Hlavní obsah

Sociální sítě „šňupeme“ jako drogu. A už máme dost

Foto: Profimedia.cz

Změnil se během pandemie náš přístup k sociálním sítím?

Reklama

4. 4. 8:33

Naše životy se na začátku minulého roku narychlo téměř většinově přesunuly do virtuálního světa. Online práce, online škola, online večírky a nonstop zapnutá sociální média, která kontrolujeme každou chvíli, aby nám nic neuniklo.

Článek

Začínáme si ale po roce v pandemii covidu-19 více uvědomovat, jakou roli v našich životech sehrávají sociální sítě, které se často staly naším jediným „oknem do světa“? Změnil se v průběhu pandemie nějakým způsobem náš přístup k sociálním médiím?

Jak dlouho trávíme na sítích?

Každý Američan v roce 2020 podle eMarketeru strávil 82 minut denně na sociálních sítích, což je o sedm minut více než o rok dříve. Online komunikační kanály jako Messenger nebo WhatsApp využívají 24 minut denně. Do analýzy ale nebyl plně započítán celý pandemický rok.

Češi Američany překonávají. Data z léta 2020 od AMI digital indexu, který sleduje chování Čechů na internetu, hlásí, že Čech stráví na sítích až 156 minut denně. Nejčastěji na platformě YouTube, hned za ní následuje Facebook. Nejrychleji však roste aktivita na Instagramu. Nejvíc si píšeme na Messengeru a WhatsAppu.

Jednatřicetiletá Markéta je uživatelkou sociálních sítí víceméně od počátku jejich velkého přílivu do České republiky. Podle svých slov byla vždycky v první vlně, která určité médium začala využívat, ať už to byl Facebook, Twitter nebo Instagram a další. Postupně si na nich vybudovala kariéru a sociální sítě se tak staly její prací na plný úvazek.

„Musela jsem být neustále v obraze, vědět, co se děje, jaké jsou trendy, byla jsem na sítích až 14 hodin denně. Nejdříve to bylo ze zvědavosti, potom už to byla droga, měla jsem FOMO,“ svěřuje se Markéta Seznam Zprávám. „FOMO“ je anglická zkratka pro „fear of missing out“ neboli „strach z toho, že mi něco unikne“.

Zkratka se začala hojně skloňovat právě s rostoucí aktivitou lidí na sociálních sítích. Oxfordský slovník pojem mezi nová slova zařadil v roce 2013. Jedná se o psychologický jev, který v nás vyvolává strach a úzkost, že nejsme něčeho součástí nebo o něčem nevíme.

„Nadužívání sociálních sítí u mě fakt přerostlo únosnou míru, obtěžuje mě to a cítím se jako závislák, co si nemůže pomoct, jen, aby mu něco neuniklo,“ potvrzuje i pětadvacetiletá Kristýna. Myslí si, že pandemie na ni v tomto ohledu zcela jistě měla velký vliv: „Ale až tak od podzimu. Píšu si s kolegy a kamarády, a mám tak pocit, že mi to nahrazuje kontakt, který bych s nimi normálně měla naživo.“

V Markétě i Kristýně jejich dlouhý čas strávený na sítích vyvolal nežádoucí efekt - znechucení, odpor a v případě Markéty to vedlo až k fyzické nevolnosti. Pracovala v gastro odvětví, jejím úkolem bylo vědět o nové restauraci nebo podniku, okamžitě ho musela navštívit a co nejrychleji o tom vytvořit příspěvek na sociální sítě.

Chceme „okamžité blaho“

„Sociální média jsou nastavena tak, aby nám dodávala dopamin. S každým lajkem nebo novým příspěvkem dostáváme dávku dopaminu, takže proto na ně tak bezděčně klikáme,“ vysvětluje důvody naší závislosti na sociálních sítích psycholožka Karolína Nyitray. Dopamin, známý jako „hormon štěstí“, v našem mozku vzniká přirozeně a je odpovědný za lidské pocity slasti nebo blaha.

