Hlavní obsah

„Smál jsem se Havlovi: Tleskali mně, ne tobě.“ Žantovský vzpomíná na slavný projev

„Při tlumočení jsem odezíral Havlovi z úst, protože jsem měl zalehlé uši a nic neslyšel.“ Rozhovor z pořadu Šťastné pondělí. (Video: Jindřich Šídlo)

21. 2. 8:00

Před třiceti lety zažilo čerstvě svobodné Československo svou hvězdnou hodinu. Prezident Václav Havel vystoupil s projevem v americkém Kongresu ve Washingtonu.

Článek

Některé věci se skutečně mohly stát jen v prvních měsících roku 1990. Cesta Václava Havla, který v tu dobu byl necelé dva měsíce prezidentem stále ještě Československé socialistické republiky, do Spojených států patří mezi ně. A vrcholem celé výpravy byl pochopitelně Havlův projev před oběma komorami Kongresu ve Washingtonu.

Zvlášť, když byl pronesen v češtině.

Mužem, který dostal na starost, aby kongresmani slovům vycházející globální celebrity z východní Evropy rozuměli, byl tehdejší Havlův mluvčí Michael Žantovský.

„Že budu projev tlumočit, jsem se dozvěděl cestou do Ameriky v letadle,“ vzpomíná dnes jednasedmdesátiletý Žantovský, překladatel, diplomat, politik a ředitel Knihovny Václava Havla. Což právě kvůli dlouhé cestě sovětským letounem Iljušin nebylo jednoduché: Žantovský v letadle téměř přestal slyšet a Havlova slova, mnohokrát přerušená mohutným aplausem publika vestoje, z prezidentových rtů pouze odezíral.

V době, kdy projevy politiků připomínají díky čtecím zařízením a pečlivé přípravě často spíš cirkusovou show, působí třicet let staré Havlovo vystoupení jako pozdrav z jiného světa. Havel neškoleným hlasem četl svůj projev z papíru. „Čtecí zařízení považoval za podvod,“ vysvětluje Žantovský.

První Havlova americká cesta skončila fenomenálním úspěchem, Československo udělalo první krok na cestě do NATO a Havlova popularita mu zajišťovala dlouhá léta privilegované postavení. Ještě v roce 1990 dorazil do Prahy americký prezident George Bush – ještě před ním se tu ale objevila třeba britská premiérka Margaret Thacherová, francouzský prezident Francios Mitterrand, tibetský dalajláma a samozřejmě The Rolling Stones.

„Občas jsme měli pocit, že účinkujeme v absurdním divadle, které režíruje Václav Havel,“ vzpomíná na neuvěřitelnou dobu prvního porevolučního roku po 30 letech Michael Žantovský.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené