Bankrot místo show. Jak se šampion pokoušel zachránit atletiku

Na konci listopadu převzal švédský tyčkařský fenomén Mondo Duplantis ocenění pro nejlepšího atleta světa za rok 2025 a při děkovné řeči si neodpustil drobný šťouchanec: „Byl tady pokus uspořádat tour bez technických disciplín, ale nedopadlo to moc dobře, co?“

Ze sálu se ozval potlesk i smích.

Všem bylo jasné, že Duplantisova slova směřovala na adresu někdejšího sprinterského šampiona Michaela Johnsona, který na jaře spustil projekt Grand Slam Track (GST).

Měl velké plány: Z atletiky osekané o skokanské a vrhačské disciplíny udělat moderní show, zajistit jí pozornost i v době mezi olympijskými hrami a dopřát světové špičce odměny, jaké jsou běžné v jiných sportech.

Výsledek je mimořádně tristní. Úvodní sezona skončila předčasně, už po třech mítincích. Johnson dluží, kam se podívá. Atletům, televizním stanicím, pořadatelům, vlastníkům stadionů… Údajně celkem 19 milionů dolarů.

Sportovní revoluce se nekoná. Místo toho čtyřnásobný olympijský vítěz včera oznámil bankrot GST.

Jsou nápady, které v podcastech znějí velmi zajímavě a na sociálních sítích sbírají lajky po tisících, ale podstatně těžší je přenést je do reálného světa.

Patřila k nim také představa Michaela Johnsona, jak by se dala zachránit vrcholová atletika.

Mluvil o ní dlouhé roky a loni se konečně rozhodl přejít od slov k činům.

„Je trochu nešťastné, že máme tři miliardy lidí, kteří na velkých akcích atletiku sledují a pokračovali by v tom dál, kdyby měli příležitost,“ poukazoval na skutečnost, že s výjimkou olympijských her a světových šampionátů zůstává atletika sportem, který dokáže oslovit jen věrné fanoušky.

Viděl v ní mnohem větší potenciál. Podobný tenisu, golfu nebo F1. Chtěl mít show, která několikrát do roka přiláká globální pozornost způsobem, jakým to Diamantová liga od založení v roce 2010 nikdy nedokázala.

V jeho očích to však neměla být tradiční atletika posedlá rekordy a výkony. A také ne atletika v celé své šíři. „Při mítincích se snažíme vtěsnat olympijské hry do jednoho dne. To mohlo fungovat v 60. nebo 70. letech. Ale dnes je stále méně fanoušků, které zajímá všechno a jsou schopni rozumět nuancím čtyř různých skokanských disciplín, čtyř vrhačských a ještě sprintům a vytrvalostním běhům,“ argumentoval.

Rozhodl se tedy pro formát čistě běžeckého mítinku, kde každý závod lze v televizi sledovat na jeden zátah. Největším lákadlem měla být rivalita hlavních hvězd. Jako když se pravidelně utkávali tenisté Rafael Nadal s Rogerem Federerem nebo piloti F1 Lewis Hamilton a Sebastian Vettel.

Navíc atletům slíbil výjimečné odměny. Za celkové vítězství na mítinku (každá ze šesti kategorií měla dvě disciplíny, např. sprint 100 m a 200 m, dlouhé tratě 3000 a 5000 m) to bylo 100 tisíc dolarů, tedy možnost v celém Grand Slam Tracku vydělat 400 tisíc dolarů na dráze a k tomu další peníze za reklamu.

Pro srovnání: Vítěz prémiového závodu Diamantové ligy bere 20 tisíc, u běžné disciplíny je to polovina. Více se dá inkasovat až při finále.

„Atleti jsou frustrováni z toho, jak byli v minulých letech placeni a oceňováni za své úžasné výkony. Teď nastala šance to změnit,“ věřil Johnson.

Na odměny vyčlenil 12,6 milionu dolarů, tedy jen o 5,4 milionu méně, než kolik Diamantová liga rozdá za celý ročník čítající 15 mítinků.

Na papíře to vypadalo vážně zajímavě.

Johnson měl přislíbených přes 30 milionů dolarů od investorů, jak tvrdil, proto se v podstatě za detail považovala třeba skutečnost, že dost dlouho nedokázal prodat televizní práva.

Horší bylo, že nevyšla snaha mít dva ze čtyř dílů seriálu v Anglii. Od místních pořadatelů přišla odpověď, že mu drží palce, ale rozhodně nepůjdou do obchodního rizika v podobě třídenního běžeckého mítinku.

Jízdní plán tedy zněl: Kingston (Jamajka), Miami, Filadelfie, Los Angeles.

Johnson si smluvně zavázal 28 medailistů z olympijských her v Paříži. A nešetřil na nich. Loni na podzim je pozval do Malibu, kde žije, a pak s nimi vyrazil na zápas NFL v Los Angeles, samozřejmě do VIP lóže. To je hodně nadstandardní přístup.

Přesto mu několik výrazných osobností odřeklo. V první řadě Noah Lyles, jenž po 20 letech získal pro USA zlatou medaili na stovce a je jednou z hvězd netflixovské dokumentární série Sprint. Jeho slova, že nevěří obchodnímu modelu GST, se ukázala jako velmi prorocká.