Obecně závislosti podle psycholožky vznikají tak, že chceme změnit to, co zažíváme. Používáme k tomu logicky to, co nám přinese blaho. „Jenomže v určitou chvíli se to stane neužitečné. Ať jde o marihuanu, kokain nebo i heroin, začíná to tím, že chceme změnu a známe třeba lidi, kteří něco takového dělají. Což jsou v případě sociálních sítí všichni,“ vysvětluje Karolína Nyitray paralelu mezi sociálními sítěmi a psychoaktivními drogami.

„Zabíjím tím čas, protože je to snadné. Je to jednoduchá náhrada lidského kontaktu, ale vlastně to vůbec neplní to, co lidský kontakt naplňovat má,“ přemýšlí nad vlastním chováním na sociálních sítích dvaatřicetiletý Ondřej. Ten si uvědomuje i tu problematickou úroveň sociálních sítí, o které se mluvilo už před pandemií a která zásadně zasahuje do naší psychiky.

Většina obsahu sociálních sítí ukazuje jen omezenou část lidského života - tu pozitivní. „Sdílíme jen super jídlo nebo cestování. Když se to sečte od všech lidí, vidíme úplně nerealistický super svět a říkáme si: Proč také neběhám, necestuju, nejím jen skvělé jídlo…“ zamýšlí se Ondřej.

Že jsou sociální sítě jen editovaná část našeho života, potvrzuje i psycholožka: „Je to berlička našeho ega, které se ujišťuje, jak existuje a jaké je. A chce o sobě dát vědět.“ Karolína Nyitray ale připomíná, že je to chování přirozené a děláme to i mimo sociální sítě - například i stylem oblékání vysíláme to, jak chceme, aby nás ostatní přijímali.

Dejte si detox

V rámci pandemie, kdy každý bojuje s nezvyklým a extrémním stresem, je však vnímání toho, co se děje na sociálních sítích, ještě emocionálně umocněno. Podle psycholožky je naše nadměrná přítomnost v online prostředí opět přirozenou reakcí na dění. Člověk je společenský tvor, který vyhledává ostatní a chce patřit do komunity. Takový dojem mu sociální sítě umí vytvořit. „Je to naše jediná možnost, jak se cítit normálně,“ vysvětluje.

Problém nastává ve chvíli, kdy po chytrém telefonu saháme bezděčně, aniž bychom to věděli, klidně několikrát za hodinu. Jde právě o závislost na dopaminu. Jenže čím víc tělu dopamin dáme, tím víc se ho vyloučí a my potřebujeme stále víc a víc. „Proto je dobré se od zdroje dopaminu na nějakou chvíli odpojit - udělat si digitální detox,“ radí Karolína Nyitray.

Podle psycholožky stačí i den, dva, například víkend, kdy se od sítí zcela odřízneme. Tím se totiž hladina dopaminu v našem těle ustálí. „Máme potom větší prostor udělat vědomé rozhodnutí, jestli se sociálními sítěmi budeme interagovat nebo ne,“ vysvětluje.

Zkušenost s „detoxem“ má i Markéta, která svoji závislost na sociálních sítích řešila dokonce změnou práce, ale i prostředí, ve kterém žije. „Odstěhovala jsem se do Beskyd na chalupu, pracuju na opravách, na zahradě…“ vyjmenovává činnosti, kterými nahradila čas původně strávený v online světě.

Méně radikálně závislost řešila i Nikol. Vadil jí zvyk, se kterým se svěřuje mnoho lidí - že jsou sociální sítě první ranní aktivitou - probudí se a kontrolují notifikace a co se „dělo přes noc“. „Přestala jsem scrollovat sítěmi hned po probuzení a začala si místo toho číst knížku. Dokázala jsem totiž až hodiny prokrastinovat na sítích a hned od rána jsem se cítila hrozně neproduktivně a ovlivnilo to potom celý můj den,“ říká.

Karolína Nyitray ale zdůrazňuje, že odpojení od sociálních sítí pro nás může být opravdová výzva. Pandemie koronaviru a izolace problém prohlubuje a naše vůle je tak křehčí. „Je ale nutné dodat, že pokud člověk vypozoruje, že s tím má problém, tak by měl vyhledat odbornou pomoc. Jde o opravdový problém, kterým trpí lidé po celém světě,“ uzavírá psycholožka.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené