třeba jen pro duševně vyšinuté jedince, kteří k němu vzhlížejí. Jenže před imaginárním nepřítelem ochránit nejde, zatknout ho také nemůžete.
Tak se spustila zpravodajská hra, jejíž součástí bylo řízené vypuštění informace o agentovi s kufříkem plným ricinu na veřejnost. A jejím zveřejněním se docílilo veřejné ochrany Hřiba a spol.
Dělá se to běžně ve světě, dělají to i české tajné služby, jen se o tom nemluví. Zpravodajské hry zůstávají skryty ve stínu i kontrolním orgánům.
Každopádně ten, kdo bude mít z celé kauzy zamotanou hlavu, nebudou Rusové. Ale Česká republika.
Kreml už totiž dal jasně najevo, že vyhoštění ruských diplomatů z Prahy neprojde bez odezvy. Očekává se odveta v podobě vyhoštění pracovníků české ambasády v Moskvě. A v tom je ten problém. Pokud my vyhostíme Rusům dva lidi ze zastupitelského úřadu v Praze, ani to nepoznají. Naopak v případě české ambasády v Rusku to může být zásadní ochromení chodu úřadu. Rozdíly v počtech zaměstnanců a diplomatů jsou totiž propastné.
V Česku působí na ambasádě Ruské federace a jejích konzulátech poslední roky stabilně mezi 140 až 150 lidmi, z toho přes padesát jich má diplomatický pas. Naopak česká diplomacie má v Rusku o více než polovinu menší osazenstvo. A jen pro srovnání: i Spojené státy zaměstnávají na velvyslanectví v Praze o polovinu méně lidí než Rusové.
Když v minulosti Rusové jako odvetu posílali domů z Moskvy české diplomaty, někdy to bylo v poměru 1 : 2: ruská diplomacie zkrátka přidá ještě jednoho vyhoštěného navíc. Dosavadní reciproční kroky navíc ukázaly, že Rusové mají poměry na naší ambasádě v Moskvě detailně zmapované. Vždy si vybrali takové pracovníky velvyslanectví, jejichž vypovězení způsobilo České republice potíže.
I přes to všechno ale ještě může Česká republika využít příběh ve svůj prospěch. A to tím, že zesílí svůj tlak na zeštíhlení přebujelého aparátu ruské ambasády. S dědictvím z devadesátých let se nedokázala vypořádat žádná vláda, současné ministry nevyjímaje. Kabinet Andreje Babiše má k tomu teď ideální příležitost.
