Hlavní obsah

Sestřička zemřela. Oběť číslo 17 jako memento

Jiří Kubík
šéfredaktor
Foto: ČTK, ČTK

Koronavirem se do pondělí 30. března nakazilo 56 lékařů, 54 zdravotních sester, 5 laboratorních pracovníků a 29 pracovníků zdravotnického personálu.

V přívalu velkých slov a velkého boje s celoplanetární infekcí nesmí zapadnout konkrétní lidské tragédie. Z obětí se nesmí stát jen položky v každodenním výkazu ztrát.

Článek

Jsme v mimořádné situaci, kterou nikdo z nás nezažil. Všude je cítit obava z nákazy, ale i nervozita z pouhého vybočení našich životů ze zaběhnutého normálu. To každý z nás zažívá na vlastní kůži.

Pak jsou tu ale dvě skupiny lidí, kteří si na rozdíl od nás ostatních takovou osobní nervozitu nesmí moc připouštět: na to mají příliš velký úkol a zodpovědnost.

Politici, kteří mají moc a musí všechno a všechny převést krizí s pokud možno nejmenšími ztrátami.

A zdravotníci. Lékaři a sestřičky, ke kterým všichni - nejen nakažení, ale i všichni další potencionální pacienti - upínají své naděje, že při nákaze zrádným virem nám pomůžou. A oni pomáhají.

Často v nelidsky dlouhých službách a sami v permanentním strachu z možné nákazy. Patří jim za to obrovský dík a uznání. Bojují o naše zdraví a životy, všichni jsme na nich závislí. Bohatí i chudí. Vlivní i bezmocní.

Šílené ale je, že v boji o zdraví a životy nás všech musí dávat všanc ty svoje.

„Jeden plášť, brýle, ústenka na dvanáctihodinovou směnu fakt k takovému pacientovi nestačí. To se můžu svlékat, jak chci, a je mi to stejně prd platné.“

Jadrný vzkaz, který vystihuje zoufalství, v jakém se někteří zdravotníci sami ocitli.

Vzkaz, který v sobotu napsala na sociální sítě osmačtyřicetiletá zdravotní sestra z plicního oddělení pražské Thomayerovy nemocnice, jež se sama nakazila koronavirem od jednoho z pacientů.

Žena, o níž zástupci Ministerstva zdravotnictví před pár dny mluvili jako o jedné z těch, co se nakazila vlastní chybou.

Tato žena v neděli večer náhle zemřela.

Přesnou příčinu její smrti vyšetřuje policie. Už nyní je uváděna ve statistice lidí, kteří v Česku zemřeli „s koronavirem“. Má číslo 17.

Stejně jako lidé před ní i ona má konkrétní jméno, osud, rodinu… Zemřela žena, která v těžkých podmínkách pomáhala ostatním pacientům a kterou jsme neuměli ochránit. Žena, o níž v pondělí nemocnice zveřejnila, že „v dané situaci nepochybila a zachovala se zcela profesionálně a podle standardních postupů a opatření“.

Jsou to dva týdny, kdy ministr zdravotnictví vzkazoval lékařům a sestrám, že „musí vydržet“, než bude dostatek ochranných pomůcek. Vydrželi.

Vyšetřovali a hospitalizovali od té doby stovky pacientů. A podle pondělních souhrnných čísel se při tom koronavirem nakazilo 56 lékařů, 54 zdravotních sester, 5 laboratorních pracovníků a 29 pracovníků zdravotnického personálu.

Nechť je to memento pro všechny arogantní politiky, kteří nás dokola ujišťují, že jsou „pořád on-line“, „přijímají opatření“ a „mají vše pod kontrolou“.

Situaci se zajištěním dostatečných ochranných pomůcek pro zdravotníky, stejně jako situaci v zařízeních sociálních služeb, pod kontrolou rozhodně neměli. Teď už nezbývá než doufat, že škody a ztráty na životech budou co nejmenší.

A odpusťme si prosím všichni výkřiky typu „jsme ve válce, zapojujeme armádu“.

Zapojme také lidskost a pokoru.

Doporučované