Rozpačitě vyzněl už dubnový úvodní podnik v Kingstonu. Tribuny byly velmi skromně zaplněné, ale to se ještě omlouvalo špatným počasím i slabou kupní silou Jamajčanů. Příliš nebavil ani televizní přenos, kde se více mluvilo, než závodilo. Mnozí se ušklíbali, jestli by nestálo za to vyplnit dlouhé mezery mezi běhy třeba soutěží tyčkařů nebo oštěpařů.

„Atmosféra připomínala spíše mauzoleum než inovativní laboratoř. Bylo to nudné, bez života,“ rýpl si na sociální síti LinkedIn Patrick Magyar, zakladatel Diamantové ligy.

Další mítink v Miami se konal na malém stadionu pro pět tisícovek lidí.

Ve Filadelfii byl program zhuštěn do dvou dnů a zmizel z něj běh na 5000 m.

Do Los Angeles už atleti necestovali, protože první sezona GST byla předčasně ukončena v půlce června.

„Nebylo to lehké rozhodnutí, ale bylo správné pro dlouhodobou udržitelnost akce. Teď se zaměříme na přípravu příští sezony,“ uvedl Johnson.

Málokterý podnik podobného druhu se v prvním roce dostane do plusu, ale náhlé zrušení mítinku v Los Angeles bylo překvapivé. A pokud někdo smířlivě konstatoval, že je lepší nezvyšovat prodělek a spíše napřít síly i finanční prostředky do roku 2026, další vývoj ho asi zaskočil.

Postupně se totiž začaly objevovat informace, že Johnson nezaplatil svým hvězdám ani dolar. Zatím to přiznávaly anonymně, neboť čekaly na uplynutí 90 dnů, což je v atletickém světě lhůta běžná pro vyrovnání závazků. Pak i jim došla trpělivost.

„Prosím, zaplaťte mi!“ ozvala se v červenci na tiktokovém účtu GST frustrovaná Gabby Thomasová, olympijská vítězka na 200 m, která se marně dožadovala svých 180 tisíc dolarů.

To byl první bizarní okamžik. Johnson, jenž se o rok dříve rozčiloval, že špičkoví atleti jsou mizerně placení, jim najednou dlužil deset milionů dolarů.

Jak vyšlo najevo, nezaplatil vlastně nikomu, kdo měl s GST co do činění. Například město Miami se přihlásilo s pohledávkou ve výši 77 896 dolarů za pronájem stadionu.

„Navzdory výzvám posledních měsíců jsem přesvědčený, že Grand Slam Track má budoucnost,“ prohlásil Johnson v srpnu.

To se ještě mohlo zdát, že jen špatně odhadl možnosti atletické série v první sezoně a podcenil několik drobností.

O pár týdnů později však web The Athletic přišel se zjištěním, že původně oznámených více než 30 milionů dolarů od investorů byl jen blaf. Žádná taková suma zajištěná nebyla. Winners Alliance, hlavní investor GST, poslal pouze 13 milionů. Na dalších 19 milionů měl opci, nikoli povinnost platby.

Nejpozději od prvního mítinku tak muselo být Johnsonovi jasné, že naslibované závazky nemůže splnit.

Tím spíše, že i společnost Eldridge (stojí za ní Todd Boehly, spolumajitel klubů Chelsea FC, Los Angeles Lakers a Los Angeles Dodgers) odmítla investovat přislíbených 40 milionů dolarů. Její šéfy odradila návštěva závodů v Kingstonu. Při pohledu na poloprázdné tribuny přestali věřit v úspěch GST.

„Pořadatelé nejdřív atletům řekli, že vyplacení peněz se zdrželo čekáním na výsledky dopingových testů. Pak Johnson oznámil agentům, že ztratil investora kvůli obavám z dopadu cel zavedených prezidentem Trumpem. Lidé blízcí Eldridge však tvrdí, že tohle nebyl důvod, proč firma od spolupráce odstoupila,“ napsal web The Athletic.

Podle jeho informací rovněž Johnson v době, kdy mluvil o odhodlání pokračovat v roce 2026, dobře věděl, že je v pořádných finančních problémech.

Profily GST na sociálních sítích ztichly v srpnu. Část zaměstnanců byla propuštěna, zbývajícím byl výrazně seškrtán plat.

V říjnu se Johnsonovi podařilo od investorů získat prostředky, aby mohl atletům zaplatit aspoň polovinu částek, na něž mají nárok. Sázel na to, že pořád si tak vydělají slušné peníze a díky tomu neztratí důvěru v celý projekt.

„Je ironií, že se tak děje téměř 30 let poté, co on sám bojkotoval soutěže ve Velké Británii kvůli bankrotu Britské atletické federace a její neschopnosti zaplatit mu za závody v Londýně v roce 1997,“ konstatoval specializovaný web Athletics Weekly.

Zároveň v listopadu Johnson vyzval ostatní věřitele k odpuštění 50 procent dlužné sumy.

Neuspěl. Včera proto vyhlásil bankrot. Vedení firmy v prohlášení uvedlo, že GST čeká „reorganizace pod dohledem soudu“ a tento krok „stabilizuje jeho finance, zavede efektivnější nákladový a provozní model a umožní dlouhodobý úspěch“.

Johnson zopakoval, že neztrácí víru v budoucnost projektu.

Nebude ale snadné najít nové investory, kteří uvěří, že jeho nápad je skvělý, jen k jeho realizaci potřebuje kurážnější partnery.