Legenda Baníku Ostrava končí

Vladimír Mokrohajský, František Schmucker, Pavol Michalík, Pavel Mačák, Luděk Mikloško, Pavel Srniček.

Výčet brankářských veličin spjatých s Baníkem Ostrava je obsáhlý. Šířily slávu severomoravského klubu, zažily velké zápasy v českém či československém reprezentačním dresu, renomé si vydobyly při zahraničních angažmá.

Teď k nim přibyla další legenda: Jan Laštůvka. Jeho ligová bilance v Baníku Ostrava se zastavila na 231 startech, 75 vychytaných nulách, na průměru 1,14 obdrženého gólu na zápas.

Své umění předváděl i v Karviné, jejíž je žákovským odchovancem, ve Slavii, vyzkoušel si anglickou Premier League, německou Bundesligu, ukrajinskou nejvyšší soutěž. Jeho srdce však nejvíce tepalo, když chytal za Baník.

Mezi osobnosti klubu už dávno patří, povýšit do vyšší společnosti – Klubu legend – zatím nemůže. „Brání mu jen jediné – věk,“ sděluje marketingový šéf Matěj Šturala, že členství je pro vyvolené až po dosažení 45 let, třebaže ostatní přísná kritéria splňuje. „Musí si počkat,“ nebudou se přepisovat podmínky. „Stejně jako Milan Baroš,“ poukazuje Šturala na o rok staršího výjimečného střelce.

Laštůvkovi chybějí čtyři roky. „Pak se mezi naše historické postavy zařadí,“ ubezpečuje Šturala.

Loučení s fanoušky před utkáním se Slováckem bylo dojemné, srdečné, upřímné. Ale taková persona by si zasloužila možná i něco víc. Zvláště když sám Laštůvka zalitoval, že se neodehrálo na hřišti. „Jestli by chtěl utkání na rozloučenou, nejsme proti,“ neodmítá tuto formu Šturala. „Ale musí se sám vyjádřit. Zatím je to hodně čerstvé a trochu nečekané,“ podotýká.

Ostravský brankář totiž nadále vlastní hráčskou registraci a připouští, že by ještě nějakou zajímavou nabídku přijal. Navíc přešel hned na trenérský post – má na starosti mladé brankáře v ostravské akademii, kdyby bylo nejhůř, může zaskočit mezi třemi tyčemi.

I v A-týmu. „Uvidíme,“ ponechává Šturala prostor rozličným nápadům.

Urostlý brankář (191 centimetrů) neoslňoval jen na české scéně, obdivovali ho dokonce ve vyhlášené anglické Premier League. A to hned ve dvou štacích, v londýnských týmech ve Fulhamu a West Hamu United. „Fanoušky si získal, měli ho rádi,“ odkrývá další ostravská fotbalová osobnost Tomáš Řepka, jenž za West Ham v letech 2001–2006 hrával.

Dobře poznal, jak silnou pozici si čeští brankáři v anglickém fotbale vydobyli. „Před ním působili rovněž v londýnských klubech Jan Stejskal a především Luděk Mikloško, jenž chytal také za West Ham a zapsal se do kroniky klubu,“ říká Řepka. „Nebo další ostravský rodák Pavel Srniček,“ přihazuje vicemistra Evropy z roku 1996.

Samozřejmě nejzářivější kapitolu napsal Petr Čech. „Všem se Laštůvka vyrovnal, držel dobré jméno české brankářské školy,“ podotýká Řepka.

Nevynechává ani fakt, že je Laštůvka členem společnosti Osobností Baníku Ostrava, stejně jako on. „Získal mistrovský titul, to já ne,“ poukazuje na báječný ročník 2003/2004, jehož nebyl řízný stoper součástí, a proto nevstoupil mezi legendy, i když už mu bude příští rok padesát.

Titul českého šampiona pořád zní, neboť další prvenství je zatím v nedohlednu. „Je posledním aktivním členem toho kádru,“ připojuje postřeh Šturala.

S velkou pompou se Laštůvka v létě 2017 převlékl do červenobílého dresu Slavie Praha. Pražský klub slavil po letech strádání a ekonomického propadu opět titul, pod trenérem Jaroslavem Šilhavým se chystal proniknout mezi elitu, vychutnávat si exkluzivní soutěž Ligu mistrů.

Zkušený brankář s reprezentačními starty, který poznal anglickou Premier League a německou Bundesligu, měl být pevnou stěnou, která nepropustí do sítě žádný míč. Nestalo se. „Na to, jaká ho provázela očekávání, se jeho angažmá nevydařilo,“ hodnotí Ladislav Adamec, bývalý předseda Odboru přátel. „Mysleli jsme si, že máme post brankáře vyřešený na pět let, ale nebylo tomu tak,“ dodává.

Přestože během podzimu udržel Laštůvka devětkrát v české lize čisté konto, přízeň fanoušků si nezískal. „V nejdůležitějších zápasech působil dost nejistě, inkasovali jsme laciné góly,“ vzpomíná Adamec. „Neúspěšný boj o Ligu mistrů v kyperské Nikósii jde i na jeho konto, ten zápas se mu nevydařil,“ připomíná porážku v kvalifikaci 0:2, kterou se v Edenu nepodařilo napravit.

Pokračovalo to i v Evropské lize, kam Slavia spadla. V posledním kole proti kazašské Astaně stačila doma remíza, po špatném vyběhnutí brankáře přišla nejtěsnější porážka. „Ani si moc vztah ke Slavii nevytvořil, “ přemítá Adamec. „Odmítal totiž i jakoukoli kritiku, neuměl přiznat svou chybu,“ uzavírá Laštůvkovo působení v Edenu.

Po nevydařeném podzimu se loučil trenér Šilhavý, ale i Laštůvka. Vrátil se do Baníku, na jaře v ostravském týmu vychytal sedm nul. A nadepisoval další kapitoly klubové ikony.

Před víkendovým utkáním se Slováckem stadion ve Vítkovicích burácel aplausem fanoušků.

„Lašty legenda, Lašty legenda,“ neslo se ochozy, když na trávník vstoupil v doprovodu svého syna.

Vyslechl si svůj obsáhlý fotbalový životopis, zhlédl krátké video připravené klubem, převzal od vedení dárek a vychutnával si ovace publika. Ve druhém poločase mu fandové věnovali choreo. Nad hlavami roztáhli nakreslený dres s jeho číslem 16 a vše doplnili nápisy: Díky, Lašty. Klobouk dolů, loučí se legenda.

„Věděl jsem, že se něco chystá, ale ne že to bude taková paráda, jakou připravili fanoušci. Nesmírně si toho vážím. Prožíval jsem to,“ přiznal druhý den. Ač vždy vystupoval spíš jako tvrďák, jehož nic nerozhází, byl naměkko.

A to ještě nemusí být konec. Neoznámil, že sportovní kariéru definitivně uzavírá, pořád je tu možnost, že ještě navlékne brankářské rukavice a postaví se mezi tři tyče.

I třeba v milovaném Baníku Ostrava, kam přišel jako dorostenec. Možná jen při rozlučkovém zápase. Možná si ještě připíše nějaký ligový start.

Každopádně v roce 2027, kdy oslaví pětačtyřicáté narozeniny, se i oficiálně přesune mezi klubové legendy. Fanoušci ho už mezi ně zařadili.